Duna: Impérium – Rodové linie

Využijte sílu mocných legií Sardaukarů nebo dosud neviděných technologií tajemné planety Iks a ovládněte nejcennější planetu vesmíru. Ovládněte Dunu!

Duna: Impérium je jednou z nejlepších deskových her, kterou si můžete zahrát nejen za poslední roky. Nejen pro mě se jedná o dokonalou esenci herního zážitku provázaného s tématem univerza Franka Herberta, ve které se mocné rody a postavy střetávají v bojích a intrikách na písečné planetě, která jako jediná v celém známém vesmíru obsahuje melanž, koření díky němuž jsou možné vesmírné lety, prodlužuje život a umožňuje i mimořádné psychické schopnosti. Paulu Dennenovi se podařilo vytvořit v podstatě dokonalou harmonii deck-buildingu, worker placmentu a intrikářských soubojů o vládu nad planetou, která ani po pěti letech od svého vydání neztrácí na kráse a popularitě a vděčit za to může i dvěma rozšířením v podobě Vzestupu Iksu a Nesmrtelnosti. A také novější, upravené a přepravované verzi, která nese název Povstání, a která je pro Dunu něco jako pro Brass Lancashire následný Birmingham. V některých věcech lepší, v některých možná horší, ale v zásadě vedle sebe plnohodnotně fungující hry, za čímž si osobně hodně stojím.

Pravidla sice umožňují kombinovat všechna rozšíření a verze hry dohromady, ale já mám vše pevně rozdělené. Tedy na jedné straně původní Dunu: Impérium společně se Vzestupem Iksu a Nesmrtelností a vedle Dunu: Impérium – Povstání. Proč mám obě? Protože jsou pro mě každá jiná. Nová verze mi přijde o něco více důraznější na hráče, nabízí větší provázanost a kombinatoriku, více volnosti, která však není natolik dobrá pro hráče novější, či méně zkušené. A ano, o tomhle se dají vést dlouhé debaty, které však necháme na jindy. Důvodem, proč se opět k Duně vrátit je nové rozšíření, které nese název Rodové linie, a které stejně jako veškerý předešlý obsah vydávají REXhry.

Nutno podotknout na úvod, že Rodové linie lze brát jako třetí rozšíření pro původní Dunu, ale i jako první pro Povstání. Lze ho totiž kombinovat napříč hrou, byť pro mě osobně se z Rodových linií stala čistě expanze pro Povstání. Proč? Protože původní Dunu mám kompletní a považuji ji za úspěšně uzavřenou a nové prvky mi už do ní přijde zbytečné přidávat. Navíc ne vše z Rodových linií se dá použít. Tak a už šup na něj.

Rodové linie jsou variabilním a modulárním rozšířením, které do základní hry přidává velkou řadu nových prvků a podobně jako Povstání si bere to nejlepší z předchozích expanzí, byť je doplňuje o nové prvky. Expanze nemění zavedené počty hráčů, věkovou ani časovou náročnost, takže stále se můžete o osud Duny utkat až v šesti hráčích v týmové hře, případně v 1-4 a do nějakých 120 min máte odehráno. Tedy kromě první hry, ale o tom dále.

 

Zpracování

Přistávající loď mocného Imperátora a podtitulek, že mocné velkorody udělají vše pro zachování svých pokrevních linií a udržení moci. Kdo propadl vesmíru Duny, bude už u pohledu na krabici a rozbalování nadšený.

Pravidla najdete rozřazená na jednotlivé moduly a herní prvky, díky čemuž se lze vše nové velmi pěkně a plynule naučit. Navíc v pravidlech vždy najdete i část věnující se zařazení prvků do původní Duny: Impérium i s případnou kombinací s expanzemi.

Mezi komponenty najdete v první řadě 9 nových vůdců, mezi kterými jsou takové postavy jako Duncan Idaho, Chani nebo Liet-Kynes, kdy k některým z nich se váží specifické komponenty. To hře přidává mnohem větší variabilitu a herní změny v podobě třeba navigačních karet, speciálních intrik pro mentata Pitera de Vries nebo pouštní síč pro pašeráka Tueka. K nim najdete v krabici nové karty impéria, nové intriky, karty konfliktu, které velmi jednoduše přidáte mezi stávající. Rozšíření se dočkal i povedený modul CHOAM.

Co je zásadně nového, to jsou Sardaukarští velitelé. Pokud aspoň trochu znáte univerzum Duny (a předpokládám, že ano), pak jistě víte, že sardaukaři jsou elitními válečníky naprosto oddanými imperátorovi. Jenže za správným úplatek a cenu lze přeci jen jejich sílu poskytnout ostatním pod heslem „rozděl a panuj“. Díky tomu přibývají sardaukaři i do Impéria, a to v podobě nového typu jednotek a schopností. V určitém smyslu připomínají tyto jednotky bitevní lodě ze Vzestupu Iksu díky své větší síle a zasahování do konfliktů, ale zároveň jsou úplně jiné. Každopádně k nim dostanete 7 figurek a 7 dřevěných kostek (můžete si vybrat, co se vám líbí) a 14 žetonů schopností.

Druhou výraznou novinkou a komponentově rozsáhlou věcí jsou technologie. Ty se už v určitém provedené vyskytly v Iksu, zde ale dostávají odlišnou úpravu a dynamiku a možnost, jak se k nim dostat, byť pokud mechaniku znáte z původní hry a rozšíření, bude vám hodně povědomá.

Celkově je expanze dosti plná nového obsahu. A vítaného obsahu navazující svým zpracováním na původní hru i Povstání. Líbí se mi, že se tvůrci drží linie výběru mezi dřevem a plastem, ale i to, že se nebáli docela velkých experimentů s vůdci a jejich mnohem větší asymetrií. A také to, že prvky expanze můžete do hry zařadit různě, což hře přidává variabilitu a dynamiku.

 

Co je nového?

Nové karty impérie, nové intriky, nebo nové karty vůdců a jejich originální dovednosti a hratelnost. To vše do hry přibývá, ale to je na jednu stranu jen více téhož. Ano, je to jiné a noví vůdcové jsou dokonale kreativním uchopením tvůrců hry, které je radost objevovat a zkoušet jejich možnosti, ale tím hlavním jsou technologie a Sardaukaři.

Sardaukaři nejsou jen běžnou silnější vojenskou mocí, ale dynamický hru měnící prvek, a to z několika úhlů pohledu. Jejich najímání stojí dva soláry, stejně jako jejich následné nasazování do střetů. To klade na ekonomickou stránku hry zcela jinou dynamiku. Soláry mají na hru jiný dopad a můžete je využívat kreativněji. Každý Sardaukar, a je jich silně omezené množství, vždy svému novému majiteli přinese speciální schopnost, která přidává na asymetrii. 

Druhou novinkou jsou technologie. Ty jsou velmi silně inspirovány Vzestupem Iksu, byť pocitově jsou silnější. Minimálně u nás byl o technologie vždy souboj, kdy na nich lze stavět různé strategie a herní vývoj. Zároveň se technologiím nedá vyhnout, pokud ve hře jsou, protože jejich dopad je nemalý.

Kromě toho do hry přibyla i možnost zdvojení špiónů na poli, speciální ikony boje z Nesmrtelnosti nebo bonus při odhalení karet při dostatečně vysoké síle/hodnotě karet.

 

Dojmy

Myslíte si, že už toho má Duna: Impérium hodně a nepotřebuje další obsah? Pak se hodně mýlíte! Rodové linie jsou totiž pro milovníky Duny: Impérium, respektive verze s podtitulem Povstání, esencí dokonalosti a ukázkou toho, jak dokázal autor vzít to nejlepší z předchozích prvků, vyleštit to k dokonalosti a ještě přidat nové svěží prvky.

Expanze přináší nové zajímavé mechanické twisty, nové synergie a komba, ať už v podobě karet impéria, intrikách nebo vůdcích. Ti se na první pohled jeví jako největší přídavek na poli asymetrie a variability, protože oproti těm ze základní hry přinášejí dynamické změny a odlišné taktiky a herní prvky, které navíc skvěle vycházejí z původní knižní nebo chcete-li filmové předlohy.

Líbí se mi, že rozšíření nepracuje s žádnou překryvnou deskou na herní plán a nemění rozložení herních polí, pouze doplňuje nabídku technologií. Přesto je plán pocitově odlišný, protože rozšíření odlišně svými prvky rozvrhuje důležitost a důraz na jednotlivá pole a jejich využití, a to v celém průběhu hry.

Co někomu může vadit, to je minimálně pocitově poměrně velký důraz na nové prvky v tom smyslu, že je nelze během hry ignorovat. Nejsou ve hře jen jako možnosti navíc, ale jedná se o možnosti, které je třeba aspoň částečně využívat a nehrát na osvědčené strategie.

Žádný z nových nebo doplňujících prvků rozšíření není jen na doplnění místa a vše má svou jasnou logiku, i když se jedná třeba o drobnost v podobě karet konfliktu a jejich žolíkového symbolu.

Musíte se připravit, že zařazením kompletního rozšíření do hry bobtná hratelnost a možnosti a naše první partie se nejen protáhla, ale hlavně jsme se ve všech možnostech až ztráceli. Na straně druhé mají Rodové linie pěkně progresivní učící křivku a u dalších her už nám vše přišlo v zásadě přirozené. Z počátku je toho prostě hodně, ale prvky jsou ve finále do hry zařazeny přirozeně, nikoliv na sílu a herně fungují logickým a jasným způsobem. Jen to chce samozřejmě určité zkušenosti se hrou jako takovou.

Sardaukaři jsou příjemným doplněním písečných červů a poměrně dobře vyvažují jejich herní sílu a dopad. Ostatně celkově mi přišlo, že Rodové linie hru více vyvažují a strategie pěkně rozprostírají do ještě vyrovnanější roviny.

Rodové linie si sice lze zahrát s původní Dunou: Impériem, ale pro mě osobně je tohle expanze spíše pro Povstání a tak bych si ho i doporučil zachovat. I když je možnost kombinace, je vidět, že rozšíření bylo primárně vyvíjeno právě pro Povstání.

Rodové linie podle mě dělají ještě lepší práci pro Povstání, než dělal Vzestup Iksu pro původní hru. Ono totiž expanze dělají z vynikající hry, čistě subjektivně, hru naprosto dokonalou, které teď nic nepřebývá, nic nechybí a plní všechny svoje role a výzvy na naprosto absolutní známku. Ne, nemůžu říct, že byste si Povstání bez rozšíření neužili, to vůbec ne. Ale jakmile jednou Rodové linie zařadíte, už bez nich hrát Povstání nebudete. Herně i tematicky se jedná o vyšperkovanou záležitost, která pozvedne herní zážitek na novou taktickou i intrikářskou úroveň a přinese vám absolutní radost z dobývání a ovládnutí Pouštní planety ve zcela nových rolích.

 

Hru můžete i s promo kartou koupit na Planetě her zde!

 

Dune: Impérium – Rodové linie

Autor: Paul Dennen

Vydavatelství: REXhry

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 1-4, 6

Věk: 13+

Herní doba: 120+ min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: