Charterstone

Partneři

Charterstone

Hry recenze

Vydavatelství Albi nám na náš malý český trh přináší další velkou a zajímavou hru, tentokrát s tolik probíraným a diskutovaným legacy prvkem – Chartestone.

Na úvod je dobré říct (nebo napsat) něco o Legacy systému u deskových her. Tenhle poměrně nový prvek je celosvětově stále oblíbenější u mnoha hráčů, ale zároveň si troufnu říct, má i stejně tolik odpůrců. Ostatně mezi odpůrce jsem se donedávna osobně taky řadil. V legacy hrách dochází k zásadním rozhodnutím, při kterých se vám vše doslova mění pod rukama – otevírání zapečetěných obálek či krabiček, trhání karet, škrtání a přelepování herního plánu. Z těchto rozhodnutí těží každá další partie a jedná se tak o jakousi kampaň, kdy se hra postupem času mění, vytváří a přidává nové prvky a překvapení. Problémem těchto her většinou je, že po dohrání určitého počtu partií vám vlastně nic nezbyde. Ano, máte zážitek ze (často skvělé) hry, ale co vám zbylo můžete v podstatě hodit do koše, protože je to k jakémukoliv hraní nepoužitelné. Některé hry to řeší odnímatelnými komponenty (viz třeba snímatelné samolepky pro Gloomhaven), některé rozšířeními, která vám umožní hrát znovu (ale už bez těch zásadních překvapení). Klasickými zástupci toho subžánru je právě zmiňovaný obří Gloomhaven (ale ten má herní dobu asi na 100 let, takže pochybuju, že ho jen tak celý odehrajete a budete chtít znovu), Mech vs. Minions nebo Pandemic (u nás Mindok). Nejnovějším přírůstkem u nás je pak novinka od společnosti Albi – Charterstone.

Charterstone je hrou pro 1-6 hráčů od 14 let s herní dobou zhruba 60 a více minut. Za hrou stojí u nás poměrně dobře známý Jamey Stegmaier, kterého můžete znát díky jeho loňské pecce Scythe (také Albi) a už jen jeho jméno by mělo být příslibem kvalitní a zajímavé hry, nebo ne? No, jak se to vezme.

Příběh hry je poměrně jednoduchý. Vás a vaše spoluhráče poslal král plnit možná složitý, ale veledůležitý úkol, a to osídlit zatím takřka pustou část říše na zelené louce a je jen na vás všech, co společně vytvoříte během kampaně. Ta ve hře zabírá přesně 12 partií, během kterých hráči postupně otevírají bedničky a obálky, objevují nové prvky, upravují herní plán samolepkami budov. A tady přichází zásadní změna oproti klasickým legacy hrám, protože po odehrání kampaně vám za prvé zůstane unikátní hra, kterou můžete hrát nekonečněkrát. V podstatě si tak postupem času vytvoříte svou vlastní originální hru, kterou nebude mít nikdo jiný. Za druhé je možnost si pořídit tzv. recharger pack, díky kterému si můžete celou kampaň zahrát znovu, protože herní plán je oboustranný a vy tak máte možnost postupovat jiným směrem a za jiných rozhodnutí. Nakonec tak tedy budete mít dvě zcela unikátní hry, ovšem samozřejmě se stejnými základními principy.

Bedna plná hry

Jak už tak nějak od Jameyho Stegmaiera čekáte, za své peníze dostanete pořádně těžkou bednu, která se však tváří stejně tajemně jako celá hra, neboť je až na pár ilustrací bílá, nikde na vás nečeká seznam komponent, žádné jak se hraje, nic podobného. Po rozbalení na vás čekají další bílé krabičky (překvapení!), které si nemůžete jen tak otevřít jak se vám zachce, ale hezky až vám samotná hra dá povel. A ne, nebudu vám spoilerovat, i když asi můžu říct, že všechny komponenty jsou krásné a hodně kvalitní – dřevěné figurky a suroviny (více jak 230), kovové mince (36), hezky graficky zpracované karty (přes 350!!). Bohužel ale v rámci jedné kampaně nikdy neuvidíte všechno, na některé prvky se zkrátka nedostane. Tak či onak všeho je zkrátka hoooodně.

Jednoduchá komplexnost

Těžké je, že vám hru nemůžu moc přiblížit ani co se týká samotného hraní a pravidel, protože bych vám zase vyzradil zbytečně moc. Před první hrou máte pravidel jen pár, ale postupně nabalujete další, s tím jak postupujete kampaní. Doslova plníte knihu pravidel nalepováním samolepek na jejich místo. Pamatujete na ta stará alba na obrázky v trafikách? Tady budete jako doma.

Hra je cílena na plný počet šesti hráčů, ale užít se dá stejně v jakémkoliv. Problém je, že třeba ve dvou se herní plán tak rychle neplní, dostanete se k menšímu množství obsahu. Naštěstí na tohle je myšleno a je možnost zařadit určitý počet „Autom“, tedy hrou řízených spoluhráčů, kteří vám pomohou. Ty navíc zařadit můžete, ale nemusíte, záleží jen na vašem rozhodnutí.

Jak jsem uvedl o pár řádků výše, herní plán je na začátku takřka zelenou loukou, kterou postupně plníte. A to doslova. Když přidáváte některou z budov, skutečně vezmete její kartu, odlepíte samolepku a přidáte jí na desku. Máte tak ten správný budovatelský pocit vývoje a piplání se s městečkem před vámi.

Dobře, tak teď trochu více k hraní (bez spoilerů). Před první hrou dostane každý hráč jednu ze sad (krabiček), se kterou bude hrát. V té nalezne vše potřebné pro první partii. Např. dřevěné Wolkery, kartu svého avatara aj. Dokonce si hráči musí pěkně vzít fixku a svého avatara pojmenovat. Legacy prvek je prostě všude. A hurá do hry. Samotná hra probíhá klasicky na tahy a jedná se v zásadě o workerplacement, který není nikterak složitý. Umístění jednoho z dělníků, provedení dané akce (třeba zisk surovin) nebo jejich stažení z desky a jedeme dál. Hra ve všech počtech hráčů ubíhá svižně a nedrhne, půl hodinky nebo třeba dvě, čas strávený s Charterstonem vám uteče jako voda. Navíc tempo a rychlost hry si svými rozhodnutími diktují sami hráči, hra vás nenutí nikam pospíchat, ale ani dlouho sedět, vše je ve vašich rukách, jak rychle chcete otevírat nové možnosti. Může se tak stát, že vaše rozhodnutí posunou hru nakonec za pár desítek minut, ale klidně i za pár hodin!

Legacy, Workerplacement, legacy a zase znovu

Charterstone stojí a padá na dvou prvcích. Na legacy systému a na zážitku.

To první je rozhodně dobré. Nebo spíš skvělé. Pocit z vývoje hry, zaplňování herního plánu a pravidel, otevírání nových možností a „bedniček“ nás pohltil a vážně jsme se těšili na každou novou věc. Bohužel ale někdy jsou změny dost pomalé (alespoň na nás) a i v rámci kampaně jsme měli pocit, že hrajeme takřka to samé. Navíc je třeba zmínit, že základ hry a její podstata legacy systémem ovlivněny nejsou, stále hrajete to samé, i když více či méně upraven é, tak je to pořád pošli dělníka, vyzvedni dělníky, to se nemění a pokud tedy neholdujete tomuto typu her, Charterstonu se s klidem v srdci vyhněte.

Zážitek. Ano, legacy úzce souvisí s hlubokým zážitkem z něčeho nové, neokoukaného a prostě „wow“ a to vám hra nabídne v míře vrchovaté. Postupného odemykání nových prvků je až až a do sytosti si jich tak užijete. No a na konci budete stále mít svou vlastní originální hru.

Vyváženost hry je dána náhodou do té míry, co odemknete a co ne a těžko tedy soudit po jedné kampani. Navíc se osobně přiznám, že pro mě bylo těch dvanáct partií už skoro dlouhých a chtěl jsem hrát taky něco jiného (a zároveň chtěl objevovat tajemství Charterů :D).

Nakonec asi nezbývá nic jiného, než říct, že si Chartestone musí každý vyzkoušet a udělat si svou vlastní představu. Když řeknu, že se jedná o jednoduchý workerplacement v pěkném legacy kabátku, nebudu daleko o pravdy. Nás hra přes některé výtky bavila, a to dost, ale je třeba říct, že je dobré vybrat vhodnou herní skupinu (ideálně těch 6 hráčů), kterou musíte za prvé připravit na dvanáct partií, za druhé na to, že budou hrát klasické worker euro vyvíjející se jim pod rukama.

Závěrem? Hra krásně vypadá, má nádherné komponenty, líbivou grafiku, příjemnou hratelnost a skvělý překlad, ale nový Scythe v ní nečekejte.

Plusy

- legacy systém

- grafika a celkové zpracování komponent

- nesložitá pravidla

- workerplacement (ano, pro někoho skutečně výhoda :D)

- nevšední zážitek z vytváření vlastní hry

- tempo a spád

- přizpůsobení jakémukoliv počtu hráčů

- znovuhratelnost

Mínusy

- někdy zdlouhavé