Monumenty věků

Každý král a každá civilizace se snaží vytvořit něco monumentálního, něco co bude jejich odkaz připomínat i po desítkách, stovkách, či snad tisících letech. Zkrátka vytvořit své Monumenty věků.

Hra Monumenty věků ve mně vzbudila zvědavost již během poslední výstavy v Essenu. Jednak mám rád tile placementové tetrisovky, jednak už z fotek na všechny pomrkávala hromada dřevěných „monumentů“, které prostě zaujmout musely. A když se k tomu začaly přidávat i nadšené ohlasy, moje očekávání vydání téhle hry od českého vydavatelství TLAMA games stouplo na maximum. Tak pojďme na tohle ekonomicko-starověké budování.

Za tetrisovkou Monumenty věků stojí Zé Mendes, který se u nás (opět díky Tlamě) prezentoval už svým zajímavým počinem Brazil: Imperial, který i přes nějaké ty nedostatky přinesl pěknou 4x strategii v kulisách zlatého věku Brazílie. Novinka je ale úplně jinou hrou. Určena je pro 1-5 hráčů od 12 let (reálně 10+) a s herní dobou, která se i s přípravou lehce vejde do hodinky herního času. Hráči se v rolích vůdců v dobách minulých vžijí do rolí těch nejmocnějších vládců, kteří budují svá velkolepá města a v nich skutečné Divy světa, které je budou i po stovkách let stále připomínat.

 

Výbava pro stavitele

Hru dostanete v standardně velké čtvercové krabici, která na vás pod víkem v jednoduchém papírovém insertu skrývá pěkné množství komponent.

Musím pochválit pravidla. A zároveň na těch trochu štěknout. Jsou krátká, jasná, přehledná. Vlastně základ hry, pominu-li nějaké zvláštní varianty, najdete na 4 stránkách. Ty nejen že nastudujete během chvíle, ale vysvětlíte i nehráčům. Co mi ale naopak nevyhovovalo, to jsou některé nejasnosti plynoucí třeba z monumentů a jejich karet a podmínek. Ty nenajdete ve hře vysvětleny a pár jsme jich museli dohledat. Na druhou stranu to není nic strašného.

Jasně, asi nikoho nepřekvapí, že tu najdete herní plány (oboustranné) a nějaké ty stupnice na zdroje, spolu s hromadou tetrisových dílků měst několika tvarů, druhů a barev. To je řekněme taková tradiční výbava podobných her – zkrátka musíte něco skládat a musíte mít kam. Ze standardu pak nevybočuje ani kvalita zpracování – kartón je příjemně tvrdý, grafika není přehnaně výrazné a hezky odpovídá zasazení.

Co hru hodně odlišuje od běžné produkce, to jsou dřevěné miniatury divů. Více než 21 kousků všech možných divů světa, monumentů, legendárních staveb a míst. Najdete mezi nimi pyramidy, Ištařinu bránu, Velkou čínskou zeď, Koloseum nebo třeba maják z ostrova Faru a mnohé další. Těmi hráči postupně, nad rámec stavby klasického města, plní své plány. Ve finále tak města na plánech nepůsobí jako abstraktní změť barevných dílků bez významu, ale je zde umocněn pocit skutečného města.

Celkově je dojem z produkce téhle hry prostě skvělý. Musel jsem si dokonce na stránkách vydavatele najít cenu, protože mě zajímalo, kolik hra běžně stojí. A její cenovka pod tisícikorunu mě víc než překvapila. Kvalitní dílky, hromada dřeva a krásných monumentů se hodně povedla, a to jak vizuálně, tak herně.

 

Když staví celá rodina

Už příprava hry je vlastně jednoduchá. Setkal jsem se s názorem, že zbytečně dlouhá, ale to si rozhodně nemyslím. Každý hráč si vezme jednu mapu města a stupnic surovin spolu s ukazateli. Připraví se nabídka 3 monumentů a dílků měst a cest dle počtu hráčů. Následně si každý hráč vezme a umístí podle pravidel (k okraji mapy) jeden dílek cesty a může se začít.

Průběh hry je v podstatě až geniálně triviální. Každý hráč dostane na začátku kola 7 mincí a může je libovolně utratit za rozvoj svého města. Jakmile se dostane hráč na tah, může si nakupovat cesty po minci, věž po dvou, dílky budov dle jejich uvedené ceny, posunout se v pořadí pro další kolo či si pořídit monument. Všechny dílky/monumenty musí následně podle pravidel umísti na svůj plán. Jednoduché? Ano i ne. Vše má svá specifika – cesty lze umisťovat jen k cestám či věžím, věže zase kamkoliv. Dílky budov patří podle barvy k jedné z pětice kategorií a musíte je umístit buď ke stejné čtvrti nebo k cestě. Navíc zakoupením a přiložením dílku získáte zdroje, což je jeden z vítězných ukazatelů na konci hry a zároveň tlačí vpřed ukazatel počtu populace. Zkrátka jak se město rozvíjí, láká nové osadníky.

Specifické jsou monumenty. Asi byste čekali, že budou výrazně finančně náročné a nedosažitelné. No a ono to vlastně vůbec neplatí. Jasně, každý monument má své podmínky, kam musí být umístěn (sousedství specifických čtvrtí, umístění u cesty, částečně být na vodě atd.), ale za jeho pořízení jednoduše zaplatíte všechny zbylé mince v kole. Ano, monument tak může stát mincí 7, ale také třeba 1. Záleží na vaší taktice, ale je třeba si uvědomit, že pořízením jedné z těchto staveb kolo pro hráče končí, protože už nemá čím zaplatit.

Hra končí ve chvíli, kdy se buď dohraje desáté kolo nebo jeden z hráčů dosáhne na stupnici populace posledního pole. Na konci hry dostávají hráči body za svou populaci, za nejmenší zdroj, monumenty dle podmínek, přírodní bohatství ve městě a hlavně za městské čtvrti. No a hráč s nejvíce body je vítězem.

Pokud by vám základní hra nestačila, lze přidat společné úkoly. No a samozřejmě si hru můžete zahrát i sólo s velmi jednoduše obsluhovanou a fungující automou.

 

Dojmy

Když jsem se pouštěl do psaní dojmů, došlo mi, že Monumenty věků jsou v podstatě hrou, která nepřináší nic moc zásadně nového – tetrisové dílky, stavba měst, posuny na stupnicích a sbírání bodů. Kolik takových tetrisovek jsme tu už měli? No dost. A přesto jsou Monumenty věků parádním zástupcem svého žánru.

Jasně, předně je tu zpracování. Dřevěné dílky hře absolutně dominují a přečtete si o nich v každém článku, recenzi a postu na sociálních sítích. A jak by také ne, jsou prostě skvělé. Pozadu ale nezůstává ani zbytek hry. Na stole vypadá parádně a přidává k tomu příjemný budovatelský zážitek.

Hodně se mi líbí jednoduchost celé hry. Žádné složité mechanismy, žádné zbytečné kombinace. V podstatě čistý tile placement založený jen na pár jednoduchých a lehce zapamatovatelných pravidlech, která fungují na výbornou.

Zajímavý je mechanismus nákupu monumentů. V podobných hrách, nebo spíš ve hrách obecně, jsem většinou zvyklý na plnění podmínek, dlouhé střádání surovin a až následné vybudování nějaké té monumentální stavby. Tady si můžete naopak postavit div světa klidně v prvním kole, pokud na něj dosáhnete. Když to hodně přeženu, tak klidně i v prvním tahu (jasně, nesplníte specifické podmínky umístění) – to jen pro dokreslení, jak snadné to je. Jenže ono se tím vyřadíte na zbytek kola a právě v tom tkví zásadní twist hry. Vy totiž nechcete skončit moc brzo a každé kolo vytěžit na maximum. Ideálně aby vás monument stál jen nezbytně nutné minimum mincí. A v tom narážíte na soupeře, kteří spřádají plány podobně. V nabídce jsou vždy jen tři monumenty zároveň a zvlášť ve více hráčích se může stát, že než na vás dojde řada, nabídka vypadá diametrálně odlišně a do vašich plánů se nic nehodí.

Tím se dostáváme i k bodu docela příjemné interakce mezi hráči. Ano, je víceméně nepřímá, protože soupeře můžete jen sledovat a vybrat si dílek/div na který cílí a ne jim přímo zasahovat do města, ale je jí i tak až dost. K tomu jde zajímavě pracovat i s načasováním konce hry. Standard je sice 10 kol, ale věřte mi, jde to ukončit i dřív a docela nečekaně, pokud nehlídáte ostatní.

Celá hra velmi svižně plyne. A to ať už ve dvou, což je pro mě osobně ideální počet z hlediska přehlednosti, tak ale i v pěti. Neustále sledujete ostatní, ale zároveň dopředu promýšlíte své tahy a strategii, takže většinou nedochází k nějaké dlouhé prodlevě a analytické paralýze jednotlivých stavitelů.

Hra sice nabízí velkou přístupnost a jednoduchá pravidla a i zmiňovanou svižnou hratelnost, to ale neznamená, že nejde o žádný plánovací rébus. Každý tah a rozhodnutí je třeba si promyslet, a to nejen s ohledem na stávající situaci, ale i na budoucí plány. Zkrátka město potřebuje nějaké to plánování. Stejně tak musíte myslet i na způsob budování, kdy se nelze zaměřit jen na jednu oblast, ale hra nutí budovat město komplexně a vyrovnaně.

Všechny bodované kategorie ve hře jsou víceméně vyrovnané a tak nestačí jen stále na stejnou strategii, ale lze se pokaždé vydat trochu jiným směrem, což podporuje znovuhratelnost a variabilitu.

Samozřejmě hra nejvíc potěší milovníky tetrisových skládaček a pokud podobný styl hry nemáte rádi, nemá cenu jí zkoušet, nezaujme vás. 

Monumenty věků jsou v minulém roce druhým velkým zásahem ve své kategorii na trhu. Prvním je Neznámá planeta a obě hry se asi budou často srovnávat. Podle mě funguje každá trochu jinak a cílí možná i na jiné publikum. Monumenty mi přišly o něco více rodinnou hrou, méně složitou a komplexní. Tím je rozhodně nechci nějak hanět, protože se mi velmi líbí tím, jak fungují a co dělají. Ale v planetě je toho přeci jen o něco více, nabízí větší asymetrii a více hráčský titul. Osobně mám ve sbírce obě a ani jednu z nich nehodlám opustit. Ostatně Monumenty mají přeci jen jedno velké plus – více mě baví v nižším počtu hráčů.

Monumenty věků jsou příjemným překvapením, a ve své kategorii tile placementových tetrisovek odvádí řemeslný a dobře zvládnutý kus práce, kdy bodují nejen svým zpracováním, ale i přístupností a zajímavými nápady, které ke stolu dostanou jak nováčky, tak i zkušenější hráče a všem mají co nabídnout. Zkrátka jednoduché, přístupné, dobře udělané s velmi pěknými nápady. Nebudu psát geniální, ale rozhodně jedna z top her svého žánru na trhu.

 

Hru můžete koupit se slevou na TLAMA games zde!

 

Monumenty věků

Autor: Zé Mendes

Vydavatelství: TLAMA games

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 1-5

Věk: 12+

Herní doba: 60 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: