Bios: Genesis

Hra o vzniku života na zemi – Bios: Genesis, to je novinka, za kterou patří velký dík, malému českému vydavatelství Fox in the Box. Pojďme se dnes na ní společně podívat, protože nic podobného asi jen tak nenajdete.  

Těch teorií jak vlastně vznikl život na zemi, je hodně nebo spíš strašně hodně. Část lidí vám jistě řekne, že za vším stál tak trochu hippísák v rouchu, který všechno uplácal během sedmi dní a nakonec stvořil i nás. Druhá část na to bude koukat z vědeckého hlediska a řekne vám, že se postupně život vytvářil z organických sloučenin vlivem vhodných prostředí a prostým dílem, ne jedné, ale hned několika (stovek) náhod. Nikdo vám nedokáže stoprocentně říct, jak se to přesně stalo, která událost ke vzniku samotného života vedla a jestli z toho mohlo třeba bombardování naší planety z vesmíru nebo uhlíkové mlhy či nějaké záření. Ten prvopočátek tam prostě někde byl, ať už v zeolitové laguně nebo ve vodíkovém vulkánu (no dobře, tam spíš ne, protože jak sami zjistíte, oživit něco ve vulkánu není zrovna sranda). A přesně tuhle „nejistotu“ ze vzniku života zažijete ve hře Bios: Genesis, neboť se nejdřív budete snažit zárodek života zažehnout, poté ho uchránit a v ideálním případě si z něj vypěstovat něco většího (koukám na vás mořské řasy). 

 

Hra je pro 1-4 hráče od 14 let s herní dobou mezi 1 a 2 hodinami (ale považte, za tak „krátkou“ dobu procestovat 4,6 miliardy let?). Přiznám se, že když se mi tahle malá modrá krabička s obrázkem ne zrovna příznivého počasí (?) dostala do ruky, netušil jsem úplně, co můžu čekat. První indicií, že mě nečeká nic standardního ani snadného bylo jméno autora, kterým je Phil Eklund. Pokud vám to něco říká, tak jistě víte, že za prvé stojí za hrami jako právě série Bios nebo u nás dříve recenzovaného Pax Renaissance a za druhé, že se nebude jednat o žádnou úplně snadnou hru pro každého. Druhou indicií byla pravidla plná textu, a která jsem začínal číst asi 10x, s neustálým problémem se nějak zorientovat nebo chytit (ale nakonec, když hru vyzkoušíte, zjistíte, že vám do sebe všechno perfektně zapadá a zase tak složitá nejsou). A třetím bodem pro mě byl herní materiál. Rozumějte, kostky šly, ty znám, to je jasný, ale když na vás na kartách vykouknou viroidy, geny, marsovský paleooceán nebo extremofilní kondenzace s polypeptidy, hlava se vám rázem začne trochu vařit a vy si znovu připadáte jako na střední v hodinách biologie (a narovinu, kolik z nás dávalo tenkrát pozor? Já si pamatuju tak možná rozmnožování a prohru v piškvorkách asi 50:1, o biologii jsem se začal trochu víc zajímat, až když pro mě nebyla povinná…).  Naštěstí jsou všechny karty (i pravidla) doplněny spoustou a spoustou doprovodného textu, a tak nejen že se dozvíte co je co, ale ani při čekání na tah se nebudete nudit. 

 

Komponenty

Jako již tradičně, Foxíci si dali záležet a hra po vybalení vypadá moc hezky. Nezbytná pravidla jsou postupně systematicky řazena a obsahují popis všech možných symbolů a dění. Dvanáct šestistěnných kostek potřebných pro hody ke vzniku života a jeho následnému (ne)úspěšnému vývoji. Dále zde máme sadu plastových žetonů, které ve hře slouží např. jako platidlo, dřevěné „polokoule“ jako bionty hráčů (klidně je berte jako dělníky třeba) a dřevěné kostičky sloužící k vývoji a následně jako chromozomy, orgány aj. Přesně tohle je na Biosu úžasné, protože ze tří druhů komponent máte asi 50 možností použití. To už se ale dostáváme ke kartám. Ty se rozdělují na několik druhů. Největší z nich jsou refugia, ve kterých budete zažehávat nový život, a které po otočení tento život představují v podobě bakterií. Pak tu máme karty procesů, kterými si označíte, co je v jaké události aktivní. Čímž se rovnou dostáváme ke kartám událostí, které se vždy otočí na začátku kola a podle kterých se určí aktivní utvářecí procesy, ale i jaké nastanou další (většinou nemilé) věci, jako je propálení ozonové vrstvy, moc kyslíku, radiace a podobně, a které vám většinou pěkně pocuchají nejen nervy, ale hlavně vaše bakterie, které si tak pracně chováte. V poslední řadě tu máme karty mutací, kterými si budete oživené bakterie vylepšovat a chránit, karty mnohobuněčných organismů, ke kterým směřujete a 4 karty parazitů pro hráče (protože proč neškodit ještě víc že?).

 

Jak se hraje?

Hraní Biosu je extrémně brutální řezničina. To není zhodnocení, to je fakt. V kompetitivní variantě si hráči škodí, boří, ničí, útočí, kradou a něco vypěstovat je vážně umění (nebo možná máme hodně agresivní skupinu hráčů?). Každopádně pro tento případ zde máme ještě variantu kooperační, kdy se hráči snaží společně tvořit s cílem vyvést mnohobuněčné organismy a hra jim v tom škodí.  Každopádně základ je společný. Každý hráč si vybere jednu barvu, připraví se karty utvářecích procesů, refugií, událostí a mutací, všechny další žetony se dají do společné misky (nebo krabice) a může se začít. Hra se postupně dělí na kola, která zaujímají zhruba 200 milionů let vývoje země. Na začátku se tedy otočí nová karta událostí. Ty jsou rozděleny do tří časových období. Karta vám určí, které procesy jsou v tomto kole aktivní, a které nemilé události zemi postihly. Ve druhé fázi umisťují hráči své bionty na desky refugií s ohledem na to, kde chtějí v budoucnu vytvořit život. Ve třetí části se pomocí kostek zjistí, zda nějaký život vznikl nebo ne. To samozřejmě nezleží jen na kostkách, ale i na stavebních prvcích na kartě refugia umístěných. Pokud se hod povede, vzniká nový jednobuněčný život. Karta se obrátí, stavební prvky se barevně přiřadí a bakterie putuje k hráči. V další části, tzv. Darwinosvké musíte opět pomocí kostek zjistit, co se s vaší milovanou bakterií stalo, zda bude pokračovat ve svém žití a vy ve svém snažení nebo se opět rozpustí na kostičky. Hod je ovlivněn mnoha faktory, neboť jednotlivé chromozomy (kostky), bionty (polokoule) nebo vitamíny (disky) vám zaručují různé ochrany nebo možnosti jak zvrátit nešťastné hody. V poslední fázi pak můžete svou bakterii nebo organismus vylepšit o mutace a zajistit tak větší šance do budoucích kol.  Samozřejmě tohle je jen hodně zkrácená verze, ale sami vidíte, že to zase tak složité není. Naopak, jakmile se vám hra dostane trochu „pod kůži“, vše vám bude připadat automatické a zcela logické (přesně po Eklundovsku). A jak dosáhnout vítězství? V případě solitérní hry je nutné mít mnohobuněčné organismy a v nich své bionty (polokoule). Stejně tak v případě kooperativní hry, ale zde je nutné, aby jeden z hráčů měl organismus suchozemský. No a nakonec v kompetitivní hře se po posledním kole (poslední kartě události) spočítají vítězné body dle pravidel.

 

Jaká je?

No, jak zhodnotit Bios: Genesis.  Začneme nejprve negativy. První pochopení hry není snadné, nebudu tvrdit opak. Prokousat se všemi pravidly postupně a pochopit je není právě lehký úkol, kterému budete muset věnovat nějaký ten čas navíc. Pravidla i karty samotné obsahují spousty různých symbolů, které představují různé události, odkazy nebo zvláštní pravidla, a proto minimálně za začátku bude každá partie delší, neboť budete muset pořád někam koukat. Za druhé chápu, že někoho může odradit biologické téma. Za třetí už zmíněná kompetitivní varianta je vážně docela brutální a leckoho může od hry odradit, což by byla škoda, proto raději zkuste nejdřív tvořit společně a postupně přejít k soupeření. Tak a teď z druhé strany – pozitiva a proč se jedná o dobrou hru. No tak za prvé téma – baví vás biologie? Must have. A i kdyby vás tolik nebavila, tady se dozvíte všechno, co jste kdy chtěli o vzniku života vědět, doplňujícího textu je ve hře asi tolik jako v leckteré odborné knize (a to nemyslím nijak negativně). Za druhé, je to zábava. Hra je promyšlená, všechno do sebe logicky zapadá, a ač se to možná nezdá, plynule jede, má spád a nenudíte se. Phil Eklund jako již tradičně vytvořil inteligentní hru, která zaujme a kterou si budete chtít zopakovat. Za těch pár stokorun dostanete záležitost nabytou možnostmi a hratelností, která může lehce konkurovat nějakým velkým figurkovkám nebo jiným drahým hrám a přitom působí docela nenápadně, ale to co přináší je přesný opak. Samozřejmě to není záležitost pro každého, to ani náhodou. Už jen vysvětlení základních pravidel zabere čas a zavaří některé mozkové závity, proto je hra určena pro zkušené starší hráče, ale věřím, že těm sedne na jedničku. Vytváření života nikdy nebyla taková zábava a je jedno, jestli se zatím pitváte jen s jednou bakterií nebo už máte nějaké ty ploutvenky. Za nás tedy více než dobrá hra, u které sice strávíte víc času studováním, ale odměnou vám bude komplexní, inteligentní hra s neskutečnou řadou možností a hratelností. Navíc nás v brzké době čeká i její pokračování Megafauna, ve kterém budete dále tvořit život a druhy na zemi, čemuž můžete využít vaše organismy právě z Genesis.

 

P.S. Pro lepší pochopení hry doporučuji video, které vytvořila společně s Fox in the Box Deskofobie – tady.

 

P.P.S. A neskutečně smekám před vydavatelem, protože to množství textu a zpracování musí být neskutečný záhul a je úžasné, jak se povedlo.

 

Koupit přímo u Fox in the Box!

 

nebo 

 

Další informace na Zatrolené-hry.cz!

 

Bios: Genesis (2. edice)

Autor: Phil Eklund

Vydavatelství: Fox in the Box

Počet hráčů: 1-4

Věk: 14+

Herní doba: 1-2 hod

 

1.-2. Krabice na hru

3. Pravidla a jednotlivé „žetony“

4. Karty refugií

5. Karty parazitů a událostí

6. Karty mutací a mnohobuněčných organismů

 

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: