Coatl

Volba nového velekněze mocné Aztécké říše se blíží. Jen ten kdo dokáže vytvořit ty nejlepší mystické opeřené hady – Coátly, může naplnit prastaré proroctví a stát se vítězem.

Kolem některých her je ve světě deskových her několika měsíční hype, všichni o nich mluví a vznikají o nich desítky článků a videí. A pak se občas objeví hra, která jakoby se zjevila z ničeho nic a dokonale vás zaskočí – ať už třeba zpracováním, mechanismy, zábavou, či hratelností. A přesně to je případ hry Coatl, kterou na trh přinesl v češtině Blackfire, a za kterou v originále stojí poměrně mladé vydavatelství (založeno 2018) vydavatelství Synapse Games.

Za hrou stojí dvojice neznámých autorů Etienne Dubois-Roy a Pascale Brassard. A teď nechci tvrdit, že nikdy žádnou hru nevymysleli, ale když se podíváte třeba na boardgamegeek, je Coatl oficiálně jejich prvotina. Hru si zahrajete v 1-4 hráčích za zhruba 30-45 minut a doporučená věková hranice je 10 let, ač reálně si jí můžete ještě o dva roky snížit, zvlášť pokud máte školáky zvyklé hrát deskové hry. Ve hře se hráči převtělí do kandidátů na post velekněze a snaží se získat co nejvíce vítězných bodů skládáním pestrobarevných opeřených hadů Coatlů, skládajících se z plastových dílků. A ano, pokud vám to přijde poměrně abstraktní a podobné třeba konkurenčnímu Azulu, pak nejste daleko od pravdy. Leč stejné to rozhodně není, jak uvidíte dále.

 

Plno plastu, plno hadů

Coatl se schovává v hodně výrazně barevné krabici, která na první pohled trochu klame tělem a leckdo by si jí mohl zaměnit za nějakou dětskou hříčku. Pod víkem na vás samozřejmě čekají pravidla. Ta jsou snadno pochopitelná a vysvětlitelná i příležitostnějším hráčům nebo nehráčům za pár minut. Navíc obsahují množství obrázkových příkladů.

Zásadní komponentou je hromada plastových dílků těl, hlav a ocasů hadů v pěti výrazných barvách. Všechny dílky jsou velmi hezky udělané a skvěle do sebe zapadají, když je skládáte k sobě. Skvělé je, že na každé části těla je ve hře samostatný graficky odlišený plátěný sáček, takže příprava i úklid zabere minimum času. Nevím proč, ale při skládání a sestavování dílků k sobě jsem si vzpomněl na letitá „céčka“ – no to jen tak jedna nostalgická odbočka. Prostě tyhle dílky se povedly a je radost s nimi hrát.

Druhou zásadní komponentou jsou dva druhy karet – menší karty proroctví a větší karty chrámů. Oba typy karet slouží k bodování sestavovaných hadů a ukládají hráčům různé podmínky při skládání – např. pořadí dílků, určitý počet dílků jedné barvy, specifickou délku apod. Rozdíl je v tom, že karty proroctví můžete mít jednak u každého hada až 4, namísto pouze jediné karty chrámu, a také v tom, že velké karty chrámů přinášejí sice při plném splnění více bodů, ale vždy obsahují hned dvě vcelku obtížné podmínky. K herním kartám mám asi jedinou výtku, co se zpracování týká a to je zvolený materiál – docela jsme si zvykly na větší gramáž papíru a karty v Coatlu působí přeci jen trochu měkce a doporučil bych ty menší, které hráči sbírají do ruky, obalit. 

Kromě dvou nejzásadnějších věcí je pro každého hráče připraven jeden hráčský panel (opět by mohla být aspoň z kartonu, ale budiž), deska zásob pro nalosování dílků (a na bodování na konci hry) a sada bonusových žetonů, které můžete, ale nemusíte používat.

Celkové zpracování Coatlu se mi líbí, ne že ne. Hadi sestavení z plastových dílků působí na stole skvěle a je to jeden z prvků, kterým zaujmete i mladší hráče. Karty – ať už velké či malé – jsou jasné a přehledné. Pěkně je vyřešena deska na počítání bodů, když na konci hry prostě jen otočíte oltář a máte počítadlo. Škoda jen toho šetření na kartách a deskách hráčů, ač to samozřejmě není tak zásadní, aby to nějak vadilo.

 

Sestavuju, sestavuješ, sestavujeme

Herně není Coatl v zásadě vůbec složitou hrou a i samotná příprava je poměrně snadná a rychlá. Doprostřed stolu se umístí deska zásob a na ní se vylosují dílky z jednotlivých sáčků. Bokem se připraví zásoba karet proroctví a chrámů. Každý z hráčů si vezme po jednom panelu, třech bonusových žetonech a dostane 1 kartu chrámů a několik karet proroctví, podle své pozice u stolu. A šup do hry.

Hráči se postupně střídají v tazích, přičemž vždy mají jednu ze tří možností:

1. Vzít dílek cóatla z panelu zásob, a to buď 1 hlavu, 1 ocas nebo 2 dílky těla. Omezením je pouze 8 míst na hráčském panelu.

2. Vzít si karty proroctví, a to buď ze společné nabídky, nebo z vrchu balíčku. Ovšem nikdy nesmí hráč mít víc než 5 karet v ruce.

3. Sestavit cóatla – z dílků na hráčském panelu zkrátka vezmete dílky, které chcete a pospojujete si je dohromady, jak chcete. Omezení jsou minimální – had musí mít jednu hlavu, jeden ocas a minimálně 1 dílek těla. Zároveň nemusíte celého hada sestavit v jednom tahu, ale nikdy nesmíte mít rozestavené víc než dva opeřence. A abych nezapomněl, ještě můžete k sestavovanému hadovi přiložit 1-4 karty proroctví z ruky, které slouží jako bodování.

Takhle jednoduché to je. Pozastavme se ale u třetího bodu. Většinou nesestavujete celého hada v jednom tahu, ba dokonce ani všechny karty k němu nepřidáváte najednou. K sestavování se vážou některá minoritní pravidla, jako zákaz měnit už přiložené dílky, zákaz použití identických karet proroctví atd. Zároveň také nemůžete měnit již dokončeného hada – což nastává ve chvíli, kdy uzavřete celý váš výtvor, nechcete už přidávat žádné další dílky těla a máte umístěnou hlavu i ocas. Jakmile přiložíte poslední dílky, máte ještě závěrečnou možnost ke svému hadovi přiložit buď karty proroctví (do limitu 4), anebo také jednu z karet chrámů.

Trojice bonusových žetonů slouží k výběru dílků přímo ze sáčků namísto z panelu, k „protočení“ nabídky karet proroctví či k zisku karty chrámu pro sebe, což se může hodit, když ještě nechcete hada dokončit, ale bojíte se, že vám kartu sebere soupeř.

Hra končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů sestaví svého třetího cóatla nebo v zásobě nezbývají žádné další dílky těl. Poté proběhne poslední kolo, hráči odehrají své závěrečné tahy a nastává bodování. To je velmi sympaticky řešeno – zkrátka se otočí středový panel, každý hráč použije jeden z nevyužitých dílků hadů a spočítá si body za své jednotlivé hady, dle karet k nim přiložených.

Jak vidíte, herně hra není i dle tohoto krátkého popisu nic složitého. Asi jediný problém, který může nastat, je závěrečné bodování, kdy pokud budete hrát s mladšími hráči, (myšleno pod doporučený věk) bude jim potřeba trochu pomoci a při první hře bych možná skutečně vynechal bonusové dílky. Jinak je Cóatl dokonalým příkladem rodinné abstraktní hry, kterou jednoduše vysvětlíte a zahrajete si jí v podstatě s kýmkoliv. 

 

Barevně abstraktní zážitek

Coatl se objevil tak nějak nečekaně a v podstatě nic jsem od hry nečekal. V podstatě jsem jí v záplavě novinek docela ignoroval a neřešil. A teď si za to sypu popel na hlavu, protože tohle skládání pestrobarevných hadů je zkrátka super rodinná abstraktní hra, která sice dělá podobné věci jako její předchůdci (Azul, Sagrada atd.), ale jde vlastní poměrně inovativní cestou.

Jak už jsem psal výše, tak hra jako celek má zpracování na dobré úrovni. 150 dílků hadů ve třech typech a 5 barvách je parádně udělaných a ten systém spojování zkrátka funguje. Karty a hráčské panely trochu zamrzí, ale budiž.

Pravidlově je hra jasná, jednoduchá, a díky tomu se skvěle hodí pro rodinné hraní, pro příležitostné hráče nebo jako filler. V zásadě nenajdete nějaký problém, který by kazil hratelnost a zážitek.

Samozřejmě i Coatl má nějaké ty neduhy, ale ty jsou spíš problémem celého žánru podobných her. V první řadě je to absolutní abstraktnost. Samozřejmě téma aztéků, kněží, rituálů a bájných hadů je fajn, ale ve hře je v podstatě zcela absentující a je to podobné, jako když obkládáte mozaiky – spíš zkrátka řešíte logické puzzle a snažíte se získat maximum bodů. Osobně mi tenhle prvek ve hrách nevadí, ale je třeba s tím počítat. Druhým problémem může být prvek, který se dá nazvat pojmenovat jako „multiplayer solitér“. Je jedno v jakém počtu hráčů hrajete – hra funguje v jednom, stejně dobře jako ve čtyřech, ale zkrátka i ve více hráčích si každý hraju tu svojí hru, zaměřuje se jen na své hady a naplnění svých karet a interakce mezi hráči je minimální. Respektive se omezuje pouze na to, že vám někdo „vyfoukne“ dílky nebo karty, které jste chtěli.

Na poslední negativum, ale navážu hned naopak pozitivem – minimální konflikt. Za poslední dobu jsem se setkal s mnoha hráči, kteří nechtějí hrát kooperativní hry, ale zároveň nechtějí škodit ostatním – a pak je Coatl skvělou volbou. Žádné negativní postihy, žádné záporné body, nikoho nijak zvlášť nezaříznete. Takže znovu – pro rodinu, na klidné večerní hraní, ideální.

Díky tomu, že musí hráči přemýšlet nad výběrem a následným pospojováním dílků ve snaze získat ze svých hadů, respektive karet, maximum bodů posiluje hraní logiku vašich ratolestí. Navíc díky originálnímu bodování nabízí hra na jednoduchém principu množství strategií a možnost.

Posledním bodem, který je třeba zmínit je variabilita. 54 karet proroctví (ač se některé opakují), 15 karet chrámů a náhodné losování dílků zaručuje, že hra i po mnoha partiích nebude stále stejná a z drtivé většiny (nechci tvrdit, že úplně vždy) budete skládat jiné hady s jinou kombinací bodování.

Zkrátka Coatl je parádní herně jednoduchá, přístupná a graficky vymazlená hra pro rodiny i zkušenější hráče.

 

Více informací u vydavatele ADC Blackfire!

 

Coatl

Autor: Etienne Dubois-Roy a Pascale Brassard

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2020 

Počet hráčů: 1-4

Věk: 10+

Herní doba: 30-45 min 

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: