Jízdenky, prosím! - Evropa

Spěšný expres z Berlína do Budapešti odjíždí za 10 minut ze třetího nástupiště. Připravte si své jízdenky prosím, protože vyrážíme na vlakovou cestu Evropou.

Je pár moderních deskových her, které patří v dnešní době už k naprostým klasikám a zlatému fondu deskovek. Takový Osadníci z Catanu, Carcassonne nebo Dominion zná minimálně podle jména každý a většina hráčů je má ve svých sbírkách. Vždyť na některé z nich jsme jistě všichni začínali. Ale takové Jízdenky, prosím!? Že vám to nic neříká? A co třeba Ticket to Ride? Už jste doma? Ano, hádáte správně, protože tahle vláčková klasika dostala po mnoha letech konečně český název. Místo Ticket to Ride si tak můžete od ADC Blackfire koupit Jízdenky, prosím! a Jízdenky, prosím! – Evropa. Jak se ale daří hře po takřka 15 letech na trhu? Jak se na ní podepsal zub času?

Ve hře Jízdenky, prosím! – Evropa se z 2- 5 hráčů od 8 let stanou budovatelé železničního impéria a sítě napříč starým kontinentem v herní době okolo 45 min s cílem zcela logicky sesbírat co nejvíce bodů. V základu se jedná v podstatě o totožnou věc jako je původní verze odehrávající se na mapě USA, přesto se ale nejedná o pouhou změnu prostředí, ale přináší některé nové prvky jako tunely nebo nádraží, které dělají hru jinou a taktičtější. V originále hru vydává vydavatelství Days of Wonder (SmallWorld, Memoir) a stojí za ní Alan R. Moon (Elfenland, San Marco). Nelze nezmínit, že Ticket to Ride – Jízdenky, prosím! dostalo nejen mnoho rozšíření (od Afriky přes Indii až po Švýcarsko), ale také vzniklo nemalé množství samotných her s různě modifikovanými pravidly – základ je však pořád stejný, tedy sesbírat sady karet, vyložit vagónky na mapu a propojit města.

 

Je libo vagónky?

Vlastně hned krabice doznala na víku největší změny – Jízdenky, prosím! zní i vypadá skvěle a mám pocit, že je dobře, že byl název konečně přeložen – jen si vezměte klasickou situaci – rodina přijde do hračkárny a chce si koupit nějakou deskovku na rodinné večery. Když uvidí Ticket to Ride, asi moc moudří nebudou, ale Jízdenky, prosím!? Jo, tady je hned logicky napadne, že hra bude o vláčcích nebo minimálně dopravě.

Jinak se obsah krabice s titulní parní lokomotivou nijak nezměnil. Stále zde najdete relativně krátká a přístupná pravidla a velký kvalitní plán Evropy s městy propojenými tratěmi a počítadlem okolo. Hlavní roli stále hraje 240 plastových vagónků a 15 budov nádraží, oboje v pěti barvách, karty vagónů, lokomotiv a tratí přinášející body za propojení a žetony. Hodí se vyzdvihnout dvě věci. Za prvé je to celkové zpracování, jak karet a herního plánu, tak plastových miniatur. Za druhé pak grafická stránka hry, která působí retro dojmem a bere vás zpět do období, kdy cesta vlakem taženým čadící parní lokomotivou byla romantickým zážitkem a úžasně tak pomáhá pohodě a klidu při hraní téhle rodinné pecky. A do třetice vlastně palec nahoru za insert, ve kterém je vše přehledně rozděleno a většina dnešních her by se mohla učit.

 

Jak na to?

Na začátku každé partie se rozloží herní plán, žetony počítadel bodů se položí na začátek a každý hráč dostane 45 vagónků a 3 nádraží ve své barvě. Následně se připraví karty vozů – vagónů, jejich balík se zamíchá a každý obdrží 4 karty do začátku. Zbytek se dá stranou, vrchních pět karet se otočí a dohromady pak vše tvoří dobírací zásobu. Jako poslední obdrží každý jednou „dlouhou“ a 3 „krátké“ karty tratí, z nichž si musí minimálně dvě každý ponechat a zbytek může odhodit tajně mimo hru.

Hráči se postupně střídají v tazích, kdy vždy musí provést jednu ze 4 akcí:

- Líznutí karet vozů – hráč si může vzít do ruky nové karty z nabídky. Může si vzít z odkrytých, ale i náhodně z vrchu balíku. Vždy si bere dvě karty. Výjimkou je pouze situace, kdy by si chtěl vzít viditelnou (vyloženou) kartu lokomotivy, která slouží jako žolík při spojování měst. Ve hře se kromě lokomotiv nachází dalších 8 různých barev karet korespondujících s barvami na mapě.

- Zabrání tratě – hráč musí z ruky odhodit tolik karet vozů a takové barvy, které korespondují s tratí, kterou chce obsadit. Na každé políčko trati pak položí jeden svůj vagónek ze zásoby. Např. k propojení Paříže a Frankfurtu musí hráč odhodit 3 oranžové karty a následně položit 3 miniatury. Karta lokomotivy se počítá jako žolík libovolné barvy.

- Líznutí nové tratě – hráč si vezme 3 karty tratí a minimálně jednu si musí nechat. Zbytek vrátí naspod balíčku.

- Vybudování stanice – hráč může postavit svou stanici do města, kde žádná není, ale musí za to odhodit potřebný počet karet vozů (od jednoho do tří).

Takto se hráči střídají v tazích, dokud na konci tahu jednomu z nich nezbude v zásobě dva a méně vagónků. V tuto chvíli odehraje každý hráč své jednu poslední kolo a může se bodovat. Hráči získávají body již v průběhu hry za zabírání tratí. K těmto bodům se přïpočtou body získané za vybudování tratí dle zadání karet (případně se odečtou body záporné, pokud se hráči nepodařilo zadání splnit), body za zbylá nevyužit nádraží a bonus za nejdelší trať na mapě. No a kdo má nejvíc, stává se logicky vítězem. Je to prosté, ale dokonale funkční.

Než přejdu k hodnocení, je třeba zmínit některé prvky, které jsou v „Evropě“ novinkou či změnou – tunely, přívozy a nádraží. Tunely jsou nebezpečné v tom smyslu, že hráč předem neví, jak dlouhá taková trať reálně je. Pokud totiž chce takovou trať zabrat (na mapě jí poznáte podle zvláštního orámování), musí zahrát potřebný počet karet vozů. Následně se otočí vrchní tři karty dobíracího balíčku a za každý vůz, shodný s barvou trati musí hráč přidat k vyloženým z ruky další barevně korespondující kartu. Pokud jí nemá nebo nechce, může si naopak původní zahrané karty vzít bez efektu zpět do ruky. Hráči tedy musí buď riskovat, nebo mít v ruce připravený dostatečný počet „zálohových“ karet. Dalším prvkem jsou přívozy. Ty přímo vyžadují zahrání určitého počtu karet lokomotiv k jejich zabrání. Posledním novinkou jsou nádraží. Díky těm můžete využít jednu z tratí z města, kde stojí, a kterou zabral soupeř jako svou vlastní pro účely karet tratí.

A to je z hraní v podstatě vše.

 

Obstojí po letech?

Musím uznat, že hra Jízdenky, prosím! neztrácí ani po mnoha letech na trhu ze svého kouzla. Možná je to z nostalgického vzpomínání na roky dřívější strávené ve vlaku k babičkám a na výlety, ale hra je to zkrátka stále dobrá a sbírání karet a vykládání vláčků pořád baví.

Pojďme ale trochu do hloubky. I když má hra podle mě co nabídnout širokému publiku hráčů díky své jednoduchosti, přehlednosti, ale i strategii, tak slouží hlavně jako jedna z nejlepších „vstupních“ her. V první řadě je její výhodou, že začátečníky na ní naučíte „card collecting“, tedy sbírání sad karet a jejich vykládání ve vhodný čas. Nevyplatí se totiž ani moc rychle bezmyšlenkovitě zabírat, ale ani sbírta přílišné množství karet do ruky – zkrátka všeho moc škodí. Každopádně tenhle princip využívá celá řada náročnějších her v různé podobě a je tak ideální se to naučit na něčem takto jednodušším. Dále pak je velmi sympatické, že hra funguje stále stejně dobře v jakémkoliv počtu hráčů – dva si užijí stejně zábavy jako pět. I když samozřejmě ve větším počtu je to se zmenšujícím se místem na mapě docela řež o důležité tratě. Díky mnoha různým tratím má hra skvělou znovuhratelnost a nové prvky jí dostatečně odlišují od základu.

Suma sumárum – jednoduchá přístupná pravidla, skvělá hratelnost, vyváženost a krásné zpracování, k tomu zcela zasloužený status deskoherní klasiky – je snad třeba něco dodávat? 

 

Více na hraj.cz!

 

Jízdenky, prosím! – Evropa

Autor: Alan R. Moon

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2019 (kompletní cz verze)

Počet hráčů: 2-5

Věk: 8+

Herní doba: 45 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: