Port Arthur

Vyberete si stranu Japonska toužící po moci a expanzi nebo upadajícího ruského medvěda stojícího na vratkých nohách pomalu končícího carství?

Fox in the Box vydává často vpravdě netradiční hry. Ať už se jedná o herní systém, téma, dobové zasazení nebo prostě jen tituly, o kterých každý deskohráč tajně sní, ale nikoho by nenapadlo, že někdy vyjdou v češtině. Jenže ne všechny hry jsou velké a občas je čas i na něco menšího ve dvou hráčích. U Lišky jsme měli loni možnost zápolit v řecko-perských válkách ve hře 300, nyní dostáváme ze stejné série možnost změřit síly mezi Japonci a Rusi ve válce Rusko-japonské. Připraveni? Vzhůru na palubu a do boje, protože tady se valná většina hry odehrává na moři.

Historické okénko – Rusko-japonská válka byla velmi zajímavým a významným konfliktem. Na jedné straně stálo obrovské carské Rusko, které se ovšem desítky let zmítalo ve větších či menších vnitřních krizích a nedokázalo čelit moderní době. Na straně druhé naopak mnohem menší Japonsko, které se ale postavilo cestě feudalismu a během několika let se změnilo v tradicionalistickou samurajskou společnost v moderní císařství západního střihu, a to nejen ekonomicky, ale zejména vojensky. A právě Japonsko po svém „probuzení“ počalo míti expanzivní choutky. Jistě to způsobilo i naopak velmi silně upadající a hroutící se čínské císařství, ze kterého všichni chtěli svůj kousek. Zájmy obou státu tedy směřovali stejnou cestou a konflikt se nakonec rozhořel v roce 1904 útokem Japonska na přístav Port Arthur, který byl jednou z ruských základen na dálném východě. Konflikt ovšem probíhal jak na moři, kde vyvrcholil bitvou u Cušimy, tak i na souši, kde naopak vyvrcholila několikadenní bitvou u Mukdenu. Pro ruskou stranu měla válka poměrně fatální následky, ale zároveň předznamenala další mocenský vývoj v oblasti, který pak měl zcela zásadní vliv a dopad na celou první polovinu 20. stol.

Port Arthur je menší válečná konfliktní hra Yasushi Nakagura určená přesně pro 2 hráče s věkovým doporučením 14+ a herní dobou pohybující se okolo 60 min. Hra přivede hráče do rolí dvou stran konfliktu, kdy Japonsko se snaží expanzivní politikou námořně i po zemi vrhnout vstříc kontinentu a dobýt a rozšířit své državy o Koreu či Čínu a naopak Rusko si snaží udržet a upevnit svůj vliv v přístavech a državách. Zkrátka obě strany se snaží uplatnit své mocenské zájmy, a to zejména prostřednictvím námořních bitev a získávání převahy.

 

Válečné flotily a další výbava

Hra přichází v menší, komplexním balení, které zaujme nejen svou pěknou ilustrací, ale i netradičním otevíráním na magnet. Vnitřek boxu zdobí dobové ilustrace a je velmi příjemné, že nejenže pojme velmi pěkně celou hru bez přehnaného „prázdného“ vzduchu, ale zároveň lze krabičku využít na házení kostek, aby se vám u hry nikde nezatoulaly.

Po odklopení víka na vás vykoukne docela skromný, byť pěkně graficky i kvalitativně udělaný, herní obsah. Ten se sestává z herního plánu, který zobrazuje Japonské ostrovy a dálný východ s Korejským poloostrovem a pevninskou Čínou, zároveň rozdělený do námořních oblastí a významných přístavů. K němu máte dva archy žetonů k vyloupání, kde dominantní část zabírají žetony lodí pro obě strany, ale také ukazatel iniciativy a počítadlo kol. K tomu zde najdete šestici dřevěných meeplů japonské pozemní armády, šest klasických kostek a 2 hráčské přehledy.

A nesmím zapomenout na pravidla. Hru bych z tohohle pohledu označil jako takovou středně těžkou, i s ohledem na jiné hry od Lišky. Pravidla nejsou komplikovaná, byť u prvních her je dobré všechno pečlivě sledovat a neudělat zbytečné chyby. Jedná se o válečnou hru, ale ne žádnou mnohahodinovou partii, a tedy o spíš přístupný titul. Navíc je vše dobře přeložené a logicky seřazené, takže i lehce dohledatelné a jakmile se válčení rozjede a pochopíte všechny principy, vše jde plynule.

Z hlediska zpracování je dle mého názoru hra pěkná a povedená. Krabička je doslova stylová, herní plán i žetony pěkně ilustrované a přehledné. A ano, mezi loděmi najdete i (ne)slavnou Auroru. Designově se jedná o menší, skoro až minimalistický žetonkový kousek, který nedisponuje žádnými hromadami „moderního“ plastu, ale vše má svůj účel a herní kvalitu. Pokud si hru navíc pořídíte přímo u Lišky nebo ve speciálkách, dostanete i promo kartu Sirotčí vrchy přinášející mini hru na nějakých 5-10 min.

 

Jak se hraje?

Z herní stránky není hra extra složitá, jen to zkrátka chce vstřebat a pochopit klíčové pojmy a herní prvky, a zároveň si hned před hrou otevřeně říct, že se jedná o menší, přístupnější hru, ať nejste následně zklamáni (ale o tom dále v dojmech). V zásadě je to prosté – připravíte herní plán, rozložíte stupnice a ukazatele, připraví se základy flotil každé strany (Japonci to mají jednodušší, když mají jen jeden základní přístav, ale Rusko musí své síly rozdělit na několik míst, a to včetně postupně připlouvající Baltské flotily). A můžete se vrhnout do víru historického dění.

Celá hra trvá přesně 6 kol, kdy Japonsko musí mít na konci hry své pozemní síly (meeply na stupnici) na políčku označenému „Mukden“, což je tematická vsuvky, kdy právě zde se odehrál rozhodující pozemní střet. V případě, že se japonské síly do Mukdenu nedostanou, vyhrává automaticky protistrana. V opačném případě vítězí hráč, který má více bodů nadvlády, které se zaznamenávají na vzájemné stupnici, kde se doslova přetahují ze strany na stranu.

Každé kolo se skládá z šesti fází, kdy hned na začátku je důležité upozornit, že první část „Fáze připlutí baltské flotily“ se odehrává pouze ve 4. a 5. kole a značí příjezd ruských posil, které museli překonat vzdálenost z baltských kotvišť až do vod oddělujících Japonsko a pevninskou Asii. Zbytek se ale hraje vždy.

Na počátku hraje frakce Japonska a její hráč může vyplout – rozmístit své lodě po mořích, případně je třeba opravit. Následuje obdobně strana ruského loďstva (tedy v zásadě ruská strana reaguje na rozestavení Japonska, což historicky více než odpovídá). Následuje nejkomplexnější fáze hry, a to námořní operace. Ty dávají možnost hráčům manévrovat své eskadry (skupiny lodí) po mapě a vyvolávat námořní střetnutí. Tady je možná největší zvláštnost hry, a to určení iniciativy, kdy si hráči společně hodí kostkou a hráč s vyšší hodnotou je na tahu (může i pasovat a předat soupeři tah), kdy se může (a stává), že jeden z hráčů bude hrát několikrát po sobě a rychle zamíchá kartami jen podle svého uvážení. Další zajímavostí je, že pokud se hodí shodný výsledek, může kolo skončit, pokud hráč nevyužije svůj žeton iniciativy. Což ale nemusí být vždy výhodné, zejména pro Rusko, které nemusí být subjektivně tolik aktivní jako naopak Japonsko.

Zajímavě fungují i střety eskader. Nejprve se podle nejpomalejších lodí obou hráčů určí nejvyšší rychlost eskadry a následně rychlejší z obou hráčů útočí jako první. Důležitým ukazatelem útoku je palebná síla eskadry, která se získá součtem hodnot všech lodí. Následně si musí hráč zvolit, kolika kostkami bude házet (až do 6). Důležité je, že je třeba podhodit právě sílu eskadry. Pokud se to povede, každá kostka znamená zásah, dvojice (trojice, čtveřice atd.) přidávají další kritické zásahy. Rozdíl je v tom, že kritické rozděluje ten, kdo střílel, klasické vlastník eskadry. Pokud ale hráč přehodí svou sílu, počítají se jen kostky od nejvyšší hodnoty, které v součtu dávají nižší součet než sílu. Zní to možná složitě, ale je to velmi jednoduché. Jakmile dostřílí jeden hráč, je na řadě druhý.

Po skončení námořních operací následuje fáze zisku bodů nadvlády. Zde má vliv kontrola námořních oblastí, blokáda přístavu Port Arthur (ta může být dalším klíčovým prvkem, protože Japonsko může utratit jeden bod nadvlády a zablokovat tento ruský přístav) a vylodění, případně naopak nevylodění pozemních sil.

Poslední částí kola je návrat do přístavu, kdy se nejen vrací eskadry zpět, ale také dokončují opravy lodí, posunuje ukazatel kola, případně (na konci 6.) určí vítěz.

Ano, kromě základní hry si lze hru lehce modifikovat variantou „Skrytá hrozba“, kdy je Port Arthur zaminovaný a lodě se mohou potápět (poškozovat) najetím na miny.

 

Dojmy

Port Arthur to u nás vůbec neměl jednoduché. Na jedné straně se mi hodně líbilo neotřelé a originální téma, které mě přimělo si o Rusko-japonské válce něco nastudovat, ale po přečtení pravidel a první hře panovalo spíše zklamání. Hra mi přišla strašně náhodné, deterministicky koridorově a jednotvárně navržená a svádějící k jedné osvědčené taktice ať už za jednu nebo druhou stranu. Prostě Japonsko musí pomyslně tlačit a útočit, Rusko opatrně manévruje a vyčkává a snaží se minimalizovat ztráty do připlutí Baltské flotily. Tedy ne že by některé prvky nezůstaly ani po mnoha zahráních, ale stejně si hra dokázala postupně nastřádat poměrně dost pozitivních bodů a kladů, které z ní dělají příjemně tak akorát komplexní a lehčí válečnou námořní hru.

Co se mi hodně líbí, to je zpracování. Magnetická krabička s pěknými ilustracemi, kvalitní žetony a moc hezký herní plán. Vše je přehledné, pravidla hezky vysvětlená. Tady opravdu body nahoru.

Můžete být jiného názoru – a rád si ho poslechnu – ale na to, o jak v podstatě malou hru se jedná, je až neskutečně tematická v mnoha ohledech. Už jen to, že Japonsko se rozmisťuje první, průběhem partie, kdy sice ruský medvěd je obří kolos, ale Japonsko má modernější a lepší síly na moři v podobě lépe postavených i vybavených lodí, čekání na Baltskou flotilu, postup japonských pozemních armád do vnitrozemí a nutnost rozhodnout se, zda budou postupovat směrem na Port Arthur či Vladivostok (díky omezenému množství figurek), to vše do hry strašně zapadá a i na tak malém měřítku vytváří skvělou historickou atmosféru.

Prvkem, který nám naopak dlouhodobě vadil – a pořád s ním často pocitově bojujeme – je řešení iniciativy v podobě kostek. Ono když během kola soupeř hraje x-krát po sobě, aniž byste se jen pohnuli s pár loděmi, je to hrozně frustrující. Ano, kostky a náhoda jsou výrazným a zásadním bodem hry, na který vše stojí a (doslova) padá. Náhoda umí zvrátit i tu nejlépe promyšlenou strategii a přenést pomyslné válečné štěstí na druhou stranu během pár rozhodnutí. Zároveň je pro mě herním záporem fakt, že hody a jejich náhodu nemohu ve hře nijak ovlivnit či přehodit.

I když kostky v předchozím odstavci haním, naopak musím vyzdvihnout soubojový systém, který sice také funguje kostkově, ale je vymyšlený naprosto skvěle a originálně a neustále vás staví před složitou volbu a pokoušení štěstí.

Na první zahrání (druhé, třetí?) působí hra dosti lineárně a přednastaveně a neumožňujíc moc strategických rozhodnutí, ale čím více do systému pronikáte, tím více možností otevírá. Ne, zase nemůžete čekat nekonečnou variabilitu a otevřené možnosti, stále se jedná o zhuštěný menší herní zážitek, ale přesto nabízející dostatek možností k manévrovaní a hraní.

Hru zahrajete podle zkušeností někde v rozmezí mezi 50-70 min na partii. Nezdá se to málo, ale při hře čas rychle uteče. A docela i věřím, že pokud oba hráči hru znají, může oběhnout i rychleji. Věkově pak můžu jen doporučit uvedených 12+.

Nebudu tvrdit, že Port Arthur je nejlepší hra, kterou jsem letos hrál, ale rozhodně se nejedná ani kousek nejhorší. Pro mě osobně nabízí dostatek možností, dostatek strategie a přehršel zvratů, stejně jako skvěle udělané námořní bitvy, aby si udržela místo na našem stole. Musíte počítat s náhodou, která dokáže partii nejen ovlivnit, ale i rozhodnout, byť se nemůžu ubránit pocitu, že to byl přeci jen tak trochu autorský záměr, který jen podtrhuje celé válečné běsnění, které se během několika měsíců let 1904-1905 odehrálo, a které si vyžádalo desítky tisíc obětí na obou stranách. Jako hra ovšem Port Arthur i přes nějaké výtky funguje a přináší zajímavý herní systém v neokoukaném prostředí a komplexním balení.

 

Hru můžete koupit se slevou přímo u Fox in the Box!

 

Port Arthur

Autor: Yasushi Nakaguro

Vydavatelství: Fox in the Box

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 2

Věk: 12+

Herní doba: 60 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: