Jaké to bylo, když jste měli partu kamarádu, stavěli pořádné bunkry a cpali se pizzou? Přesně tohle vám nabídne hra Fort.
Už jsme si tak nějak zvykli, že pokud vyjde hra s logem menšího vydavatelství Fox in the Box, aneb „od Lišky“, jedná se většinou o těžkotonážní, hutný a pořádně hráčský velký titul – byť třeba v malé krabičce. Ať už se jedná o Pád nebes, řadu Bios, deck-building Impérium nebo třeba Pax Pamir, všechno jsou to sice skvělé, ale rozhodně ne snadné a lehce hratelné hry pro celou rodinu. Fort z produkce Leder Games z tohohle trochu vystupuje a jedná se o takovou výjimku potvrzující pravidlo, protože se jedná o asi nejpřístupnější hru od lišky. A dokonce si troufnu říct, že pro celou rodinu!
Nejprve trochu obecných informací. Fort je v podstatě úplně čistý deck-building (hra se stavbou balíčku karet pro 2-4 hráče s věkovým doporučením 10+ a herní dobou pohybující se okolo 30-45 min na partii. Hráči se v rolích raubířů snaží s partou kamarádů postavit bunkr, nacpat se pizzou a posbírat body, inu kdo jako první postaví Hrad z Kolínek?
Pizza, hračky, kamarádi
Fort upoutá už na první pohled svou grafikou. Ta je totiž podobná jako ve velmi populárním Rootu. A je prostě skvělá, námitky nepřipouštíme. Pod víkem se pak skrývá produkčně velmi povedená hra, kde k mému milému překvapení absolutně absentují jakékoliv kartónové žetony, protože všechno je zde krásně ve dřevě (žetony hraček, pizzy a ukazatelů).
Pravidla hry jsou jasně a jednoduše napsaná, vše je přehledné a vysvětlené. Pro někoho budou mít možná trochu podivnější strukturu, ale nikdo by neměl mít problém, a to ani méně zkušenější hráči, je pochopit a hru během pár minut rozchodit.
Co stojí za vyzdvižení, to jsou skvělé dvouvrstvé desky hráčů, které jsou jednak naprosto funkční, ale také obsahují přehledy tahů a všechny informace. K tomu si připočtěte velké přehledové karty se všemi symboly a rychle pochopíte, že nejen vysvětlení, ale i příprava hry jsou skutečně na pár minut.
Hlavním prvkem, uloženém v přehledném plastovém insertu, jsou karty. Ty lze jednoduše rozdělit do 68 karet kamarádů (hlavních hracích karet) a 22 karet švindlování a výhod. Kamarádi, kromě ilustrace a jména, nesou hlavně dvojici akcí – jednu hlavní soukromou, jednu vedlejší veřejnou. Musím také zmínit, že karty jsou opravdu kvalitní a pevné a je radost s nimi hrát i bez obalů.
Celkově musím říct, že je vidět, že si s Fortem někdo doslova vyhrál a všechny komponenty jsou pěkné, kvalitní, naprosto funkční. Potěší i přehledná a logická ikonografie. Hra na stole zkrátka dělá radost už jen svým provedením.
Stavíme, cpeme se a krademe si kamarády
Jak už jsem psal výše, tak herně a pravidlově je Fort poměrně jednoduchá hra. Na lišku až nezvykle. V zásadě se jedná o úplně základní deck-building s pár prvky, kterého ho odlišují od ostatních. Základem je jednoduché pravidlo – hrát si s kamarády, sbírat pizzu a hračky a vybudovat bunkr. Věřte mi.
Hru rozložíte během chvilky. Zamícháte karty, každý hráč si vezme základní vybavení, připraví se bodovací stupnice a vzhůru do hraní a stavění.
Hráči se střídají v tazích, které se skládají z pěti kroků.
V první části probíhá úklid, kdy hráč na tahu odhodí své karty z „dvorku“ (viz dále) do svého odhazovacího balíčku.
Pokračuje fáze Hry. V této části aktivní hráč zahraje kartu z ruky a vyhodnotí její akce (jednu, obě, dle volby). Následně ostatní hráči mohou následovat vůdce a za odhození karty coby platby mohou vyhodnotit veřejnou akci na jím zahrané kartě! Zajímavé je, že aspoň jednu akci musí hráč zahrát celou. Doslova celou! Pokud vám tak karta říká vezměte si 3 pizzy, ale vy už nemáte místo ve skrýši, prostě to nelze brát jako plné zahrání. Stejně tak si lze akce vylepšovat. To zní fajn, ne? Prostě tak zabráníte soupeřům v zisku vašich karet, protože je odhodíte „do akce“. Jenže nemůžete karty zahazovat volně, ale musíte mít účel a musíte je využít podobně jako celou akci. Nelze tak zahodit kartu pro další kus pizzy, když si jí reálně nemůžete vzít. Snadné, ne?
Další částí je lanaření, kdy mohou hráči získávat nové karty do svých balíčků, a to buď z nabídky nebo z dvorků ostatních. Zkrátka když si nehrajete z kamarád, utečou vám.
Odhození je částí, kdy se jednak na odhazovací hromádku nahází zahrané karty, ale také se na dvorek vyloží všechny nezahrané, tak aby je mohli případně zlákat soupeři do svých řad.
Nakonec si hráč dobere do pěti karet do ruky ze svého balíčku a hraje další hráč.
Takto hráči postupně staví své bunkry, lákají lepší a vhodnější kamarády a sbírají body za své akce.
Hra trvá až do chvíle, kdy nastane jedna z podmínek konce, a to – postavení bunkru na úroveň 5, dosažení 25 a více bodů nebo vyprázdnění nabídky karet. Sečtou se body a kdo má nejvíc, stává se mistrem kamarádem!
Rodinné stavění?
Fort mě osobně nadchnul. Jasně, je to tím, že mám rád mechaniku deck-buildingu, je to i tím, že se mi líbí graficky, ale hlavně se myslím, že je to prostě dobrá hra.
Produkčně bomba. Naprosto. Kvalitní desky, potištěné dřevěné žetony, skvělé karty. To vše v odlehčené líbivé grafice. Co víc si přát?
Hra funguje v jakémkoliv počtu hráčů. I když není vždy stejná. Ve dvou jsem měl pocit taktičtější, více řekněme „šachoidní“ partie, zatím ve čtyřech se jednalo o více uvolněnou zábavu, kde se hra ale zvrtávala ve styl „všichni proti vedoucímu hráč“. Ve hře se totiž dá docela škodit a hráči tomu mohou ještě přispět neopatrnými tahy. Ani ve čtyřech se nemusíte obávat nějakých dlouhých prostojů, protože hra plyne svižně a následováním ostatních jsou všichni stále ve hře a sledují, co se děje, což je jistě pozitivum.
Hra je napínavá až do konce. Nikdy nevíte, kdo má jaké úkoly, kolik bodů získá na konci a kdo vyhraje.
Hodně se mi líbila přehledná a logická ikonografie, která pomáhá k plynulosti a přístupnosti celé hry.
Co někomu může vadit – ale je to prostě stěžejní prvek hry – to je dvorek. Někdy vám to prostě nevyjde a musíte tam položit karty, o které ve vaší strategii nechcete přijít a soupeři vám kámoše ukradnou. Někdy ale zase můžete šikovně pročistit balíček a nabídnout ostatním karty, které už nepotřebujete. Navíc je v tom i příjemný prvek interakce a vzájemné dohady a sliby mezi hráči.
Ve hře nelze podcenit žádný bodovací prvek. Jako jediná cesta k vítězství se zdá bunkr, ale nejednou se nám stalo, že ten kdo doletěl jako první k 5. úrovni a uzavřel hru, nakonec nevyhrál, protože podcenil jiné aspekty bodování.
Co se mi dále líbí, to jsou velmi přístupná pravidla, která i nováčkům vysvětlíte během chvilky a svižná hratelnost, která se málo kdy přehoupne do 45 min. Navíc i rozměrově hra není nijak obří a lze jí vzít kamkoliv sebou a zahrát s minimem prostoru.
Fort není ta nejoriginálnější hra poslední let. Ale je prostě dobrá. Na přístupných pravidlech a pěkné hratelnosti nese líbivou grafiku a zajímavé prvky, které jí odlišují od ostatních podobných her. Navíc to celé pěkně tematicky funguje a sedí ke skutečnému budování bunkrů a hraní s kamarády a vrátí vás to do dětských let. Pochvalu zaslouží i liščí překlad, který mnohdy vykouzlí úsměv na tváři. Silná interakce, pěkná grafika, škození a hratelnost, to jsou přednosti hry Fort.
P.S. Už teď je dostupné rozšíření Kočky a psi, které do hry přidává právě oblíbené mazlíky.
Hru můžete koupit třeba na Cechu hráčů zde!
Fort
Autor: Grant Rodiek
Vydavatelství: Fox in the Box
Rok vydání: 2022
Počet hráčů: 2-4
Věk: 10+
Herní doba: 30-45 min
Autor: Adam Vondra Vondris