Divukraj

Již od dob věhlasného dobrodruha Křovína Chvůstka leží pod rozlehlými větvemi bájného Prastromu království lesních tvorů. Jak se říši daří a rozrůstá se, je třeba postavit nová města a osady. Ujměte se jedné z vyslaných skupin a než napadne sníh, vytvořit svůj díl Divukraje.

Hra Divukraj (v orig. Everdell) začala svou cestu jako mnoho her posledních let na Kickstarteru, kde se jí velmi dařilo. A není se čemu divit, protože hned na první pohled zaujme krásnou grafikou a herními mechanismy. Není se tedy čemu divit, že brněnské REXhry po téhle hře takřka hned sáhli. A tady začala tak trochu malá noční můra, protože snaha dostat hru na český trh do Vánoc 2019 byla doslova závod s časem a nakonec hra došla až poslední (!!!) týden před Štědrým dnem. A ještě více neskutečněji působí informace, že se do února - tedy za zhruba dva měsíce - dokázala vyprodat a nyní se čeká na dotisk, který přijde i s prvním rozšířením s českým názvem Perlava (orig. Pearlbook). Je ale Divukraj tak skvělá hra? A v čem tkví její kouzlo? Na to se pojďme postupně podívat.

Farmář Myšák si otřel zpocené čelo a sedl si pod strom na okraji pole po namáhavé celodenní práci. Jeho žena a děti mezitím sázely poslední semena po okopaném poli. Pokud bude dobré počasí jako doteď, bude letos na podzim dobrá sklizeň, pomyslel si farmář a stáhl si svůj slamák do tváře, aby se trochu prospal v začínajícím letním horku. Však práce chvíli počká. To Zajíc o kus dál ve městě pomalu sklízel vystavené věci svého hokynářství, ve kterém nabízel vše potřebné i věci jen tak pro radost. Navíc už se těšil, až s přáteli uhasí žízeň korbelem piva v místním úplně novém Hostinci u Jezevce. Divukraj je zkrátka krásným a klidným místem k životu pod korunou velké Prastromu a do zimy bude celá osada připravena na padající sníh. – příběhy z Divukraje

Autor hry James A. Wilson zasadil své dílo do překrásného pohádkového světa a vytvořil hru pro 1-4 hráče od 13 let s herní dobou 40-80 min. Každý z hráčů se ujme vůdce jednoho zvířecího druhu (na výběr jsou v základní hře želvy, veverky, myši a ježci) a v zajímavé kombinaci worker placementu, tedy umisťování pracovníků na akční pole, a engine (nebo chcete-li tableou) buildingu, tedy spojení, vzájemné doplňování a řetězení akcí, se snaží v průběhu čtyř kol symbolizujících 4 roční období maximalizovat dostupné akce, získat suroviny a pomocí karet budov vybudovat městečko a pomocí dalších karet ho zaplnit zvířecími obyvateli a na konci samozřejmě získat co nejvíce vítězných bodů, a tak zvítězit. Obrovskou předností celé hry je velká variabilita a znovuhratelnost, a to co fungovalo v jedné partii, vůbec nemusí fungovat v partii další, protože jsou nalosovány jiné karty či zvláštní úkoly a dostupná místa. Celý mechanismus má hned několik pozitiv, o kterých se dočtete dále.

Ponořte se do pohádky

Než se pustíme do herní stránky, pojďme se podívat na produkční stránku hry. Už velká čtvercová krabice s velkým nápisem Divukraj dává díky krásnému obrázku od Andrewa Bosleyho tušit, že grafická stránka hry je více než povedená a hra na pohádkovou a magickou strunu hráčské představivosti. Po otevření pak jistě potěší insert, do kterého lze roztřídit všechny komponenty a mít tak hru rychle nachystanou na partii.

Jako první se vrhněme na pravidla. Ty sice vypadají na první pohled trochu delší, ale opak je pravdou, protože jsou v podstatě velmi jednoduchá. Jejich větší rozsah je dán jednak mnoha názornými příklady, pak také sólo variantou hry, přehledem akcí všech herních karet a v neposlední řadě i pohádkovým příběhem na konci. Pravidla jsou každopádně velmi dobře napsaná, bez nějakých nejasností nebo problémů s výkladem a i průměrně pokročilí hráči je rychle pochopí a vysvětlí, což je za mě velké plus.

Další položkou jsou figurky pracovníků, nebo tedy reprezentantů zvířecího druhu pro každého hráče. Mají sice trochu netradiční barvy (nehledejte žádnou modrou nebo žlutou), ale ty tak nějak korespondují s celkovým lesním a přirozeným vyzněním hry. Každý druh má navíc originálně vyřezané figurky, které jsou velmi roztomilé a hezké na pohled. V podobném duchu a kvalitě jsou i suroviny - dřevo, míza, oblázky a bobule.

Na stole po rozestavení hry dominuje velký herní plán s množstvím dostupných akcí a přesně vymezenými místy na žetony, suroviny a karty. A právě ten plán a na něj umístěný 3D model Prastromu jsou asi největší a jediný handicap hry. Ano, plán vypadá krásně, je velký, přehledný, ale třeba žetony surovin se vám rozkutálí a je dobré dát je do nějakých misek. Navíc některé žetony jsou položeny až za surovinami (pod modelem stromu) a trochu se ztrácí. Samotný Prastrom vypadá hezky. Je to fajn nápad, zvlášť když každé patro slouží k něčemu jinému. Jenže to má své ale. Za prvé ho musíte vždy složit a zase rozložit a nejsem si úplně jistý výdrží kartonových částí (nám se některé spoje ošoupaly už po druhém skládání). Za druhé na strom vyložíte zvláštní karty, a když sedíte u normálního stolu, dost špatně na ně hráči vidí. Nakonec tedy většinou skončíte tak, že dáte strom pryč a na jeho místo na plánu rozložíte všechny potřebné komponenty. Nebo si tematicky uděláte třeba hezký dřevěný. Ale uznávám, že tenhle problém je třeba jen mojí nešikovností a na hru jako takovou víceméně nemá vliv.

Tím hlavním v celé hře jsou ale karty. Respektive karet tu je hned několik druhů. Dva menší balíčky reprezentují jednak významné události, které je sice obtížnější splnit, ale zase je za ně víc než příjemná odměna a pak také zvláštní místa v lese, která přinášejí do hry silnější místa akcí. A teď už na to hlavní - velký balíček absolutně úžasných 128 karet tvorů a staveb, ze kterých hráči postupně budují svá městečka. Každá z karet má určitou cenu, bodovou hodnotu a schopnost. Navíc budovy mají vždy ikonku některého z jedinečných obyvatel, který je může zabydlet a dostat se tak do města v podstatě zdarma. Ale to už zacházím do hraní. Karty budov jsou navíc 5 barev, kdy každá spadá do určité společné oblasti podle své schopnosti - zelené produkční přinášející suroviny na stavbu a vykládání dalších karet, hnědé mající okamžitý efekt při vyložení nebo nejhodnotnější a nejdražší fialové přinášející vítězné body na konci hry. Kromě barev jsou všechny karty odděleny ještě symboly pro maximální přehlednost.

Výčet komponent ještě zakončíme hromádkou žetonů bodů, žetonů obyvatel a velkými žetony běžných událostí.

Z hlediska produkce je Divukraj naprosto úžasná hra. Všechno je udělané moc hezky a přehledně, na herním plánu je vše dodatečně krátce a jasně vysvětleno a všemu dominuje kouzelná pohádková grafika. Jediným menším negativem je tak titulní Prastrom, ale na druhou stranu je třeba říct, že ten vás nikdo nenutí výslovně používat a je jen na vás, jak si vše na stůl vyskládáte. Navíc díky velkému množství karet tvorů a staveb, ale i lesa a významných událostí nebude žádná partie stejná jako předchozí a hra je víc než dostatečně variabilní. A to už se chystá rozšíření. I když to předbíhám, takže pojďme na herní stránku hry.

Jednoduchá pravidla, desítky možností, dokonalá kombinace

Jak už jsem zmiňoval výše, tak z hlediska pravidel není Divukraj vůbec složitou hrou, což jistě ocení hlavně rodiny nebo méně zkušení hráči. Na druhou stranu je třeba říct, že se jedná o poměrně komplexní záležitost, kde zvládnout správně vše ideálně prokombinovat a spojit a maximálně využít přeci jen nějaké to přemýšlení vyžaduje.

Jako první na hráče samozřejmě čeká příprava. Respektive nejprve vás čeká složení stromu a pak příprava hry. Podle počtu hráčů se vyskládají karty lesa, na vyznačená místa na vrchní patro se naskládají jednotlivé figurky (jedna na jaro, jedna na léto a dvě na podzim), připraví se suroviny, žetony a všechny karty tvorů i lesa se zamíchají a na louce ve středu hracího plánu se vyloží společná nabídka 8 karet. Každý z hráčů si vezme dva pomocníky svého vybraného druhu a obdrží karty do začátku. A může se začít.

Hra se hraje na 4 kola, kde každé reprezentuje jedno roční období. Začíná se koncem zimy, pokračuje svěží jaro, pracovní léto a podzim plný sklizně. Zatímco první kolo je počet akcí relativně omezený a moc se toho neděje, na konci na podzim už nabídka velká, město rozrostlé a podobně jako třeba v Settlers Zrod Impéria možností až až.

Hráči se vždy střídají v tazích - a ano, záměrně nepíšu v každém kole, protože hráči nepostupují do dalšího období ve stejný okamžik, ale podle svého uvážení a tedy jen tak mimochodem, ani konec hry nemusí pro všechny nastat ve stejnou chvíli. Každopádně zpět k tahům. Hráč má vždy tři možnosti:

1. zahrát kartu stavby nebo tvora - město každého hráče je při vykládání (pokud karty neříkají jinak) omezen přesně 15 místy. Musíte tedy vždy přemýšlet, co postavit a kterého tvora přidat, protože je sice hezké mít 3 farmy a přísun potravy, ale zase je za ně málo bodů na konci hry a vyplatí se mít sem tam nějaký ten mnohem bohatší palác. Zajímavostí je, že hráči nejsou omezeni pouze nabídkou karet v ruce, ale každý může zahrát kteroukoliv kartu z louky. Poslední zajímavostí je, že budovy a tvorové jsou spolu provázáni, a to tak že pokud máte ve svém městě určitou budovu, nemusíte za jejího obyvatele nutně platit pracně sesbírané bobule, ale místo toho na kartu položíte žeton obyvatele a tvora vyložíte zdarma - jak prosté a zároveň geniálně tematický nápad.
2. vyslání pomocníka na plán – worker placementový prvek hry je v zásadě podobný jako ve všech obdobných hrách - na akční pole umístíte své pracovníka a dostanete příslušnou odměnu nebo provedete danou akci, ať už se jedná o klasiku jako je sběr surovin či karet nebo zabrání si běžných či významných událostí pro zisk bodů. 
3. Poslední akcí je postup do dalšího období - hráč dostane dalšího pracovníka či pracovníky, z plánu si vezme ty dříve umístěné, vyhodnotí případné karty či zvláštní efekty a je to.

A takhle víceméně probíhá celá hra. Je to vážně prosté a základní proniknutí do Divukraje není v zásadě nijak složité. Ale je to komplexní. Jak se města rozrůstají a přibývá karet a možností a zvláštních efektů a také dostupných pracovníků, je třeba si vše hlídat, ideálně načasovat a společně provázat, tak aby bylo vše maximálně využito - tady použít jeřáb a zlevnit hostinec, do hostince vyložit pomocí žetonu hostinského, toho pak odhodit a zlevnit krále atd. Těch možností ve hře je neuvěřitelné množství a i po desítkách her stále nacházím nové synergie a variabilitu. A v tom je ta krása Divukraje.

Každopádně jakmile všichni dohrají své poslední kolo - závěrečné období - spočítají se vítězné body za budovy a tvory ve městě, body získané v průběhu, za výpravy a významné i běžné události či za zvláštní efekty karet. Kdo má nejvíc, může slavit vítězství.

Proč milovat Divukraj

Vzhledem k tomu, že už v předchozích řádcích nešetřím chválou a nadšením, je asi jasné že jsem se do Divukraje zamiloval a nemůžu než ho kladně hodnotit. I když samozřejmě má i své nedostatky, protože nic není úplně dokonalé.

Tak začněme těmi negativy. Ty jsou v podstatě dvě. Ale jen pro někoho, i když je asi třeba je zmínit, než nás zase někdo v nějaké internetové diskusi napadne za neobjektivitu. V první řadě je to už výše zmíněny model Prastromu. O tom už toho ale bylo napsáno až dost. Druhým menším negativem pro někoho může být ta rozdílná délka hry pro jednotlivé hráče. Většinou sice skončíte víceméně podobně, ale také se mi stalo, že spoluhráč dohrál a já byl teprve na konci předposledního období a pak jsem si hrál v podstatě sólo hru, což chápu, nemusí někomu vyhovovat. A teď k těm pozitivním stránkám.

V první řadě je to znovuhratelnost. Díky množství karet a množství možností, co ve hře dělat, co vymyslet a jak co prokombinovat je radost hrát Divukraj i po několikáté a on bude zase trochu jiný. Nebo i hodně jiný. A dobré je zmínit i to, že ač se hra může zdát dosti náhodná v dobírání karet, tak opak je pravdou, protože kromě karet v ruce tu máte i společnou louku, která náhodu a možné nevýhody relativně vyrovnává.

Velmi povedeně funguje i růst počtu akcí - tedy ten „engine“ building - kdy na začátku máte sice jen dva dělníky/pomocníky a prázdný prostor před sebou, ale ke konci už máte plno možností co dělat, kam koho poslat nebo co ve městě využít.

Samozřejmě je předností hry i zpracování a vizuál, stačí si přečíst příslušnou část tohoto článku. Na hru na stole je zkrátka radost pohledět. Někomu třeba nemusí pohádková grafika úplně sedět, ale pro mě to bylo takřka dokonalé souznění s herními mechanismy a hratelností a přístupností.

Dalším kladným bodem jsou v jádru jednoduchá pravidla, která vysvětlíte během pár minut i celé rodině nebo příležitostným hráčům a můžete se vrhnout do partie. Přitom ale hra není nijak hloupá nebo „osekaná“, ale naopak přináší množství možností, strategií a komb a je vyloženě radost je při hraní objevit a správně využít.

Hra funguje v jakémkoliv počtu hráčů. Tedy osobně nemusím tenhle typ her v sólo variantě, ale i ta funguje hezky. Samozřejmě čím víc hráčů, tím je hra lepší, protože se plán více plní, je třeba víc přemýšlet a i nabídka karet se více obměňuje. A příjemná je i herní doba. První partie ve dvou nám sice zabrala něco přes hodinu, ale jakmile do hry proniknete, okolo hodiny zvládnete i hru ve čtyřech.

Zkrátka Divukraj je skvělá hra. Od hratelnosti, přes přístupnost, až po téměř dokonalé zpracování a vynikající český překlad se jedná o jednu z nejlepších her u nás. Divukraj je doslova kouzelně hravá hra, ke které se budete rádi vracet a objevovat její stále nové a nové možnosti a kombinace.

Zkrátka Divukraj nejde nemilovat.

Moc příjemnou zprávou od REXher je i to, že první velké rozšíření s názvem Perlava vyjde začátkem podzimu spolu s dvěma menšími expanzemi Extra! Extra! a Legendy. Kromě nových prvků se tak ještě více zvýší variabilita hry.

P.S. Hra je sice aktuálně nedostupná, ale na dotisku se pracuje a bude dostupný koncem léta/začátkem podzimu.

Více info u REXher, od září pak k dispozici na Planetě her!

Divukraj

Autor: James A. Wilson

Vydavatelství: REXhry

Rok vydání: 2019

Počet hráčů: 1-4

Věk: 13+ (ale zvládnou i mladší)

Herní doba: 40-80 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: