Atreidové, Harkonneni, Fremeni a Impérium. A jen jedna Duna. Jen jedna frakce může ovládnout nejcennější planetu vesmíru ve hře plné dobývání a diplomacie.
Arrakis. Pouštní planeta. Duna. Místo tak nehostinné k životu, plné pouští, obřích červů, vedra a nedostatku vody. A přesto to nejcennější a nejdůležitější místo galaxie. Místo o které se neustále svádí kruté a tvrdé boje nejen na bojišti, ale i v šedých koutech intrik, politikaření a zrady. A místo dění jednoho z nejslavnějších sci-fi děl v historii, které dostala příliv nových fanoušků spolu s poměrně nedávným novým filmovým zpracováním.
A protože jsme si už zvykli, že když něco „letí“ promítne se to i do deskovek, dostává i univerzum Duny přísun nových a zajímavých titulů. I když nových. Na jednu stranu by se dalo říct, že Duna: Hra o dobývání a diplomacii je dosti letitou záležitostí, protože řekněme „původní“ verze, ze které více či méně vychází, vyšla již v roce 1979 a za dobu své existence se tenhle deskoherní obr stal takřka legendou. Novinka je pak velmi hezky koncentrovanou zábavou, která si bere množství populárních prvků, ale zároveň hru podstatně zeštíhluje a ladí k zážitku pro širší publikum. Pokud totiž měla stará Duna nějaké neduhy, byla to hodně dlouhá herní doba a v podstatě nutnost 6 hráčů u stolu. To zde mizí. No ale pojďme už postupně.
Duna: Hra o dobývání a diplomacii je asymetrickým area controlem pro 2-4 hráče s věkovým doporučením 12+ a herní dobou okolo 60 min na jednu hru. Hráči se ujmou jedné ze čtyř ikonických frakcí univerza Duny a v nesmiřitelném souboji se utkají o nadvládu nad planetou a jejím cenným kořením.
Pod písky Arrakisu
Skoro by se dalo říct, že zpracování celé hry je poměrně jednoduché. Hra jde ve stopách nového filmového zpracování a tak už od čtvercové krabice na vás shlíží tváře postav právě z něj. Barevně krabice laděna do tmavších barev, moc hezky a elegantně ale vypadá. Po otevření ne vás čeká jednoduchý, ale více než funkční plastový insert, do kterého se rozloží všechny komponenty.
Hlavní část na stole bude zabírat velký herní plán, zabírající ikonickou planetu a rozdělený na jednotlivé oblasti, města, pevnosti a části. Navíc tu rovnou máte i počítadlo kol a přehled fází.
Možná to bude znít úsměvně, ale hra vlastně působí v dnešní době trochu chudě. Žádné figurky, žádný plast – tedy až na jednu kostku. Všechno je zde z papíru. Na jedné straně stojí hromada herních karet, na straně druhé pak všemožné žetony, mezi kterými najdete třeba ikonické koření nebo armády jednotlivých frakcí a jejich vůdce. Samozřejmě také ukazatele a počítadla. Každá frakce má navíc připravenou svou desku s popisem.
Je pravda, že v dnešní době už hra vypadá z produkční stránky trochu „osekaně“, ale pravdou je, že všechny komponenty jsou funkční a dobře se s nimi hraje. Jako by se ve hře skloubila doba stará a nová. Použitá filmová grafika má šanci přitáhnout ke hře nové hráče a i méně hrající fanoušky předlohy. Plusem rozhodně je, že hra obsahuje funkční insert, do kterého se vejdou nejen všechny komponenty, ale třeba i obalené karty, což je častá otázka dnešních hráčů. Hra obsahuje sice trochu delší, ale naprosto jasná a přehledná pravidla, ve kterých vše bez problému najdete, a to včetně příkladů a vysvětlení.
Boj o vládu nad kořením
Na první pohled se může zdát, že 16 stran pravidel nabídne docela hutnou učící křivku, ale opak je pravdou a hra jako taková je poměrně jednoduchá. Ono totiž v pravidlech najdete dost vysvětlování, příklady, strategie jednotlivých frakcí, ale také zvláštní režim pro dva hráče.
Každopádně po rozložení hry na stůl, kdy se každý připraví svou frakci dle pravidel, dostane počáteční vybavení už nic nebrání vrhnout se do víru boje o planetu. Tedy ještě předtím každý dostane na výběr „svého“ zrádce, kdy i ten nejlepší nepřátelský velitel může kopat za váš tým.
Hra se hraje na 5 kol, kdy zvítězit lze od třetího do pátého kola (dřív to zkrátka nejde), a to za splnění podmínek ovládnutí pevností na mapě. Pokud se to nikomu nepovede, což není až tak neobvyklé, záleží na bodech za obsazené pevnosti a sesbírané koření. Oproti původní Duně tak ve hře absentují různé podmínky vítězství pro frakce a Atreidové, Fremeni, Harkonnenové i Impérium má stejný cíl, ale odlišné prostředky. Byť asymetrie národů není tak výrazná jako u jiných her a jádro je stále stejné.
Každé kolo se skládá ze sedmičky fází:
1. Bouře – na základě hodu kostkou se posunuje bouře po sektorech okolo mapy a určí se, kde bude v daném kole zuřit. To má zásadní vliv na další plánování a hraní, protože bouře na Arrakisu nejsou nic příjemného a ztěžují život všem,
2. V druhé fázi se na mapě objevuje cenné koření, o které všechny frakce tak moc stojí,
3. Ve třetí části se doplňují bojové karty a karty z tržiště. Ty první získávají hráči automaticky, ty druhé něco stojí a za každou srandu je třeba zaplatit. Na druhou stranu ani bez jedněch karet se neobejdete a pomáhají v šíření vlivu po planetě a taktizování,
4. V další části se znovuoživí jednotky a velitele – některé zdarma, za další je třeba zaplatit kořením,
5. Je hezké mít armádu, ale taky musí být přítomna na planetě a na místech, kde jí potřebujete k válčení. A k tomu slouží část pátá, kdy můžete vojska nasazovat a pohybovat s nimi. Za co? Jak jinak, než za koření!
6. Pak už přicházejí na řadu bitvy. Ty jsou řešeny vždy mezi dvěma hráči a jedná se o stěžejní mechaniku a zážitek ve hře. Střety jsou plné nejen bojových jednotek, ale hlavně zrady a překvapení, kdy v podstatě nikdy nevíte, jak zrovna bitva dopadne. A to je esenciálním kořením Duny. Pomocí kol nastavíte počet jednotek, tajně vyberete vůdce, přidáte karty… a soupeř udělá to samé. Navíc vždy zde hrají roli karty zrádců, kteří mohou mít zcela zásadní vliv na výsledek,
7. V poslední části kola dojde ke sběru koření, které leží na planetě a kolo je u konce.
Na konci třetího až pátého kola dojde ke kontrole vítězných podmínek (kontrola pevností) a pokud někdo splňuje podmínky, stává se vítězem. Pokud ne, hra pokračuje. Pokud by snad ani na konci pátého kola nikdo nebyl dominantní a nezvítězil, nastane sčítání bodů za obsazené pevnosti a zbylé koření, což určí vítěze.
To by byla hra pro 3-4 hráče, kdy každý hraje za jednu frakci. Takto lze hrát i hru ve dvou, kdy jsou ovšem ve hře pouze 4 pevnosti (aby byla hra zajímavější a konfliktnější). Zároveň lze ale hrát duelovou variantu i s kombinací frakcí atreidi-fremeni a harkonnenové-impérium, kdy jsou strany po dvou spojeny a sdílejí své zvláštní schopnosti.
Hodnocení
Duna: Hra o dobývání a diplomacii to rozhodně neměla, nemá a nebude mít lehké. Za to si ale tvůrci přeci jen mohou sami. Už jen to jméno Duna v názvu odkazuje nejen na fenomenální knižní sérii a film, ale také na původní legendární deskovou hru, kolem které se vytvořil takřka kult hráčů. A vlastně je škoda, že mnoho hráčů bude obě hry stále srovnávat, protože novinka je zkrátka jiná. Bere si sice většinu zásadních prvků z původní hry, ale zároveň jde na celou hru jinak a mnohem přístupněji.
Zpracování hry je dobré. Je to sice takové trochu retro, ale dobrém slova smyslu. Nic zde nechybí, nic zde není nefunkční nebo špatné. Jen prostě možná čekáte trochu víc. Osobně se mi hodně líbí filmová grafika dle posledního filmu.
Velký plusem – a to nejen oproti původní hře – je herní doba. Za 60 minut máte odehráno a to včetně hráčů s nějakou tou analytickou paralýzou a přemýšlením. Hra hezky odsýpá a nedochází k zasekávání a prostojům. Vše je naprosto čisté a jasné a i vyhodnocování bitev funguje velmi rychle a po pár minutách i dosti intuitivně.
Na druhou stranu bitevní jádro hry zůstalo a konfliktů si užijete během partie až až – nebo spíš neustále všichni bojují jeden s druhým a na oddych zde není čas. Druhá část, tedy diplomacie, ale zůstala spíš jen v názvu. Nějak jsme jí u hry víceméně postrádali a je to nejspíš hlavně tím, že všichni mají stejné podmínky vítězství a absentují zde specifické alternativy původní hry. Neberte to jako výtku, je to zkrátka jeden z prvků, který ve hře je, a který dělá celek přístupnější a možná i funkčnější.
Líbila se nám asymetrie frakcí. Všichni cíli na to samé (dobře Fremeni možná úplně ne, ti spíš protahují hru a cíli na body na konci), ale každý to dělá trochu jinak. Není zde takový rozdíl ve frakcích jako třeba v Rootu, ale i tak má každá strana konfliktu svoje plusy i mínusy. Harkonnenové třeba mají více zrádců, Impérium inkasuje za karty z tržiště a Fremeni mohou využívat pomoci obřích písečných červů a více a rychleji se pohybovat po mapě. Je samozřejmě dobré všechny silné stránky dobře využít, ale zároveň to není tak, že byste se u každé frakce museli učit její paklík specifických pravidel. Opravdu si prostě můžete sednout ke hře, zahrát partii a následně si zahrát druhou a frakce si proházet.
A to je dalším plusem hry. Její přístupnost. Už to není ta hardcore hra pro velké stratégy, diplomaty a pravověrné hráče, kteří si vyhradí celý den na jednu hru, ale přístupná záležitost pro širší publikum. Zkrátka je to prostě Duna pro 21. století a ideální verze pro dnešní dobu.
Co se počtu hráčů týká, tak ano, lze Dunu hrát i ve dvou nebo ve třech a hra bez problémů funguje, ale nejlepší zážitek zůstává podle mě v plném počtu. V tu chvíli se na mapě neustále něco děje, hra se neskutečně přelévá, bují konflikty, celé je to živé a svěží.
Duna: Hra o dobývání a diplomacii je možná takový trochu skrytý klenot. Jedná se o hru, která toho hodně nabízí, ale zároveň se dokázala oprostit od své velké hutné „předlohy“ a zkoncentrovala hodně zásadních prvků do mnohem přístupnějšího zážitku. Ano, není to samozřejmě verze 1:1, ale o to se tvůrci ani nesnažili a přinesli zkrátka osekanou, ale neméně zábavnou hru, kterou si můžete zahrát i doma v rodinném kruhu (když překousnete pár hádek a výčitek). Stále se jedná o krásně komplexní a strategickou záležitost, ve které vyhrát je výzva. A rozhodně se jedná o hru, kterou stojí za to minimálně vyzkoušet. Za nás se zkrátka nová výprava na legendární Dunu povedla.
Hru můžete koupit třeba v našem partnerském eshopu Cech Hráčů zde!
Duna: Hra o dobývání a diplomacii
Autoři: Bill Eberle, Jack Kittredge, Peter Olotka, Greg Olotka, Jack Reda
Vydavatelství: ADC Blackfire
Rok vydání: 2022
Počet hráčů: 2-4
Věk: 12+
Herní doba: 60 min
Autor: Adam Vondra Vondris