Wolverine: Nepřítel státu

Když se z ultimátního mlýnku na maso a zabíjení nepřátel stane zbraň nepřítele, dokáže to rozklepat i ty nejotrlejší superhrdiny. Zvlášť když takovou zbraní je jeden kanadský rosomák.

V rámci klasického superhrdinského žánru komiksů mám na českém trhu dva jasné favority, respektive dvě oblíbené řady, u kterých se jednoduše nedočkavě těším na každý nový počin, protože mě ještě ani jednou nezklamaly. Obě mají společného jmenovatele – vydavatelství Crew a také podobný název, a to Legendy. Jen si jedna řada doplňuje do názvu DC a druhá Marvel. První jmenovaná nedávno zabodovala třináctým svazkem se světem Neila Gaimana, druhá nezůstává pozadu a sáhla po neméně slavném autorovi v osobě Marka Millara, nekompromisního scénáristy komisků jako Kick-Ass, Občanská válka nebo Starej dobrej Logan. A právě poslední jmenovaná kniha má s novinkou společného i ústředního protagonistu. Ano, Logan – Wolverine se svými vytahovacími drápy ostřejšími než břitva a nesmrtelnou regenerací se vrací a tentokrát poteče fakt hodně krve.

A přitom to v úvodu tohohle komiksového špalku nesoucímu název Wolverine: Nepřítel státu ani nevypadá. Ba naopak začátek má pozvolnější nástup kdesi v Japonsku, kam se Wolverine vydá za záchranou malého chlapce svého dávného přítele. Jenže při téhle misi Wolvie umírá. Tedy ne tak doslova, však ho znáte, ale dost na to, aby si z něj mohla organizace Ruka spolupracující s Hydrou a dalšími zlořády, vytvořit krvavě vraždící loutku a obrátit ho proti jeho bývalým parťákům, vládě, X-menům, S.H.I.E.L.D., Avengers, Fantastické čtyřce – prostě všem možným hrdinům, kteří vás napadnou a jejich jedinečným technologiím. A ne, tenhle vraždící stroj proti sobě mít nechcete, což všichni rychle pochopí, a proto začíná lov na rosomáka. A boj o přežití a záchranu v jednom. Tedy minimálně v první části knihy, kdy ale ani druhá není o nic méně krvavá, jen už se vrací starý dobrý zamračený Wolverine a svými drápy lechtá druhou stranu až na dřeň.

Wolverine: Nepřítel státu je vysoce oktanová a krvavá jízda, přesně jak je Millarovým oblíbeným stylem. Pár prvních stran je opravdu jen úvod, protože jakmile jednou rosomák vytasí drápy, už se akce, krvavé orgie a extrémně dynamické souboje a střety nezastaví až skoro do konce. Millar nutí čtenáře do příběhu skočit a držet se ho po celou dobu, kdy nedává možnost si oddychnout, knihu odložit nebo načerpat klidnější pasáže. Tady se prostě neustále něco děje, dějová linka letí raketově vpřed, akce střídá akci, ať už se děj zrovna zaměřuje na Wolverina, Elektru nebo třeba některé z plejády dalších hrdinů, antihrdinů a záporáků, protože Miler se zde snažil využít celé komiksové spektrum Marvelu a dostalo se tak doslova na desítky a desítky známých postav a týmů. A tady musím říct, že je až s podivem, jakým způsobem autor knihu udržel, a i když je těch postav strašně moc, stále máte pocit, že jste začtení do primárně Wolverinova komiksu s uzavřeným příběhem a linkou, které systematicky neodbíhá na tisíc míst.

Ano, ona totiž ústřední zápletka není nijak zvlášť složitá nebo komplikovaná. Zneužití Wolverina, vymanění se z nepřátelského vlivu a pomsta. Jasné, snadné, v podstatě předvídatelné. Ale také skvěle funkční, krvavé, akční, drsné a tempově zvládnuté. Millar čtenáře nešetří, stejně jako nešetří jednotlivé postavy a ani jedna strana nemá čas si odpočinout a rozhodně si nemohou být hrdinové jistí, že s nimi bude autor jednat v rukavičkách. Naopak Millar jde až na samotnou hranu toto, co mu cenzoři u Marvelu dovolí. A je to sakra dobře! A to i přesto, že jakmile budete nad některými prvky přemýšlet, možná vám zmizí trochu té logiky a usmějete se nad některými klišé či drobnými hloupostmi a naivitou. Ale tady nejde o psychologický laděný román, ale o čistě popcornovou jízdu!

Aby toho však nebylo málo – a upřímně by nebylo! – je v knize obsažen i závěrečný sešit, speciální díl, který se vrací do minulosti. Hodně do minulosti. Konkrétně až do 2. světové války, kde i nacističtí důstojníci brzy pochopí, že jeden vězeň tábora je hodně jiný. Podle mě je právě tenhle příběh vrcholem celé knihy, ať už svým vyzněním, kombinací marvelovské atmosféry a deprese, tak ale i kresbou Kaare Kyle Andrewse, který vykreslil celý svět okolo opravdu dostatečně depresivně a atmosféra strachu na čtenáře dopadá silou Thorova kladiva.

Oproti tomu je zbytek knihy vytvořen Johnem Romitou Jr., který dělal mj. třeba zmiňovaný Kick-Ass. Romita vtisk celé knize naprosto originální a boží grafickou stránku, plnou detailů, dynamických obrazů a krvavých akčních scén jako vystřižených z velkého plátna, kde máte skoro pocit, že se před vámi v panelech rozbíhá živý film. Jasně, barevný, přímý, brutální styl nesedne každému, ale Nepříteli státu sedí.

Kniha je pořádný svazek čítající více než 350 stran, a to nejen komiksu samotného, ale i třeba galerie obálek. Inu je to prostě Legenda Marvelu, takže nemůže jít o malou knihu. Musím ocenit zpracování ze strany Crew i způsob, jakým se postavili k prvním nedokonalému tisku.

Wolverine: Nepřítel státu je parádní jízda od začátku do konce. Krvavá, brutální, drsná, ale také zábavná, plná drsných pohledů a ještě drsnějších pohledů a také drsňáckého rosomáka ve všech jeho podobách. Millar servíruje ultimátní komiksovou jízdu, která potěší nejen fanoušky superhrdinů, ale hlavně všechny fanoušky ustavičně naštvaného Kanaďana s ostrými drápy.

 

Knihu můžete koupit u Crew zde!

 

Wolverine: Nepřítel státu

Scénář: Mark Millar

Kresba: John Romita Jr., Kaare Kyle Andrews

Vydavatelství: Crew

Rok vydání: 2025

Překlad: Kateřina Tichá

Počet stran: 356

Formát: 168x258, pevná vazba s přebalem

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: