Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu

Vydejte se společně do Spojených států Amerických 19. stol. kdy železnice zaznamenala svůj největší rozvoj a vybudujte jedinečnou železniční síť napříč originální kampaní. Nastupovat, vaše vlaky již čekají!

Hra Jízdenky, prosím! Je jednou z moderních deskoherních klasik. To snad nemůže nikdo rozporovat. Dílo Alana R. Moona pod názvem Ticket to Ride vyšlo ve své první verzi již v roce 2004 a za dobu své takřa dvacetileté existence se dočkalo mnoha rozšíření (v češtině třeba Asie, Japonsko/Itálie), samostatných sequelů (verze Evropa), verzí pro menší v podobě „Junior“ odbočky či kompaktnějších her odehrávajících se ve slavných velkých městech (Londýn, New York nebo San Francisco). Celá série má několik společných prvků, mezi které patří zejména přístupnost pravidel a celého hraní, set collecting karet, spojování tratí a pro mě osobně hlavně zábavností. Ano, Jízdenky jsou i po mnoha letech hra, kterou nikdy neodmítnu v jakémkoliv počtu hráčů. Každá z verzí či rozšíření pak přináší nějaké nové, větší či menší, prvky, které udávají tón hry jako třeba slavné šinkanseny v Japonsko nebo horské průsmyky v asijských Himalájích. Že by se už hra vyčerpala a nešlo vymyslet nic nového a originálního?

Na tuhle otázku vám odpoví věta, která bude znít jako začátek vtipu – sejdou se u stolu tři autoři deskových her a dají hlavy dohromady. Alan R. Moon přinese svoje Jízdenky. Matt Leacock si tak nenápadně sáhne po svém Pandemicu, do kterého mu třetí u stolu, Rob Daviau, implementoval svůj legacy systém. A světe div se, máme tu hru, kterou by možná málokdo čekal - Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu, které v sobě obsahují nápady všech tří zmíněných. Naštěstí zde platí, že když se složí tři skvělí autoři, vyjde z toho neméně skvělá hra. Nebo spíš geniální? Úžasná? No jedinečná určitě.

Tahle recenze možná bude na nás trochu netradiční. Proč? Inu právě z důvodu „Legacy“ systému. Ten totiž hře dává jedinečný design, kdy si během 12 partií postupně otevíráte tajné krabičky, obálky, obsah a novinky a různě je implementujete do hry. A zase je vyndáváte. Do toho spousta překvapení, novinek a zvratů. Jenže o těch vám jednak nemůžu, ale hlavně nechci nic moc prozradit, protože tvoří podstatnou část zážitku celé hry. Pojďme ale postupně.

Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu (dále už jen „Legendy západu“) jsou hrou v češtině od Blackfiru, pod kterou se podepsala celá trojice výše zmíněných tradičních tvůrců. Je určena pro 2-5 hráčů od 10 let s herní dobou řekněme kolem 60-120 min na jednotlivé partie v rámci kampaně. A následně kolem klasických 60 min po dohrání hry. Ano, sice se jedná o legacy se vším tím ničením a likvidováním komponentů a změnami hry, ale po dohrání dostanete svou jedinečnou kopii hry, kterou můžete hrát donekonečna. Jako klasické Jízdenky. Je to tedy „jen“ klasika s bonusem? No ano i ne.

 

Zpracování

Pokud už jste nějaké Jízdenky hráli, pak asi víte, že tradičně je obsahem zejména herní plán vybrané oblasti, ať už USA, Evropy nebo třeba Japonska, k tomu sady barevných plastových vagónků a karty vláčků a tratí. A v podstatě tolik vám můžu prozradit i k Legendám západu. Tahle hra přichází v pořádně velké krabici, která je až po víko plná obsahu. Už jen první otevření má nádech tajemna a jedinečnosti. Zvednete víko a vykoukne na vás zejména řada upozornění jak si nezkazit zážitek. Základ je ale jasný. V tradičně u Days of Wonder perfektním plastovém insertu najdete sešit pravidel, plastové vláčky pěti barev v originálním tvaru pro každou barvu (skoro 300) a sady karet zejména vlaků a jízdenek. No a pak tu máme zcela netradiční herní plán zobrazující USA, ale rozdělený do dílů a hlavně několik různých krabiček a přihrádek s tajemným obsahem k objevování.

A vím vám prostě neřeknu. Ostatně ani z fotek se moc víc nedozvíte, ale to je jedině dobře.

Celkovým dojem ze zpracování hry? Ten je naprosto fantastický a hra aspiruje na vrchol celé série. V podstatě jediným konkurentem je výroční edice, a to zejména v podobě plastových vagónků. Ty jsou zde sice jedinečné, ale „jen“ v podobě jednotlivých barev. Jenže ono i to má svůj herní smysl, jak uvidíte sami. Jinak se ale opravdu povedla dobová grafika evokující 19. stol., ale i všechny komponenty a jejich kvalita. Mapa je nádherní, žetony kvalitní, karty skvělé, krabičky pro jednotlivé barvy i komponenty, perfektní insert. Prostě produkčně je to naprostá bomba. A nejlepěí inovace na závěr – obrázky na kartách vagónků jsou „na stojáka“, což třeba mě vždy u jízdenek strašně iritovalo.

 

Herně?

Herní základ Jízdenek se nezměnil. Pořád jde o sbírání sad karet vláčků jednotlivých barev a spojování cílových měst pomocí plnění tratí vagónky, za což jsou hráči odměněni body. Jedná se tak o původní a léty prověřený, ale stále fungující a oblíbený mechanismus spočívající na principu „sbírání sad“ a zabíraní tratí. Jenže každého asi napadne, že to by na hru podobného typu jakým jsou Legendy západu nestačilo. Ano, základ je stejně jednoduchý a typický jako vždy, ale do toho je přidána řada prvků a nápadů, které různými způsoby mění hratelnost, doplňují nebo upravují pravidla a celkově zkrátka přinášejí mnohonásobně hlubší zábavu. Jo a taky příběh a jeho karty. Ne všechny prvky ovšem vydrží po celou hru. Oni se totiž nové věci nabalují a rozšiřují, ale také ze hry odpadají. Výrazným prvkem je tak objevování novinek a napětí, co dalšího vás čeká, a co si autoři připravili. A že je toho hodně a nevytváří to jen hlubší hru, ale hlavně jedinečný zážitek.

Jak už jsem zmínil, po odehrání celé kampaně vám zůstane naprosto vaše originální hra Jízdenek, kterou můžete hrát stále dokola jako klasiku, což je super.

 

Dojmy?

Takže jaké jsou moje dojmy z Legend západu? Absolutně nadšené. Jasně, Jízdenky mám hodně rád a možná tím je celkový dojem zkreslený, ale pravdou je, že tahle hra posunuje zažitý koncept na zcela jinou úroveň. A to jak samotné Jízdenky, tak i Legacy systém. Osobně si klidně Legendy západu troufnu označit za geniální dílo. Budou to ale mít přeci jen trochu složité. Proč?

Otázka totiž je, jak jsou hráči připraveni na legacy systém. Protože tedy je postaven stejně jako třeba u Pandemicu a dochází k ničení komponent, nevratným změnám a v podstatě tak nelze hru resetovat. Ano, zbyde vám jedinečná hra, ale co se kampaně týká, je to jedinečný zážitek. I proto narovinu říkám, že já si minimálně ještě jednu krabici pořídím, protože nečekám, že by kdy u nás vyšel dotisk a tohle je věc, kterou chci v budoucnu ukázat dětem a užít si ten zážitek s nimi. Vadí vám ale ničení komponent? Tak na tuhle hru zapomeňte.

Druhou otázkou je a bude cena. A ta se asi bude hodně diskutovat, jak už to bývá. Legendy západu se totiž pohybují ve vyšší relaci okolo 2.500 Kč. Ano, i kdybych hru nedostal, koupím si jí. Koupím si jí klidně dvakrát. Ono totiž za uvedenou cenu dostanete pořád klasické Jízdenky a navíc jedinečný zážitek na cca 20 hodin. A to není málo. Zvlášť v době, kdy lístek do kina stojí 200+ a o vstupech třeba na koncert ani nemluvím. Legendy západu nelze (a platí to o všech legacy hrách) brát jako klasickou hru, protože tohle má zkrátka svá specifika. Také musíte myslet, že nic podobného si ve hře v současné době na trhu neužijete. A když tuhle šanci propásnete, nejspíš se už nebude opakovat. Ostatně v podobné cenové relaci se pohybovala výroční edice Evropy a první tisk se vyprodal během pár týdnů. Nechci nikoho strašit, je to jen varování.

Pojďme ale k plusům a dojmům.

Zpracování. To je jednoduše na velmi vysoké úrovni a jediné, které se mu v rámci série vyrovná je výroční edice. A to jen vagónky, protože jinak jsou Legendy západu takřka dokonalé. Grafika krásně navozuje atmosféru předminulého století páry a rozšiřování železnice napříč USA. Z insertu by se mohl leckdo učit, protože vše má své místo a je opravdu vynikající.

Základní herní mechanismus je stále stejně jednoduchá. Posbíráte karty, obsadíte tratě, propojíte města a získáte co nejvíc bodů na konci partie. Tady spíš peníze, ale to je jedno. Na to se ovšem v Legendách západu nabalují naprosto fantastické nové nápady a twisty, které hru posouvají vždy o kus dál a různými směry, ať už se jedná třeba o strojvůdce nebo pohlednice. Co to je? Pardon, žádné spoilery.

Složitost hry i přes nové prvky a jejich zařazování i vyřazování není zbytečně složitá a komplikovaná, subjektivně zůstává přístupná komplexita zachována. Ostatně nikdy nezařadíte vše, něco je na více partií, něco na jednu a je to tedy tak akorát. Opravdovou pochvaluje různorodost doplněné obsahu. Nikdy nemáte pocit, že by něco bylo stejné a i kombinací různých věcí získávají hry zcela jiný drive.

Počet hráčů je sice na krabici nastaven na 2-5, ale ideální se jeví 3-4. V tomto počtu se nejvíce projeví všechny klady hry. Ideální poměr interakce a herní doby a všech prvků. Dobrou zprávou je i možnost hrát části kampaně v různých počtech hráčů a hra na to myslí, byť s jistým omezením. I když nejlepší je samozřejmě držet si stálou herní skupinu, tak aby si každou jedinečnou epizodu příběhu užili všichni. Tedy pokud si hru pořídíte na rodinné hraní, jedná se o super volbu. Zároveň je dobré poznamenat, že ať už hrajete v jakémkoliv počtu hráčů, o nic nepřijdete, a to ani v případě závěrečné konečné hry. Tedy žádná barva nemá ve finální verzi nějaké omezení nebo nevýhodu.

Zároveň počtem hráčů narážíme i na míru interakce. Ta se s počtem hráčů jednoduše zvětšuje. Čím více hráčů, tím větší je boj o místo a spojovaná města. Ve 2-3 si jdou hráči víceméně stranou (i když ne vždy) a ve 4-5 je boj o každou spojnici, zvláště do některých měst, vyloženě bratrovražedný.

Věková hranice je nastavena na 10+ a dovolím si s tímto souhlasit. Jednak je to dáno množstvím textu, a to často tajného, který musí hráči přečíst a orientovat se v něm. Těžko tak mladším pomůžete a hra rozhodně není jazykově nezávislá. Zároveň toho přemýšlení nad hrou a vývoj nových pravidel sice není složitý, ale přeci jen jisté komplexní myšlení potřebuje. Možná to zvládnou i hráči 8+, ale nezkoušel jsem jí a za sebe bych zkrátka počkal.

Na každou partii je třeba se časově připravit. Zatímco z počátku se bavíme o klasických cca 45-60 min na jednu partii, finální partie se se blíží spíš ke 120 min. Zkrátka hra se úžasně rozšiřuje a z prostého šíření po východním pobřeží se epicky rozjíždí do celých Spojených států a vlastně i historicky krásně odpovídá postupným obdobím rozkvětu.

Legendy západu jsou naprosto jedinečnou hrou nejen v rámci celé rodiny Jízdenek, ale i celkově mezi hrami, které u nás vycházejí. Jsem velmi rád, že se Blackfire do vod legacy her vydal i přes fakt, že to u nás vůbec nemají jednoduché. Nejen pro milovníky vláčků, ale i pro milovníky skvělých zážitků a všechny zaryté deskohráče se z Legend západu stává takřka herní povinnost, u které neplatí „vyzkoušet“, ale prostě sednout a komplet zahrát. Čeká vás mnoho hodin zábavy, objevování a perfektně vymyšleného a vybroušeného obsahu. Takže nasedat, předložit jízdenky, vlak na cestě po USA právě vyjíždí. Užijte si svou jedinečnou jízdu.

 

P.S. Hra vychází začátkem listopadu, zatím si jí můžete předobjednat.

 

Hru můžete koupit třeba na Cechu Hráčů zde!

 

Jízdenky, prosím! Legacy: Legendy západu

Autoři: Alan R. Moon, Rob Daviau, Matt Leacock

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 2-5

Věk: 10+

Herní doba: 60-120 min (kampaň na cca 18-20 hod.)

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: