Podhoubí

Ve fascinujícím a skrytém světě hub dochází k neustálému životnímu cyklu, ale i nemilosrdným soubojům o životní prostor v houbovém království. Získáte vítězství právě vy?

Jak moc fascinující dokáže být svět hub? A jak může takové téma uspět v deskové hře? A nebude to jen recyklace Na křídlech v houbovém prostředí? Takové otázky mě postupně napadaly ve chvíli, kdy pražské vydavatelství TLAMA games oznámilo vydání úspěšného crowfundingového projektu s názvem Podhoubí – v originále Mycelia. Zároveň mě ale hra naplnila zvědavostí, protože slibovala taktickou hloubku, dynamiku a soupeření. No nešlo mi to dohromady, ale nyní jsem měl konečně možnost vyzkoušet si (mnohokrát) výsledek. A víte co? Přečtěte si celé naše dojmy!

Biologické okénko – Podhoubí (latinsky mycelium) je skrytý kořenový systém hub, který se skládá z velmi hustých shluků jemných, nitkovitých vláken nazývaných hyfy. Tato vlákna pronikají do půdy, rostlinných látek, dřeva a dalších materiálů, aby z nich získala vodu a další živiny. Houby, které vidíte v lese, se nazývají plodnice a jsou pouze malým zlomkem hub skrytých pod zemí. Když se z těchto plodnic uvolní výtrusy, rozptýlí se do vzduchu, zakoření na nových místech a vytvoří nové podhoubí. (z pravidel hry)

Podhoubí je karetní desková hra založená na principu area controlu, správy zdrojů a karetních schopnostech mapující životní cyklus hub a jejich vzájemné soupeření na kousku lesní půdy. Určená je pro 1-4 hráče od 10 let a s herní dobou okolo 60-90 min. Každý hráč se ujímá skupiny rozličných hub a během několika kol a neustále se rozvíjejících životních cyklů se snaží úspěšně šířit své spory a podporovat růst hub, získávat převahu v životním prostoru a expanzích po dílcích plánu a hlavně posbírat potřebné body na konci hry. 

 

Houbové komponenty

Čím Podhoubí hned na první pohled výrazně boduje, to je grafická stránka, za kterou stojí sám autor J. J. Neville. Nerad hry srovnávám, ale tedy se opravdu nabízí přirovnání ke hře Na křídlech, ale místo ptačích karet zde dostáváte plnou krabici nádherně detailních hub všech možných druhů a tvarů, jedlých i nejedlých, našich i cizokrajných, výrazných i nenápadných, chutných i nechutných. Už od víka je zcela jasné, že tady si na grafické stránce dali hodně záležet, ale po otevření budete ještě více překvapeni.

V první řadě pravidla. 20 stran se může zdát jako dost, na to že by se nemělo jednat o složitou hru, ale nemusíte se bát, protože základ je čistě jasný a pravidla obsahují i sólo a také spoustu příkladů a zajímavostí. Samotná pravidla základní hry jsou velmi dobře a jasně vysvětlena, vše je přehledné a bez nějaké složitého hledání. Zároveň jsou zde dobře udělané nápovědní karty pro hráče, které shrnují vše podstatné.

Tím hlavním ve hře jsou logicky karty. A to především hub. Je jich 69 a obsahují, jak už jsem psal výše, nádherné barevné ilustrace hub, ale také název (český i latinský), bodový zisk, podmínky pro zahrání (výsadbu) a speciální schopnost, která se aktivuje po ukončení životního cyklu. Ale o tom všem dále.

Dále tu najdete 50 trojúhelníkových desek herního plánu rozdělených do 5 barev, podle kterých určujete, jaké spory (platidlo) můžete nebo spíš musíte využít k zahrání karet. Pro každého hráče je připravena pěkná výbava v podobě figurek hub (plodnic), kostky a ukazatele výtrusů, mateřská houba a podložky – luxusně dvojvrstvé, což strašně pomáhá hraní.

Aby toho nebylo málo, přičtěte si ještě sólo výbavu, dřevěnou kostku, žeton konce hry nebo žetony hmyzu. A ano, nesmím zapomenout na v podstatě dokonalý insert, do kterého je celá hra rozložena a roztříděna a u jehož návrhu rozhodně designér přemýšlel.

Zpracování hry si tedy zaslouží maximální pochvalu – nádherné ilustrace, krásné ztvárnění, kvalitní komponenty – to vše posunuje hru mezi top hry každé sbírky, bez přehánění. Zároveň má hra příjemně vzdělávací přesah a je lepší, než kdejaká malá encyklopedie.

 

Jak na to?

Herně není Podhoubí vůbec složitá hra a dovolím si jí zařadit mezi středně obtížné tituly. Ostatně skládá se zejména z 6 akcí, které se lze snadno a logicky naučit, a i když jsou navázány tematicky na život hub, najdete v nich známé deskoherní mechanismy.

Na začátku partie si musíte určit, zda budete hrát standardní partii, kdy každý hráč použije 5 podložek hráčů, či méně a tím se hra zkrátí. Každý hráč si každopádně vezme daný počet podložek, plodnice a výtrusové kostky a ukazatele své barvy a mateřskou houbu. Doprostřed stolu se sestaví z dílků základ herního pole z 12 desek a bokem žetony hmyzu a nabídka karet hub. Každý hráč dostane 3 karty hub do základu a v podstatě se může do hry. Tedy ještě musí hráči rozmístit své mateřské houby jaké základ své micelární sítě. A teď na hru.

Celá hra trvá předem neurčený počet kol, kdy se hráči postupně dokola střídají v tazích. Aktivní hráč na tahu vždy provede dvě různé akce z šesti dostupných. První možností je pohyb, který lze provést pouze mateřskou houbou. Pro tuhle akci je zásadní možnost blokování soupeřových hub na plánu, sbírání žetonů hmyzu (speciální platidlo, případně body na konci hry), ale také získávání výhodné pozice pro získávání výtrusů. Ty totiž slouží jako platidlo k růstu, tedy hraní nových hub, což je druhá možná akce. Při té musíte z plánu z jedné sítě (spojených polí) zaplatit kostičky výtrusů, kdy ale můžete využít nejen své, ale i eventuálně i cizí výtrusy, pokud jsou pro vás dostupné – tedy nejsou na polích, které by ovládal jiný hráč. O tom si vás ale dovolím blíže odkázat na pravidla dostupná přímo u Tlamy. Každopádně po zahrání karty houby jí hráč vyloží na jednu svou volnou desku a plodnici, která s ní souvisí položí na herní plán.

Další možností je vysemenění. Každá zahraná houba má dvě možnosti rozšířit své výtrusy na herní plán. Jejich počet určuje sama karta, kam se poté rozprostřou zase kostka dělající práci přírodního větru. Jakmile se houby dvakrát vysemení, můžete je nechat rozložit. To je velmi důležitá akce, neboť každá houba má na své spodní části speciální akci, kterou můžete po rozkladu využít, ať už jednorázově nebo opakovaně. Do hry je tím přidána jistá míra asymetrie.

Dalšími dvěma akcemi, a posledními, jsou průzkum a objevy. V té první jednoduše rozšiřujete herní plán o nové dílky, v té druhé zase své karetní možnosti dobíráním nových karet hub do ruky pro větší možnosti.

Cílem partie je získat co nejvíce bodů, a to jak z karet zahraných hub (aktivních i rozložených), tak případně z žetonů hmyzu či konce hry. Souboj končí ve chvíli, kdy někdo z hráčů úspěšně rozloží aspoň jednu houbu pod každou svou desku.

Hra nabízí i sólo režim, respektive šikovného a chytrého automatického protivníka, kterého lze využít, pokud nemáte protihráče, ale i v případě nižšího počtu hráčů, aby byla hra zajímavější a napínavější. Jeho obsluha je velmi jednoduchá a dobře udělaná, takže neruší celkový ráz partie. A zároveň je přes svoji jednoduchost více než zdatným protivníkem, který vás potrápí.

 

Dojmy

Podhoubí slibuje dynamické taktické soupeření ve světě hub. Povedlo se mu to splnit? Inu jednoduchá odpověď je ano. To ale asi většinu čtenářů neuspokojí, a proto si pojďme hru rozebrat postupně.

Z hlediska zpracování a grafické stránky hry se jedná o velmi povedený, krásně provedený a kvalitní titul, který nestaví jen na krásných ilustracích hub, ale i na celkové kvalitě zpracování, od dvojitých desek, po obsažený insert nebo pěkné dřevěné komponenty.

Co se mechanického hlediska týká, tak v sobě Podhoubí kombinuje hned několika tradičních mechanich. Máme tu tile placement v podobě postupného budování herního plánu, veřejný draft a rozebírání karet z nabídky hub, speciální efekty v podobě rozkladu, area control a budování sítí pro možnost hraní nových karet. A také zvláštně upravenou správu (často veřejných) zdrojů. Některé z mechanik jsou přizpůsobeny tématu a dělají to více než dobře, ale zároveň se nemůžu ubránit jisté abstraktnosti. Jasně, houbové téma je lákavé, krásně vypadá, je netradiční a hře pěkně sedí, zároveň by mohlo ve hře být cokoliv jiného a fungovalo by stejně. Ale rozhodně cením originalitu ztvárnění a zpracování, protože houby nejsou rozhodně často použitým herním tématem (ostatně kromě Podhoubí pamatuji snad jen jednu takovou hru a tam šlo o sbírání).

Vzhledem k tématu hodně oceňuji i pěkný lehce vzdělávací přesah, kdy se sice nedozvíte, která houba je jedlá, a která ne, ale minimálně je začnete díky ilustracím v přírodě následně pěkně rozeznávat. Tady navíc osobní tip – ty hodně barevné většinou nejezte!

Základní pravidlový rámec hry vůbec není složitý a vysvětlíte ho i méně zkušeným hráčům. Snad největším potencionálním úskalím je vytváření, respektive určování sítí výtrusů pro hraní karet. Tady se mohou nováčci lehce ztratit a první partie se tím dokáží protáhnout.

Hra se sice tváří jako pohodové a poklidné houbové živoření a tvoření, ale opak je pravdou. Podhoubí totiž při hře rychle naplňuje svou soupeřící premisu, protože pod přírodním klidem leží area kontrolní bouře, kde neustále dochází ke vzájemném přetahování, blokování, soupeření a pomyslným střetům. Ne, nebojujete doslova, ale snažíte se své sítě ochránit, připravit a narušit je soupeřům. Podhoubí tak trochu klame tělem a rozhodně se nejedná o hru, kterou bych doporučil hráčům, kteří nemají rádi konflikt a vzájemné soupeření, protože toho je zde opravdu dost.

Hra nabízí množství taktických rozhodnutí, které se neváží jen na vytváření sítí, ale i na blokování přístupu mateřskou houbou, která brání ve vysemenění ostatních hub, ale i jejich rozkladu. Zároveň už prosté umístění nové houby na plán je důležitým rozhodnutím a musíte sledovat nejen své sítě, ale i přemýšlet na tahy a možnostmi soupeřů u stolu.

V rámci taktiky obsahuje hra jeden element, který bude některým hráčům vadit – kostku. Jakmile totiž houbu vysemeňujete, kostka určí, kam se výtrusy rozmístí, respektive jejich směr spolu s deskou, na které leží. A tady se může lehce stát, že nepříjemně nahrajete soupeři nebo prostě nebude mít vaše akce takový dopad, jako čekáte a nemůžete to v podstatě ovlivnit (můžete se na to předem do jisté míry připravit, ale hlavní šíření už je bez vaší vůle). Je to sice pěkně tematické vzhledem k proudění větru a cyklům v přírodě, ale u jinak taktické hry bez větší míry náhody má tenhle jeden prvek značný dopad. Nebo spíš může mít dopad.

Co se mi naopak líbí, to je fungování hry v různých počtech hráčů. Většinou nemám rád (rozumějte ne vždy fungují) area control hry ve dvou lidech. Podhoubí ale funguje ve všech počtech velmi dobře a ani v nižším počtu nepotřebuje automatické doplnění.

Poslední mechaniku, kterou jsem zatím výše nezmínil, ale asi už je jasná, je action selection. Vždy máte na výběr dvou akcí ze šesti. A často se stane, že prostě potřebuje tři, protože víte, že vám soupeř sebere výtrusy dřív, než stihnete kartu zahrát. Nebo naopak potřebujete výtrusy a zahrát kartu, ale zároveň je v nabídce strašně lákavá houba, která by se vám hodila. Ne, ani výběr správné kombinace akcí není jednoduchý a vše navíc podtrhuje zákaz zahrát jednu akci dvakrát.

Přesto ale nemám pocit, že by hra trpěla na výraznou paralýzu či dlouhé tahy a prostoje a i v plném počtu si zachovává svou dynamiku a spád.

Podhoubí se možná tváří jako pohodová houbová polévka od babičky, ale po líbivým poklidným vizuálem se skrývá spíš pořádně hutná a ďábelsky pálící houbová kari omáčka. Jasně, že trochu přeháním, ale chci tím dokreslit ten rozdíl mezi tím, co na první pohled vidíte a tím, do čeho vás pak hra vrhne. Zapomeňte na poklidný les a ještě klidněji rostoucí houby a vytváření svých houbových kolonií, protože Podhoubí je poctivým, dynamickým a silně interakčním soubojem o životní prostor vašich houbových svěřenců a hlavně velmi povedenou hrou.

 

Podhoubí můžete koupit přímo u TLAMA games zde!

 

Podhoubí

Autor: J. J. Neville

Vydavatelství: TLAMA games

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-4

Věk: 10+

Herní doba: 60-90 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: