Mozkožrout

Dostalo se vám jedinečné pocty - ovládněte svá i cizí monstra a využijte svých mozkožroutů k vítězství.

Dlouhá léta jsem hrál klasický karetní Magic the Gathering. Postupně mě sice přemohl příval nových karet i nedostatek času a přešel jsem „jen“ na klasické deskovky, ale časem jsem měl chuť se k téhle legendární hře vrátit. Nebo najít nějakou karetní duelovku, která by mi nabídla podobný zážitek, jen bez nutnosti nějakých domácích příprav, prostě jen s možností rozbalit a hrát. Dvojkovek a konfliktních k tomu je sice na trhu dost, ale mezi nimi lehce vyčnívá jedna, která má mezi svými tvůrci jméno Richarda Garfielda. Ano, toho Richarda, který stojí právě za Magicy. Sice jsem se hodně dlouho přemlouval si Mozkožrouta pořídit, ale teď nelituji a už mám doma hned několik dalších rozšíření. Jsem nadšený? Na to je jednoduché ano. Má Mozkožrout mouchy? No uvidíte sami.

Nejprve ale trochu základních údajů. Za hrou stojí rovnou čtyřčlenný designérský tým, ve kterém Richarda Garfielda doplňují ještě Christian Kudahl, Marvin Hegen a Skaff Elias – mimochodem všechno letití „magikáři“, což je na hře vidět. V základní variantě je hra určena jako duel pro dva hráče od 8 let a s herní dobou okolo 10-15 min na jeden souboj, kdy ale ideál je zahrát si třeba na dva vítězné sety, tedy partie se lehce protáhne. Každý hráč má ve hře svůj balíček netradičních monster a v průběhu kol se snaží sebrat soupeři 3 počáteční životy. Respektive spíš dostat jeho životy na nulu, protože sem tam si něco můžete i přidat.

 

Karetní monstra

Vzhledem k tomu, že se jedná o karetní hru, asi nikoho nepřekvapí, že právě karty hrají v menší obdélníkové krabičce, které vévodí monstra, celkový prim. Ostatně kromě karet tady najdete už jen krátká pravidla a 2 počítadla životů, která vyloupete a složíte, ale vlastně jde hrát pohodlně i bez nich.

Pravidla Mozkožrouta jsou stejně snadná jako výslovnost názvu hry. Všehovšudy se totiž dají shrnout pár větami a k jejich pomoci navíc slouží karty přehledu pravidel. Pár nejasností vyvstat sice může, ale to není dáno základním pravidlovým rámcem, jako spíš klíčovými slovy, kterých hra obsahuje docela dost, a která dokáží hráče zmást svým časováním/vyhodnocením. Na druhou stranu se ale všechno dá lehce zapamatovat po prvních partiích.

Musím hodně pochválit herní karty příšer, kterých je rovných 48, některé ve dvou, některé v jedné unikátní kopii. Co se u nich hrozně povedlo, to jsou ilustrace monster a hlavně českých překlad názvů. Čeká vás tak Drakomýžď, Vosvěd, Fretka Sabotér nebo můj oblíbený Žabouch. Právě odlehčenost nemusí každému sedět, ale je funkční herně. Dalším plusem je, že karty jsou opravdu pěkně přehledné – jasně daná síla v rohu, rámeček se schopnostmi. Další karetní pozici zabírají čtyři mozkožrouti, kteří dali celé hře název, po dvou pro každého hráče. Pomocí nich můžete soupeřům krást jeho potvory. Ale o tom dále.

Celkově je zpracování hry v podstatě docela minimalistické – pár karet a dvě počítadla – ale o to lepší. Hra se výborně hodí na cesty, kamkoliv jí sbalíte a kdekoliv jí rozložíte. Zároveň ale díky svým povedeným ilustracím skvěle vypadá. Výhodou též je, že se do krabičky v pohodě vejdou nejen obalené karty, ale i menší rozšíření, která rozhodně budete chtít, pokud vás hra chytne.

 

Jak na to?

U Mozkožrouta platí známá poučka „easy to learn, hard to master“. Tedy v překladu zhruba lehce naučitelné, ale těžké na dobré zvládnutí. Na začátku hry stačí zamíchat balíček karet monster a každému hráči rozdat 10. K tomu si každý vezme jedno počítadlo životů a nastaví ho na 3. Následně si každý z hráčů dobere do ruky 5 karet a může se hrát.

Hráči se střídají v tazích, kdy vždy musí provést jednu ze dvou jednoduchých akcí, a to buď zahrát kartu nebo zaútočit:

1) V prvním případě si aktivní hráč vybere kartu z ruky a vyloží jí před sebe na herní plochu. Protihráč si jí může prohlédnout a buď mu jí nechat nebo využít svého mozkožrouta. Protože ano, to je jeden z velkých twistů hry. Ve chvíli, kdy hráč aktivuje svou kartu mozkožrouta, přebere soupeři jeho právě zahranou kartu a získá jí pod svou kontrolu. Zároveň případně i vyhodnotí on sám efekt příchodu karty do hry (pokud ho má). Platí ale, že opět hraje původní hráč, neboť „mozkožroutový“ svůj tah vyčerpal ukradením monstra. Každopádně hráč, který kartu hrál si dobere zase do 5 karet.

2) Druhou možností je zaútočit. Aktivní hráč si vybere své monstrum a provede útok. Bránící buď může nechat útok bez odpovědi a přijde o jeden život nebo bude brátnit. V tom případě se příšery střetnou, porovnají se jejich síly a ta slabší z nich zemře (odhodí se). Do toho mohou promluvit některá klíčová slova jako lovec (obránce vybírá útočník), nenápadný (může být bráněn jen nenápadným), odolný (po poražení se pouze tapne a má další život) nebo zuřivý (ten v případě úspěchu útočí 2x).

Konec hry může nastat ze dvou důvodů – buď jeden hráč přijde o všechny své životy, nebo nemůže legálně provést ani jednu z výše uvedených možností. A právě tady čas karty znovu zamíchat a dát si další partii. A jaké jsou tedy naše dojmy?

 

Dojmy

Mozkožrout je pro mě více než povedená hra a docela mě mrzí, že jsem se k ní dostal až teď, a to z mnoha důvodů. Zejména pokud máte rádi rychlé karetní duelovky, tak tohle vám nesmí chybět.

Strašně se mi líbí ilustrace karet monster a český překlad, ale i celkové zpracování hry. 

Jak jsem řekl, je to celkově extrémně jednoduché a hra je občas označována jako takový čistý destilát Magiců a s tím nemůžu úplně nesouhlasit. Základní pravidla jsou prostá, ale správně hru uchopit a hrát vyžaduje řadu rozhodování a správného časování na několika úrovních. Předně je důležité si určit, kdy kterou kartu zahrát. V Mozkožroutovi jednoduše řečeno neexistují slabé karty a naopak se všechny zdají svým způsobem přesílené a vhodné do různých situací na stole. Některé vám pomohou příchodem, některé ale naopak třeba odchodem, některé se hodí do přímých útoků, jiné jsou zase výborné na obranu. Vy si ale musíte uvědomit, že zahrání karty není tak prosté, protože soupeř má své dva mozkožrouty a doslova hladově čeká na vaše karty. Zahrajete slabší a počkáte nebo naopak budete blafovat a vytasíte se silným monstrem a budete doufat, že soupeř neodhadne vaše plány? A naopak kdy zahrát mozkožrouta? Na začátku partie? Počkat ke konci? Ale co když už nepřijde nic dobrého v dané situaci?

Z počátku mi připadalo, že některé schopnosti – zejména nenápadný – jsou silnější než jiné. Pokud totiž nemá soupeř čím bránit, znamená taková karta neblokovatelný pravidelný přímý útok na životy. Jenže si časem uvědomíte, že pokud má soupeř nenápadné, můžete využít lovce a určit ho jako obránce. Nebo prostě naopak silně tlačit na pilu, aby musel nenápadným bránit. Naopak silnými se více jeví karty pracující s odhazováním či dobíráním karet – musíte myslet na to, že každý má k dispozici jen 10 monster a každá ztráta je citelná.

Tím se dostáváme k velkému plusu hry – napětí a neustálé zvraty. I zdánlivě prohraná partie může být zvrácena jednou/dvěma dobrými kartami či rozhodnutími a hra na svém minimalistickém designu nabízí opravdu přehršel možností a kombinací jak zvládnout vypjaté situace, ale i celou partii směrem k vítězství. Co se může z počátku zdát jako prostá přetahovačka ve stylu „větší bere“ je naopak silně promyšlená hra.

Dalším kladem je i rychlost hry a její dynamika na herním stole. Neustále cítíte napětí, každá zahraná karta má na partii dopad, každé rozhodnutí může být klíčové. Přitom je ale hra pěkně vyvážená systémem brzd a protiváh jednotlivých efektů.

Nemyslím si, že by ve hře měla velký podíl náhoda. Jasně, záleží na tom, jaké karty dostanete, ale jak už jsem uvedl, neexistují vyloženě slabé karty a zároveň máte vždy dva mozkožrouty, takže o náhodě a smůle na karty bych tady moc nemluvil.

Mozkožrout je přístupnou rychlovkou, kterou si užijete i s méně zkušenými hráči, ale je třeba myslet na to, že zkušenější hráč může mít proti nováčkovi ve hře náskok, protože jednoduše ví, co a kdy správně využít ku svému prospěchu.

Rovnou musím zmínit, že hra má podle mě dobrou a vysokou znovuhratelnost. Karet je sice možná „jen“ 48, ale vždy dostanete náhodnou desítku a ta bude přeci jen pokaždé jiná. Zároveň ale musím říct, že pokud vás hra chytne, doporučuji si pořídit minimálně minirozšíření a promo pack, které přinášejí nová monstra z původní kickstarterové kampaně. Pokud by vám ale ani to nestačilo, je možné si pořídit dvě samostatné krabice – Za hranice věčnosti a Za hranice evoluce. Ta přinášejí opravdu pořádnou nálož karet, ale i nové herní prvky a mechanismy. O těch ale jindy.

Má Mozkožrout nějakou nevýhodu? Ale ano, má. Pro někoho je hra až příliš jednoduchá. Někdo si myslí, že po první partii všechno viděl a hra je plytká. To ovšem podle mě není pravda a je nutné do hry trochu proniknout a nechat se vtáhnout její hloubkou a rozhodováním, ale i strategickými možnostmi, kterých je více než dost. 

Mozkožrout je skvělou duelovou dvojkovkou plnou rozhodování, svižné hratelnosti, děsivých monster, jednoduchých pravidel a originálních prvků, což vám v souhrnu přinese hodiny zábavy a přetahování se o své i soupeřovi monstra a příšery, ale hlavně o těch pár životů. Všechny palce nahoru.

 

Hru můžete už brzy opět koupit přímo od RexHer na Planetě her!

 

Mozkožrout

Vydavatelství: RexHry

Rok vydání: dotisk 2024

Počet hráčů: 2 (případně 4 s více mozkožrouty)

Věk: 8+

Herní doba: 10-15 min na partii

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: