Euphoria: Cestou k lepší dystopii

Sice neustále vychází řada nových a skvělých her, ale občas není na škodu vrátit se trochu zpátky. Zvlášť když se jedná o hru od oblíbeného JameyhoStegmaiera. Pojďme se tedy podívat do dystopické budoucnosti – Vítejte v Euphorii!

Jamey Stegmaier je v deskoherním světě proslulým a známým autorem. Vždyť tenhle američan designuje deskovky už od roku 2011 a stojí za takovými hrami jako Scythe nebo Charterstone či za připravovanou hrou Tapestry. Věděli jste ale, že první kdo u nás vydal jeho hru byl Blackfire? A skutečně už v roce 2015 vyšla Euphorie: Cestou k lepší dystopii. A proč se k ní vracet? Tak za prvé se hra teď dá pořídit za necelých pět stovek (jako vážně), a za druhé i přes zub času se jedná o velmi zajímavý workerplacement v originálním prostředí.

Hra je, jak je uvedeno výše, v zásadě workerplacement euro zasazené do postapokalyptické budoucnosti s dystopickou společností – po letech válek a konfliktů žije společnost v míru a relativní prosperitě, ale vše má svou cenu, že ano? 2-6 hráčů od 13 let ve zhruba hodině herního času šíří a buduje svůj vliv v Euphorii a snaží se postupným umístěním deseti hvězd autority zvítězit za pomoci svých dělníků, kteří jsou trochu netradičně v podobě šestistěnných kostek. Ale o tom už v dalších odstavcích.

 

Co je v krabici?

Euphoria si úspěšně prošla obligátním Kickstarterem, ale i přesto je „standardní“ verze plná obsahu. Ve velké barevné takřka čtvercové krabici s vyobrazením futuristického města a dělníkem najdete v první řadě pravidla. Ty sice nemají zvlášť velký počet stran, ale jsou relativně obsáhlá, a ne úplně jednoduchá na naučení, a tady je vidět rozdíl oproti novým Stegmaierovým hrám, kde je již struktura přeci jen vychytanější a dozvědět se, co znamená základní věc jako „přehození“, až takřka na konci, když se o něm mluví od začátku, je trochu nemilé. Osobně bych doporučil se pravidla učit hlavně při postupném hraní, protože vám jednotlivé aspekty krásně zapadnou do sebe a hra bude najednou působit mnohem jednodušším dojmem – viz ale další část článku o hraní.

Dalším prvkem je velký herní plán, který je rozdělen do čtyř oblastí, kdy každou ovládá jedna z frakcí. Na plán budete různě umisťovat velké množství kartónových, ale i krásně zpracovaných dřevěných žetonů, za které můžeme děkovat právě kickstarteru a komunitnímu financování. V kartónu naleznete třeba tržiště, nedostupná území nebo násobiče surovin, tedy komponenty ležící převážně na herním plánu nebo stole. V dřevě pak máte samozřejmě stylově vyvedené suroviny a zboží v různých barvách a tvarech nebo srdcovité žetony morálky pro ukazatel vašich dělníků či vítězné hvězdy. A že vám v tom výčtu chybí základní věc, tedy dělníci? Ti jsou netradičně zastoupeni šestistěnnými kostkami, po čtyřech pro každého hráče, a jejich hodnota je pro hru velmi důležitá, přičemž se mění právě přehazováním. Poslední položkou na seznamu jsou ještě karty rozdělené do několika skupin – rekruti, artefakty a přehledy. Zkrátka krabice je komponenty doslova narvaná a nelze než doporučit jejich roztřídění do sáčků/krabiček/nějakého vlastního insertu – hodně si tím urychlíte a usnadníte přípravu hry – a tady třeba opět chválit, protože na všechny komponenty je přiložen dostatek uzavíratelných sáčků a všechno si tak můžete rozdělit.

 

Jak se hraje?

Na začátku partie se jako první logicky připraví herní plán. Každá komodita a žetony mají své dané místo – od surovin po trhy. Trhy se rozestaví náhodně na staveniště lícem dolů, protože je nutné je nejprve společným úsilím společnosti postavit. Své pevné místo mají i horníci v tunelech, které budete hloubit v honbě za bonusy či žetony na jednotlivé stupnice pro označení hodnoty. Podle počtu hráčů se označí některé oblasti jako nedostupné. Každý hráč si na plán také přidá ve své barvě žetony na stupnici morálky a znalostí. Kolem těch se točí určitá mechanika, protože morálka ukazuje kolik můžete mít artefaktů a znalosti mohou ovlivnit útěk vašich dělníků – kdo ví moc, rozpozná dystopii a uteče dokud může –ale zároveň mohou sloužit určité platidlo za některé akce. Na závěr přípravy si hráči rozdají po 4 kartách rekrutů, z nichž si každý dvě vybere – jednu aktivuje (otočí lícem vzhůru) na začátku hry, druhého pomocníka musí teprve ke spolupráci, a tedy k aktivaci přesvědčit. V posledním bodě si každý hráč vezme dvě kostky dělníků ve své barvě a hodí s nimi, čímž se určí začínající hráč. Jak jsem už psal výše, hodnota na kostkách je důležitá ve srovnání se znalostmi – moc chytří dělníci vám zkrátka zdrhnou. A úplně bych zapomněl na karty etických dilemat, kterou obdrží každý jednu a uchová jí zatím v tajnosti před sebou na stole.

Od začínajícího hráče (toho, který hodil nejvíc) se hráči postupně ve směru hodinových ručiček střídají v tazích. Na tahu má každý jednu ze dvou (respektive tří) možností:

1. umístit jednoho ze svých dostupných dělníků ze zásoby na dostupné místo na herní plán a vyhodnotit svou akci

2. dle podmínek stáhnout některé ze svých dělníků zpět do své zásoby

3. poslední je pak aktivace karty etických dilemat – zaplatíte příslušnou cenu a rozhodnete se buď podpořit tyranii (a umístit svou hvězdu) nebo demokracii (a získat další rekruty)

 

A to je v zásadě vše. Základní princip je tedy snadný – umístíte kostku/děkníka nebo ho vezmete zpět do zásoby. Pojďme ale postupně více do hloubky hry.

Při umisťování dělníků jsou tři různé typy akčních polí:

1. vyhazovací – umístěním svého dělníka vystrnadíte případného předchozího dělníka z jeho místa

2. neomezené – zde může být umístěný libovolný počet dělníků

3. stavební – zde můžete umístit jakéhokoliv svého dělníka, ale nejprve musíte zaplatit poplatek v podobě předepsané suroviny. A pozor, protože kdo se stavby neúčastní, nejen že nezíská případné bonusy, ale ještě ho čeká penalizace

 

Kromě toho se na herním plánu nachází několik stupnic a různých polí, které je třeba sledovat. Základem všeho je stupnice morálky a vědomostí. První z nich určuje počet karet, které může hráč držet v ruce, druhá pak má vliv na vše dělníky. Pokud totiž hodnota na vašich všech kostkách přesáhne určitou hodnotu – chápejte dělníci prozřeli a pochopili zrůdnost dystopie okolo – jeden vám uteče a vy ho musíte znovu pracně získávat. Neustále tak balancujete na hraně mezi nutností zvýšit svůj počet dělníků, ale zároveň snížit jejich vědomosti na minimum, což však ovlivňuje náhoda v podobě vašich hodů. Zároveň však samozřejmě chcete i rozšiřovat své malé impérium a budovat lepší dystopii, a proto je pro vás důležitý optimální přísun zboží, který vás však také může něco stát a hra vás tak zkrátka neustále nutí přemýšlet v širších souvislostech a ideálně i na pár tahů dopředu, protože sice vám dělníci mohou utéct, ale jejich „hodnota“ na některých polích určuje výši výnosu.

Jak jsem už zmiňoval, tak ve hře jsou čtyři frakce – Ikarité vznášející se nad povrchem ve svých vzducholodích, Eufořané, Subteřané a Pustináři. Kromě Ikaritů se všechny tři zbylé národy snaží pomocí tunelů prokopat mimo své území a získat bonusy, což mají logicky v režii hráči a jedná se tedy o další možnost, na co se ve hře zaměřit. Ikarité naopak mají výhodu v tom, že u nich není potřeba nic stavět a hned od začátku mají dostupné trhy pro obchodování. A k tomu všemu má každá frakce svou stupnici vlivu, která určuje za prvé sílu jednotlivých národů, a pak také bonusy, které hráči mohou získat.

I přesto, že hra může přes tenhle zevrubný popis mechanismů působit složitě a komplikovaně, opak je pravdou. I přes vysokou míru komplexnosti je hraní v zásadě jednoduché a jakmile vám pronikne pod kůži, vše působí čistě a logicky. 

 

Jaká je?

Euphoria: Cestou k lepší dystopii je zajímavá a trochu netradiční variace na klasický workerplacement. Základní princip je zcela prostý – umístit nebo vzít kostky – ale zároveň je neustále co dělat, a právě to přemýšlení co si vybrat, kam investovat, co postavit nebo vyrobit dělá ze hry nadstandardní zážitek pro všechny stratégy a zaryté plánovače. Ze začátku asi bude každý trochu tápat, protože po přečtení pravidel nebo jejich vysvětlení je při první hře, a hlavně při prvních tazích na desce spousta možností a bude se vám vařit hlava, co vybrat, ale jakmile se zapracujete, vše bude krásně plynout.

Přesto bych na hře našel pár slabších míst. První z nich je počet hráčů. Zde jasně platí, čím víc tím líp, ale zároveň je nutné počítat s delší herní dobou se zvětšující se skupinou. Ideální počet nám přišli čtyři dystopičtí vůdci u stolu – v méně byla hra poměrně suchá, ve více už někdy trvalo čekání na tah až moc dlouho. Druhým bodem může být pro někoho náhoda. Nikdy totiž není příjemné, když plánujete svou strategii, ale ouha špatně mrsknete kostky a uteče vám jeden z tolik potřebných dělníků. Svou míru náhody mají i karty a určitá nevyváženost rekrutů na nich, protože když se vám (náhodou) sejdou slabší než vašim protihráčům, mohou vás ostatní, snadno převálcovat.S čímž souvisí i jistý neduh, který byl několikrát probírán i třeba v diskuzích na BGG, a to je nevyváženost frakcí. Mě osobně to nepřišlo, ale někdo tvrdí, že Ikarité jsou znatelně silnější, a naopak Subteřané nepřinášejí nic pro hráče zajímavé a v podstatě se tak nevyplatí do nich investovat. Já si to nemyslím a naopak, tím jak hra funguje a je ovlivňována náhodou, nutí vás průběžně měnit strategii a dvě partie po sobě nelze hrát úplně stejně. Zároveň hra není nic pro zaryté samotáře, protože při stavbě trhů vás nutí spolupracovat, jinak jste potrestáni.

Ve výsledku je třeba říct, že i po letech je Euphoria stále dobrou a kvalitní hrou, která má hráčům neustále co nabídnout, a to ať už zkušenějším nebo těm, kteří do deskovek teprve pronikají. Se svou aktuální cenovkou je to jasná volba – vždyť za pětistovku dostanete plnou krabici komponent v krásném komplexním euro workerplacementu, u kterého je sice nutné zapojit mozek, ale odměnou vám bude příjemně strávený čas u dobré hry. A vážně se nebojte pravidel. Působí sice složitě, ale rychle do nich proniknete a vše bude působit přirozeně. Zkrátka Jamey hry designovat umí, ač s pomocí Alana Stonea, a i tenhle jeho/jejich, u nás jako první, vydaný kousek dělá čest jeho jménu. Minimálně za vyzkoušení tak Euphoria rozhodně stojí.

 

Více přímo u ADC Blackfire!

 

Autoři: JameyStegmaier, Alan Stone

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2013

Počet hráčů: 2-6

Věk: 13+

Herní doba: 60-90 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: