Assassin´s Creed: Brotherhood of Venice

Vydejte se do Benátek a vžijte se do role proslulých mistrů tiché likvidace, tajného cechu assassínů v nové velké deskové hře vydavatelství Blackfire.

Začněme trochou nostalgie. Dodnes si vzpomínám, jak se mi v roce 2009 dostala do ruky hra Assassin´s Creed II (btw stále jedna z nejlepších her Ubisoftu) a já měl možnost nakouknout do renesanční Itálie a jejích krás v Benátkách, Florencii nebo Římě v kůži Ezia Auditore da Firenzo, jednoho z členů cechu assasínů, kteří svádí nekonečný boj s templáři. Ano, hrál jsem i předchozí a několik následujících dílů, ale právě dvojka je podle mě vrchol série a její zasazení právě do úžasné doby renesanční Itálie spolu s jejími umělci, životem, politikou a možnostmi bylo zkrátka úžasné.

Proč to zmiňuji? Protože právě do tohoto období je zasazena nová doslova monstrózní desková hra, nesoucí název Assassin´s Creed: Brotherhood of Venice, která si prošla velmi úspěšným kickstarterem, a kterou si pro české vydání vybralo vydavatelství ADC Blackfire. A protože jsem, až do letoška, platformy jako Kickstarter nebo Gamefound absolutně míjel, jsem strašně rád, že se hra dostala na trh i běžnými kanály. Viva!

Assassin´s Creed: Brotherhood of Venice (dále už jen ACBoV) je velkou kooperativní příběhovou kampaňovou a scénářovou hrou určenou pro 1-4 hráče s věkovým doporučením 12+ a herní dobou okolo 60-90 min (dobře s přípravou jsme se dostali i na 120 min). Hráči se ujmou role jedné ze čtveřice jedinečných postav a v průběhu až 26 misí se snaží plnit zadané úkoly, zakládat pobočku Bratrstva v srdci Benátek a samozřejmě po vzoru předlohy bojovat s nepřátelským řádem templářů a jejím členy.

Nemusíte se bát, celý článek je prost jakýchkoliv spoilerů, a to včetně galerie, protože každý odhalený střípek by mohl zkazit následný zážitek. Přesto se snažíme podat komplexní a ucelené informace, proč byste právě tuhle bednu měli zahrát.

 

V truhle Bratrstva

Když jsem hru dostal poprvé do ruky, překvapila mě její velikost. Jasně jsem zvyklí na velké těžké krabice, ale tohle jsem nečekal a Assasíni se mohou měřit s těmi největšími váhami ve sbírce. Už víko, respektive celý box dává tušit nejen svůj obsah, ale také je věrný designově své počítačové předloze.

Po odklopení zjistíte rychle zjistíte, že musíte být dost opatrní s tím, co si rozbalíte a odhalíte, přičemž vás navede jednoduchý a pěkně přehledný návod.

Pod ním najdete velká plata kartónových standees a žetonů. Ano, hra v retail verzi přichází namísto hromady figurek v upravené variantě a sází na více než 100 kartónových figurek. Osobně musím říct, že mi to naprosto nevadí, ba právě naopak. Nemám čas figurky barvit a mnohem více se mi líbí barevné standees, než hromada šedého plastu. Navíc i následně na plánu zpracování funguje naprosto skvěle a přehledně a jednotlivé typy figurek jsou od sebe pěkně odlišené. Plast ve hře zastupuje pouze pětice figurek – čtyři assassíni pro hráče a samotný Ezio. Každopádně veškeré kartónové části, ať už se jedná o figurky, žetony nebo desky herního plánu jsou nejen designově povedené a naprosto skvěle evokují historické období, ale také jsou kvalitní a funkční.

Dobrou zprávou je, že po vyjmutí desek najdete v krabici velký, přehledný a funkční insert, do jehož připravených přihrádek rozložíte celou hru, a usnadní vám celé hraní.

V něm už jsou pak připraveny další hromady materiálu, ať už se jedná o plné pytlíčky kostek, podstavce pro standees, tajné obálky, které postupně otvíráte a prozkoumáváte, až po více než 400!!! karet všech možných druhů a typů – ostatně asi většinu hned napadne, že zabijáci si musí pořídit nějaké to vybavení, předměty apod. I když karty se používají na mnohem více, třeba na spawnování nepřátel. O tom ale dále. Další velmi pozitivní věcí jsou dvouvrstvé desky pro hráče, kam si při hraní rozkládáte komponenty.

Kdybych měl jmenovat veškerý herní materiál podrobně, článek by měl rozsah průměrné knihy Stephena Kinga. Je toho prostě hodně a krabice je za svojí cenovku opravdu narvaná kvalitním herním materiálem od shora až dolů – desítky žetonů, desítky standees, stovky karet, herní desky, kniha scénářů (vzpomínek) a spousta super tajného materiálu. A to jsem určitě něco vynechal.

Veškerý herní materiál se nese graficky ve stylu počítačové hry a renesanční Itálie, respektive v té době Benátské republiky, abychom byli zcela přesní. Pětice figurek je pak takovým malým vrcholem hry, všechny jsou detailní a krásně udělané.

Vzhledem k množství komponent a velikosti hry je pak logické, že ke hraní je potřeba dost místa, i když samotný herní plán většinou tolik prostoru nezabírá, ale doplňky okolo ano.

Ještě zde musím pochválit pravidla, protože ač mají přes 30 stran, jsou napsaná jasně a srozumitelně a vše dobře vysvětlují i s mnoha názornými příklady.

 

Jeden za všechny a všichni za jednoho

Jak už jsem psal výše, ACBoV je velká kampaňová hra skládající se z řady dobrodružství. Na začátku každé hry vás tedy nejprve čeká výběr – respektive nastavení nové míse z knihy vzpomínek (misí) dle zadaných parametrů a následné plnění zadaných úkolů, které jsou pokaždé jiné a rozhodně nečekejte prosté „jděte do místa A a zabijte postavu B“ v každém dobrodružství. Cíle mise jsou zkrátka různé a ne vždy je úkol jen jeden. Skvělé je, nebo aspoň pro nás to bylo pozitivní, že první mise jsou výukové a ukáží postupně všechny herní principy a pomalu vás do hry pustí. Není to tedy tak, že si přečtete obsáhlá pravidla a hola, hrajte sami.

Jakmile máte nastaveno dle zadání, hráči mají své assasíny na značkách, může se začít. Základní koncept hry je vlastně strašně jednoduchý, což se nám líbilo. Kola se postupně skládají ze čtveřice fází, kdy zásadní jsou samozřejmě ta hráčská, kde postupně „hrdinové“ vykonávají své akce jako boj, prohledávání, pohyb apod. a druhá nepřátelská, kdy se nepřátelé na mapě pohybují, přibývají další atd. Pokud vám to připomíná známou hru se zombíky, máte docela pravdu. I když pocitově jsou hry hodně odlišné. To způsobuje už jen fakt, že primární postup není, naběhnou na mapu a začít zběsile likvidovat všechny ty gardisty a kušníky, ale naopak pomalu ve stínech sledovat, plížit se a zabíjet skrytou čepelí schovanou v záhybech hábitů. Zejména v prvních misích se totiž absolutní „banzai“ styl rozhodně nevyplatí a assasíni by byli rychle eliminováni, a to i když ve hře panuje náhoda v podobě kostek.

Zásadním prvkem hry je pochopení čtveřice postav a jejich stylů a využívání jejich předností – zatímco někde se hodí vyloženě na kočičí plížení po střechách, někdo si naopak lehce poradí i s více nepřáteli. To si navíc znásobte v případě postupu hrou, protože postavy se vyvíjejí a jejich síla roste úměrně postupu celým příběhem. Samozřejmě si ale nelze myslet, že nepřátelé tupě stagnují a od začátku do konce proti vám stojí stejná otrhaná banda. I ti získávají větší sílu a lepší schopnosti, takže hra zůstává, i když poněkud lehčí, výzvou až do konce.

Zajímavým herním prvkem je i možnost opakování mise. Ano, neúspěch neznamená automatický konec a fatální selhání, ale hra nabízí možnost celou misi jednou zopakovat.

 

Dojmy

Nebudeme to dlouho zdržovat - Assassin´s Creed: Brotherhood of Venice je jednou z nejlepších adaptací video hry do deskovky a velmi příjemné překvapení. Upřímně jsem čekal trochu kickstarterově nafouknutou hru bez nějaké zvláštní hratelnosti, ale dostal jsem parádní příběhovou kampaňovku, kterou si rozhodně užijete.

Ono to nadšení začíná už zpracováním. Jak je popsáno výše, hra je prostě velká ve všech směrech a ani standees jí neubírají nic na její monumentálnosti a kráse. Ba možná dokonce trochu paradoxně naopak.

V krabici najdete 26 misí. Ano, některé jsou úvodní a na některé se nemusí dostat, ale i přesto jich je až až. Pokud budete počítat hodinu, hodinu a půl na jeden úkol, a rozhodně ne všechny odehrajete na první dobou, čekají vás desítky hodin zábavy a objevování. Kromě misí samotných na hráče čeká i základna Bratrstva s jejím zázemím a dalšími možnostmi co zde dělat, od nákupu propriet až po zkoumání plánů a na dlouhé hodiny je tak o zábavu postaráno, nemusíte se bát. I když je ve hře jasně daný příběh, kterým postupně procházíte, nebál bych se napsat, že si hru lze zahrát opakovaně, třeba za nějakou dobu. Byť je nesmyslné hrát jednotlivé části příběhu samostatně.

Tím že se jedná o příběhovou kampaňovku vyvstává ještě jeden drobný problém – počet hráčů. Hra sice nabízí mechanismy, jak někoho vynechat, pokud třeba nemá čas, ale logicky tak přijde o část příběhu a zároveň nemůžete využít jeho postavu, ale musíte jí nahradit pouhým učedníkem bez schopností. To je takový ten nýmand, co normálně na základně vaří kafe zkušenějším kolegům, a které si prostě na misi brát nechcete. Ideální počet hráčů se tak jeví jako dva, kteří skutečně celou hru odehrají spolu soustavně. Nebo jeden za dvě postavy.

Ano, hra je obsahuje sólo mód za dvě postavy, který je plně funkční a pěkně hratelný, ale samozřejmě záleží hodně na vašem přístupu k osamocenému hraní. Upřímně tady bych doporučil hrát s někým, protože dohadováním a společným řešením hra ještě více rozkvétá.

Hodně se mi líbí, že hra silně staví na své původní předloze (byť některé prvky jsou jinak/upozaděné) a opravdu dává pocit assasínského plížení ulicemi Benátek, schovávání před nepřáteli na každém kroku a plnění tajných úkolů.

Čtveřice postav ve hře – tedy Alessandra, Bastiano, Claudio a Dariá – je dostatečně odlišná a každá má jiný dopad na hru a styl hraní. Zároveň je pěkně nastavená „rpg“ škálování a vývoj postav napříč hrou. I když pravdou je, že ke konci jsou z assassínů trochu terminátoři, kteří i z minima vytěží maximum a průchod hrou se subjektivně stává jednodušší.

Musíte se připravit na náhodu, která má ve hře zkrátka nezastupitelnou roli, a to zejména v podobě kostek, které dokáží narušit jinak skvělé plány.

Asi to není třeba zmiňovat, respektive to už ze všech řádků vyplynulo, ale AC je krásně tematická hra, ve které na vás všechny prvky dýchají z každé části příběhu a herních prvků.

Co do složitosti hry musím konstatovat, že se jedná o středně (spíš méně) náročný herní titul. A to velmi přístupný. Jakmile proniknete do pravidel, hra pěkně bez problému běží a není náročná a prostor se naopak otevírá velké zábavě.

Co bych rozhodně ke hře doporučil doplnit, to jsou 3D papírové budovy dostupné třeba na zatrolených hrách, které zvyšují zážitek, ale i přehlednost jinak „ploché mapy“, protože po vzoru předlohy hra se samozřejmě neodehrává jen v ulicích, ale i na věžích, budovách, římsách a kanálech Benátek.

Brotherhood of Venice nebo chcete-li Benátské bratrstvo je krásně zpracovaná, skvěle hratelná a velká příběhová hra, která si sice hodně bere ze své předlohy, ale necílí jen na její fanoušky, protože se přes všechny možné obavy jedná o skutečně skvělou, přístupnou a fungující hru, která vás v prvních misích pohltí a vrhne do uliček a zákoutí renesanční Itálie se všemi jejími krásami a překvapeními. V jádru to není něco, co byste ještě nikdy neviděli, ale mechaniky tak jak jsou umíchány fungují parádně a garantují zábavnost a hratelnost na dlouhé hodiny objevování ukrytého příběhu. Dosyta si užijete intriky, plánování, kradmé pohyby ve stínech, příběh, ale i boj a vývoj postav. Pokud bych měl definovat vynikající příklad ameritrashové, bude to právě Assassin´s Creed: Brotherhood of Venice se všemi svými klady i zápory. Takže kápě na hlavu, čepele do rukávu a vstříc slunným střechám Benátek přátelé.

 

Hru můžete koupit na Cechu hráčů zde!

 

Assassin´s Creed: Brotherhood of Venice

Autoři: Thibaud de la Touanne, Fabrice Lamidey, Manuel Rozoy

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 1-4

Věk: 12+

Herní doba: cca 60-90 min na mise

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: