Legie: Sibiřská cesta

Vydejte se do spárů mrazivé Sibiře a prožijte spolu nejen s československými legionáři strastiplnou cestu zničující občanskou válkou vstříc vytoužené vlasti.

Představte si Rusko roku 1917. Carský režim padá nejprve pod náporem nespokojených občanů a únorové revoluce a dochází k vytváření nového státního zřízení, o které se přetahují mocenské bloky, a to vše jen proto, aby nakonec převládající nestabilní situace vedla k Velké říjnové revoluci a uzurpování moci sověty – komunisty, v čele s Leninem. A také k brutální spalující a rozsáhlé občanské válce, která se protáhne na několik let a vytvoří konflikt, do kterého vtáhne desítky různých stran a frakcí, ať už ze samotného Ruska, tak i ze světových států sledujících své cíle. Nebudu vás nudit historií, jen musíte pochopit, že situace v rozpadajícím se obrovi Ruského impéria byla opravdu hodně složitá. Jedním z účastníků konfliktu se proti své vůli a původním záměrům stali i českoslovenští legionáři. Jednotky původně složené z našinců, kteří bojovali v zahraničí proti Rakousku-Uhersku a za vlastní stát museli v důsledků nastalých událostí bojovat nejen o možnost odjezdu z Ruska, ale hlavně o svůj život. Situace došla až k ozbrojenému konfliktu, ve kterém se síly legionářů ukázali jako více než schopné bojovat za svou věc a cíl a probojovali se za vysokou cenu a mnohá příkoří až do Vladivostoku, ze kterého byli nakonec dopraveni do vlasti. Jejich původní cíl – tedy pomoci na západní frontě naplněn nebyl, protože zbytky legionářů se vraceli až na počátku dvacátých let. Jedná se o opravdu fascinující příběh a část naší historie, o které se příliš nemluví, ale zkuste si o ní minimálně něco zjistit, budete ohromeni.

Než se vrhnu na samotnou hru, musím říct, že její samotná cesta na stoly sice nebyla tak krvavá jako cesta legionářů ke svobodě, ale více než strastiplná určitě. Původní projekt zamířil na podporovatelský server HitHit, kde se tvůrcům poměrně dařilo, ale hra nabírala problémy a zpoždění. Hodně zpoždění. Nakonec zamířila pod hlavičku Albi a já prostě musím vydavatelství poděkovat, že se tohohle projektu ujali a pomohli mu spatřit světlo světa. Tedy ne že by i pod Albi byla cesta snadná. Měsíce odkladů, posouvání – až nyní koncem srpna je hra konečně dostupná. Ptáte se, jestli čekání na Legii stálo za to? Tak se na to pojďme podívat!

Legie: Sibiřská cesta je historicky laděnou karetní hrou autora Davida Františka Wagnera, kterému však pomáhal rozsáhlý vývojářský tým, bez nějž by hra nevznikla. Určená je pro 2-4 hráče od 12 let věku a s herní dobou pohybující se okolo 60 min. Každý z hráčů se ujme jedné ze čtveřice stran konfliktu v kulisách občanské války, ať už se jedná o samotné Legionáře, Sověty, Bělogvardějce nebo Čajky, a v průběhu kol se snaží pomocí svých postav čelit zápletkám a událostem a dovést svou stranu k vítězství a přežití. Hned na úvod upozorňuji, že tahle hra je pro mě letošní hodně srdcovou záležitostí, kterou jsem netrpělivě vyhlížel, a proto možná nebudu v některých ohledech úplně objektivní. Mám ale pro příběh legionářů velkou slabost, tak mi to snad odpustíte.

 

Vojáci a dál?

Hra přichází v trochu nevýrazné krabici, které vévodí spíše tlumené barvy, ale které zároveň podtrhují atmosféru zmrzlé Sibiře.

Po otevření na vás jako první vykouknou pravidla. Ne, nejsou složitá, ostatně výrazně složitá není ani celá hra, ale některé věci nám nebyly na první pohled zcela jasné, a to jak v základní variantě hry, tak i ve volitelném kampaňovém režimu. Nejedná se o nic zásadního a v zásadě i logicky dovoditelného, ale nemám u pravidel rád, pokud mi něco není hned jasné. Možná jsem rozmazlený.

Pod pravidly na vás vypadne úplně prázdné plastové plato na karty. Ne, nebojte, nikdo na nic nezapomněl, tohle dáte stranou a herní komponenty jsou v nižším patře a právě vyndané slouží jako praktický zásobník při hraní.

Herní materiál jako takový se skládá z množství žetonů – zásob, vyznamenání aka bodů nebo rozkazů. Také 8 zástěn pro hráče, které představují velitele hráčských sil s jejich částečně unikátními schopnostmi. No a pak to hlavní – doslova hromada karet a obalů.

Nejzásadnější jsou samozřejmě karty postav, kterých je po 15 pro každou frakci, a které představují různé účastníky konfliktu, a to nejen prosté vojáky, ale i zdravotní sestry či jedinečné velitele. Musím vyzdvihnout ilustrace postav a celé ztvárnění karet, protože je prostě skvělé a hodně přidává na herní atmosféře. Co vás možná překvapí, to jsou obsažené obaly, opět ve čtyřech barvách. Luxus, že? Jenže obaly nejsou jen pro prostou ochranu karet, ale jako zcela funkční herní prvek. Legie je totiž částečně postavená na tzv. card craftingu, tedy jakémsi vývoji karet. K tomu slouží průhledné karty, ať už negativní (zranění či omrzliny) nebo pozitivní (metály, povýšení) či vybavení (šavle, lékárnička, kabát), ty po jejich získání jednoduše zasunete do obalu ke kartě postavy a hole hej, karta má svůj efekt. Osobně podobnou hru ve sbírce nemám a tenhle herní prvek a jeho ztvárnění ve hře nás nadchnul. A i po několika partiích zatím vše dobře drží, i když ano, o obaly jsem se trochu obával a snažíme se jim nedávat zbytečně moc zabrat. 

Kromě toho je v krabici ještě 15 velkých karet lokací, o které se vedou šarvátky a se kterými souvisí zápletky, do kterých jsou postavy vrženy svými veliteli. I ty všechny obsahují povedené ilustrace, byť se připravte na temnější ladění a také mnohdy poměrně „tvrdé“ téma, takže doporučený věk vidím osobně jako více než vhodný.

Celkově je za mě zpracování celé hry opravdu povedené a produkčně krásná a luxusní. Povedené ilustrace trojice Martin Petrásek, Jan Marek a Vladimír Pech dávají celé hře správně mrazivé, drsné, válečné téma a podkres, takže rozhodně vypadá skvěle na stole. Využití obalů a průhledných karet ve spojení se zasazením je pak perfektní nápad.

 

Na zteč! Za republiku!

Už jsem to nastínil výše – hra jako taková mnohé asi překvapí tím, že není složitá a pokud byste čekali válečnou hru, tak pravděpodobně narazíte. Legie je totiž mnohem více kombinační karetní hrou s využíváním symbolů, akcí a síly na kartách. Byť ano, dochází k soubojům, neoznačil bych jí za wargame. Nevadí to. Respektive pro mě osobně to bylo spíš příjemným zjištěním, protože díky své přístupnosti a lákavému tématu má hra mnohem větší šanci oslovit i méně zkušené hráče a rozšířit povědomí o hrdinství Legionářů, ale i dalších stran konfliktu.

Na začátku partie si každý hráč zvolí jednu ze stran (neprat se o Legionáře) a vezme si jednu z jejích zástěn, karty postav a dané akční žetony rozkazů. Zároveň se připraví plato s průhlednými kartami, zásoby žetonů zásob a bodů a balíček lokací a zápletek. A vzhůru na zteč.

Hra se hraje na čtveřici kol, která se skládají ze čtveřice fází (a několika podfází, ale nechci vypisovat všechny detaily pravidel). Vítězem hry je na konci hráč, kterému se podaří posbírat nejvíc vítězných bodů.

Na začátku kola přijde řada na verbování a výbavu. Hráči mohou platit zásobami za verbování nových postav do ruky, či případně za výbavu, a to ať už pro zisk schopností či nových dovedností, které postavám pomohou v dalším válečném snažení. A úplně bych zapomněl, že musíte připravit na dané kolo lokaci a k ní zápletky dle počtu hráčů. Ty slouží dohromady jako herní pole pro dané kolo a udávají speciální podmínky a dopad, ale hlavně možné získané vítězné body za jejich ovládnutí.

Druhou částí kola je pochod, při kterém hráči vysílají své postavy postupně na jednotlivé zápletky, aby je ovládli, případně znepříjemnili soupeřům či získali odměny. Každá z postav má určitou sílu a schopnosti, které mají na zápletku dopad. Jakmile mají hráči rozmístěné mužstvo, vyhodnotí se případné rozkazy zadané veliteli a vyhodnotí se zteč (boj mezi hráči) a vítězové zápletek. Oboje je velmi jednoduché – boj se vyhodnotí součtem počtu symbolů šavlí a podle nich se udělí zranění, vítěz (vítězové) pak součtem síly postav frakce. Kdo má nejvíc, vyhrává.

Kromě tohoto hrubého základu do hry promlouvá množství dalších tematických prvků, jako např. mráz, který umí drtit postavy bez řádného vybavení, velitelé, kteří umí svými tajnými rozkazy zamíchat průběhem hry či volitelný herní mód depeše, který přidává tajné úkoly a možnosti do hry a zvyšuje tak nepředvídatelnost a variabilitu.

Hru můžete kromě základní jednoduché partie hrát i jako režim „Boj o přežití“, který přináší jednoduše navrženou kampaň v podobě série 3 her, které jsou vzájemně provázané a zvyšují ten správný „velitelský“ pocit a vztah k postavám, které vás vaším snažením provázejí a trpí od začátku do konce po vašem boku (tedy pokud nezemřou).

 

Dojmy

Musím říct, že na Legii jsem se dlouho a hodně těšil. Ne snad kvůli mechanikám nebo herním principům, to přiznávám, ale hlavně kvůli tématu. Právě Legionáři a jejich ruská anabáze na Sibiři je podle mě něco, o čem se mluví opravdu málo, a co si zaslouží pozornost a byl jsem více než rád, že se podařilo právě na něm postavit hru, která ho jistě přiblíží další části populace a i lidem, kteří jinak o ničem takovém nikdy neslyšeli. A herně? Upřímně nevím, co jsem čekal, asi jsem byl prostě otevřený tomu, co přijde a předem o hře v tomhle ohledu moc informací nezjišťoval. A výsledek? Ano, jsem nadmíru spokojený v mnoha ohledech.

Předně zpracování. Tady se hra opravdu hodně povedla, ať už se jedná o řemeslné zpracování či povedené ilustrace, průhledné karty, tematické obaly, ale i perfektní insert a jeho funkční část. Hra na stole dokáže zaujmout a celek jí dodává nejen téma, ale i dobrou atmosféru ještě podrženou třeba flavor textem na kartách.

Celkový herní koncept a mechanismus hry je v zásadě docela jednoduchý a velmi přístupný. Máte karty, vykládáte je k lokacím a snažíte se získat převahu. Ano, vypadá to jednoduše, ale čím víc jsme hru zkoušeli a hráli, tím více možností jsme v ní našli, tím více možností blafování, přetahování, využívání žetonů rozkazů a všech výhod i nevýhod svých postav. S tím souvisí i minimálně částečná asymetrie jednotlivých stran, které v zásadě odráží jejich historické pojetí – ať už se jedná o simulované hrdinství Legionářů, trochu toho bezohledného řádění Sovětů nebo sílu rozhádaných Bělogvardějců.

U hry se nám strašně líbilo využívání průhledných karet. Je to prvek funkční produkčně, ale i herně pomáhá i takovému tomu pocitovému poutu k postavám. Jasně, můžete hrát Legii čistě mechanicky, ale mám za to, že pak ztrácí část svého kouzla. Přeci jen dostáváte pojmenované účastníky rozsáhlého krvavého konfliktu, byť v prakticky karetní euro hře.

Svou hratelností je hra přístupná i méně zkušeným hráčům nebo v podstatě nováčkům, kteří nemají s deskovkami mnoho zkušeností. Ono skoro možná pro některé zkušenější deskovkáře bude až lehčí párty hrou nebo otvírákem/zavírákem herního večera. Přesto je zde ale mnoho rozhodnutí, které musíte udělat a správně využívat všechny dostupné prostředky a manévry. V tomto ohledu se nám líbila i práce se skrytými informacemi v podobě rozkazů, kdy vás hra nutí přemýšlet, co tam tak soupeř naproti vám mohl dát – posílí svou postavu? Nebo vzdává snažení a vydá se na ústup?

Musím to zdůraznit ještě jednou – ač lehčí na kartách postavená hra, téma je v ní dobře ukotveno a množství věcí dává historicky, reálně a dobově smysl. Byť se samozřejmě jedná o dost zhuštěnou historii a celý konflikt a jeho strany je mnohonásobně složitější. Ostatně stačí se podívat i na prostou wikipedii a výčet stran zatažených do ruské občanské války.

Hra má dobrý průběh a hratelnost v jakémkoliv počtu hráčů, i když nejlepší byla asi v plném počtu, kdy je u stolu dosti plno a zápletky se plní soupeřícími stranami, které si nic nedarují. Zároveň dochází nejen k zajímavému přetahování, ale i domlouvání a zradám. Ve dvou je pak hra spíše pozičním šachovým soupeřením.

Co se nám líbí, to je režim boj o přežití, který spojuje hry do sebe a dává tak celé hře hlubší vyznění a větší sepjetí hráčů se svými svěřenci.

Ano, hra je samozřejmě dosti konfliktní a mnoho přátel si u ní neuděláte. Zapomeňte na to, že by šla hrát v klidu a bez překážení soupeřům. Tohle je zkrátka válka a sem tam musíte někomu uškodit.

Legie: Sibiřská cesta po dlouhé cestě k hráčům přináší silné téma Československých bojovníků, kteří se stali nedobrovolnými oběťmi občanské války, která zachvátila jeden rozpadající se a v ohních bojů a krve se topící stát a na přístupných pravidlech přináší povedenou, dobře udělanou a odladěnou hratelnost, která přináší množství tragických rozhodnutí, ale přitom na jednoduchých mechanismech. Osobně si tuhle hru řadím mezi jednu z top her letošního roku, byť jsem si jistý, že se mnou mnozí nebudou souhlasit. Ne, mechanicky se nejedná o nic převratného a zásadně nového, ale využití rozvíjení karet, tématu, zasazení, zpracování a hratelnosti pro mě osobně funguje skvěle. A navíc budete mít po hře chuť si něco přečíst a zjistit z naší historie, a to je obrovské plus.

 

Hru můžete koupit přímo u Albi zde!

 

Legie: Sibiřská cesta

Autor: David František Wágner

Vydavatelství: Albi

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 2-4

Věk: 12+

Herní doba: 60 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: