Partneři
Odhodlaní: Normandie
Znáte a máte rádi Bratrstvo neohrožených? Zachraňte vojína Ryana? Pak máme hru pro vás. V novince Odhodlaní: Normandie od Mindoku si vyzkoušíte jaké bylo válčení v roce 1944.
V roce 1944 trpěla Evropa již řadu let pod útlakem Třetí říše. Na východě sice nepřítele hnal ruský medvěd jako parní válec zpátky do vlasti, ale na západě byla situace odlišná. Sladká Francie byla stále okupována a čekala na své osvobození, stejně jako další země. A tak přišel 6. červen 1944, den všech dnů, Den D aneb vylodění spojeneckých vojsk na pobřeží Normandie. Po krvavé invazi začalo neméně krvavé osvobozování jednoho kilometru území za druhým. Spojenci se snažili zabezpečit předmostí a postupně osvobozovat Francii, Němci naopak udržet své pozice za každou cenu. A právě do této doby je tematicky zasazena hra Odhodlaní: Normandie.
Dvojice autorů Trevor Bejamin (Mandala, War Chest) a David Thompson (War Chest, Pavlov’s House) vytvořili svou hru pod původním názvem Undaunted: Normandy pod hlavičkou Osprey Games. Českého překladu a vydání se pak, možná trochu nečekaně, zhostilo vydavatelství Mindok.
Hra je v zásadě lehkým válečným deck-buildingem a je určena přesně pro 2 hráče od 10 let s herní dobou okolo 30-45 minut na scénář. Zajímavostí budiž, že fanoušci hry vytvořili volně dostupný a velmi povedený sólo mód, který najdete na serveru boargamegeek. Ve hře se každý z hráčů ujme skupiny vojáků jedné z válčících stran - tedy USA nebo Německa - a snaží se splnit podmínky daného scénáře určující vítězství dřív než soupeř.
Pod víkem
Čím jsou Odhodlaní tvořeni? Inu dalo by se říct, že pod víkem nevelké krabice zobrazující hrdinné „yankeeie“ není mnoho komponent. Ona si totiž hra vystačí poměrně s málem ke svému hraní. V první řadě jsou zde dva sešity pravidel. Respektive jedna kniha jsou klasická pravidla, druhá pak kniha scénářů určující vždy rozložení jednotek, podmínky vítězství obou stran, ale i sympatický historický úvod, který dokreslí atmosféru.
Další součástí je 18 oboustranných dílů herního plánu, ze kterých se vždy sestaví bojiště, a které zobrazují pole, louky, vesnice, ale i strategické body či lesy v Normandii.
Jako každá válečná hra se ani Odhodlaní neobejdou bez hromádky kartonových žetonů. Hromádku žetonů jednotek asi čeká každý. Navíc jsou zde ovšem cíle, zaměření minometů, žetony kontroly či dokonce vysílač.
Poslední věcí v krabici je hromada celých 108 karet, rozdělených rovnoměrně mezi obě strany. Karty jsou rozděleny vždy do tří základních typů - mužstvo, což jsou vojáci bojující na vaší straně, dále velitelé, představující důstojníky řídící vaší jednotku na mapě a jako poslední karty válečného zmatku, které rozhodně moc sbírat nechcete, a které vám dělají na bojišti - no zkrátka zmatek. Všechny karty nesou jednak velmi povedené ruční ilustrace, ale také přehledně všechny informace nutné pro jejich hraní. Z počátku možná budou muset noví hráči občas kouknout do pravidel, ale po pár hrách vše skvěle plyne. Hezkým zpestřením je doplnění jmen vojáků na jednotlivých kartách, což hru dělá originální a také ji oživuje, tím že před vámi na stole bojují reální vojíni a jejich velitelé.
Zpracování celé hry jako celku je na výborné úrovni. Ač se stále jedná o válečnou hru - ač s přídomkem light - nejedná se jen o malé žetony jednotek na mapě, ale žetony jsou doplněny dalším materiálem s povedenými ilustracemi a grafickým ztvárněním. Pokud někdo namítá, že nehraje válečné hry, protože jsou „ošklivé“, tak to u Odhodlaných skutečně nehrozí a naopak grafická stránka je jednou z jejich předností. Líbil se nám i variabilní hrací plán, který se vždy sestaví z jednotlivých dílků. Co lze doporučit je obalení karet, protože jako u každé deck-buildingové hry s častým mícháním není od věci si karty ochránit před „ohráním“. Ale to už je samozřejmě na každém hráči.
Hraní si na válku
Z herního hlediska nejsou Odhodlaní složitou hrou. A ve svém žánru už vůbec ne. Pravidla sice čítají nějakých 20 stránek, ale jednak jsou velmi přehledná a srozumitelná, a zároveň jde hra cestou postupného vývoje, kdy v prvním scénáři máte jen základní jednotky a pravidla a posupně přidáváte další prvky.
Popisovat zevrubně celá pravidla nemá cenu. Na to si je můžete přečíst na stránkách Mindoku nebo shlédnout jedno z mnoha videí.
Každá partie každopádně začíná stejně - výběrem scénáře. Podle jeho zadání se následně rozloží mapa, žetony a připraví počáteční balíčky jednotek obou stran a zálohy, které lze postupně povolat do boje. Jakmile je vše připraveno, mohou vojáci hrdinně vyrazit do boje.
Hra se hraje na sérii kol, která mají vždy tři fáze:
1. dobrání karet - každý hráč táhne 4 karty z balíčku
2. určení iniciativy - každý hráč vybere jednu kartu z ruky a hráč s vyšší hodnotou získá iniciativu, tedy bude prvním hráčem
3. tahy hráčů - oba hráči zahrají karty z ruky. Jako první hráč s iniciativou, poté soupeř. Jednoduše vždy hráč vyloží kartu z ruky před sebe a buď vybere a zahraje jednu z akcí na kartě nebo kartu stáhne do zálohy. Jakmile jeden hráč odehraje všechny karty z ruky nebo pasuje, je na řadě soupeř. Když už mluvíme o akcích na kartách, asi každému logicky dojde, že když se jedná o válečnou hru, nemůžou chybět různé varianty boje, útoků, podpory či průzkumu nebo pohybu vojáků po mapě.
A takto jednoduše probíhá celá hra, dokud jeden z hráčů nezvítězí splněním vítězných podmínek.
Samozřejmě tohle je hooodně zkrácený popis. Předně je důležité říct, že ve hře jsou různé typy vojáků/jednotek - střelci, pátrači, kulometčíci, minometčíci, velitelé… a další. A každý má logicky jinou roli v boji. Zatímco pátrači pročesávají terén před ostatním (a jako bonus likvidují karty válečného zmatku z balíčků), tak třeba střelci jsou jediní vojáci, kteří mohou obsazovat důležité cíle na mapě. A takový minometčíci si zase zvesela zacílí a pálí pěkně z dálky. Právě různé jednotky a jejich kombinace a dobré využití je klíčem k úspěchu.
Zajímavý je systém záloh a zařazován í karet do herního balíčku. Každý kdo někdy hrál nějaký deck-building tak ví, že více neznamená vždy lépe a ač by se mohlo zdát logické nasázet do balíku co nejvíc karet, opak je pravdou, protože pak se zase zmenšuje šance, že vám dorazí potřebné karty ve správnou chvíli. A není nic horšího, než marně čekat na karty kulometčíků a smutně koukat, jak jsou nevyužití zašití ve výhodné poloze.
Co dalšího je důležité zmínit jsou kostky. Ano, přesně tyhle malé potvory rozhodují o výsledku boje. A ač mají různé modifikátory, štěstí je zvláštní věc a špatné hody vás velmi jednoduše mohou stát prakticky vyhranou hru. Ale to se v boji prostě stává.
Posledním bodem, který chci zmínit je „síla jednotek“, respektive jejich život. Ten je totiž omezen počtem karet té či oné jednotky v balíčku. Každý zásah znamená oslabení a poslední vyřazená karta smrt jednotky (odstranění žetonu) z bojiště. Za jistých podmínek se sice může jednotka vrátit pomocí záloh, ale to je dosti neefektivní a stojí to čas, prostředky a většinou i prohru. Čili pozor na to.
A jak se nám tedy hraní na válku líbí?
Válka v každém obýváku
Při hodnocení Odhodlaných se dají hráči rozdělit na dvě skupiny. Hráčům válečných nebo podobných těžkotonážních her asi moc neřeknou. Nebudou pro ně špatnou hrou, ale označení „light“ zde není pro nic za nic. Ve hře nemůžete hledat historické přesnosti a detailní taktiku beroucí v potaz i materiál zipu na kalhotech. Tím prostě Odhodlaní nejsou a ani nikdy být nechtěli. A pak je tu skupina druhá, řekněme běžní hráči deskových her. A ti budou z Odhodlaných nadšeni, to hned z několika důvodů.
Odhodlaní Normandie mají skvělé zpracování. Nejde jen o kvalitu komponent, ale i grafické ztvárnění všech karet, žetonů či dílků mapy, které v krabici najdete. S tím souvisí i takřka geniální poměr „cena/výkon“ - za cca 550 Kč - dostanete skvěle zpracovanou a regulérní válečnou hru s hromadou zábavy na několik hodin. A samozřejmě nikdo nebrání scénáře opakovat.
Dalším kladem je přístupná hratelnost a taktéž přístupná pravidla. Jejich rozsah sice není nejmenší, ale jsou přehledná, pochopitelná, s množstvím příkladům a rozhodně ne složitá. Navíc vás hra postupně vede doslova za ruku od základů, až po složitější aspekty „lepších“ jednotek. Navíc jde v základu stále o ten samý základní princip a tedy jakmile hráči pochopí vše na prvním scénáři, už nebudou mít nejmenší problém hru hrát. A pak už záleží jen na taktických schopnostech (a občas štěstí).
12 scénářů je tak akorát. Samozřejmě by jich mohlo být víc. Vždy jich může být víc. Na druhou stranu také bych jich mohlo být méně a další v nějakém rozšíření, jak už to v poslední době bývá zvykem. Oproti tomu trochu zamrzí fakt jisté repetitivnosti ve scénářích - obsadit body A, B, C, dobýt něco apod.
Pozitivem budiž i to, že Odhodlaní Normandie rozšíří povědomí o vylodění a invazi i mezi méně znalé hráče. A to nenáročným způsobem. Svůj podíl na tom mají i historické úvody a informace ve pravidlech i scénářích.
Má hra nějaké mínusy? Inu ano, i zde se nějaké to negativum najde. V první řadě je to výše zmíněná repetitivita scénářů - prostředí se mění, jednotky se mění, v zásadě i úkoly jsou jiné, ale neubráníte se pocitu, že mechanicky děláte to samé v každé hře. Druhá výtka směřuje směrem k náhodě, která je zastoupena hned ve dvou inkarnacích - jednak v kartách, a pak samozřejmě v hodech kostkou, které umí docela potrápit a z takřka vyhrané hry udělat drtivou porážku.
I přesto jsou ovšem Odhodlaní: Normandie skvělou hrou. Mohou sloužit jako lehká vstupní hra pro nováčky do válečných her. Mohou sloužit jako filler pro dva náročnější hráče. Zabaví dvojici táta-syn. Zkrátka skupina hráčů, kterým je hra určená je obrovská. Odhodlaní Normandie jsou zkrátka trefou do černého.
Odhodlaní: Normandie
Autor: Trevor Bejamin a David Thompson
Vydavatelství: Mindok
Rok vydání: 2020
Počet hráčů: 2
Věk: 10+
Herní doba: 30-45 min
Autor: Adam Vondra Vondris
Galerie:
Partneři
