Džin

Mocní džinové se pohybují po městě a ohrožují magické zřídlo, které dává moc kouzlům a čárám nejen učedníkům zdejší akademie. Polapte džiny a ochraňte zdroj své síly!

Z popisku hry Džin, novinky vydavatelství TLAMA games, by se mohlo zdát, že se bude jednat o kooperativní titul, ve kterém se hráči v rolích čarodějů pokusí ochránit magické vřídlo, zachránit město a vypořádat se s džiny.  Opak je ale pravdou, protože Džin je dalším zajimavým eurem tohohle pražského vydavatelství, které si připravilo na letošní podzim.

Než se pustím do samotné recenze, ještě trochu odbočím. Když se mi hra dostala do rukou a rozložili jsme jí na stole, okamžitě ve mně evokovala známou Zeměplochu a její velké město Ankh Morpork s jeho křivolakými ulicemi, mágy, nástrahami a kouzly. Džin se totiž odehrává v magickém městě, které bylo vybudováno kolem vřídla magie, které napájí silou nejen místní mágy, ale přitahuje i džiny všech barev a velikostí, a ti rozhodně nejsou tak hodní, jak známý džin z pohádky o Aladinovi.

Džin je středně těžké euro, za nímž stojí Benjamin Schwer (Hadara, Crown of Emara), který hru vytvořil pro 1-4 hráče od 12 let a s herní dobou okolo 60-90 min. Hráči se stávají magickými učni, jejichž úkolem je ochránit magické vřídlo ve městě a zbavit se všudypřítomných zlých džinů, a to zejména mocných veledžinů.

 

Veledžinové, džinové a kouzelné vybavení – materiál

Džin je jednou z těch her, které svou vizuální stránkou krabice nejednoho deskoherního nadšence zaujmou na první pohled. A to i přes fakt, že se jedná o takové tradiční „německé“ euro, kterým často vévodí řekněme osobitá grafika. Ano to po rozbalení jednoznačně platí i zde – grafickou stránku hry si totiž vzal na starost Dennis Lohausen, kterého můžete znát třeba z oblíbených Kvedlalů a jeho rukopis je v Džinovi od začátku jasně znát. Asi to není grafika, která sedne všem, ale herně je ve finále více než přehledná a funkční.

Po rozbalení krabice se připravte na pořádnou porci žetonů, destiček a desek k vyplokání. Nejen různé mince, truhly či skutečné (tedy papírové) láhve na džiny, ale i herní plán či desky hráčů. Zejména herní plán mě svým zpracováním překvapil, protože zámkové uspořádání není úplně nejtradičnější. A o to víc, když z něj začaly padat komponent. Naštěstí to ale nebyla žádná chyba hry, ale akční pole, které jsou rozmístěna po městě jsou variabilní a lze je přeskládat. Každopádně kvituji, že herní plán, ale i desky hráčů a ostatně všechny komponenty jsou jasné a přehledné. Kromě hromady kartonu najdete ve hře ještě karty, a to ať už magických pomocníků, kteří vám mohou pomoci ve vašem snažení, tak i správné vybavení pro čaroděje skládající se z klobouku, kutny a magické hole.

Třešničkou na dortu jsou dřevěné figurky. Ty zastupují jednak hráče, ale také džiny – základní ve čtveřici barev a veledžiny, mocnější silnější formy stříbrných nepřátel, kolem kterých se točí konec hry.

To samé z hlediska přístupnosti platí i o pravidlech. Ty příjemně překvapili svým členěním, jasným vysvětlením i přehledností, ale také tím, že po jednom přečtení bylo víceméně jasno. Hra se trochu tváří složitější, než ve skutečnosti je.

Z hlediska zpracování je hra udělaná pěkně, přehledně, grafika dotváří fantasy atmosféru, byť si musíte trochu zvyknout na její „německý“ nádech, který za moderním designem her, které překypují barevností přeci jen trochu zaostává. A je to i tím, že graficky jsou voleny spíše temnější a tlumenější tóny, na kterých sice džinové doslova svítí, ale přesto městský nádech trochu ustupuje do pozadí. Nic to ale nemění na tom, že herně je vše více než v pořádku.

 

Chyť si svého džina – jak na to?

Jak už jsem řekl, herně se hra na první pohled možná tváří těžší, než ve skutečnosti je. Naopak se totiž jedná o poměrně přístupné a příjemné euro, které se dá vysvětlit i méně zkušeným hráčům.

Jakmile hru připravíte na stůl, složíte herní plán, nalosujete barevné džiny, rozmístíte veledžiny a zásoby žetonů a karet, můžete se pustit do hry.

Cílem hry není nic menšího, než nasbírat co nejvíc vítězných bodů, k čemuž vede cesta zejména přes pochytané (a zapečetěné) džiny. Bez nich hru zkrátka nevyhrajete. 

Ústřední mechanikou je pohyb po herní plánu a jeho akčních polích, které se dělí na dvě, a to čtvercové se základními akcemi a kulaté se zvláštními. Rozdíl je v tom, jaké akce příslušným polem můžete spustit, protože ve hře je několik lokací, ke kterým vždy náleží dvě pole (od každého jedno). Lokace pak rozlišují, na jaké pole jste vstoupili a zda bude vaše akce základní nebo vylepšená. To ovšem není jediný rozdíl, protože na kruhových polích se také nacházejí džinové, které musíte povinně zkusit chytit, a to za využití magické síly, a to ať už své (shromažďované na desce) nebo s pomocí karet mágů. Co se lokací na plánů týká, tak mezi těmi naleznete možnosti jak se vybavit novými předměty, pomocnými mágy, načerpat nové znalosti či prohloubit ty stávající. 

Zajímavým prvkem je, že na plánu nemůžete „couvat“, tedy přemýšlíte nad svým pohybem hned v několika vrstvách a promýšlíte svou cestu dále dopředu – i s ohledem na soupeře a jejich choutky a cestování. Tenhle pohybový action selection funguje u Džina velmi pěkně a umožňuje šikovně plánovat a promýšlet řetězení akcí. Dalším zajímavý prvkem je možnost vylepšovat si akční pole pomocí utajených znalostí (zde pozor, protože v pravidlech se jednou hovoří pouze o čtvercových, jindy o všech akčních polích a mám za to, že první podmínka je správně). Utajené znalosti rozšíří akční pole o další akci (stejnou jako jsou na plánu, ale tímhle tak můžete vlastně vykonat dvojici akcí).

Hra končí ve chvíli, kdy hráči polapí nebo vyženou z města všech 6 veledžinů. A věřte mi, že ač se to nezdá, je tenhle variabilní konec hodně zajímavým a taktickým prvkem, se kterým se dá výrazně pracovat a hru urychlit či zpomalit.

Pokud máte rádi sólovou hrou, pak i zde vás Džin potěší. Jedná se sice o takový závod proti automatickému protivníkovi a subjektivně je hra ve více hráčích lepší, ale i tak tenhle režim zkrátka příjemně funguje.

 

Dojmy

Džin je hrou, která možná v záplavě podzimních novinek trochu zapadne. A je to velká škoda. Nebudu tedy tvrdit, že se jedná o nejlepší euro podzimu – na to je konkurence jen u Tlamy zkrátka obrovská, když připlula Cesta do nevědomí, Zachraňte korály nebo pekelné Inferno, ale přesto je Džin více než povedenou hrou, která se tváří jako velké hutné euro stejně jako výše jmenované, ale ve své podstatě přináší naopak více než přístupnou a i pěkně svižnou a fungující hru pro mnohem širší hráčské publikum.

Osobně se mi líbí Džinovo zpracování. Jasně, je to taková možná ne na první pohled líbivá grafická stránka, mohlo by to celé být barevnější a výraznější, ale herně (a o to jde ve finále především) je vše naprosto přehledné, funkční a dobře udělané. Kvituji i to, že na ikonografii, která ze cela jasná si rychle zvykli i méně zkušení hráči a brzy hráli bez nahlížení do pravidel.

Džin patří mezi ty euro hry, které obsahují minimum mezihráčské interakce – dobře, můžete si „ukrást“ džiny z plánu, můžete někomu sebrat vyhlíženou kartu a musíte zaplatit při pohybu po plánu – ale nejedná se o nijak velké restrikce nebo penalizace a každý má svou hru pod vlastní kontrolou. To je dáno i tím, že hra obsahuje velmi malé množství náhody a vše se dá vymyslet, promyslet a dopočítat, ať už se jedná o sekvenci akcí nebo plánovaná cesta po plánu.

Tady bude možná někomu vadit, že hra nemá výrazné napětí nebo větší spád a zároveň překvapení na konci. Ono totiž tak nějak víte, jak si všichni kolem stolu stojí a o vítězí bývá jasno před počítáním bodů – zkrátka kdo má nejvíc džinů zpravidla vyhrává a bodový zisk za další věci není nijak marginální. A žádný zvrat v podobě úkolů nebo skrytých destiček nepřijde. Osobně mi tahle absence nevadí, ale setkal jsem se u stolu s názorem, že by mu pak hra s nějakým výraznějším překvapením nebo twistem přišla zajímavější.

Co se mi líbí, to je velmi pěkná míra variability a znovuhratelnosti, kterou dokáže Džin nabídnout. Nejde jen o karty nebo náhodně vylosované džiny, ale i možnost zamíchat akční pole či variabilní schopnosti (pozitivní i negativní) pro hráče. Stejně tak během hry se můžete vydat různou cestou, do partie nikdy nepřijdou všechny utajené svitky. Tedy o opakované hraní se zde absolutně nebojím.

Co nás příjemně překvapilo je spád a svižnost hry. I přes naší oblíbenou i proklínanou paralýzu probíhají tahy hráčů velmi dobře a plynule, hra se nezasekává a tahy jsou rychlé a rychle vyřešené. Díky tomu je herní doba do maximálně deklarovaných 90 minut i v plném počtu hráčů. Ostatně nemám pocit, že by hra byla dramaticky rozdílná podle počtu hráčů a ve všech hráčích funguje stejně dobře a rychle. Dále musím říct, že 12+ je spíš vyšší hranice a klidně bych hru doporučil i o něco mladším.

Líbí se mi, že téma je pěkně provázané s herními mechanikami a akčními poli, což jak jistě mnoho hráčů ví, nebývá u eura zcela běžné. Strašně se mi líbí nápad chytit džina a muset ho umístit do lampy a tu zároveň skutečně opatřit zátkou, aby vám ten lump neutekl.

Džin je příjemnou solidní hrou položenou na výběru akcí a pohybu „workera“ v podobě hráče aka čaroděje po herním plánu. Hra přináší netradiční téma džinů prahnoucích po moci, které je pěkně navázané na herní mechaniky a celkově hra velmi příjemně funguje a plyne. Pokud hledáte středně těžkou euro hru, která naváže na základní mechaniky a postupně vás katapultuje k hutnějším titulům, pak je Džin povedenou a doporučení hodnou volbou, kterou si užijí ostřílení deskohráči i méně zkušení hráči. A zároveň díky své hratelnosti a nekonfliktnosti bude jistě fungovat i u rodin.

 

Hru můžete koupit se slevou na TLAMA games zde!

 

Džin

Autor: Benjamin Schwer

Vydavatelství: TLAMA games

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-4

Věk: 12+

Herní doba: 60-90 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: