Arcs: Konflikt a zhroucení v Pomezí

Vydejte se na samý okraj galaxie a prožijte svou vlastní ságu, svůj vlastní příběh plný nebezpečí, budování a třeskutých bitev v temném vesmíru. Vydejte se do hry Arcs.

Kdybych měl vybrat top10 her, které mě za mojí deskoherní kariéru nějakým způsobem dostaly, formovaly, uchvátily nebo ukázaly nějaký jedinečný deskoherní směr, rozhodně by mezi takové tituly patřil výjimečný Root, aneb výrazně asymetrický střet v lesní říši, který přináší v až pohádkovém ztvárnění nelítostnou řež. Vynikající hra pro mě zároveň spojila tři jména, a to Colea Wehrleho, Kylea Ferrina a vydavatelství Fox in the Box. Ti se pro mě stali takovou pomyslnou svatou trojicí, který mě nikdy nenechá chladným. A ve chvíli, kdy byla oznámena hra Arcs: Konflikt a zhroucení v Pomezí v české produkci, nejen že jsem natáhnul uši jako zajíc, ale moje nadšení a těšení vystoupilo do doslova vesmírných výšin.

A tak se pomalu přesuňme společně do Pomezí, na samý okraj galaxie, kde to jen hýří a víří nebezpečím, konflikty a drsnými kočovníky, a kde rozhodně neplatí, že by vám někdo dovolil si v klidu budovat civilizaci. Tady se naopak jde do vesmírných soubojů mocných křižníků, vyjednávání, uplácení a zajímání agentů, do boje o města a doky a hlavně do souboje o moc od začátku do konce!

Arcs: Konflikt a zhroucení v Pomezí je novou galaktickou hrou Colea Wehrleho založenou na karetním štychovém systému, vyjednávání, kostkách a soubojích, managmentu zdrojů a možností, budování převahy a vlivu, ale i asymetrii. Hra je určena pro 2-4 hráčů od 14 let s herní dobou pohybující se kolem nějakým 60 a více minut herního času, v závislosti na počtu hráčů a i (velmi) hráčských zkušenostech. Každý z hráčů se ujme jednoho z vesmírných společenství v honbě za body moci, které rozhodnou o vítězství v tomto třeskutém konfliktu na hraně galaxie.

Zpracování

Kyle Ferrin je jedním ze subjektivně nejlepších a nejoriginálnějších deskoherních ilustrátorů současnosti. Jeho osobitý styl dlouho provází hry Colea Wehrleho a Leder Games a mně se prostě a jednoduše strašně líbí – kombinace hrubosti, ale zároveň barevnosti a místy dětské naivity je okouzlující už od dob Root, přes Oath až po Ahoj. A nejinak tomu je i v případě hry Arcs a jejímu vesmíru. Docela zároveň věřím, že právě grafika může být jeden ze sporných bodů celé hry a ne každému sedne. Každopádně kombinace ilustrací a zároveň herní grafické i ikonografické a komponentové funkčnosti je zde skvělá.

Po rozbalení boxu tu máte jako první pravidla. Ne, nejsou krátká a nejsou ani úplně jednoduchá. Ostatně hra se těší komplexitou takřka 3.5 z pěti. Většina věcí je sice na pochopení více méně v pohodě, ale některé drobnosti je třeba kontrolovat a zapamatovat si je pro plynulejší hraní. Z toho plyne i fakt, že první hra se umí solidně protáhnout a spíš bych doporučil první hru ve 2-3 hráčích, protože i tak budete atakovat 3 hodiny herního času, byť se to na první pohled nemusí zdát. Každopádně dobrá zpráva je, že se znalostí hry herní doba klesá.

Co se týká herního vybavení, tak tady jednoduše nemám výtek a hra je podle mě takřka dokonalá – celému provedení dominuje velký herní plán, řada balíčků karet a žetonů. Vše je velmi pěkně provedené a herně dokonale funkční a odladěné a ilustrované. Hra si v tomto drží svůj punc jedinečnosti a originality, ostatně stejně jako další hry vydavatelství a máte pocit, že se skutečně vydáváte do jedinečné části vesmíru a vlastního specifického světa, ať už se jedná o plán, karty akcí, vůdců či gildy nebo příběhy. Originální jsou i herní kostky, které mají ve hře zásadní místo nebo žeton iniciativy.

Co se mi hodně líbí, to je variabilita při různém počtu hráčů a „omezování“ herního plánu pomocí speciálních žetonů v návaznosti na karty přípravy. Jednoduché a praktické řešení, které navíc přidává na variabilitě a v každém počtu hráčů udržuje hru fungující.

Pro každého hráče je připravena sada vybavení v kombinaci herní desky, žetonů měst a doků a dřevěných komponent lodí a agentů. Osobně mám právě Leder Games silně spojené se dřevem a i tady se mi líbí. Můžete si sice hru vyšperkovat dodatečnými plastovými figurkami, ale tedy silně záleží na subjektivním vnímání každého hráče. Za mě po vyzkoušení obou vede dřevo.

Pokud byste snad chtěli hru nějak „vypimpit“, tak lze samozřejmě pořídit klasické obaly na karty (Magic rozměr pro většinu karet), nebo třeba pouzdra na žetony zdrojů.

Celkově je však hra po rozbalení krásná, kvalitní, pro mě osobně úžasně zpracovaná a provedená. Originální ilustrace a kvalita komponent, karet, kostek i žetonů je parádní.

Jen pozor na dva překlepy, jejichž vysvětlení i umístění najdete na discordu Fox in the Box nebo na zatrolených hrách.

Jak na to?

Když napíšu, že v zásadě není Arcs vyloženě složitá hra, budu si strašně protiřečit. Ono ale záleží na tom, s čím tuhle hru porovnáváte. Pokud to bude s běžným portfóliem Fox in the Box, tak se Arcs v zásadě řadí mezi lehčí hry. Tedy na nastudování a vysvětlení. Oproti ostatním vydavatelům a velké řadě her už je to samozřejmě těžká váha, což ostatně mají poslední dobou velké vesmírné hry ve zvyku. Projdeme si hru trochu (hodně) v kostce

Na začátku hry připravíte herní plán, všechny žetony, počítadla, ambice, zdroje a nabídky a zásoby karet. Každý hráč si vezme jednu desku, na ní žetony měst a bokem lodě, agenty a doky a k tomu se rozdají počáteční karty akcí. Každý hráč umístí své lodě a základní budovy na plán dle karty přípravy a v podstatě se může začít hrát.

Cílem hry je získat co nejvíce bodů moci, přičemž partie končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů získá 27/30/33 bodů moci při 4/3/2 hráčích, kdy body moci se získávají plněním ambicí, které lze variabilně vyhlašovat a plnit v průběhu hry. Nebo se dohraje 5. a poslední kapitola.

Hra se hraje právě na kapitoly, rozdělené na jednotlivá kola. V zásadě se dá říct, že jedno kolo znamená jeden tah pro každého hráče. Začíná vždy hráč s žetonem iniciativy, a to zahráním akční karty a využitím jejích akčních bodů pro hraní akcí. Může být jedna, může jich být více, ale všechny souvisí s právě zahranou kartou. Akce jako takové slouží k danění měst (zisk zdrojů), stavbě (výstavba budov nebo lodí na herní plán), pohybu (napříč mapou), opravě (často se stane, že si se soupeři rozstřílíte své državy), zisk vlivu a vysílání agentů, případně k zajištění karet z nabídky, ale i k vyvolání bitev. Ty mimochodem fungují velmi, pro mě, elegantním a jednoduchým způsobem, kdy si útočník vybírá kostky podle svých sil a na jeho hodu záleží rozdané poškození a výsledky. Každý souboj je tak vyřešen velmi rychle.

Každopádně poté, co hráč zahraje a vyhodnotí kartu, případně tzv. předzvěsti, což jsou řekněme volitelné volné akce z různých zdrojů, hraje další. Tento hráč pak musí buď zahrát stejnou kartu s vyšší hodnotou (překonání), pak získá všechny akční body na akce, případně kartu jinou, což však vede k omezení jeho akcí a možností.

Jakmile všichni odehrají své tahy, ověří se iniciativa – buď jí někdo získal v průběhu kola, nebo na základě nejvyšší zahrané karty – a může se hrát další kolo. Případně se ukončí celá kapitola, obodují ambice s body, což jsou v podstatě veřejné úkoly, za jejich splnění jednotlivými hráči a následně se provede údržba a příprava další kapitoly a můžete se znovu pustit do boje! Případně může dojít ke konci hry, pokud byla odehrána pátá kapitola nebo došlo k naplnění bodové podmínky.

Co ještě musím zmínit, to jsou Vůdci a příběhy. Z počátku zvláštní asymetrická varianta hry, bez které ale po naučení se hry nebudete pravděpodobně hrát. Jak příběhy, tak vůdci totiž hře dodávají další vrstvu a asymetrii mez hráči a nabízí nezměrné možnosti hraní. Což ostatně mohu tady rovnou doporučit pořídit si menší rozšíření Balíček vůdců a příběhů, který právě do téhle „varianty“ přináší další obsah.

Dojmy

Arcs: Konflikt a zhroucení v Pomezí je za mě osobně fenomenální a úžasná hra, která mě po mnoha partiích neustále baví víc a víc a pevně doufám, že v tomhle konfliktu a vesmíru ještě dost hodin utopím. Cole Wehrle se zde opět profiluje jako geniální designér a originální tvůrce, který dokáže vytvořit skutečně osobité hry, a to i za použití v zásadě poměrně přístupného deskoherního designu a mechanik, které už jsme možná leckde viděli. Přesto je ale výsledek osobitým provedením a originální hrou, kterou si po pár hraních můžete zamilovat. A taky jí klidně můžete nenávidět, protože se zase jednou jedná o titul, který zdaleka nebude pro všechny hráče.

Miluju, doslova miluju, zpracování hry. Ilustrace, kvalita karet, nádherná mapa, dřevěné lodě a agenti, přehledná symbolika, dobře vysvětlená pravidla, vše v osobitém vesmíru. No zkrátka asi takhle si představím Root, až se vydají zvířátka z lesa do vesmíru. Samozřejmě pokud vás Kyle Ferrin nechává chladnými, budete i zde trochu zklamáni.

Co jistě mnoho hráčů bude štvát a nebude pro každého, to je náhoda ve hře, ať už se jedná o kostky nebo karty, ale v zásadě i soubojový systém, který obránce nemá víceméně jak ovlivnit. Ano, je to podstata hry a hře jako takové to přináší dynamiku a silnou mezihráčskou interakci, protože se neustále něco děje a jeden druhému hráči neustále na jeho „pískovišti“ boří pracně vybudované bábovičky, ale s tím do hry musíte jít. A nejen kostky ovlivňují zásadně partii, ale i rozdané karty, které klidně mohou definovat vaši nutnou strategii a herní přístup bez možná trochu většího ovlivnění a volnosti. I když se hra tváří hodně otevřeně, po hrách mám pocit, že systém je naopak poměrně uzavřený a hra mi docela svazuje ruce. Trochu podobně, jako když hraju v Rootu za „ptáky“ a při špatných kartách se prostě dostanu do rozpadu hnízda.

Co je při hře strašně důležité, to není jen práce s kartami a plánování akcí či vyjednávání mezi hráči, ale až překvapivě i iniciativa. Tady zkrátka chcete mít možnost hrát první a v podstatě definovat celé kolo, protože první zahraná karta má naprosto zásadní dopad na celý další průběh. Ostatně stejně jako vyhlašované a bodované ambice.

Při hře je třeba neustále sledovat celé dění u stolu z komplexního a vyššího náhledu a přemýšlet nejen nad sebou, svými tahy a možnostmi, ale hodně se věnovat i všem ostatním. Možná i proto je pro mě ideální počet hráčů u partie číslice 3. Ne, nechápejte mě špatně, Arcs funguje skvěle ve dvou i čtyřech, ale ve trojici jsem našel nejlepší poměr interakce, rozhodování, plánování i náhody a herní dynamiky.

Možná se po přečtení pravidel budete divit, proč by měla herní doba mířit k vyšším hodinám, ale tím, jak neustále reagujete na hru a její průběh se nelze až tolik připravit na další dění a plán často vymýšlíte za pochodu a situačně a hra je náchylná na paralýzu v rámci velké většiny tahů a rozhodnutí.

Hra nabízí velmi silně interaktivní zážitek plný škození a vzájemných půtek a šarvátek. Rozhodně se nedá hrát tak, že by si někdo hrál omezeně „svojí“ hru a stranil se ostatních, protože tady jsou do boje tlačeni všichni. Samozřejmě míra této složky závisí na vyhlášených ambicích, což je mimochodem za mě úplně boží mechanika, která do hry přináší příjemnou taktickou a strategickou vrstvu v rozhodování o tom, co se zrovna bude bodovat, a na co se musí hráči soustředit.

Pro mě v téhle hře dokonale funguje i téma vesmírných civilizací na kraji galaxie, které spolu musí neustále soupeřit o moc a vliv. To totiž hra umí výborně prodat. Hra umí na téma navázat silné emoce a doslova osobní prožitek, protože budete litovat každé ztráty lodě nebo města a budete prahnout po pomstě.

Při několika prvních partiích třeba ve třech nám přišlo, že platí „když se dva perou…“, ale opak je pravdou. Podobně jako třeba v Rootu se hráči vzájemně doplňují, vyrovnávají a balancují. Jen je dobré, když jsou všichni na cca stejné herní úrovni, protože jinak se může hra lehce zvrhnout v šikanu a jednoznačnou jízdu zkušeného vůdce.

Rozhodně oceňuji přidanou asymetrii v podobě vůdců a příběhů, protože tohle je naprostá bomba ještě více podtrhující téma a povedenou hratelnost s takřka nekonečnou variabilitou a znovuhratelností.

Arcs nabízí velmi strmou učící křivku, kdy pochopit pravidla je jedna věc, ale její hlavní kouzlo postupně (subjektivně) vyniká opakovaným hraním a pronikáním hlouběji pod povrch mechanik, interakce, kombinací a silných prvků. Je vynikající vidět, jak postupem partií dokáží hráči lépe plánovat a vymýšlet plány do dalších kol, byť jejich realizace může být velmi rychle narušena ostatními.

Při studiu a hraní Arcs jsem měl pocit, jako bych potkal starého známého. Nebo spíš partu známých. Jako bych už všechno někde více či méně viděl nebo aspoň v náznacích a spojení. Jenže Cole Wehrle udělal z celku absolutní masterpiece, který oplývá strašně originálními prvky, ať už jde o způsob vybírání akcí a propojení s ostatními hráči, silně omezené zdroje a jejich kontrola nebo „příjemně“ dynamické souboje.

Ano, Arcs nebude hrou pro všechny a rozhodně se nikomu zbytečně nepodbízí a nehraje si na nic poklidného nebo jednoduchého. Je to zkrátka vesmírná space opera vyprávějící jedinečný a osobitý příběh při každém hraní. V téhle hře si užijete desítky partií a přesto máte stále co objevovat a zkoušet. I když dokážu vnímat objektivní negativa hry, které jí může někdo vytýkat, tak se neubráním subjektivně maximálnímu desítkovému hodnocení, protože Arcs si to zaslouží nejen za své zpracování a originalitu, ale i jedinečný herní zážitek, který ukazuje, jak výjimečným designérem Cole Wehrle je, a že nehledě na téma a mechanismy dokáže vytvořit hru, která má vše, včetně nečekaných zvratů a napětí až do konce. Ten však klidně může být pro některé hodně rychlý.

Je Arcs geniální? Pro mě bezesporu ano. Je pro všechny? Bezesporu ne. Ale rozhodně stojí aspoň za vyzkoušení!

Hru můžete koupit přímo u Fox in the Box zde!

Arcs: Konflikt a zhroucení v Pomezí

Autor: Cole Wehrle

Vydavatelství: Fox in the Box

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 2-4

Věk: 14+

Herní doba: 60+ min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: