Expedice

Vraťte se do světa 1920+ a vypravte se na ledovou Sibiř prozkoumat tajemný meteorit a jeho dopad. Nová hra Jameyho Stegmaiera je tu.

Nebudeme si nic nalhávat, Scythe je prostě fenomén a legenda. A třeba pro mě první opravdu velká moderní desková hra, která se mi dostala do ruky. A nakonec i první hra, o které jsem na těchto stránkách kdy psal před dlouhými šesti lety, když jí vydavatelství Albi přineslo na trh a (k mému tehdy docela překvapení) mi poskytlo jeden kousek na recenzi. Nejen že to byla a je skvělá desková hra, ale zároveň přinesla úžasný svět 1920+ s fenomenálními ilustracemi Jakuba Rozalskiho. O tom že se se m ještě někdy vrátíme, asi nemohlo být pochyb. No a tak tu máme rok 2023 a alternativní historie se vrací, když poblíž řeky Tungusky dopadl meteorit a probudil prastarou zhoubu. Kdo jiný se se může zhostit role záchranné výpravy, než staří známí váleční hrdinové – vypravte se tedy ne dalekou Sibiř a získejte ztracenou slávu!

Tolik ke krátkému úvodu a pojďme se podívat, co si Albi a Jamey Stegmaier připravili v pořádně velké bedně.

Expedice – a nutno rovnou podotknou, že na Scythe a podobnost zapomeňte – je kartami řízenou deckbuildingoocu hrou s pohybem po variabilním plánu se správou surovin a worker placementem určenou pro 1-5 hráčů s věkovou hranicí 14+ a herní dobou pohybující se okolo 60-75 min na partii. Hráči se zhostí role jedné ze záchranných výprav a za kombinace svých mechů, karet, dělníků, postav a schopností se snaží získat co nejvíce slávy a bohatství a zvítězit.

V krabici

Docela mě překvapily rozměry boxu hry. Sice není krabice kdovíjak vysoké, ale jinak je opravdu velká. Troufám si tvrdit, že kromě celé hry pojme i budoucí rozšíření (o těch těžko pochybovat, že?). Po otevření na vás kromě pravidel pro multi i sólo a uvítací zprávy čeká řada kartónu k vyloupaní a pod ním jedno velmi příjemné překvapení – velmi dobře udělaný plastový insert, kde má všechno své vymyšlené místo a prostor. Třešničkou na dortu je pak vyjímatelná miska na suroviny.

A co vás čeká? No samozřejmě kompletně je hra v té nejúžasnější (ano, je to subjektivní) grafice Jakuba Rozalskiho, a to od krabice, přes hromadu karet, až po mapu či pravidla. Něco je hodně podobné Scythu, něco je úplně nové. Z téhle části hry krásně dýchá atmosféra celého světa.

Herní plán není statická deska, ale skládá se ze základní desky tábora a 20 náhodně rozdělených desek lokací 3 poloh (jih, centrum, sever). Plán je tak variabilní a pokaždé trochu jiný. Byť vždy použijete všechny desky a do budoucna by to chtělo možnosti rozšířit.

Dominantou hry jsou velké figurky mechů. Těch je celkem pět, jsou podstatně větší než v původní hře, a ke každému je jeho příslušná herní deska, která zároveň slouží i jako deska hráče s jeho stupnicemi a akčními poli.

Dále ve hře najdete několik hromádek dřevěných žetonů. Jednak tu máme 50 dělníků 5 barev a typů, kteří ovšem nejsou přiřazeni dané barvě hráče, ale akčním polím. Naopak pro každého hráče je připravena sada ukazatel akce, síly a chytrosti a žetony hvězd. V poslední řadě je ve hře ještě 37 žetonů zhouby (36 běžných, jeden speciální).

No a protože se jedná o karetní hru, najdete zde lehce přes 100 herních karet, rozdělených mezi startovní (hrdinové a jejich společníci), předměty, meteority a úkoly. Šikovné jsou pak nápovědní karty, které obsahují nejen popis hry, ale i všechny použité symboly a jejich vysvětlení.

Pokud rádi hrajete sólo, pak ano, je tu připravena tradiční Automa se svými vlastními komponenty a pravidly pro několik obtížností.

Celkově je zpracování hry takřka na jedničku. Píšu takřka, protože ač je hra komponentově a zpracováním krásná a na stole vypadá dobře, mám k ní přeci jen jedno větší „ale“, a to je velikost textu na kartách. Ta by prostě mohla být větší a zvolená vás nutí se zvedat, brát karty z plánu do ruky a studovat jejich akce. Hře samozřejmě hodně přidávají zvolené ilustrace a jejich atmosféra, i když možná i díky nim jsem u hry neměl pocit putování po mapě – nechápejte mě špatně, hexy jsou vizuálně skvělé, ale prostě nedávají ten správný pocit krajiny, kterou prostupujete se svým mechem. Naopak právě mechové jsou skvělí. Velké figurky se povedly ve všech ohledech, příjemně se s nimi hraje a jsou plné detailů. Doporučuji před hrou využít nálepek na desky mechů, protože to šikovně usnadní zasouvání karet v průběhu hry. Pravdla hry jsou jasná, přehledná s množstvím příkladů a po prvním přečtení jsem s nimi víceméně neměl problém. Ostatně pravidlově hra není složitá.

Jak se to hraje?

Před začátkem hry sestavíte herní plán z hexových dílků dle předem daného diagramu, zamícháte společně karty předmětů, meteoritů a úkolů, rozmístíte příslušné žetony a z dělníků, mincí a žetonů map vytvoříte společnou zásobu. Zároveň v sáčku smícháte všechny žetony zhouby (vyjma 20). Každý hráč dostane náhodně jednu desku mecha, k ní figurku a komponenty v jedné z barev. K tomu si vylosuje jednu kombinaci postava + společník, tedy startovní karty. A může se hrát.

Hráči se střídají v tazích, kdy tah probíhá přesunem kostičky akcí na hráčské desce. Na každé je totiž v rohu trojice akcí (pohyb, hraní, sběr) a pole pro odpočinek. Hráč si vybere jedno z polí, přesune na něj svůj ukazatel a vykoná dvě viditelné akce (např. při ukazateli na pohybu, vykoná hraní a sběr). Případně se vydá na odpočinek, zresetuje své karty a v příštím kole hraje rovnou všechny tři akce.

Akce jako také jsou jednoduché. Pohyb znamená posun mecha o 1-3 lokace. 

Hraní se pojí s kartami. Jak už jsem psal, základním mechanismem je deck-building. Karty nedržíte v ruce, ale na levé straně své desky v tzv. záloze. Když kartu zahrajete, přesunete jí na pravou stranu, získáte její přínos a zároveň můžete vykonat příslušný efekt zaplacením dělníka. Některé karty mají efekty jednorázové, některé trvalé, některé kombinaci, některé karty jsou úkolové pro zisk vítězných hvězd.

Poslední akcí je sběr, který slouží k využití akci na poli, na kterém stojí hráčův mech. Takto můžete získat karty, dělníky, hrát karty, resetovat své karty atd. Ovšem nejdůležitější, tejména v pozdějších fázích hry, je možnost je vylepšení předmětu (trvalá výhoda pro mecha), tavení meteoritu (opět zisk bonusu) a chlubení (zisk vítězné hvězdy za splněné podmínky – tzv. aspekt slávy kdy se snažíte pro ukončení hry splnit 4).

Čtvrtou možností je odpočinek. Když nechcete hrát akce, můžete ukazatel přesunout na pole odpočinek a zresetovat tak své aktivní karty a dělníky. Jako kompenzaci v dalším tahu hrajete všechny tři dostupné akce namísto dvou.

Celá hra se hraje do chvíle, kdy jeden z hráčů získá pomocí chlubení a splněním podmínek 4 hvězdy. Následně se odehraje každý hráč ještě jeden tah a nastupuje bodování tradičně se počítají mince a na mince se „přetavují“ i ostatní herní aspekty. Nejbohatší hráč pak vyhrává.

Dojmy?

Nebudeme si nic nalhávat, jakmile byla oznámena hra ze světa Scythe, většina deskohráčů asi minimálně zbystřila, velká část pak propukla v nadšení a očekávání. Osobně jsem se řadil do té druhé skupiny a to i přesto, že jsem většinou spíš skeptický. Tak se pojďme podívat, co se mi na hře líbí a co třeba ne.

Jasně, líbí se mi zpracování. Ano, texty by mohly být větší a docela bych možná bral menší krabici, ale prostě mám slabost pro Jakuba Rozalskiho a celkově zpracování Stonemaier Games a jsem spokojený. Líbí se mi takové ty detaily – jako třeba použitá ikonografie. Ikon není málo, ale všechny jsou logické, herně uchopitelné a fungují. To že k deskám mechů dostanete sadu samolepek na podlepení. Že figurky dělníků se neliší jen barvami, ale i tvary. Prostě v tomhle ohledu jsem spokojený.

Líbí se mi systém deck-buildngu a využívá karet několika způsoby. Funguje to. Rozhodování se mezi využitím karty pro efekty, jen pro zdroje nebo jako trvalé využití a upgrade nebo správné časování mě obecně baví a baví mě i v Expedici. Ostatně asi dost záleží na vaší oblíbenosti zmíněné mechaniky, protože pokud vás karetní kombení a vymýšlení nebaví, tak u téhle hry zkrátka nepochodíte. Není to totiž jen o prostém vyhazování karet, ale je třeba plánovat a kombinovat karty a efekty mezi sebou.

Takovým neduhem hry je jistá solitérnost. Zapomeňte na boj, přetahování o suroviny nebo o území. Maximálně to bude závod o karty v nabídce, i když ty se doplňují a nabídce se dá lehce a rychle přizpůsobit a soupeř vás nemůže „zaříznout“. Nebo sledovat kdo doplňuje hvězdy. I když ani to není tak interakční, protože rychlost všech hráčů je relativně stejná a navíc hra okamžitě nekončí přidáním poslední hvězdy, ale všichni ještě mají jeden tah.

Tématem hry by mělo být putování na Sibiř, bojování s prastarou zhoubou, těžba meteoritů atd. A já ten pocit tak nějak ztrácím. Ne že by hra byla úplně bez tématu, pořád vidíte toho mecha na hexech a máte jedinečnou postavu s jejím společníkem, ale herní plán působí jinak, než byste čekali. Skoro až abstraktně a nikoliv jako mapa pro putování.

Co se mi naopak líbí, to je odklon od Scythu. Možná budu v menšině, ale já jsem opravdu rád, že jsme dostali jinou a jedinečnou hru. Pro mnoho hráčů to jistě bude zklamání, ale tady se nekoná epická mezinárodnostní řežba ve východní Evropě, ale naopak objevitelsko výzkumně záchranná operace na Sibiři se zcela jinou hratelností a dynamikou. Osobně to kvituji. Prostě místo epické strategie jsem dostal originální deck-building. Inu proč ne?

Z počátku mi přišlo, že jsou jednotliví mechové a jejich schopnosti hodně nevyrovnané. Ano, sice mi pořád přijde, že některé schopnosti jsou lepší než jiné, ale dost záleží na hráčově herním stylu a přizpůsobení. Ostatně klidně přiznávám, že i v původním Scythu jsou frakce, za které prostě neumím hrát a vždy za ně skončím poslední.

Ve hře máte náhodu. Jednak nevíte, jak jsou rozmístěné desky v centru a na seberu, ale ani jaké přijdou karty. A vzhledem k jejich počtu (90) a herním schopnostem prostě náhoda hrou hýbá.

Nemyslím si, že je hra určena stejným hráčům jako předchůdce. Ostatně v rámci komplexity a herní obtížnosti jsou obě hry o kus jinde. Tady totiž dostáváte pravidlově poměrně jednouchou hru s nesložitými pravidly, kterou dokážete vysvětlit i méně zkušeným hráčům a oni jí zvládnou úspěšně hrát. Herně hra sice funguje v jakémkoliv počtu hráčů, ale ve větším počtu už déle čekáte na tah a absencí interakce prostě jen koukáte a čekáte. A je to i tím, jak si hráči neustále čtou docela velké množství textu na kartách a snaží se dokonale promyslet své tahy. Není to tak šílené jako u jiné horké novinky, přesto je dobré na to upozornit.

Pro mě osobně je Expedice zajímavým a příjemným počinem. Ne, nejedná se o takovou pecku, jakou je, byl a bude Scythe, ale nemám ani pocit, že by se o to hra snažila. Je prostě diametrálně odlišná a to je možná její největší plus. Autor neudělal ctrl+c a ctrl+v a nezkopíroval svůj hit s přidáním pár věcí navíc, ale udělal zkrátka něco jiného. Pro mě má hra přesně ten mix mechanik, které mám rád, a i když k ní mám výtky, rozhodně se jedná o dobrou a dobře zpracovanou hru, která přináší pěkné zpracování, pěkný mix mechanik a příjemnou hratelnost. Za mě osobně doporučení na zahrání a i pořízení domů – i když možná si hru nejdřív sami vyzkoušejte, ať od ní nečekáte něco jiného, než vám nabídne.

Hru můžete koupit přímo u Albi zde!

Nebo u Cechu hráčů zde!

Expedice

Autor: Jamey Stegmaier

Vydavatelství: Albi

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 1-5

Věk: 14+

Herní doba: 60-75 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: