Pán prstenů: Dvě věže - Štychová hra

Bílá a Černá, Dvě věže temně shlížející na Středozem v mocném provázání zrádného čaroděje Sarumana a Temného pána Saurona. Druhá část legendárního Pána prstenů ve štychové hře jde tady.

Dvě věže. Název druhého dílu jednoho z nejzásadnějších děl fantasy žánru anglického autora J. R. R. Tolkiena. Mnohými trochu opomíjený, ale podle mě naprosto fascinující a strhující díl výrazně prohlubující děj, dynamiku a epičnost celé ságy. Díl plný putování, zrady, boje za dobro a naději, který je rozdělen do dvou knih sledujících hrdiny v jejich dosud marné snaze a cestě za zničením Jednoho prstenu. A také díl, který je titulován jako Dvě věže a obecně se bere, že je tím myšlen bílý Orthank, Železný pas a černý Barad-dûr, ale autor záměrně ani jednu z věží ve svém díle přesně neidentifikuje a tak se může klidně jednat o bílé město Minas Tirith v protikladu k temné pevnosti Barad-dûr. Tak či onak spojení dvou věží a sil zla je zcela jasné a celý druhý díl se stal námětem pokračování povedené kooperativní štychovky s motivem Pána prstenů, takže dost úvodu a jdeme na něj.

Pán prstenů: Dvě věže - Štychová karetní hra, jak zní celý název (ufff), je kooperativní karetní hra postavená na postupném hraní příběhových kapitol mapujících děj Dvou věží od začátku až do epického finále. Stejně jako za prvním dílem Společenstva prstenů, i za pokračováním stojí Bryan Bornmueller a hra je určena pro 1-4 hráče od 10 let s herní dobou okolo řekněme 20 min na jednoho kolo, které může, ale nemusí být celou kapitolou. Úkolem hráčů je vžít se do rolí ikonických postav příběhu a v průběhu společné snahy a „klasické“ štychové hry společně plnit výzvy jednotlivých scénářů a úkoly v cestě k vítězství.

 

Zpracování

Tahle karetka je graficky naprosto nádherná. To se zkrátka nedá napsat jinak. Ostatně už lesklá podlouhlá krabička se Sauronovým okem uprostřed jasně odráží celý grafický háv hry a každý musí uznat, že se jedná o něco jedinečného. Dvojice Elaine Ryan a Samuel R. Shimota udělali hru ve „vitrážovém“ stylu ilustrací a díky tomu je hra naprosto originální a krásná.

Pod víčkem najdete nejen poměrně dlouhá a obsáhlá pravidla vysvětlující podstatu všech kapitol a samozřejmě i hraní, ale hlavně karty a dřevěné žetony. Ano, skutečně všechny žetony ve hře jsou potištěné a dřevěné, což hře zase přidává na exkluzivitě. Navíc jsou k nim dvě povedeně tvarované věže.

Jednotlivé karty jsou rozděleny do trojice přihrádek sloužících jako insert, přičemž v první z nich je kapitola 19 (navazující na Společenstvo končící logicky číslem 18), základní žetony, 4 karty postav reprezentující Aragorna, Legolase, Gimliho a Boromira – i když toho trochu morbidně na smrtelné „lodi“ a k nim hlavní herní balíček 37 karet rozdělených mezi jednotlivé barvy (symboly) a novinku v podobě věží a skřetů.

Z hlediska zpracování u téhle hry nemohu jinak než chválit. Bravurně provedené dřevěné žetony, nádherné karty s až ikonickou a jedinečnou grafikou a šikovně vymyšlený insert s uložením hry, do kterého se vejdou obalené karty. Osobně se mi líbí, jakým způsobem už jen samotné karty díky grafice kouzlí atmosféru magické Středozemě, přitom ale zůstává všechno dobře přehledné a herbě funkční.

 

Jak na to?

Jednotlivé partie se poměrně hodně variabilně herně liší, tak aby přinášeli ikonický příběh a jeho nejznámější okamžiky, ale základní podstata je jasně daná. Pokud to vztáhneme na první (tedy devatenáctou) a nejjednodušší kapitolu, začíná společná cesta výběrem kapitoly a přečtením flavor textu. Následně se postupuje přípravou postav dle zadání – některé musí být při hraní vybrány povinně, některé ne. Představte si to jako nejdůležitější postavy určité části. Zamíchá se balíček karet a dle počtu hráčů rozdá. Hráč, který dostane kartu Bílé věže si bere Aragorna, ostatní dále po směru hodinových ručiček vyberou po jedné. Od Aragorna dál může každý hráč vykonat přípravnou akci své postavy a vzhůru do hry.

Podstatou hry je hraní štychů. Jeden z hráčů zahájí štych zahráním karty, ostatní musí zahrát po jedné kartě stejné barvy (tzv. ctít barvu), případně kartu libovolnou, pokud ctít nemohou. Hráč s nejvyšší hodnotou trumfové barvy vyhrává štych a bere si karty k sobě a následuje jako začínající. Snadné, ne? No právě že ani ne. Tahle štychovka totiž obsahuje dost prvků, které tuhle základní hratelnost posouvají dál. Předně je to plnění úkolů postav. Každá má svůj, jako třeba vyhrát většinu štychů, posbírat nejvíce zelených karet lesa či v pozdějších částech mít určitý počet skřetů atd. Úkoly jsou tematicky variabilní napříč hrou a postavami a kladou maximální důraz na společné hraní a kooperaci, protože jedině splněním úkolů lze hrou postupovat dál. A zároveň jsou ve hře speciální karty jako obě věže vyhrávající štychy nebo skřeti, kteří naopak hráčům nesmí zůstat v ruce jen tak sami. Chce to prostě hrát opravdu chytře a strategii nejen promýšlet s omezenou komunikací, ale také sledovat ostatní.

Některé kapitoly jsou rychlejší a kratší, některé delší a zvlášť v nižším počtu hráčů je musíte i opakovat, protože je nutnost pro další postup splnit úkoly více postav. Navíc asi nic neprozradím tím, kdy řeknu, že zhruba v polovině hry dojde k většímu zvratu a změně hratelnosti, respektive změně herního materiálu, což tematicky úplně brutálně kopíruje předlohu.

Standardní počet hráčů je sice dán na 3-4, ale hra vůbec netrpí ani ve dvou s připravenou pyramidou karet „virtuálního“ hráče a ani v sólu. Musím říct, že už první díl jsem napoprvé celý otočil pouze v sólo variantě a až mě překvapilo, jak pěkně hra fungovala. A to jsem si vždy myslel, že štychovka v sólu nemůže existovat.

 

Dojmy

Bravurní, geniální, nádherné, tematické, skvělé. Velmi těžko se mi u Dvou věží zachovává jakákoliv objektivita, a to hned z několika důvodů – jsem obří fanda Pána prstenů a Středozemě, mám hrozně rád (jednoduché) štychovky a zároveň hry, které staví na jednoduchém principu, ale přinášejí hodně dobrou a tematickou hratelnost. A ve všech těchto kategoriích tahle hra naprosto září stejně jako majáky na Ered Nimrais.

Předně je tu nesmírně kvalitní a povedené zpracování. Nádherně a originálně ztvárněné karty, ať už ty herní v hlavním balíčku, tak zejména postavy ve stylu starých skleněných vitráží. Perfektní dřevěné žetony a atmosféra prýštící ze všech stran.

Může štychová hra vyprávět příběh? Ano. A skoro dokonale! Dvě věže (a i Společenstvo prstenu) přinášejí ve svém jednoduchém konceptu a herním systému atmosféru Středozemě a tematicky vyprávění příběhu jednotlivých knih v jednom. Část příběhu vás uvede do děje, postavy vše podpoří úkoly a celek jednoduše, aspoň pro mě, skvěle funguje. Jasně, není to jako hrát Pána prstenů: Karetní hru nebo Putování po Středozemi, přesto si však myslím, že se hře daří vyprávět příběh a atmosféru více než dobře.

17 kapitol vůbec není málo a hra má zajištěnou dostatečnou znovuhratelnost i variabilitu, ať už prostřednictvím různých výzev, různého průběhu, nutnosti opakovaní, tak ale i možnosti hrát na konci speciální herní režim.

Cením si toho, že i když hra nabízí široký prostor a možnosti, s pravidly a veškerým vysvětlením a přehledem jsme neměli problém.

Mám pocit, že Dvě věže jsou ještě o kus lepší, než už tak chválené Společenstvo. Hra jde ve svých nápadech, možnostech a propojení možností s příběhem hlouběji. Abych to uvedl na příkladu – POZOR SPOILER – Éomer musí vyhrávat karty skřetů, Frodo musí získat prsten, ale nesmí propadnout jeho moci – KONEC SPOILERU. Hra si od začátku do konce zachovává svou přístupnost, ale zároveň s ní doslova kouzlí a umí ze svých mechanik vytěžit naprosté maximum. Zároveň jsou Dvě věže pocitově méně repetitivně, více variabilní, kapitoly mezi sebou zajímavější a také ubylo dlouhých kapitol, což celek sune rychleji dál. Pořád je to v jádru štychovka, ale jaká pánešku!

Pokud jste hráli první díl a líbil se vám, nemá samozřejmě absolutně cenu váhat nad dvojkou. Je to na jednu stranu stejná hra, na stranu druhou natolik odlišná.

Velkým tahounem hry je vzájemná kooperace ruku v ruce s omezenou komunikací, kde sice hrajete společně, ale mnohdy máte až kompetitivní pocit. Třeba hned v úvodu, když se Aragorn snaží vyhrát dominantní podíl štychů.

Hra dokáže být solidní výzva, do které umí promluvit i náhoda, ale ani jeden prvek není frustrující, tak aby hra nešla vyhrát. Zkrátka obtížnost je optimálně nastavena na příjemné hraní s adekvátní výzvou.

Pán prstenů: Dvě věže - Štychová hra je skvělým příkladem toho, jak daleko lze posunout vpravdě jednoduchý koncept štychových her a udělat z něj takřka příběhový, tematický a herně vytříbený zážitek, do které se budete rádi opakovaně vracet. Za nás má tahle hra všechna maximální doporučení a už se nemůžeme dočkat Návratu krále!

 

Hru můžete koupit ve Světě deskových her zde!

 

Pán prstenů: Dvě věže - Štychová hra

Autor: Bryan Bornmueller

Vydavatelství: asmodee

Rok vydání: 2026

Počet hráčů: 1-4

Věk: 10+

Herní doba: cca 20 min na hru

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: