Cyberpunk 2077: Gangy Night City

Zločinecké podsvětí Night City otevírá svou náruč a láká vás do svých neonově barevných zákoutí v nové pořádně nadité deskové hře!

Hned na úvod se musím přiznat – oslavovaný a cenami ověnčený počítačový Cyberpunk 2077 jsem nehrál. Prostě přišel v době, kdy mě počítačové hraní už více méně míjelo, a proto jsem maximálně pochytil pár trailerů a informací. Jako třeba že ve hře je můj oblíbený Keanu Reeves aka Johnny Silverhand. Na druhé straně ale také přiznávám, že mám rád postmoderní cyberpunkový styl, a proto mě desková hra na motivy počítačové předlohy více než lákala. O to víc, že jako jeden z autorů je uveden skvělý Eric M. Lang (Rising Sun, Ankh: Bohové Egypta, Kmotr) a zároveň nese krabice logo CMON, což znamená velkou produkční kvalitu a i kvality herní (většinou). A asi není překvapení, že stejně jako za mnoha jinými hrami CMON, které prošly úspěšně podporou na kickstarteru, stojí v české verzi vydavatelství Blackfire.

Cyberpunk 2077: Gangy Night City je euro hra kombinující v sobě worker placement, area control a částečně i příběhové pozadí. Za titulem kromě zmíněného Erica M. Langa, stojí Alexio Schneeberger (Mordred), Andrea Chiarvesio (Marvel United) a Francesco Rugerfred Sedda (Marvel United). Ti svojí hru určili v základu pro 1-4 hráče (s rozšířením Rodiny a psanci až v 5) a s věkovým doporučením  14+ a herní dobou pohybující se okolo 90-120 min na partii. Hráči se stávají vůdci jednotlivých gangů v Night City a bojují o nadvládu a reputaci napříč mnoha možnostmi neony zářícího města.

 

V moderním hávu kyberpunku

Pokud jste hráli počítačovou předlohu, nebude to pro vás žádné překvapení, ale pokud ne, pak se připravte na hodně originální grafický styl hry. Nejen že hra nese název Cyberpunk, ale hlavně je laděna do stylu kyberpunku, což je žánr sci-fi zasazený do budoucnosti kombinující futuristické prostředí velkoměst, špínu a spodinu, ale také moderní technologie. Ano, takový Blade Runner.

Hra přichází v pěkně velké, výrazné a docela těžké krabici. Po otevření na vás, jak už bývá zvykem, čeká hromada komponent k rozbalení a roztřídění. 

V první řadě tu máme pravidla. Ta mají cca 20 stran i s mnoha příklady, přehledy, slovníkem a zvláštní částí pro sólo hru, pokud tomuto žánru holdujete. Pravidla jako taková, jakmile do nich proniknete a zorientujete se ve všech pojmech, nejsou extra složitá a dají se dobře uchopit a vše do sebe zapadá. Pár věcí si vyžádalo nějakého toho šotka, ale nic vážného, co by bránilo pochopení hry a jejímu hraní. Celkově bych z pohledu pravidel hodnotil hru, řekněme, jako střední obtížnost.

Pod pravidly najdete speciální papírový box, který po otevření skrývá nálož tradičně skvělých figurek. Na jedné straně stojí okrajáři – speciální figurky, které lze během hry najímat, na druhé pak členové jednotlivých gangů, kteří dostali po 9 členech rozdělných po třech mezi síťaře, techniky a sólisty. Všechny ve velmi výrazných neonových barvách, ale také všechny velmi pěkné a detailní.

Pod tímhle boxem najdete plastový insert s mnoha přihrádkami, do kterých následně vyloupete množství žetonů – zdrojů, akčních disků, označovačů, žetonů sítě a reputaci atd. A samozřejmě nesmím zapomenout na desítky kvalitně provedených a přehledných karet a také čtveřici desek hráčů jednotlivých gangů. Ty se liší nejen barevně a ilustrací, ale hlavně i speciálními schopnostmi jednotlivých frakcí. Všemi pak v závěru dominuje velký, oboustranný herní plán zobrazující město a jeho čtvrti a klíčové oblasti (místa pro speciální bonusy z akcí).

Produkčně asi nelze než hru hodnotit více než pozitivně. Všemu dominuje výrazný kyberpunkový styl, který v sobě kombinuje tmavé tóny s těmi výrazně neonovými. Na stole díky tomu rozkvétá opravdu originálně vypadající hra, která doslova září a rozhodně jí na stole neminete. I přes tuhle barevnou kombinaci si hra zachovává přehlednost a herní funkčnost, a to i pro nováčky u stolu.

 

Jak se hraje?

Jak už psal výše, hra se jednak řadí do ranku středně těžkých a mechanicky v sobě kombinuje worker placement, area control/převahu a příběhové karty upravující hratelnost spolu s plněním výzev a získávání odměn. Pocitově nám hra trochu připomínala dřívější hru vydavatelství Blackfire a E. M. Langa, a to Kmotra: Impérium Corleonů. Byť se ale jedná v mnohém o odlišné tituly.

Na začátku partie si každý hráč vybere jeden gang, k němu si vezme desku, figurky a všechny žetony, stejně jako základní vybavení a zdroje. Také se připraví herní plán a všechny balíčky karet a zásoby žetonů. Následně se určí jeden z příběhů, který se bude hrát, případně se provedou dodatečné úpravy a každý hráč položí své základní figurky do domovské oblasti na plán. Připraveni? Tak jdeme na to!

Celá hra je rozdělena do akčních tahů hráčů, kdy je vždy nutné se rozhodnout mezi aktivací neb obnovením. V prvním případě může hráč využít až dva své akční disky a vyhodnotit příslušné akce. Mezi ty patří aktivace jednotlivých skupin postav – sólistů, síťařů a techniků, ale také stavba skrýše či vylepšení bojových karet. Chce se říct, že nejzásadnější jsou první tři, ale to by rozhodně nebyla úplně pravda. Pomocí prvních tří akcí, ale hýbete všemi skupinami svých jednotek po plánu a dostáváte se do soubojů (přestřelek), využíváte klíčová místa k najmutí dalších postav (okrajářů), či si nakupujete karty a připojujete se k síti pro zisk bonusů a bodů. Zároveň ale ano, chcete mít na plánu i skrýše (takové verze základen) a vylepšený balík bojových karet. Ty jsou totiž důležité v soubojích, a i když díky hernímu systému i s těmi základními zahrajete hodně muziky, ty lepší jsou prostě… inu lepší.

V případě druhé možnosti, tedy obnovení, nejen že reaktivujete použité akční disky a máte tak v dalším kole akce zase k dispozici, ale také sesbíráte zdroje dle své přítomnosti a vlivu, případně naverbujete nové jednotky podle dostupných skrýš na plán.

Nebudu zabíhat do dalších herních detailů, ostatně musím přiznat, že i u nás hra po přečtení pravidel vypadala trochu, no řekněme průměrně, ale při hraní a pochopení všech principů a propojení báječně rozkvetla. Ještě ale zmíním, že konec hry může nastat ve dvou variantách – jeden z gangů dojde na pole reputace 25, případně dojde ke spuštění podmínky karty epilogu hraného příběhu. Vítěz je v obou případech ten s nejvyšší reputací.

Jak už bývá zvykem, hra obsahuje i obsáhlý a musím říct také povedený, sólo mód, který vás vrhne v takové simulované hře dvou hráčů proti konkurenčnímu okrajáři a gangu.

 

Dojmy

Přiznávám, že Cyberpunk 2077 mi doslova sednul a hra se, minimálně z mého pohledu, vážně povedla. Pocitově mi připomínala tituly jako zmíněný Kmotr (worker placement a area controlem a podniky na mapě), ale také takový jednodušší Root (souboje v area controlu s asymetrickými frakcemi), oboje doplněné o „příběh“, který hlavně mění herní podmínky podle toho, jak jím hra za přispění hráčů prochází.

Předně musím říct, že produkčně je hra prostě tradičně skvělá. Graficky se naprosto povedlo kyberpunkové ztvárnění za zachování herní přehlednosti a funkčnosti, na ikony i překlad si rychle zvyknete. Po prvních dvou hrách jsme úplně odložili pravidla, vše funguje logicky dobře. Jasně, na hře je vidět kickstarterová produkce ve figurkách a množství obsahu, což se odráží v ceně, ale ruku na srdce – za svoje peníze dostanete adekvátně materiálu.

Herní prvky, které se nám líbí? Přestřelky a systém bojových karet. Máte omezený počet, z počátku je to jasné, co kdo má, ale jak se začnou karty vylepšovat a měnit, nastává moment překvapení a blafování, což je prostě v jinak euroidní hře zajímavý prvek. K tomu je nutné uvést a připočíst i příběhy, které přidávají a mění pravidla, což zvyšuje variabilitu a znovuhratelnost celé hry.

Herní mechanismus založený na pětici základních akcí + obnovení funguje povedeně, čistě a až překvapivě plynule, kdy ani ve čtyřech hráčích nedochází na hluchá místa a nějaké zasekávání hratelnosti. Zároveň ale jeho jednoduchost svádí k myšlence na „jednoduchou“ hru, což tak rozhodně není a pocitově mají zkušenější hráči před nováčky výhodu. Ono správně do hry proniknout a pochopit všechny propojení akcí a herních mechanismů chvíli zabere a hra rozhodně není prvoplánovým honem za body. Ba naopak na jednoduchém mechanismu – ostatně jak jsme u Langa zvyklí – se skrývá pěkně hluboká a promyšlená hratelnost.

Ať jen nechválíme tak dvě menší výtky nebo věci, které mohou někomu vadit. V první řadě je to téma. Pokud nemáte rádi kyberpunkovou výrazně barevnou postmoderní společnost a její ztvárnění, hra nebude vaším šálkem kávy. Druhým neduhem, opět pro někoho, je absence nějakého pomocného mechanismus pro hráče, který nestíhá a je vzadu. V určitém okamžiku pak může získat pocit, že už zkrátka nevyhraje a je jen divákem u hry. A ano, tohle se nám stalo právě s nováčky, kteří ještě neměli tolik nastudované propojení mechanismů a prvků a zkušenější jim takříkajíc „ujeli“. Hra se nezdá těžká, ale minimálně z počátku to chce jí dát čas a správně se do ní ponořit.

Co se týká počtu hráčů, tak Cyberpunk naprosto září ve 4. Neměl jsem zatím možnost dostat se k rozšíření a plné palbě 5 hráčů, ale věřím, že už bude plán hodně plný. Ve čtyřech každopádně nastává neustálé zápolení a dohady, ale i přetahování a prostě se ve hře neustále něco děje. Ve třech hra pocitově sváděla k tradičnímu „když se dva perou…“ a pokud se jeden z hráčů držel v ústranní, mohl se rychle vyšvihnout do čela, protože hra prostě není primárně o soubojích.

Otázka hráčů bude u takto velké hry jistě směřovat i na znovuhratelnost a variabilitu. Inu ta je dána zejména různými gangy a příběhy. A také zvolenou taktikou samotných hráčů, protože platí, že k vítězství rozhodně není jen jedna cesta. Každopádně v tomto ohledu musím říct, že – a ano, i s ohledem na to, kolik her se protočí a na množství her, které v Cyberpunku strávíte – je oboje dostatečné a na mnoho partií. V každém případě si lze hru ihned rozšířit expanzí Rodiny a psanci, která přináší nejen dva nové gangy, ale i rozšíření herního plánu o pustinu a další prvky.

Velké plus? Ok, je to KEANU REEVES!

Je třeba si uvědomit, že ve hře je area control založený na takových dvou vrstvách. Jedna boj o území, které přináší body, zdroje atd. ale také kontrola na klíčovými místy, která dovolují další možnosti při vyhodnocování. Takové rozdvojení dává hře úplně jiný rozměr, než třeba ve hrách z Langovi „historické“ trilogie. Což je samozřejmě v mnoha ohledech dobře.

To, zda je Cyberpunk 2077 dobrou adaptací své počítačové předlohy, to vám asi potvrdí nebo vyvrátí jiní. Já hodnotím tuhle hru čistě z pohledu deskohráče a tady nelze jinak, než udělit 9/10, a to i v její základní verzi (bod si schovám pro expanze). Prostě tahle hra mě opravdu baví, ať už je to systémem akčních disků a správným časováním jejich použití a využití následné obnovy, perfektně mixnutých mechanismů area controlu a odlišných workerů nebo svižností a průběhem celé partie. Přesně takhle by podle mě měla vypadat moderní desková hra, která vás navíc odmění za opakované hraní, jakmile proniknete do její, možná trochu skryté, hloubky a možností. Pro milovníky žánru jasná volba.

 

Hru můžete koupit třeba na Černém rytíři zde!

 

Cyberpunk 2077: Gangy Night City

Autoři: Erica M. Langa, Alexio Schneeberger, Andrea Chiarvesio a Francesco Rugerfred Sedda

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-4

Věk: 14+

Herní doba: 90-120 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: