Bloodborne: Karetní hra

Naleštěte meče, nabijte kuše a nabruste sekery Lovci. Temný Yharnam a katakomby Kalicha vás čekají i se svými krvelačnými příšerami. Ani jeden druhému však nemůžete nikdy věřit, protože nejlepším se nakonec může stát jen jeden. Vítá vás karetní Bloodborne.

Nedávno jsme tu měli hru God of War, která vznikla na základě spojení společnosti Sony a jejich původní PS hry a deskoherního gigantu CMON. Ač jsem k této hře z počátku přistupoval poměrně skepticky, nakonec se moje obavy ukázaly jako liché a Kratos a jeho pomocníci se i v papírové podobě povedli. Dalším titulem, který se dočkal podobného převedení je poměrně drsná a víc než dost obtížná hororová hra Bloodborne. V té jste v roli jednoho z Lovců vrženi do města Yharman, které je známo pro svou léčebnou kůru pomocí krevních transfúzí, ale ve kterém propukla tajemná nákaza měnící vše živé do pořádných bestií. Zkrátka masakr v ulicích je jasná věc.

Karetní verzi hry dostal na starost osvědčený designér Eric M. Lang, kterého můžete znát třeba díky strategické opulentnosti Rising Sun, LCG Hře o trůny nebo trochu opomíjenému Kmotrovi: Impérium Corleonů. A desítkám dalších her, protože autor to je velmi plodný. A úkolu adaptovat úspěšnou předlohu na naše stoly se zhostil velmi dobře. Ostatně přesvědčte se sami na následujících řádcích.

Ve hře se 3-5 Lovců vydá do katakomb Kalicha v titulním městě Yharman a jejich částečně společným a částečně nespolečným cílem je v průběhu partie pomocí balíčku karet vybavení porazit 10 náhodně namíchaných monster a menších bossů a v závěru se utkat s ústředním záporákem herní seance. Odměnou ze snažení Lovců v boji jsou kapky ozvěn krve, které slouží jako vítězné body. A když píšu společně i nespolečně, pak vězte, že hráči sice společně bojují s monstry a snaží se je likvidovat, ale vítězem může nakonec být jen jeden z nich – jen ten kdo nasbírá nejvíc krve.

 

V temnotách krabice

Už samotná krabice se hrou dává tušit, že tady nepůjde o žádný výlet na písečné pláže nebo sluncem zalitou pohodovou dovolenou. V temných odstínech a barvách stojí jeden z titulních lovců v pošmourných ulicích Yharmanu vybaven dvojicí zbraní a připraven k boji. A v podobně temném grafickém duchu se nese celá hra, což ostatně není žádné překvapení vzhledem k digitální předloze. Fanoušci (a na ně ostatně hra dosti cílí) budou jistě nadšeni z využití počítačové grafiky na jednotlivých kartách a budou se cítit jako doma. Ostatně musím říct, že podobně jako v předchozím God of War vypadá grafická stránka hry moc hezky a přehledně a i když tu máte převahu černé a ještě černější, nic nepůsobí nepřehledně nebo nějak neoriginálně, ba naopak.

Po otevření na vás logicky čekají pravidla, která mají sice 16 stran, ale velkou část z nich zabírají názorné příklady, vysvětlení a modelové situace. Ale to hlavní, z čeho jsem měl vážně radost, je pod nimi – funkční insert na veškeré herní komponenty.

Hlavní část hry tvoří karty, které jsou rozdělené do několika skupin. Na jedné straně hromada monster od základních až po finální bosse, na straně druhé karty vybavení a zbraní pro Lovce – aneb bez pořádných udělátek do podzemí nelez.

Karty doplňují žetony krve – které jsou poměrně netradičně vyrobeny z plastu a ne kartónu, za což palec nahoru – dále trojice kostek (každá barva pro jinou obtížnost monster), hráčské desky a žetony trofejí a počítadla životů.

Celé zpracování hry je na skvělé úrovni. Komponenty jsou velmi pěkně udělané a kvalitní a jedinou výtkou by možná mohlo být využití počítačové grafiky pro některé hráče. Tady ale těžko něco měnit, licence je licence. Rozhodně potěší kvalitní plastové žetony krve a dostatečné množství karet pro variabilitu hry – 5 karet hlavních bossů a 25 normálních monster ve dvou skupinách, ale i množství různého vybavení pro Lovce - a také kvalitní insert na uložení celé hry.

 

Lovím, lovíš, lovíme

Z herního hlediska má hra jedno velké a nesporné plus – má poměrně jednoduchá a přístupná pravidla, která vysvětlíte i méně zkušeným hráčům nebo nehráčům.

Na začátku hry dostane každý hráč základní sadu 5 karet vybavení, jednu desku a k ní žetony trofejí a otočné počítadlo životů. Náhodně se namíchá 10 karet monster (7 běžných a 3 menší bossové) a vytvoří se z nich dobírací balíček katakomb Kalicha a k nim se vybere jeden z pětice hlavních bossů, kterého je třeba porazit na konci partie a jehož zvláštní schopnost ovlivňuje celou hru. Stranou se připraví zásoba žetonů krve, kostky a balíček vybavení s vyloženou nabídkou karet dle počtu hráčů. Vrchní karta balíku monster se otočí do prvního kola a vzhůru do boje.

Celá hra se odehrává v průběhu několika kol, která mají v podstatě totožný průběh rozdělený do postupných jednoduchých kroků.

Vše začíná tajným výběrem jedné akční karty každým hráčem a jejím následným otočením. Pokud je některá z otočených karet „Proměna“, pak jí její vlastník následně vymění za kartu zbraně z ruky – tady nastává jeden z blafovacích prvků hry, když už vidíte, co zahráli vaši soupeři a podle toho se můžete rozhodnout, jak chcete bojovat, a které zbraně využít, abyste získali před soupeři výhodu. Poté co všichni vyberou své karty a případně je vymění, vyhodnotí se všechny okamžité efekty na nich – často se jedná o možnost zranit monstrum dřív než soupeři a získat tak nějaké body… ehm tedy krev, což se může docela hodit. Zvlášť pokud se jedná o slabé monstrum nebo třeba máte možnost dorazit monstrum a vyfouknout souperům odměnu.

Další částí kola je útok monstra na hráče. Ano, nespletl jsem se, ti špatní mají přednost. Útok je poměrně jednoduchý – dle barevné ikony na kartě se vezme daná kostka a první hráč hodem určí počet zranění, které všichni hráči utrží. Barva ikony, respektive kostky, určuje „sílu“ monstra a jeho nebezpečnost – od zelené nejslabší, přes oranžovou až po silnou červenou. Každý hráč si na svém ukazateli logicky odečte udělený počet zranění a nyní se naopak Lovci vrhnou po zuby ozbrojení na příšeru. Tedy pokud náhodou nezemřeli, pak jsou z dalšího průběhu kola vyřazeni a jsou vrženi do Lovcova snu, což je jakási odpočinková zóna sloužící k uložení nasbírané krve a doplnění životů. Ale o tom dále.

V dalším kroku se tedy role vymění a Lovci si jdou vyřídit účty s monstrem. V pořadí od prvního hráče udělí každý tolik zranění monstru, kolik udává zahraná akční karta a obdrží ekvivalentní počet žetonů krve. Tedy pokud na kartě příšery ještě nějakou jsou, jinak má smůlu. Pokud jsou všechny žetony krve rozdány, mají další hráči smůlu a monstrum umírá. Každý kdo se zabití účastnil, může posunout svůj žeton dané trofeje (dle typu monstra) na příslušné stupnici. Ovšem pokud po odehrání všech hráčů nějaká krev (a tedy životy) na kartě zůstávají, příšera uniká. Rozdíl je v případě bossů, kteří zůstávají ve hře, dokud nejsou poraženi, což může klidně pár kol trvat, ale zase se mezi hráče rozdělí více vítězné krve.

Poslední částí každého kola je Lovcův sen. Bezpečná zóna, do které mohou hráči uniknout buď dobrovolně zahráním příslušné karty nebo povinně, pokud jsou zabiti v průběhu kola. A proč utíkat dobrovolně a neúčastnit se boje? Je to jednouché – hráč ve snu si doplní životy na maximum, může si „uložit“ nasbíranou krev a má tak jistotu, že jí neztratí v případě smrti v dalším průběhu hry. Také si může vybrat jednu akční kartu z nabídky, kde je samozřejmě lepší vybavení než to základní a navíc si vezme zpátky všechny již zahrané akční karty zpět do ruky a má tak obnovenou plnou nabídku k výběru karet. Je tedy důležité si tenhle „reset“ dobře naplánovat – ne moc brzy, ale ani moc pozdě. Pokud se do snu vydáte nedobrovolně na základě smrti, uložení krve se vás netýká a naopak jí musíte odhodit.

Po vyhodnocení všech uvedených kroků následuje už jen příprava na další kolo. A to je vše – takto probíhá hra dokola, dokud není vyčerpán celý balíček katakomb Kalicha a není poražen finální Boss. Poté přichází na řadu konečné počítání, a kdo získal nejvíce krve ve spojení s body ze stupnic trofejí, stává se vítězem a uniká ze spáru temného Yharmanu.

Jak tedy vidíte, herně hra není v základu nijak složitá a neustále se držíte následující rovnice:

Vybrat a zahrát karty – monstrum útočí – lovci útočí – Lovcův sen – úklid a příprava na další kolo

Kouzlo hry ovšem tkví ve směsi zvláštních schopností karet, ať už se jedná o monstra nebo akční karty lovců, správné načasování a blafování a taky trochu ve štěstí v kostkách. A jak se nám výlet do potemnělého města plného zoologických abnormalit líbil?

 

Povedený lovecký výlet

Bloodborne: Karetní hra v zásadě nepřináší na deskoherní scénu nic převratného nebo zásadně nového. Naopak využívá mix zažitých a funkčních mechanismů a propojuje je do podařeného celku – deck-building, kostky, hrátky se štěstím v podobě push your luck, blafování a odhadování soupeřů a k nim připojená jednoduchost celé hry – to vše dělá z Bloodbornu přístupnou, ale zároveň i zábavnou hru, kterou rozhodně neurazíte ani zkušené hráče.

Na hře je sympatický prvek taktizování a odhadování soupeřů – co kdo zahraje, kdy se vydat na odpočinek a doplnit životy a vylepšit vybavení, kdy naopak tlačit proti soupeřům a vrhnout se na monstrum co nejrychleji – to vše vyžaduje přemýšlení. V průběhu hry se sice můžete volně domlouvat a dohadovat se svými soupeři, ale kdo co zahraje už je věc jiná a čekejte tedy ob¨čas pověstnou dýku vraženou hluboko do zad.

Roli samozřejmě hrají i kostky. Pytle plné krve, o které vás připraví jeden špatný hod, opravdu zamrzí a svou ztrátu už nemusíte ve hře nikdy dohnat. Zkrátka ne vždy se vyplatí riskovat.

Na druhou stranu ani ze ztracené partie není třeba se hroutit, protože hra je velmi rychlá a svižná, neustále se něco děje a herní doba 45 min je opravdu maximum a není tedy problém rozehrát hned další partii třeba s jiným bossem. Za zmínku určitě stojí, že dle počtu hráčů je každá hra trochu jiná – zatímco v menším počtu hráčů je hra o něco taktičtější a přemýšlivější a vy hodně sledujete své soupeře, v pěti mi naopak hra přišla jako čistá rubačka.

Dobrou vizitkou hry je i variabilita. 5 hlavních bossů se sice může jevit jako omezující, ale přidáme-li k tomu 18 normálních příšer a 7 menších bossů, které namícháte vždy náhodně, pak je jasné že žádná partie nebude úplně stejná a projít všechny možnosti nějaký čas zabere. Navíc právě velcí bossové a jejich schopnosti mají na hru poměrně velký vliv a nutí vás hrát trochu jiným stylem.

Vysokou úroveň celkového zpracování už jsem zmínil výše, takže jen rychle – povedená digitální grafika, kvalitní komponenty a jejich zpracování a skvělý insert. Tady si zkrátka není nač stěžovat. A problém ostatně není ani s překladem – to jen pro některé hnidopichy.

Zkrátka vzato kolem a kolem karetní verze hry nedělá své předloze ostudu, ba naopak se povedla a nejde jen o nějaké prosté vytěžování značky. Jedná se o zajímavý mix mechanik, povedeného zpracování, dobré hratelnosti a přístupnosti, který se ve vaší polici jistě neztratí. Jedinou výtkou může být snad jen náhoda v podobě kostek, ale na druhou stranu nejde o žádnou těžkotonážní strategii. A víte co? Nabruste meče, nabijte bambitky a hurá do Yharmanu. 

 

Více info u Blackfiru!

 

Bloodborne: Karetní hra

Autor: Eric M. Lang

Vydavatelství: ADC Blackfire

Počet hráčů: 3-5

Věk: 14+

Herní doba: 45 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: