Horníci impéria

Povrch jsme již ovládli a vybudovali mocná impéria plná divů a bohatství. Nyní ale nastal čas prokutat i podzemí a odhalit jeho taje a poklady – staňte se Horníky impéria!

Pokud byste se mě před pár lety zeptali na top5 nejoblíbenějších her, které formovali mojí sbírku, zájem o deskovky a rád se k nim neustále vracím, na 100% by se mezi nimi objevila karetní engine building hra Settlers: Zrod Impéria, kterou jsem jako jednu z prvních ve sbírce nasbíral takřka komplet. Vtipné ilustrace, pěkné zpracování, různé národy, kombinace karet a komba, možnost sestavování balíčků národů, vzájemné odlišnosti – to vše přispělo k úspěchu téhle hry Ignacy Trzewiczka, nejen u mě, ale i u hráčů napříč deskoherní komunitou. A i když u nás už to nadšení vzhledem k počtu her přeci jen trochu opadlo, je značka Imperial Settlers pořád silná, a tak to vydavatelství Portal po samostatných Vládcích Severu, zkouší s další samostatnou odnoží, a to Horníky Impéria. A hned na úvod mám dobrou zprávu, protože ač něco s původní hrou sdílí, ve finále se jedná o úplně jiný a na jiné hráče a do jiné kategorie cílící titul. Připraveni? Vzhůru do podzemí.

Horníci impéria jsou rodinným lehčím engine buildingem vydavatelství Blackfire a designéra Tima Armstronga (Orbis), určeným pro 1-5 hráčů s doporučenou věkovou hranicí 10 let, kdy ale není problém hru rozjet i s mladšími hráči. Herní doba se pohybuje okolo 60 min na partii. Každý z hráčů ve hře buduje své malé důlní impérium pomocí akčních karet a jejich šikovným propojením a správným spouštěním hromadí vítězné body a diamanty. Zkrátka nejbohatší může být jeden důlní předák.

 

Hornická výbava

Pokud už jste některou z „Imperiálních“ her hráli, bude vám grafická stránka, ale dost věcí ze zpracování povědomých. Ano, grafika hry zejména na kartách a deskách je barevná, odlehčená, plná větších či menších vtípků, ale subjektivně hodně podařená.

Po otevření čtvercové krabice na vás čekají v první řadě jednoduchá, přehledná pravidla o nějakých 8  stránkách i s vysvětlením přehledem a sólo módem. Pod nimi už najdete 8 herních desek (povrch aka deska pro hráče a 3 desky pokroku), plata žetonů k vyloupání, více než 150 karet rozdělených mezi události a karty dolu čtyř úrovní a k tomu všemu tři hromádky lesklých barevných diamantů, reprezentujících trojici bodových hodnot. A také speciální dřevěné vozíky se samolepkami.

Ano, zpracování celé hry je velmi pěkné a přináší příjemné překvapení. Hra totiž na současné poměry není nijak zvlášť drahá (cca 750-800 Kč), což je faktor, který se pravděpodobně mezi hráči bude stále častěji řešit. Za svou cenu zkrátka představuje zcela odpovídající objem obsahu. A pěkně udělaného obsahu. Asi je to i tím, že pro grafiku Settlerů mám slabost, ale jak ilustrace, tak i vtipné nápady a překlad mě zkrátka baví, ať už si do svého dolu přidám termální lázně (ti Římané bez nich zkrátka nevydrží ani v podzemí), nebo zde zabydlím draka.

 

Jak se hraje?

Velkou předností celé hry je její přístupnost. Pravidla jsou totiž opravdu jednoduchá a vlastně ani karty a jejich efekty nepřinášejí zbytečně moc složitostí. Na začátku hry připravíte společné zásoby žetonů, diamantů, karet všech úrovní a událostí a také trojici desek pokroku. Každý hráč si vybere jednu z barev a vezme si dřevěný žeton a desku. Do startu každý navíc obdrží několik karet (v základní variantě 6, případně 8 a ponechá si 4) a může se hrát.

Celá hra se hraje na 10 kol s pevně danými dvěma fázemi. V té první probíhá otočení karty události pro dané kolo. Ty mohou mít buď okamžitý efekt, trvat po celé kolo nebo se vyhodnotit až na konci, ale vždy ovlivní všechny hráče u stolu.

V druhé části kola všichni hráč rozšiřují své doly pomocí karet. Je to velmi jednoduché – každý hráč vybere kartu z ruky, ukáže jí, zaplatí její cenu a přidá jí na příslušné patro svého dolu (I-IV). Následně všichni aktivují právě zahranou kartu a postupně po jedné kartě nad právě umístěnou v každém patře až k povrchu. Kupříkladu pokud tedy přidáte kartu na první patro, aktivujete pouze jí + „povrch“, v případě třetího patra pak přiloženou a k ní druhé, první a zase svou povrchovou desku. Ano, právě takhle budujete svůj fungující „engine“ a šikovné propojené karet pro generování surovin, bodů atd.

Po fázi dolů se případně vyhodnotí výše zmíněná událost na konci kola a můžete se vrhnout do dalšího pokračování. Po kompletním dohrání desátého kola se spočítají body z nasbíraných diamantů a pospojovaných/umístěných vozíků s pokladem a kdo má nejvíc bodů, vyhrává.

V případě sólo módu je hra úplně stejná, jen s drobným rozdílem, že si výsledné skóre porovnáte s tabulkou. Velkou výhodou je tedy lehkost a přístupnost tohohle režimu, kde nepotřebujete žádnou automu a ani pravidla navíc.

 

Dojmy

K Horníkům impéria jsem se od oznámení jejich vydání stavěl trochu skepticky. Přeci jen preferuji spíš nové hry a nápady, než neustálou recyklaci známých franchese a světů a dolování zlata až na dřeň ze zavedených značek. A přesně tak nějak mi Horníci na první pohled připadali. A vlastně ani když jsem krabici dostal do rukou, na první dobrou zvláštní nadšení nebudila. O to víc mě ale tahle hra příjemně překvapila. I když tedy ne, nebudeme si tu hrát na nějakou hru roku, na nějaké obří překvapení nebo skvělou hru, protože Horníci jdou zkrátka směrem rodinnějších, přístupnějších engine building her osekaných o zbytečná pravidla a komplikace. Je to zkrátka vstupní/rodinná hra ze světa Settlerů. A to není výtka, ale nutně pochopitelný fakt.

Co mi na hře vadí a s čím jsem z počátku notně bojoval, to je náhoda a její dopad. A je jedno, zda v tomhle směru vezmete události nebo samotné karty ze kterých stavíte důl, ve hře prostě je a je v míře více než malé. Dokáže ovlivnit partii a její výsledek, ať už hrajete sami nebo ve více lidech a pokud vám prostě přijdou špatné karty, máloco s ní uděláte. Osobně mi to z počátku vadilo (jo, jsem prostě euro hráč), pak jsem ale přijal hru takovou jaká je a beru jí spíš jako filler pro hráče nebo titul na rodinné hraní, ať už pro unavené rodiče nebo pro hraní s dětmi.

A no, hraní i s mladšími hráči je plusem hry. Efektů není tolik, nejsou kdovíjak složité, skládání komb a enginu není překombinované a svou komplexitou se jedná skutečně o příjemně vstupní hru. Zároveň mi vyhovuje, že hra staví na pár jednoduchých pravidlech a zbytek vychází čistě z karet a jejich efektů. Do hry tak naskočíte bleskově rychle i s nehráči.

Celá hra je takový multiplayer solitér. Ve finále je jedno, kolik se vás u stolu sejde, podstata je stále stejná, interakce nulová. To má pro někoho nevýhodu, ale naopak i výhodu – vaše snažení vám nikdo nezničí, neovlivní, každý je svého štěstí strůjcem a zároveň je hra i v maximálním počtu rychlá, protože všichni hrají současně a celá partie tak pěkně plyne.

Za celou hru musíte během 10 tahů vymyslet, jak nasbírat maximum bodů pomocí chytrých komb, pořádně to rozjet a pospojovat. Ale právě jen během deseti kol, takže než se vše stane zbytečně překombinované a zdlouhavé, hra v pravou chvíli končí.

Co se variability a znovuhratelnosti týká, tak ty jsou zastoupeny tak akorát. Karet událostí je 18 (vždy použijete jen 10), hru promění, stejně jako některé došlé karty dolů. A je radost a zábava spustit si ta správná komba, která vám rozhodně v každé partii nepřijdou.

Horníci impéria jsou příjemnou, lehčí a rozhodně rodinnější karetní kombinační hrou, určenou pro celé hráčské spektrum, od absolutních nehráčů, až po zkušenější hráče jako pěkný rychlý filler, který prostě musíte brát jako přístupný a nenáročný titul. Dobrou zprávou je, že se nejen zasazením, ale hlavně herně jedná o odlišný titul než předchozí hry, který může vedle nich velmi dobře samostatně a funkčně existovat.

 

Hru můžete koupit třeba na TLAMA games zde!

 

Horníci impéria

Autor: Tim Armstrong

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-5

Věk: 10+

Herní doba: 30-60 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: