Děsnej krvák

Partneři

Děsnej krvák

Hry recenze

Hromada precizních figurek, žetonů a karet, kostky dodávající náhodu a značka ADC Blackfire na krabici a není to Zombicide, co je to? No přeci Děsnej krvák!

Český hráč deskovkář už si zvykl na to, že i na našem malém trhu vycházejí velké hry se spoustou obsahu, které předtím prošli úspěšnou cestou na věčně omílaném a dnes už skoro nepostradatelném Kickstarteru. Vydavatelství ADC Blackfire přináší těsně před Vánocemi novinku v podobě hry spíše halloweenského ražení se spoustou miniatur (aneb jak by někteří řekli - zkrátka tunou plastu), ve které budete netradičně místo zabíjení monster monstry zabíjet partičku studentů na tripu. Hru původně vydala Ankama, která stojí třeba za Krosmaster Arenou.

Děsnej krvák je hrdým zástupcem ameritrashových her pro 2-5 hráčů od 14 let, kdy ale věková hranice je nastavena rozhodně spíš kvůli tématu a zasazení, než kvůli obtížnosti, neboť hra je v jádru zcela jednoduchá. Herní doba se pohybuje okolo 45 minut, i když pokud si někteří vaši spoluhráči dávají načas s tahy, může se hezky snadno protáhnout klidně i k hodině a půl. Úkolem každého z hráčů je v roli jedné z typických hororových rodin, jako vystřižených z filmů 80. let, povraždit partičku studentů na party v chatě v lese, přičemž na to mají přesně od půlnoci od osmi ráno (vždyť kdo by vraždil ve dne, že?). Celý princip ale není až tak jednoduchý, protože pořadí zabití si každý hráč za rodinu určí sám a mezi jednotlivci se tak liší a hráči se tak kromě samotného krvavého vraždění musí soustředit i na strašení a škození protihráčům pomocí karet vybavení, které mohou ve správný okamžik vložit studentíčkům do ruky. Navíc hned už tak obsáhlá základní hra obsahuje i jedno z rozšíření. Pojďme si ale postupně hru projít.

Komponenty

První co mě dostalo, hned jak se mi hra dostala do ruky, byla krabice. Je obrovská, a to tak, že Zombicide je skoro malý. To má hned dva důvody. Za prvé se někam musí vtěsnat množství komponent všeho druhu. Za druhé spodek krabice slouží jako samotná chata a tedy herní plocha. Vlastně po otevření, respektive oddělení víka a spodku na vás čeká jen další kartonová krabice. V té ale už najdete to, na co se tak těšíte, a tím jsou v první řadě krásně a precizně zpracované figurky. Na jedné straně stojí 5 studentů a 5 nečekaných hostů – protože přece není nic lepšího, než když na párty dorazí krotitelé duchů, policie nebo třeba šílený profesor – na straně druhé stojí rodiny příšer. Těch je v českém vydání rovných 7, vždy po třech postavách – otec, matka, dítě. Představují klasické hororové záporáky, tedy vlkodlaky, mumie, upíry, zombíky, vetřelce, golemy (haha – prostě Frankensteinovo monstrum s famílií) a maniaky (zdravíme vrahy s motorovkou). Obligatorní součástí her tohoto typu jsou jistě kostky – pět pro každou „stranu“, hromada různých žetonů – od cílů až po maso, herní karty – vybavení, pasti, události, postavy. To vše doplňují jednak dlaždice terénu, kterými obložíte chatu, a pak také zásuvné dveře a barikády a stěny místností, kterými doplníte chatu a vytvoříte tak skutečně originální 3D plán.

Už jsem mluvil o rozšíření. To se jmenuje kůlna a přináší jednak nový 3D model kůlny samotné a pak také speciální karty.

Jak vidíte, komponent je obrovské množství a krabice je plná doslova k prasknutí, což je sice dobře, ale zároveň to dost ovlivňuje přípravu, která rozhodně není nijak krátká, naopak. To už se ale dostáváme k hraní.

Jak se hraje?

Jako první vás čeká sestavení chaty. Nejdřív to vypadá trochu složitě, ale věřte mi, že po první hře (vyzkoušení) už vám to půjde od ruky a není to vůbec tak strašné a dlouhé, jak jsem se obával. Trochu horší je to s dveřmi, kde se vám může snadno stát, že je neopatrnou manipulací poškodíte. Každopádně vás čeká vytvoření několika balíčků karet do místností a událostí, které umístíte na jejich místo, náhodně rozházíte studenty do pokojů, připravíte společné zásoby žetonů a každý si vybere jednu z rodin, které nejsou zcela totožné, protože každá má svou zvláštní schopnost – ať už se jedná o výhodu v boji nebo třeba při vyrážení dveří do místností. Kromě figurek dle svého výběru obdrží každý hráč také jejich karty a žetony pěti studentů, ze kterých si sestaví pořadí jejich smrti a určí oblíbené jídlo své rodinky (za bonusové body, jak jinak). A můžete začít hrát.

Hra se hraje na kola a začíná se před půlnocí, kdy každý hráč odehraje první příšeru dle svého výběru. Po tomto prvním kole se otočí první událost, posune se ukazatel na časové ose a všichni odehrají druhého člena rodiny. Opět se o hodinu posune čas, vyhodnotí se karta události a hráči odehrají své třetí (dosud nevyužité) příšery. Od dalšího kola se postupuje vždy stejně – posune se čas, vyhodnotí se událost a každý hráč zahraje jednu z dostupných příšer. A vždy jinou. To totiž česká pravidla vysvětlují dost kostrbatě (nebo jsem jen absolutně natvrdlý) – nejprve se postupně zahrají vždy po kole všechny tři příšery a teprve poté se znovu aktivují. Nemůžete tak hrát dokola třeba jen otce, ale musíte vždy „protočit“ všechny. Kvůli tomu jsem dokonce studoval anglický originál pravidel z KS, kde to je jasně napsáno. Ale třeba to ostatním dojde a tenhle problém jsem měl jen já.

A co že můžete na tahu udělat? Každý člen rodiny má určitý počet akcí a za každou si může vybrat jednu z šesti dostupných možností – přesun, nahlédnutí, vyděšení, prohledávání, vyražení a útok. Navíc má každý hráč na tahu jeden přesun zdarma a může využít tolika bonusů, kolik jich má dostupných. Co se útoku týká, neútočící hráči mohou naopak podpořit studenta nějakou bonusovou (a vážně originální) kartou vybavení – od pušek až po stříbrné příbory a ztížit tak soupeři útok.

Takto se hráči střídají, dokud buď nezabíjí všechny studenty a nečekané návštěvníky nebo dokud nenadejde osmá hodina ranní. Pokud je ráno stále někdo naživu, hráči odehrají poslední kolo a vrhnou se na sčítání vítězných bodů. Kdo jich má nejvíc, stává se Králem noci.

Jak vidíte, hra ve svém jádru vůbec není složitá a mechanismy, zasazením i tématem by se dala zařadit někam na pomezí párty a (trochu tvrdších) rodinných her. Herní mechanismy se vám rychle dostanou pod kůži a hru naučíte spoluhráče za pár minut. Co jediné může dělat trochu problémy, je velký počet různých bonusů a výjimek, jak už to tak v podobných hrách bývá a na ty je třeba dávat pozor – sem tam bonusová kostka apod.

Jaká je?

Ať už na krabici najdete cokoliv, ve svém jádru je Děsnej krvák vlastně nejlépe uchopitelná jako párty hra nebo hra rodinná, tedy pokud vám doma nevadí nějaké to vražděníčko. Dobře funguje v jakémkoliv počtu hráčů, i když platí jednoduchá křivka, že čím více monster, tím je hra delší, ale zároveň méně taktická – zkrátka herní deska se rychle plní, studenti se hůře schovávají a dojde i na intriky u stolu. Ve dvou nebo třech je hra mnohem taktičtější a přemýšlivější, protože váháte co soupeře odhalit a co ne, snažíte se maximálně odhadnout pořadí smrtí studentů a minimalizovat soupeři body. Ostatně náhodné pořadí smrtí je zajímavým a dosti blufovacím prvkem, který hru hodně ovlivňuje, a vy se snažíte minimálně ze začátku podobně, jako v pokeru odhadnou správné pořadí. S postupem hry je však vše stále jasnější. Obrovským plusem jsou nádherně vyvedené miniatury monster i obětí a celkové kvalitní zpracování hry, což jde ale bohužel i ruku v ruce s dlouhou přípravou partie – na 45 minut hraní je to skoro stejně dlouhá příprava desky a všech komponent, což je tedy trochu dlouho. Samotné hraní pak ovšem není nic jiného, než čistá zábava – střídáte členy rodiny, kosíte studenty, hledáte předměty a atmosféra klasických hororů stoupá na úplné maximum. Sežere i váš vlkodlak studenta na hajzlíku?

Plus

- Zpracování, grafika a figurky

- Snadno naučitelné

- Variabilita

- Nápad s 3D herní deskou z krabice

- Český překlad

Mínusy

- Delší příprava

- Pro někoho málo taktické ve víc hráčích

- Pravidla – otrava číst je několikrát

Více i na hraj.cz

Děsnej krvák