Mozkožrout: Za hranice evoluce

Z Mračné dámy na Hromovou královnu, z malého brance až na Ledovou pevnost. Mozkožrout překonává samotnou hranici evoluce!

To, že se opakovaně rozplývám nad karetním Mozkožroutem od REXher je známá věc. Ať už původní sada nebo pokračování Za hranice věčnosti si od nás odnesly maximální hodnocení a tahle svižná karetka destilující mechanismy her jako Magic The Gathering a další je zkrátka naše srdcovka, a to v mnoha ohledech. Ať už díky svojí rychlosti, jednoduchosti, přístupnosti nebo prostému faktu, že tady jste neustále v maximálním herním tempu a v podstatě nikdy nehrajete špatnou kartu či plonkový tah. Každá karta je eso, každá je maximálně přesílená, každá zvrátí situaci na stole.

A protože Mozkožrouta není podle nás, ani podle REXher nikdy dost, dostalo se lokalizace i třetího boxu s podtitulem Za hranice evoluce. A co přináší? Inu nejen skoro 50 nových karet monster, ale i zcela nové schopnosti. Tak šup na ní!

Za Mozkožroutem jako takovým stojí rovnou čtveřice autorů - Christian Kudahl, Marvin Hegen a Skaff Elias, ale hlavně známý Richard Garfield. Ti hru, respektive sérii, protože kromě trojice českých samostatných her a dvou rozšíření už přichází i další crowfunfingová vlna, vytvořili primárně pro 2 hráče a případně týmy dva na dva od 8 let a s herní dobou okolo 10 min na jednu partii. Mozkožrouta můžete brát všelijak - jako velkou, extrémně variabilnií hru na stovky partií, jako filler na pár minut i jako turnajovku nebo hru na cesty. Mozkožrout je zkrátka takový chameleon plný možností.

Pokud jste zkušenějšími Mozkožrouty, můžete, stejně jako u recenze věčnosti, rovnou skočit do dojmů, pro ostatní si dovolím celé shrnutí hry postupně a detailněji.

 

Zpracování

Za hranice evoluce naprosto jasně navazuje na své předchůdce. Jen se liší detaily a hlavně samozřejmě monstry. Po otevření najdete v papírovém insertu sadu karet rozdělených mezi monstra a mozkožrouty, dvě počítadla životů a pravidla.

Monstra jsou extrémně vtipným (pokud jako my holdujete podobnému humoru) mixem šíleností jako Pilabuď, Pichlavý nindža nebo nebo třeba Jedortík. Ne, tady se nehraje na jakoukoliv vážnost nebo serióznost. Každá karta monstra má určitou sílu a schopnost či schopnosti, a to ať už aktivní či pasivní. Hra celkově těží z několika lehce zapamatovatelných klíčkových slov, ale v případě edice Za hranice evoluce i z řady popsaných schopností v podově pasivních či aktivních akcí, ale i samotné evoluce karet, které jsou zásadní novinkou. Evoluční jsou zde čtyři karty, které může hráč postupně pomocí nového klíčového slova akce vyvíjet z prvního až po ultimátní třetí level. A nemyslím si, že je dobré ponechat soupeři možnost dojít do třetího stupně žádné z těchto karet, protože jejich síla, to už je hodně solidní divočina.

Celkově se budu opakovat, ale zpracování hry je super. Osobně se mi hrozně líbí grafický styl i ztvárnění karet. Vše je barevné, ale zároveň přehledné. Navíc je hra díky „pouze“ kartám krásně minimalistická, a pokud nechcete, nemusíte ani využívat přiložená počítadla a životy počítat třeba pomocí nepoužitých karet. Tedy ideální i na cesty. Osobně musím přiznat, že jsem si dal karty do speciální plastové krabičky od "magiců", abych mohl mít všechny karty ke hře u sebe, protože po obalení vše do jednoho boxu nenarvete.

 

Jak na to? A ano, je to stejné jako minule!

U Mozkožrouta platí známá poučka „easy to learn, hard to master“. Hra je extrémně jednoduchá na naučení, ale na správné zahrání? Solidní výzva.

Na začátku hry stačí zamíchat balíček karet všech monster a každému hráči rozdat 10 z nich. Klidně můžete využít jednu sadu, jakékoliv rozšíření nebo smíchat úplně vše dohromady. Každý si vezme jedno počítadlo životů a nastaví ho na trojku. Následně si každý z hráčů dobere do ruky 5 karet a může se hrát.

Hráči se střídají v tazích, kdy vždy musí provést jednu ze dvou akcí, a to buď zahrát kartu z ruky, nebo zaútočit na soupeře. Ze dvou? No v případě téhle verze, respektive nových karet ze tří možností.

Při první možnosti si aktivní hráč vybere kartu z ruky a vyloží jí před sebe na herní plochu. Protihráč si jí může prohlédnout, a buď mu jí ponechá, nebo využije svého mozkožrouta. Ve chvíli, kdy hráč aktivuje svou kartu mozkožrouta, přebere soupeři jeho právě zahranou kartu a získá jí pod svou kontrolu. Zároveň případně i vyhodnotí on sám efekt příchodu karty do hry (pokud ho má). Platí ale, že opět hraje původní hráč, neboť „mozkožroutový“ svůj tah vyčerpal ukradením monstra. Každopádně hráč, který kartu hrál, si dobere zase do 5 karet.

Druhou možností je zaútočit. Aktivní hráč si vybere své monstrum a provede útok. Bránící buď může nechat útok bez odpovědi a přijde o jeden život nebo bránit. V tom případě se příšery střetnou, porovnají se jejich síly a ta slabší z nich zemře (odhodí se). Do toho mohou promluvit některá klíčová slova jako lovec (obránce vybírá útočník), nenápadný (může být bráněn jen nenápadným), odolný (po poražení se pouze tapne a má další život) nebo zuřivý (ten v případě úspěchu útočí 2x). Zároveň je nyní nutné myslet i na možné ovlivnění kartami z hrobu (takový Prokletý Gorilev třeba -2 k síle), ale zároveň i karty posílení, které se schovávají pod aktivní karty a přidávají jim na síle.

Pak je tu ale nová třetí možnost, a to je provedení akce popsané na jednotlivých kartách. A nemusí se jednat jen o evoluci karet, ale i využití jiných akcí jako třeba instantní porážka soupeřových potvor či dobrání karet.

Konec hry může nastat ze dvou důvodů – buď jeden hráč přijde o všechny své životy, nebo nemůže legálně provést ani jednu z výše uvedených možností. A právě tady čas karty znovu zamíchat a dát si další partii.

 

Dojmy

Mozkožrout je perfektní soubojová karetní dvojkovka. Bezesporu se jedná o jednu z nejlepších dvojkovek, které u nás vyšly. Základní hra je skvělá – nabízí dostatek variability a znovuhratelnosti, skvělé možnosti a fůru monster. Ale i tady platí, že čím víc budete hru hrát, tím spíš budete chtít nějakou tu expanzi a nové možnosti. A právě tady přichází dvojice Za hranice evoluce a Za hranice věčnosti.

Velkou výhodou obou sad, tedy "Za hranice..." je jejich samostatnost. Nemusíte pořizovat více boxů, můžete si vybrat která krabička karet se vám líbí nejvíc a tu si užít. Byť platí, že základní Mozkožrout je nejpřístupnější a každá další sada lehce přidává na komplexitě. A pocitově bych řekl, že díky akcím a evoluci jde právě Evoluce v tomto ohledu nejdál.

I když můžete mít všechny karty separované, největší zábava je všechny karty z Mozkožrouta smíchat dohromady a maximalizovat tak chaos a náhodu. Máte tak zaručeno, že žádné hry nikdy nebudou stejné.

Trochu nás mrzí, že evoluční karty jsou pouze 4. Pokud na nich má sada stát a jsou výraznou novinkou, chtělo by to zkrátka více. I tím, že hraní s nimi třeba nás hodně baví a vytváří při hře úplně nové situace a lehce pomrkává třeba po klasických Pokémonech. Každopádně karet s akcemi je více a jejich dopad na hru už je větší a zajímavější. Pouhá jedna akce navíc hrou solidně zamíchala. Na druhou stranu může někdo namítat, že lehce ztrácí ze své lehkosti. I proto bych nováčkům doporučil spíš základní hru či věčnosti.

Zpracování hry, to je stále stejná paráda. Jsem příznivcem celkového stylu ilustrací, odlehčenosti a chaosového stylu spojení monster a evoluce potvrzuje dobré jméno hry.

Mozkožout: Za hranice evoluce je pro mě skvělá, povedená hra, ať už jí berete jako originální titul nebo rozšíření, které vám do oblíbeného titulu přinese nové možnosti a schopnosti. Funguje tak i tak. Osobně mám k Mozkožroutovi vše (a ne, není to jen reklama pro REXhry, protože jsem nakonec sáhnul i po anglickém KS edici nových sad, protože mít zeleninový a ovocná monstra? To chcete!).

Hra je až extrémně jednoduchá a pravidlově nenáročná, ale přitom jakmile jí rozehrajete, už musíte od začátku přemýšlet nad každým tahem, rozhodnutím, vyložením i akcí. Musíte se naučit nejen využívat monstra a jejich schopnosti, ale hlavně mozkožrouty. To dává hře nesmírnou dynamiku plnou napětí a zvratů, kdy se štěstí přelévá z jedné strany na druhou a každá zahraná karta umí zcela převrátit hru. Neustále zvažujete, kdy mozkožrouta využít, kdy ho zahrát, co ukrást.  Důležité je vyhodnotit si to, zda na zahranou potvoru umím reagovat? Ne? Měl bych jí ukrást? Porazím nenápadného? Umím čelit obrovskému rozzuřenému? A co ta jedovatá potvora? Systém brzd a protiváh je vymyšlen dokonale a funkčně ve všech ohledech.

Za hranice evoluce není jen perfektní rozšíření, ale hlavně perfekltní samostatná varianta parádní duelovky a krabička, která přidává nejen spoustu nových karet a možností, ale i lehké pravidlové změny a schopnosti, které umí zamíchat hrou. Více zábavy, více soubojů, více monster, více mozkožroutů. Ať už jako první hra v sérii nebo navýšení možností, v obou ohledech skvělé! A za mě osobně je Evoluce nejlepší českou sadou hry.

 

Hru můžete koupit na Planetě her zde!

 

Mozkožrout: Za hranice evoluce

Vydavatelství: RexHry

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 2 (případně 4 s více mozkožrouty)

Věk: 8+

Herní doba: 10-15 min na partii

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: