Parky na cestách

Batohy na záda, pohory na nohy a vzhůru na cestu. Vydejte se za zážitky a krásou přírody v nové menší hře Parky na cestách a užijte si poklidné dobrodružství.

Než se pustím novinky vydavatelství Albi, je dobré se vrátit trochu zpět a připomenout si jinou, podobnou hru, a to Parky. Právě po jejich úspěchu totiž nejen u nás, ale i ve světě došlo k vydání jejich menšího bratříčka nesoucího název Trails nebo-li Parky na cestách. A i když bude mít asi mnoho lidí tendence tyhle hry srovnávat, porovnávat a hodnotit, tak musím hned na úvod napsat, že se jedná o něco jiného a na obě hry by se mělo koukat zvlášť. Minimálně tím předejdete zklamání. Ano, téma je podobné, ilustrace i téma též, ale herně a hlavně cílovou skupinou hráčů se jedná o značně odlišné tituly. No a pojďme už na „baby“ Parky.

Parky na cestách jsou takovou lehkou vzdušnou hrou s umisťováním pracovníků (turistů), sbíráním sad a správou zdrojů a putováním po trase. Stejně jako v případě velkých Parků stojí za hrou Henry Audubon, který se rozhodl svůj nový titul určit pro 2-4 hráče s věkovým doporučením 10+ (reálně spíše 8+) a herní dobou pohybující se okolo 30-40 min na partii. Ve hře se každý z hráčů ujme role jednoho z výletníků a putuje tam a zpět po připravené trase, sbírá přírodní upomínky, fotí a užívá si zážitky z nádherné přírody. To vše ve snaze získat co nejvíc bodů a zvítězit.

 

V barvách přírody

Už od prvního pohledu na krabičku je jasné, že se hra nese v duchu krásné grafiky a kvalitního zpracování. Po odklopení obdélníkového víka na vás vykouknou v první řadě pravidla o pár stranách a malý arch pár žetonů k vyloupání.

Pod nimi už najdete větší obdelníkové dílky trasy s jednou stranu denní a jednou noční, sadu karet a 3 sady dřevěných kostiček zdrojů a figurek pro hráče. Jo a také figurku medvěda a jeho kostku.

Karty jsou ve hře dvou druhů – odznaky, které sbíráte a které vypadají, jako byste si je přišili na rukávy košil a fotografie, které sbíráte pro zisk bodů ve hře.

No a to je vlastně vše. Na jednu stranu se to může zdát málo, ale hra je v podstatě poměrně minimalistická a vystačí si s pár kartami, destičkami a hromádkou dřeva. Všechno je ale velmi hezké a nese se v duchu krásně zpracované hry. Co mě trochu mrzelo, to jsou kostičky surovin, které se liší jen barvou a hra tím trochu ztrácí atmosféru (třeba ve srovnání s původní hrou). Naopak je strašně hezké, že karty fotek odkazují na jednotlivé desky a parky/oblasti na nich zobrazené. Další věcí, která se nám líbila, je absence plastu. Vše je buď papírové, nebo dřevěné.

 

Od úsvitu do soumraku

Hraní Parků na cestách je naprosto jednoduché, jasné a až zenově klidné. Na počátku partie se složí cesta z obdélníkových dílků, připraví se zásoby karet fotek, odznaků a surovin a slunce na konec trasy. Každý hráč dostane svého turistu, tři počáteční surovinky, jednu kartu odznaku a čutoru – s pořádnou výbavou jde cesta lépe.

Následně se hráči vypraví na cestu. Hezky z počátečního dílku až do konce cesty a pak zase zpět. A znovu, a ještě jednou a klidně zase. Dokud nezapadne slunce nad celým herní plánem. Hráči se střídají v tazích, kdy se každý vždy může posunout o 1-2 pole (případně o libovolný počet za „vypití“ láhve) a následně provést akci dílku, na kterém skončí. Tyto akce jsou velmi jednoduché, graficky vyvedené a spočívají většinou buď v zisku surovin (kamínky, lístky, žaludy), udělání fotky nebo výměně surovin za jiné. Pokud by aktivní hráč potkal divoké zvíře – figurka medvěda – na stejném dílku, hodí kostkou, žeton přesune a dostane i bonus druhého dílku trasy. V případě počátečního a koncového dílku trasy hráč může splnit podmínky (odhodí požadované suroviny) a získat 1-3 karty odznaků, které přinášejí jednak jednorázové schopnosti, ale také body na konci hry. A abych nezapomněl, tak tím že hráč dojde na konec cesty, posune žeton slunce směrem k ukončení hry.

Na konci hry – tedy jakmile dorazí sluneční žeton až na konec své cesty – si hráči spočítají body za odznaky, fotky, případně za ornitologický bonus a kdo má nejvíc, stává se vítězem a nejlepším turistou.

Ano, takhle prosté a jednoduché to je, a to i přesto, že pravidla mají 16 stran. I když samotná herní pravidla se dají shrnout na cca dvě strany, zbytek tvoří příprava, přehledy a ilustrační obrázky.

 

S klidem v duši a srdcem na cestách

Parky na cestách jsou podle mě docela očekávanou hrou. Ostatní jejich větší bratříček je velmi populární, a to nejen u nás. Jenže právě největší chyba by asi byla obě hry nějak hodně srovnávat, protože se prostě jedná o něco jiného. Parky na cestách bych přirovnal spíše třeba k pohodovému Tokaidu/Namiji. Ano, jedná se o strašně pohodovou, přístupnou a ve své podstatě i jednoduchou hru pro strašně široké spektrum hráčů, která těm zkušenějším úplně mnoho nenabídne. Takže postupně.

Co se zpracování týká, tak ilustrace opět vycházejí od skupiny Fifty-nine Parks a hře prostě sluší a navozují pocit výletu po přírodě. Škoda pouhých kostiček v podobě zdrojů, i když předpokládám, že tady šla do popředí spíše cena hry. Naopak se mi ale líbí důraz na kvalitu papírových komponent a dřevěné doplňky.

Hra je, jak už jsem uváděl, přístupná všem. Tohle si opravdu zahrajete s kýmkoliv, včetně absolutních nehráčů. Na deskách je všehovšudy 5 akcí (a 5 vylepšených v noci), které jsou navíc naprosto jasné a intuitivní. Na pochopení vám stačí cca 5 minut a dalších 5 minut na vysvětlení všem ostatním. Tím se hra hodí krásně hlavně pro rodiny s menšími hráči.

Hra funguje pěkně v jakémkoliv počtu hráčů. Hráči se vzájemně neblokují, hra odsýpá a v každém počtu trvá do cca 30-40 min. Další plus pro rodinné hraní. Nám hezky fungovala jako večerní dvojkovka po náročném dni jako odpočinek.

Hra postrádá mezihráčskou interakci. Hráči se neblokují, v podstatě nijak neovlivňují během cesty. Jediné co vede k nějakým svárům je to, že vám někdo sebere odznaky z nabídky, na které si šetříte, ale to je tak vše. Každý si tak zkrátka putuje sám a dle své volby.

Hra jako taková je takový micro managment zdrojů. Chcete maximalizovat počet získaných odznaků, ale jste omezeni 8 zdroji ve svém vlastnictví. To nutí své tahy optimalizovat a vymýšlet strategii, ale nejedná se o žádnou strategickou výzvu a hra si zachovává svou velkou přístupnost. Tady ale platí, že čím více hráčů, tím dynamičtěji se nabídka karet na cestě mění a je těžší si uhlídat správný poměr surovin.

Téma putování po cestě tam a zpět a zapadající slunce hře nejen hezky sedí, ale i funguje, stejně jako sběr „upomínek“ a odznaků. 

Co se mi naopak nelíbilo, to byl jeden bod v českých pravidlech, a to u „Konce hry“. Zde je napsáno, že jakmile provede svůj poslední tah hráč napravo od hráče, který získal sluneční bonus, končí hra. Jasně, logicky tedy mají všichni hráči po „uzavření hry“ ještě jeden tah, ale mohlo to být napsáno jasněji a při studování jsem raději nakouknul do anglického originálu. Nebyl jsem si totiž jistý, zda má každý skutečně jen jeden tah nebo e čeká, až všichni dorazí na poslední dílek konce cesty.

Parky na cestách rozhodně nejsou špatnou hrou. Budou to ale mít podle mě obtížné. Jednak je většina hráčů bude chtít srovnávat s původními Parky a zároveň v nich budou hledat větší a hráčtější hru, než ve skutečnosti jsou. Tohle je velmi milá, klidná a pohodová hra, kterou si užijete a odpočinete si u ní. Rozhodování v ní není nijak moc a spíše se necháte unášet poklidným putováním napříč krásnými ilustracemi krajiny USA. V mnoha ohledech je to čistá esence základních mechanismů jako je worker placement, resource management nebo sbírání sad. A ve všem hra funguje krásně. Je to takový vstupní zástupce, díky kterému lze svět deskových her ukázat nejen dětem, ale i neznalým dospělým. Tak boty na nohy, batohy na záda a vzhůru za krásami přírody.

 

Koupit se slevou u Albi!

 

Parky na cestách

Autor: Henry Audubon

Vydavatelství: Albi

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 2-4

Věk: 8-10+

Herní doba: 30-40 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: