Jedeme bomby!

Chtěli nejlepším pyrotechnický tým, ale místo toho dostali Vás – zvládnete i tak být úspěšní a zlikvidovat trhavinu než odpálí vše okolo?

Modrý, přestřihni modrý s dvojkou! Nebo to byl žlutý? A co ta modrá pětka? Ten musíme střihnout společně. A rychle utíká nám čas! Ne, to není záznam hovoru pyrotechniků akčního filmu, ale námět nedávného vítěze Spiel des Jahres 2025, tedy hry Jedeme bomby!, kterou u nás vydává vydavatelství Mindok, a která z vás a vašeho týmu udělá ostřílené pyrotechniky s jednoduchou výzvou – splnit zadaný úkol a zneškodnit bombu dřív, než udělá takové to tradiční „BUM!“

Jedeme bomby! je kooperativní dedukční hra designéra Hisaši Hajašiho určené pro 2-5 hráčů od 12 let a s herní dobou pohybující se okolo 30 min na jednu zneškodňovací misi, kterých před vás postupně postaví celých 66 s rozličnými podmínkami a variantami od jednoduchých, až po pořádné hardcore výzvy, které prověří veškerý váš um.

 

Zpracování

Možná budu znít trochu negativně, ale nemůžu úplně říct, že by hra Jedeme bomby! byla nějak výrazně fotogenická nebo že by snad na první pohled nějak zaujala. Nebo aspoň to byly naše dojmy při prvním pohledu na krabici a rozbalení komponent. Trojice roztomilých postaviček s tikající bombou na víku je sice roztomilá, ale jinak hra až tolik nevyniká. Tedy po designové stránce, herně je to už něco jiného samozřejmě.

Po rozbalení najdete v jednoduchém papírovém insertu sadu žetonů drátů trojice barev a řady hodnot a ukazatelů k vyloupání, dřevěné označovače, ale i plastové stojánky a základní balíček karet misí, vybavení a pyrotechniků pro hráče. A také jednoduchý herní plán. Že to není mnoho? Ono totiž množství herního materiálu najdete v přiložených krabičkách misí, které jsou očíslované a přinášejí další a složitější výzvy od 9 až po 66.

Pravidla hry jsou v základu velmi jednoduchá a přístupná a moc hezky fungují i pro méně zkušené hráče, za což musím dát hře velké plus k dobru. Najdete v nich celkový základní rámec, který je ale vždy modifikován a upravován jednotlivými misemi, kdy každá má svou kartu, která udává počáteční setup, ale i podmínky.

Celkově, i když možná ne tolik výrazné, je ale zpracování hry dostatečně kvalitní a hlavně přehledné. Ostatně jak jinak by měla vypadat hra o likvidaci bomb.

 

Jak na to?

Na začátku partie si vezmete kartu mise a dle ní připravíte žetony, karty i herní plán. V zásadě je to stále stejné, ale jednotlivé mise pravidla variují a ohýbají. Každý hráč si vezme jeden (případně dva při nižších počtech hráčů) stojany a rovnoměrně si hráči rozdělí pro misi dané žetony drátů a seřadí je podle hodnot do stojanu čísly k sobě a naopak od soupeřů.

Cíl hry, respektive mise, je zlikvidovat bombu – vyřadit postupně všechny modré dráty všech hráčů a nevybuchnout, což zapříčiní nechtěné „přestřihnutí“ červeného drátu nebo posun speciálního ukazatele na umrlčí lebku a hnáty. Zkrátka šlus a the end. Není ale samozřejmě nic jednoduššího, než to v případě neúspěchu zkusit znovu.

Hra je v jádru jednoduchá, ostatně její shrnutí zabírá poslední stránku pravidel a i jen díky němu jste skoro schopni celou hru vysvětlit. Hráči se střídají v tazích, kdy aktivní je vždy aktuálním pyrotechnikem a musí provést jednu z akcí – párové střihnutí, sólové střihnutí nebo odhalení červených drátů. Při párovém střihnutí, které tvoří hlavní podstatu hry si aktivní hráč vybere jednu hodnotu drátu (nebo barvu v případě žlutých) ve své zásobě a vybere jeden žeton jednoho ze spoluhráčů. Pokud se hodnoty shodují, je střihnutí úspěšné a oba žetony se vyřadí ze hry. V případě neúspěchu se dráty označí číselnou hodnotou (správnou), ale posune se ručička ukazatele směrem ke konci hry a samozřejmě se žádné žetony nevyřadí. Sólo střihnutí funguje obdobně, jen si hráč vyřadí pouze své žetony jedné hodnoty, ale pouze v případě, že má danou hodnotu pouze on. Ve hře jsou totiž žetony modré barvy od 1-12 ve čtyřech kopiích, žluté pak po jedné, červené též. Modré lze tedy takto vyřadit, pokud už nikdo jiný nemá např. 4 nebo 6 atd., žluté pak, pokud nikdo jiný nemá žádný jiný žlutý. Prostě má pyrotechnik všechny dané žetony.

Poslední možností je odhalení všech červených drátů, pokud už hráč nemá ŽÁDNÉ jiné v zásobě.

Pokud všichni hráči vyloží a odhodí všechny dráty, vyhrávají. V jakémkoliv jiném případě bohužel prohrávají. Je to snadné, že? No na začátku ano, protože třeba v první misi máte pouze modré žetony v hodnotách 1-6, ale hra se rychle komplikuje a přidává na otáčkách.

 

Dojmy

Musím říct, že úplně chápu, proč je tahle hra natolik populární, a proč si vysloužila ocenění Spiel des Jahres i mnohá další, která na ní jistě čekají – je totiž extrémně chytrá, ale zároveň přístupná, skvěle designovaná, příjemný mozkolam plný dedukce a společné snahy o vítězství. Už první osmička misí je více než zábavná, ale ta pravá krása leží v objevování a zkušení nových možností, které hra nabízí v dalším dodatečném obsahu, kterého je pořádná hromada!

Ne, hra mě vizuálně na první pohled moc nezaujala a na losování žetonů jsme si k ní přidali látkový sáček oproti doporučenému míchání lícem dolů na stole a plastové stojánky jsou možná funkční, nikterak výrazné či z pevného plastu, ale to jsou spíš drobnosti. Herně je materiál hry extrémně funkční a přehledný. Příprava hry vůbec není náročná a dlouhá, stačí pár minut a máte rozlosováno, nalosováno a vše na stole.

Hra je na jednoduchém systému a základních akcích extrémně variabilní a znovuhratelná. Nejen díky celým 66 misím, ale i díky různému nalosování, rozdílnému setupu a možnostem, ale i průběhu hry. Žádné dvě partie nejsou vyloženě stejné. Rozhodně se nám líbila zvyšující se obtížnost a herní možnosti, které celý systém přináší. Zdaleka to totiž v průběhu hry není jen o obtížnosti, ale skutečné variabilitě hry.

Co musím říct, tak hra nás tolik nezaujala ve dvou. Spíš mám za to, že by měla být doporučena ve třech plus, kdy optimální pro maximální užití celé partie bylo pro nás hraní ve 3-4 hráčích.

I když hra obsahuje legacy prvky jako lepení samolepek, zdaleka se nejedná o hru na jednu zahrání a můžete mise a výzvy opakovat doslova do nekonečna.

V průběhu hry není potřeba jen správně využít svou maximální dedukci, ale i silně zapracovat na kooperaci a snažit se naladit na myšlenky ostatních. Možností jak si pomoci a napovědět není mnoho, ale musíte z mála doslova vytřískat maximum. Samozřejmě to chce i trochu pomyslného štěstí, ale zároveň hra není závislá na náhodě.

Kvituji rozložení hry na výukové mise, které vás na hru postupně naladí, uvedou do systému a pomohou s plynulým rozjezdem a „vžitím“ se do hry. Byť ani základ neodpouští chyby a rozhodně pro nás nebyl úvod osm automatických vítězství.

Odhalování celé hry, rozlepování krabiček a postup herním systém přináší příjemné napětí, výzvu a snahu odhalit, co se skrývá dál.

Jedeme bomby! je kooperativní pecka s netradičním tématem a skvěle dávkovaným herním obsahem, ale i napětím a solidní výzvou v každé misi. Rozhodně se nejedná o nic jednoduchého a u každé mise se zapotíte stejně jako skutečný pyrotechnik, který se obává každého střihnutí kleštěmi. Jedná se o chytrou, přístupnou a pravidlově nenáročnou hru, která však před hráče staví dechberoucí výzvu, při které nebudete chvílemi ani dutat!

 

Hru můžete koupit přímo u Mindoku zde!

 

Jedeme bomby!

Autor: Hisaši Hajaši

Vydavatelství: Mindok

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 2-5

Věk: 12+

Herní doba: cca 30 min na misi

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: