Comanchería: Vzestup a pád říše Komančů

Ujměte se role vůdců indiánského kmene Komančů v době, kdy pláně byly plné bizonů, život byl krutě přísný a boj o vládu nad budoucími Spojenými státy byl v plném proudu. Do doby vládců Velkých plání.

Vždy když mám pocit, že už mě vydavatelství Fox in the Box a David Hanáček ničím nepřekvapí, přijde zase s nějakou peckou, která mě úplně odzbrojí. A ne, tentokrát nemluvím o spolupráci s Chip Theory Games, která všem stále rezonuje v uších, ale o suverénně největší sólo hře, která u nás doposud napříč trhem vyšla. Tou hrou je Comanchería vydavatelství GMT, která nese podtitul Vzestup a pád říše Komančů a v podstatě vystihuje celou podstatu téhle hry. Protože,

Ano, ujmete se role kmene Komančů, vládců velkých plání v několika navazujících historických obdobích,

Ano, zažijete jejich až neskutečný vzestup z kmene na okraji až po jejich nebývalou sílu,

Ano, budete přítomni i u jejich pádu ze silného kmene do rezervace,

Ano, rozhodně to bude jedna z nejtěžších, nejkomplexnějších her, které si kdy zahrajete,

a Ano, stojí za každou investovanou korunu i minutu (hodiny, den, týden, měsíc) vašeho času.

Proč? Na to se Vám pokusím odpovědět. Než se však pustíme do samotné hry, pak vám musím doporučit knihu Říše letního měsíce, protože se jedná k této hře takřka o povinnou četbu, díky níž nejen že pochopíte celý kmen Komančů a historické události, ale i mnoho z principů a prvků hry vám přijdou najednou logické a bude pro vás jednodušší některé věci rozhodnout.

Začněme postupně, faktograficky. Comanchería je solitérní „žetonkovou“ válečnou hrou Joela Toppena z roku 2016, který ani o den nezestárla. Věkové doporučení je 16+ a na hraní je třeba si vymezit pěkných pár hodin. 3-4? Já doporučuji celé odpoledne nebo večer nebo noc. Přeci jen spravovat celý kmen nějakou dobu zabere. Zvlášť když proti vám stojí ostatní kmeny, Španělé, Mexičané, Texasané, obyvatelé USA a k tomu i pořádná porce nepřízně osudu.

 

Výbava pro správu kmene

Hru dostanete do ruky v takové klasické GMT krabici. Obdélníkové, poměrně nízké, ale pěkně těžké a s jednoduchou grafikou. Víko zdobí fotografie Quanaha Parkera, možná největšího komanče, který kdy žil. Ale o něm si přečtěte výše uvedenou knihu.

Pod víkem na vás čeká tradiční materiál válečných žetonkovek. Pod velkým složeným herním plánem, zobrazujícím oblast Velkých plání, nacházejících se v dnešních USA, rozdělených na několik větších a menších oblastí a polí a několik stupnic, najdete hromádku žetonů k vyloupání. Ano, žetony (a karty) tvoří jádro hry, a proto na nich najdete členy a družiny kmene, válečníky, náčelníky, vesnice a osady, nepřátele, stáda bizonů a koní a mnohé další.

Dále tu máme pravidla. Respektive jedna pravidla a jeden průvodce hrou. Čím začít, to je zásadní otázka. Naučit se hrát Comancheríi lze dvěma způsoby. Můžete si přečíst klasicky pravidla. A rovnou vás varuji, že asi narazíte. A pokud nemáte zkušenost s hrami od GMT, narazíte hodně. Pravidla sice nejsou dlouhá, ale jsou obsáhlá, mají dost specifickou strukturu a i když je přečtete, budete mít v hlavě velmi slušný guláš a vstup do hry obtížný. Druhou možností je vzít si průvodce hrou a postupovat podle něj. Zde je totiž uvedena modelová hra, a průvodce vás plynule provede setupem, postupnými kroky a koly, vyhodnocením, zkrátka celou podstatou hry. V důležitých momentech vás navíc průvodce odkáže na konkrétní pravidla a učení hry je tak krásně plynulé, rovnou při hře, šoupete si komponenty a vše vidíte. Ne, nebojte, při první hře stejně dostanete doslova „po tlamě“ a hra si vás sežvýká a vyplivne a budete stále koukat do pravidel, ale aspoň budete tak nějak vědět co a jak.

Závěrem najdete v krabici hlavně několik balíčků karet – 84 karet historického vývoje (pro každé ze čtyř období 21), 4 historické karty uvozující jednotlivé scénáře, kulturní karty a válečné výpravy. Všechny karty jsou funkční. Upřímně těžko můžu říct nějak hezké, protože na estetiku tahle hra příliš nehraje a hlavní je funkčnost, přehlednost a herní podstata. Ruby jsou odlišné a evokují téma hry, ale líc karet sází zejména na text a velmi jednoduchý grafický design.

Celkově je zpracování hry kvalitativně vysoké a řemeslně a herně dobré. Hodně potěší přehledné přehledové listy, které pomáhají s hraním. Co mohu doporučit, tj. insert od Hermana, který pěkně funguje nejen na uskladnění, ale i na hraní hry, zejména pak na tabulku příkazů nepřátel, po které se neustále posouvají a převracejí žetony. Osobně jsem měl z počátku trochu problém navodit se ve hře díky jejímu zpracování to správné téma a atmosféru, ale mám dobrou zprávu, dostaví se.

 

Vystavte svou Říši letního měsíce

Pokud bych se měl věnovat komplexně a podrobně celému hraní Comanchríe, vydalo by to na menší samostatnou knihu, nebo aspoň obsáhlejší seminární práci. Takže popis berte jako hodně osekaný a jen jako takový přehled, co čekat.

Comanchería je scénářová hra, což znamená, že před partií si musíte zvolit, jakou výzvu si dáte. Dostupné jsou čtyři a liší se nejen obtížností a délkou, ale i historickým zasazením. Hra je totiž věrná historickému vývoji, takže zatímco „Na pláně“ vás zavede do roků 1700-1749, kdy jste mohli potkat tak maximálně jiné indiány či bandu upocených španělských conquistadorů s mnichem v čele, tak  „Pád“ vás naopak vezme do let 1800-1875, což je zahrnuje období největší slávy přecházející v největší postupný pád. Scénáře vám udávají úplně vše, od nastavení hry, přes nepřátele a dostupné karty a komponenty, až po podmínky vítězství. Zatímco jednou tak stačí vytvořit druhou rančerii (vesnici, část kmene), jindy musíte porovnávat počet rančerií s vojenskými body. Po výběru scénáře vás čeká až nečekaně jednoduché rozložení žetonů na herní plán. Stačí jít bod po bodu dle pravidel a karty. No a můžete se vrhnout do mnoha kol souboje o slávu, přežití a zachování slavného kmene Komančů. I když, když si přečtete výše uvedenou knihu, zjistíte, že s tím pojmem „kmen“ je to u Komančů trochu složitější.

Kola se hrají po jednotlivých krocích, kdy nejprve se vyhodnotí válečné výpravy, pak si vyberete a vyhodnotíte akce (operace) vy – ať už vrhnete své válečníky na lov bizonů, do boje s ostatními kmeny či budete podporovat svou kulturu a rozvoj – následně dojde k úklidové fázi a případné kontrole vítězství/prohry dle aktuální scénářové karty. Kdybych chtěl být hodně rychlý, řeknu, že tohle je vlastně herně v kostce vše. Jenže je to samozřejmě hutná historická hra od GMT, takže pravidla jsou ve skutečnosti na 20+ stran drobným, odstavcovým textem plným informací a věcí, které je třeba si pamatovat, nezapomínat na ně a dobře je hrát/využívat.

Sice jsem řekl, že Comanchería je sólo hra, ale u stolu tak úplně sami nejste. Je tu totiž Tabulka příkazů nepřátel, což je automat fungující za protivníky a upřímně jedna z nejlepších (nebo dokonce nejlepší) autom, se kterou jsem se kdy setkal, která odpovídá na vaši aktivitu a snahu, částečně je nepředvídatelná a zkrátka naprosto skvělým způsobem simuluje živého hráče u stolu. Ať už proti Vám stojí Španělé, Texas, USA nebo ostatní indiánské kmeny, všichni se snaží pokořit vaší kulturu, kmen a získat vaše území. A tomu je třeba se bránit.

Ve výsledku pak zkrátka z herního hlediska dostáváte úžasně živě fungující (byť do žetonků extrahovaný) svět Velkých plání v průběhu takřka dvou století, který zažil turbulentní změny a převraty, a který byl z volného prostoru plného domorodých kmenů a bizonů transformován do moderní osídlené farmářské společnosti.

A nezlobte se, v tomto článku opravdu nebudu herní stránku popisovat víc, jak je mým zvykem, protože jen o pravidlech by se dala napsat delší seminární práce. Ostatně můžete si je přečíst přímo na stránkách Fox in the Box – i když bez komponent před sebou je to takové nijaké.

 

Dojmy

Hodnotit Comancheríi vůbec není snadné. Mohl bych totiž klidně napsat, že je to jedna z nejlepších her, kterou si můžete na stole zahrát, ale stejně tak bych mohl napsat, že se jedná o jednu z nejhorších. Záleží totiž na tom, jak se postavíte ke hře z mnoha stran. Za sebe musím říct, že to co vám nabídne Comancheríe, to v jiné hře prostě nezažijete a jedná se skutečně o intenzivní, těžký, studiem a prací vykoupený zážitek, který máloco překoná. Ale postupně.

Zpracování hry je dobré. Mnozí se mnou nebudou souhlasit a bude jim vadit strohost hry, ale musíte přijmout, že se jedná hru od GMT a funkčnost a praktičnost ustupuje zpracování. Hra si vystačí se svými jednoduchými žetony s jednoduchou grafikou, stejně jako s absolutně strohými kartami, které odlišíte tak možná barvou třeba u karet kultury. Žádné obrázky, fotky, prostě nic. Nejvydařenější v tomhle ohledu zůstává velký herní plán.

Herně má hra množství prvků, které mě jednak bavily, ale hlavně fungují v historickém kontextu a přesně odpovídají kmenové kultuře, byť se na první pohled mohou jevit třeba zvláštní. O čem mluvím?

Tak předně tu máme dva vůdce každé rančerie. Ne, opravdu ne pouze dva vůdce kmene, ale každé jeho části. Komančové totiž měli jednoho stařešinu, který spravoval řekněme občanské a mírové věci kmene, a pak řadu náčelníků válečných, kteří se starali nejen o boj, ale i o nájezdy a lov. A tak stařešina vám slouží k třeba k vysílání výprav, ale mahamiana (válečný) se zase může k výpravě přidat, pomoc s úspěchem atd. Každá vesnice/část kmene má své dva zástupce přesně jako v reálu. Komančové totiž nikdy nevytvořili velký jednotný národ, ale tvořilo je několik skupin (Penatekové, Kotsotekové, Kwahadiové a další), které se postupem času vzájemně prolínaly a měnily.

Stejně tak je tomu i s podmínkami vítězství jednotlivých scénářů. Třeba hned ten první. Prostě mít dvě rančerie a ovládat jedno území. Zní to strašně jednoduše. Tak prostě nasbíráte zdroje, založíte osadu a vystřílíte pár nepřátel, to je snadné ne? No tak na to rovnou zapomeňte. Nic zde není jednoduché, všechno podléhá tématu a promyšleným herním mechanikám a i ten nejlehčí úkol je ve výsledku až brutální výzva. A hra vás absolutně nevede za ruku, ale nechá volně plavat v moři trávy Velkých plání.

Ne, nedostanete žádnou radu, jak hru hrát. Ale jak už jsem zmiňoval, když si přečtete zmiňovanou knihu, napadne vás, jakým směrem v kulturním vývoji se vydat. Zkrátka historicky některé věci Komančům pomohly v jejich vzestupu podstatně více, než jiné. I když volba je samozřejmě jen a jen na hráčích a jen protože indiáni těžily z koní, neznamená to, že musíte jít stejným směrem. Ostatně právě kulturní karty a jejich „strom vývoje“ je udělaný velmi dobře a funkčně a ve hře vám dává pocit, že svůj kmen někam rozvíjíte a vytváříte jeho osobitou kulturu a fungování.

A tematicky jsou i třeba zdroje ve hře a jejich využití – když si třeba vezmete, že Komančové měli velký problém s porodností. To bylo dáno množstvím aspektů, které nechci detailně rozebírat, ale podstatou je, že Komančové pak ve kmenech často využívali zajatce. A to nejen jako „obyčejné“ zajatecké nádeníky, ale byli též začleňováni do společenství (viz třeba Quanah Parker a jeho původ).

Dalším výrazným prvkem hry je znovuhratelnost. Jasně, čtyři scénáře se mnohým může zdát jako málo, ale je třeba vzít v potaz, že jednak je každá hra na několik hodin (prvních pár klidně dvojnásobek) a zároveň hra není snadná a vyhrát scénář na první pokus? To už je počin hodný velmistra. Spíš naopak budete každý scénář hrát několikrát, než do něj proniknete a zvládnete svůj kmen aspoň spravovat. A až se vám podaří správa, můžete začít zkusit vítězit.

Naprosto skvěle funguje umělá inteligence. Je částečně předvídatelná, reaguje na hráčovu snahu – čím více se snažíte vyhrát a fungovat, tím více proti vám tlačí své akce – a na to jak komplexní je, funguje vlastně jednoduše. Zkrátka postupně vyhodnotíte žetony v tabulce podle dostupnosti akčních bodů. Tedy nejprve zahraje trochu náhoda, kdy upravíte jednu z akcí. Ale celkově správa automy plyne pěkně a funkčně. Stačí jen jít pomalu bod po bodu.

A s tím souvisí celý gameplay hry. Zapomeňte na to, že si načtete pravidla, rozložíte hru a hrajete a víte co a jak. Tak přesně tohle vás nečeká. Načtete, jednou, možná dvakrát, nastavíte modelovou hru, tu vyzkoušíte a pak si nandáte první scénář. A při první hře prostě hlavně zkoušíte co a jak. Hrajete tak nějak pocitově a zkoušíte ideální postup. A pak prostě nevyhnutelně prohrajete. A tady nastává podle mě největší hráčský zlom u Comancheríe, kde se hráči rozdělí mezi ty, kteří hru zabalí a už se k ní nevrátí a těch, které hra pohltí a oni budou chtít do hry proniknout a okamžitě zkusit další partii a překonat její výzvu.

Variabilita. S tou je to složité. Jasně, scénáře hrajete opakovaně, zkoušíte nové postupy a možnosti, ale je pravdou, že nastavení a mechanicky je hra stejná. I cíle jsou stejné. V roce 1700 tak vždy začnete s jednou rančerií v Horním Arkansasu a začátky bývají vždy velmi podobné. I když neříkám, že ve hře i tak nestrávíte desítky hodin.

Hra má pro mě osobně obrovský historicko-vzdělávací přesah. Divoký západ a indiáni – tahle témata pro mě byla známá maximálně tak z filmů a hodně idealizovaná. Jakmile jsem ale vzal do ruky Říši letního měsíce a přečetl prvních pár stran, mé růžové brýle byly ta tam rychleji než bizoni z prérie. A hra celé to období a historický základ naprosto „krásně“ převádí do deskoherní podoby a když se oprostíte od žetonků a dosti abstraktního zpracování, zjistíte, že téma zde dýchá z každého tahu, každého rozhodnutí a prvku. Jen na tu atmosféru mnohdy není tolik prostoru, protože se vám vaří hlava z přemýšlení nad ideálními tahy a správou kmene.

O Comancheríi i o Komančích bych mohl napsat desítky, stovky stran textu a stejně by to nebylo dost. Je toho zkrátka hodně co napsat. Proč jsem vlastně napsal, že pro někoho bude Comancheríe špatná hra? Protože téma – ne každému zkrátka sedne správa indiánského kmene a znám dost lidí, které historie a období USA absolutně nezajímá a netáhne. A protože sólo – jasně, hraní o samotě je na vzestupu a existují mnoho hráčů, kteří na něj nedají dopustit, ale často se jedná o hry, které mají režim pro jednoho jako bonus a dají se hrát i ve více lidech. Jenže Comancheríe je prostě jen pro jednoho a není to zrovna malá investice (ve všech ohledech). A to je i možná třetí brzda – je to prostě složitá hra. Ostatně na BGG je hodnocení komplexity více než 4 z pěti a u hraní do opravdu platí do posledního bodu. Občas máte pocit, že máte v ruce častěji pravidla, než hrajete a čeká vás mnoho akcí a údržby k uhlídání a fungování celé hry.

Co musím vyzdvihnout, tj. překlad Fox in the Box, protože ty desítky normostran textu a zpracování si nezaslouží nic jiného, než pochvalu a obdiv.

Vezměte si kožené mokasíny, vysedněte na koně a vydejte se na nezměrné volné trávy Velkých plání v době, kdy zde nebylo nic než volně žijící kmeny indiánů, tisíce bizonů a vítr čechrající havraní vlasy s orlími pery. Nebude to jednoduché, nebude to mnohdy hezké a často budete propadat do minimálně lehké deprese z náročnosti. Ale odměnou vám bude pravděpodobně nejlepší a největší čistě sólová hra, která u nás kdy vyšla a vyjde – poklona Lišce, že do takového počinu šla.

 

Hru můžete koupit přímo u Fox in the Box zde!

 

nebo

 

na Cechu Hráčů zde!

 

Comanchería: Vzestup a pád říše Komančů

Autor: Joel Toppen

Vydavatelství: Fox in the Box

Rok vydání: 2022

Počet hráčů: 1

Věk: 16+

Herní doba: 120+ min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: