Barcelona

Zhostíte se role architektů a dovedete slavnou Barcelonu k její moderní podobě? Originální budovatelské euro Barcelona je tady.

V druhé polovině 19. stol. se katalánská Barcelona začala měnit v modernistický architektonický klenot díky nové čtvrti Eixample dle návrhů Ildefónsa Cerdy. V té době staré město za městskými hradbami doslova praskalo ve švech, jako ostatně mnoho míst staré Evropy. Populační boom a rozpínavost bylo potřeba řešit a tak vznikl a postupně byl, i když ne úplně přesně, realizován Cerdův plán na vybudování moderní čtvrti splňující dnes běžné, ale v 19. stol. absolutně novátorské standardy. Právě do této doby a plánů na vybudování Eixamplu vás vrhne nová budovatelská hra vydavatelství Albi s jednoduchým a všeříkajícím názvem Barcelona.

Barcelona je prvotina Dani Garcii – a jeho jméno si zapamatujme, protože o něm jistě ještě dost uslyšíme – který svou hru zasadil do svého mateřského města. Ostatně proč nevyužít kulisy, které jsou mu důvěrně známé. Jeho hra je středně těžkým, možná lehce těžším, budovatelským eurem pro 1-4 hráče od 14 let a s herní dobou pohybující se okolo 90-120 min. Každý z hráčů se stává architektem nové barcelonské čtvrti druhé poloviny 19. stol. dle návrhů slavného Ildefónsa Cerdy, kdy chytrým worker placementem využíváte dostupné akce a budujete domovní bloky, ulice, křižovatky, významné budovy, ale i třeba slavný chrám Sagrada Familia. A za vše, doslova za vše, zde hlavně hráči sbírají body, protože jen ten kdo jich má nejvíc se může stát vítězem.

 

Barvami hrající město

Barcelona je hra takové chce se říct „až klasické euro“ toho střihu, kde se na plast a zbytečnosti nehraje. Ne že by hra nebyla produkčně pěkná, barevná a kvalitní, ale ekologičtí aktivisté by z absence plastu v jakékoliv podobě (kromě mnoha sáčků) měli dokonalou radost.

V první řadě tu máme pravidla. A to hned dvoje, zvlášť pro hru jednoho a zvlášť pro více hráčů. I když nejsou nijak krátká a obsahují mnoho informací, jsou dobře uchopitelná i vysvětlená a pokud jste lehce zkušenější, nebudete mít s pochopením hry problém, kdy asi nejtěžší je zapamatovat si všechny možné akce v kole. Zároveň ale velmi kvituji množství historických poznámek, které nejen dotvářejí atmosféru, ale hlavně pěkně logicky vysvětlují jednotlivé herní prvky a posuny stupnic v souvislosti s dobovým pozadím. To do hry vnáší i přes její euro podstatu téma víc, než jsme u podobných her zvyklí.

Obsahu krabice z herní stránky vévodí tuna kartonu a různých dílků a dílů k vyloupání, kde prim hrají budovy – ať už městské bloky nebo budovy speciální, ale také žetony obyvatel, kteří zde slouží jako klasičtí workeři. K tomu tu máte velký herní plán, přídavné desky a také desky pro hráče. Ty jsou zcela upřímně nejslabší stránkou hry. Možná jsem rozmazlený, ale jednovrstvé ploché desky, na které musí vyskládat spoustu žetonů a při sebemenším zavadění se posunou nebo spadnou? To u hry docela zamrzí a minimálně druhá vrstva nebo overlay by Barceloně slušel. Ke kartonu si pak připočtěte množství dřevěných označovačů, včetně figurky tramvaje, vše ve čtveřici hráčských barev.

Každopádně musím říct, že až na drobnost proti hráčské desce je hra zpracovaná hezky. Grafika je příjemně barevná, zvolená ikonografie i styl funkční a přehledné a vše funguje, jak má. Hodně se mi líbil dost silný kartón žetonů obyvatel, protože s nimi přeci jen často manipulujete. Na co se ale rozhodně těším, to je insert. Nachystat hru a všechny komponenty na stůl ze sáčků zabere dost času a rozhodně to není žádná rychlovka. Jasně, je dobře, že má hra dostatek obsahu, ale ideální je přijít už k připravené hře. A také nebýt u jejího úklidu.

 

Kombinace na třetí

Nebudu sáhodlouze rozepisovat pravidla hry. Pokud si je chcete podrobně načíst, můžete přímo na stránkách Albi zde. Ostatně jejich vysvětlení, zvlášť pokud hru neznáte, dobrých aspoň 20 min zabere. A to výsledku nemohu říct, že by hra byla až tak složitá a pořád se řadí někam do střední, maximálně vyšší střední třídy složitosti.

Základním herním principem je zde v zásadě worker placement, kdy na tah máte vždy dva náhodně tažené žetony obyvatel (existují tři druhy), které umístíte na jednu z prázdných křižovatek na herním plánu a podle směřování ulic můžete vyhodnotit dvě až tři příslušné akce. Ano, některé pole jsou o akci výhodnější, což je dáno diagonálou uprostřed plánu, které směřuje skrze speciální menší trojúhelníkové domovní bloky. To ale samozřejmě neznamená, že budete vždy využívat jen tohle umístění. Ono totiž plán, respektive dostupné akce, jsou naprosto variabilní a náhodně rozlosované na každou partii a kombinace těch dostupných je tedy vždy rozdílná. To hře přidává na variabilitě a znovuhratelnosti.

Po přípravě hry, vysázení všech desek, plánů a plánků a žetonů, se hraje na blíže neurčený počet kol a tahů hráčů, kdy každý takový tah se skládá ze čtveřice pevně daných kroků, a to:

1. Umístění dvou žetonů obyvatel na jednu křižovatku a vyhodnocení dvou až tří souvisejících akcí,

2. Odstranění žetonů obyvatel a postavení domu na herní plán,

3. Kontrola bodovací fáze,

4. Vylosování nových dvou obyvatel ze sáčku.

Akcí dostupných v prvním kroku je hned několik – od stavby ulic či křižovatek, až po zisky zdrojů či posun tramvaje – a jak už jsem psal výše, jejich kombinace je zcela náhodná pro každou partii. Právě ale propojení a kombinace akcí spolu s jejich vyhodnocením je největší přemýšlivou částí hry a kvete postupně, jak do hry pronikáte. Ono to totiž není jen o vyhodnocení jednoduchých A a B, ale o celé návaznosti – tady postavím silnici, za to dostanu tohle, to použiju tady, to propojím s tímhle, tamhle to mi dosype hromadu bodů, tady získám zase tohle atd. Ano, jak asi tušíte, přemýšlivý a kombinace milující hráči se tady absolutně vyřádí. A to až do té míry, že hru provází zvýšená analytická paralýza z neustále přemýšlení a vymýšlení ideálních tahů. A čím víc hru hrajete, tím je to snad ještě horší.

Zajímavým herním prvkem je následné povinné stavění domů. To provedete odstraněním žetonů obyvatel z křižovatek a přiložení jednoho dílku domu na plán. Jenže to nemusí být v místě, kam jste položili vaše žetony v daném kole. A zároveň odjímané žetony pokládáte na speciální stupnici, která postupně vede k bodování, které má variabilní časování. Ano, asi tušíte, že ani prosté odeber žeton a postav dům absolutně není jednoduché, protože neustále přemýšlíte kam dům postavit, jaké žetony využít, co vás kam posune.

Ano, po několika partiích mi hra přišla z hlediska pravidel vlastně docela přístupná. Všechno funguje logicky, více méně jsem dohledával minimum věcí. Jenže to neznamená, že se u každé partie nekouří z hlavy, protože každá hra je trochu jiná, musíte měnit svou strategii i v závislosti nejen na rozestavení, ale i akcích ostatních, protože o interakci zde není nouze.

A to tu kromě základního využívání akcí a stavby domů najdete ještě další množství věcí – veřejné budovy, katedrálu, nutnost sesbírat si nějaké ty „osobní“ výzvy a další… je toho víc než dost. Ale jak říkám, není problém hru nastudovat, spíše úspěšně zahrát tak, aby vám u každého tahu nepraskal mozek vypětím.

 

Dojmy

Upřímně jsem rád, že jsem na Barcelonu dostal dostatek času a nemusel jsem psát své dojmy hned po jedné z partií. Upřímně se mi při hraní vaří mozek a chladne pomalu ještě pár desítek minut po dohrání a pořád přemýšlím nad tím, kde jsem ještě mohl vydolovat pár bodů navíc. Nebo spíš pár desítek, protože 100 překročíte skoro mrknutím oka a při opakovaném hraní není problém se vyškrábat i přes magickou tří, respektive čtyřstovku. Takže ano, Barcelona je budovatelským point salátem, kde se dá sbírat hromada bodů hrstmi doslova na ulicích. Což ale vůbec neznamená, že by jejich získání byla nějak lehké a pro maximalizaci je potřeba zapojit opravdu vše v hlavě a nejednou se mi stalo, že než jsem zvládnul všechny možnosti nějakým způsobem propočítat, zapomněl jsem tu první. Pokud právě takhle silně kombinační euro hry máte rádi, tak si Barcelonu rovnou pořiďte, protože nebudete litovat a nemusíte dál číst.

Když už jsem zmínil body, musím zmínit i Cérdaovu stupnici, která slouží jako modifikátor při bodování, a která je dost tematicky navázaná na množství herních prvků, a která vás subjektivně trochu limituje ve výběru akcí, protože někdy si prostě vyberete méně bodů hned, když tušíte, že můžete získat více bodů později. Ostatně bodové rozdíly v průběhu partie o 30 nebo 40 nejsou žádný problém a často se dají rychle dohnat, ať už v průběhu, ale zejména při závěrečném bodování. Hra si tak drží své napětí až do konce, protože o vítězi většinou nemáte jasno, dokud všichni nespočítají i ten poslední bodík. Zároveň mi ale na hře trochu vadí, že nemá žádnou velkou gradaci a pocitově se snažím a dělám od prvního do posledního tahu „to samé“.

Množství akcí a hlavně množství možností a přísunu bodů vede nutně k větší či menší analytické paralýze. I proto je hra dlouhá a většina partií se lehce přehoupne přes hodinu a půl, a to i v nižším počtu hráčů. A v plném bych hru osobně hrál už jen opravdu výjimečně a s hráči znalými pravidel, protože v plném počtu s nováčky a nutností jejich zorientování ve hře je ruku na srdce docela utrpení. Ne že by mi vadili dlouhé hry, ale čekání na tah už je opravdu dlouhé a klidně může dojít k takovým změnám, že to naruší vaše plány a vy musíte tah přemýšlet až těsně ve chvíli, kdy hráč před vámi dohraje. Ideální tak je mít vybranou jednu/dvě jasné strategické linky a těch se držet. Jde samozřejmě hrát i takříkajíc „na všechno“, ale platí, že všeho moc škodí a rozdrobíte si tím body. Abych se ale vrátil k tomu počtu hráčů – ideální jsou 2 nebo 3. Hru lze hrát i v dnes již povinném sólo módu, ale nejsem ten typ hráče, který by vyhledával eura o samotě. V tomto ohledu mám přeci jen raději příběhovky/kampaňovky – a ano, jestli se ptáte, tak jedna velká plná vesmírného cestování od Albi se chystá do recenze.

Hra rozhodně nemá jasně definovanou cestu a strategii k vítězství, Tedy jasně, jde o to získat co nejvíc bodů, ale způsob jakým toho docílit se různí napříč hráči i napříč partiemi a hra doslova vybízí a příjemně body motivuje hledat nové cesty a možnosti, jakými ke hře přistupovat. To je věc, kterou mám u podobných her velmi rád, a Barcelona mi tím připomíná třeba loňskou pecku Bílý hrad, byť v „trochu“ větším měřítku.

Co je rozhodně nutné ocenit, to je na euro hru až překvapivě velké množství interakce. Nejen zašlapávání políček na křižovatkách, ale i využívání „cizích“ obyvatel pro stavbu, blokování. Samozřejmě platí, že čím více hráčů se do partie zapojí, tím se interakce zvětšuje, protože plán a možnosti jsou stále stejné.

Zpracování i grafická stránka jsou dobré. Zejména barevně a výtvarně je Barcelona opravdu pěkná a tematicky podkresluje celou partii, ať už jde o herní plán vytvořený jako architektonický plán nebo další herní prvky jako veřejné budovy či městské bloky a žetony obyvatel.

Hezkým doplňkem hry jsou „výzvy“, kterých lze dosáhnout splněním daných podmínek během partií. Je to příjemné zpestření a hezký pocit, pokud se vám něco skutečně podaří naplnit.

Barcelona je zkrátka vynikající euro pro všechny milovníky žánru se silným a propracovaným tematickým zasazením, mnoha možnostmi a velkou variabilitou, a hra, která by rozhodně neměla minout žádného strategicky budovatelsky naladěného hráče. V množství variant, možností a bodech si sice leckdy zavaříte hlavu, ale nalezení té nejlepší a nejhodnotnější varianty je stejně sladké jako popíjení sladkého vína v širokých ulicích a pod rozkvetlými stromy nádherné Barcelony.

 

Hru můžete se slevou koupit přímo u Albi zde!

 

Barcelona

Autor: Dani Garcia

Vydavatelství: Albi

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-4

Věk: 14+

Herní doba: 90-120 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: