Přehrada

Hry recenze

Vítejte ve strategické opulentnosti roku 2024 a vyzkoušejte jaké to je vystavět a spravovat své vlastní přehrady.

Svět se stále snaží vzpamatovat z hrůz Velké války. Vítězové i poražení mají stále otevřené rány plné krve a popela. A to začíná světem otřásat nová válka, tentokrát na poli techniky a pokroku, kterou nepřímo zapříčinil legendární Nikola Tesla a jeho vynálezy na poli energie a elektřiny. Mocnosti tak upínají své zraky k horským štítům a údolím mocných Alp, kde dochází budování hydroelektrických impérií plných moderní techniky, nezměrných financí, ale hlavně nové celoevropské dominance. Získá opět Německo svou slávu? Dokáže Francie povstat z popela? Ukáže Itálie svůj skrytý um? Nebo své zájmy rozšíří zaoceánské impérium USA? Inu nová strategická hra vydavatelství TLAMA games vám na to odpoví.

Hra Přehrada nebo-li v originále Barrage není na trhu úplnou novinkou, když už stihla posbírat od původního vydání v roce 2019 množství cen, mj. řadu ocenění „Hra roku“ či „Strategická hra roku“. A ne, po řadě her se absolutně nedivím a na dalších řádcích se vám pokusím ukázat, proč si mě Přehrada absolutně získala.

Přehrada je velká, komplexní, strategická, ekonomicky založená euro hra Simone Lucieniho a Tommaso Battista určená pro 1-4 hráče od 14 let s herní dobou okolo 120 min. Každý z hráčů se stává vůdcem jednoho ze soupeřících nadnárodních společností bojujících o vybudování co nejlepšího energetického přehradního impéria na úbočí Alpských vrcholů.

 

Inženýrsko-technické vybavení aneb zpracování

Přehrada přichází v docela velké (vysoké) obdélníkové krabici, která na první pohled možná leckoho nezaujme, protože jí dominují spíš tmavší, temnější tóny. Inu sází na průmyslové budovatelské téma, takže žádné rozjuchané ztvárnění nečekejte.

Po otevření vás čeká taková malá velká předehra – hra totiž nabízí skutečně velké množství herního materiálu a jeho rozložení, vyloupání a vyplokání zabere pěkných pár minut, stejně jako následné roztřídění. Sám mám sice hru zatím stále v průhledných sáčcích, ale jedná se o jeden z těch titulů, kde pěkný insert bude více než vítaným příspěvkem. Zvlášť pokud ke hře přidáte ještě rozšíření, kterých už je v originále několik a česky také rovnou dvě (byť jedno je spíš mini expanze).

Začněme materiálem pro hráče. Pro každou ze čtyř barev (společností - národů) je připravena velký dvouvrstvá deska, speciální otáčivé konstrukční kolo, ale také sáček dřevěných komponent zabírajících dílky přehrad, turbín, elektráren, ale i techniků (workerů) a potištěných žetonů ukazatelů. A také destičky technologií sloužících ke stavbě. Vítané jsou i nápovědní destičky s přehledem nejen herních kol, ale i speciálních akcí jednotlivých frakcí. Jako poslední tu máme desky výkonných ředitelů, kteří přinášejí mezi hráče jedinečné, asymetrické schopnosti.

Co se týká společného herního materiálu, tomu dominuje velký herní plán s předtištěnými poli na stavbu, potrubími či bodovou stupnici a k němu určené přídavné desky s akčními poli, kam hráči vysílají své pracanty k vykonávání akcí. K tomu si přidejte nezměrné množství různých žetonů, žetonků, destiček a hydroelektrických kreditů (prostě peněz). A také stylovou sadu dřevěných kopáčů a míchaček – no dobře, stylovou tvarováním, ale velikostně tak malou, že manipulace s nimi dokáže být mnohdy složitější, zvlášť pokud máte větší prsty. 

Poslední v krabici jsou pravidla – klasická a sólo. Ve své podstatě by hra nebyla až tak složitá a z pravidel se dá pochopit víceméně dobře, ale je zkrátka komplexní. Hodně komplexní, a to až do té míry, že první hru budete tápat, při druhé už jakž takž pochopíte všechny principy a teprve (subjektivně) od třetí získáte pocit, že jste skutečně schopní své akce plánovat a vymýšlet. Nejen, že je toho ve hře hodně co dělat a musíte pochopit dva stěžejní principy (konstrukční kolo a proudění vody), ale zároveň hra obsahuje i množství ikon, ve kterých se na první dobrou nemáte šanci vyznat. A nebo mě třeba někdo vyvede v komentáři z omylu. Tím hru každopádně absolutně nechci hanět, protože si to nezaslouží a je dobře, že takhle velká hra nabízí takovou hloubku a možnosti, ale komplexita na úrovní 4+ z pěti možných je více než oprávněná.

Celkově je ale zpracování povedené a ve chvíli, kdy si na vše zvyknete i přehledné a jasné. Ikon sice není málo, ale dá se na ně pravidelným hraním zvyknout a až na poměrně titěrné meeply se se vším hraje více než dobře. A rozhodně jsme rád, že hlavní hráčské desky jsou dvojité, stejně jako konstrukční kola. Při hraní mimochodem doporučuji řádně velký stůl, protože hra má více než solidní rozměry, ať už hrajete ve dvou nebo čtyřech.

 

Stavba, správa a výroba

Rozhodně zde nebudu rozebírat a detailně vypisovat celá pravidla hry – ostatně jsou ke stažení na stránkách Tlamy přímo u hry.

Hra staví na několika známých a na několika originálních herních prvcích, které hráči využívají v průběhu pětice kol s pevně daným pořadím fází. Rozhodně doporučuji při právní partii zkusit základní variantu bez dodatků a s přednastaveným rozložením společností v pravidlech, usnadní vám to nástup do hry.

Hra těží z klasického worker placementu – umisťování workerů na akční pole pro vykonávání akcí. Dále ze správy zdrojů, ať už se jedná o kopáče, míchačky či peníze a také na mikromanagamentu a správném časování akcí. Také zde najdete plnění kontraktů a klasickou stavbu na herním plánu. Nebojím se říct, že většina tradičních mechanismů je zde zastoupena v několika úrovních (workeři na plán, ale i v jistém smyslu na konstrukční kolo nebo plnění kontraktů na několika úrovních). Jasně, tohle by v téhle kombinaci, byť by fungovala sebelíp, nebylo nic inovativního. Jenže do toho přichází originální mechaniky, které pro mě Přehrada posouvají o kus dál a rovnou prozrazuji, že mezi absolutní topku letošního roku – proudění vody, výroba energie a konstrukční kolo.

Celý herní plán je rozdělený podobně jako klasické kopce Alp na tři části. A co dělá takové voda? Inu teče dolů. To hra reprezentuje postupným proděním vody v přítocích, napříč nádržemi a přehradami, ale i potrubím k elektrárnám. Voda je zkrátka společný, nedocenitelný a skvěle vymyšlený zdroj, který se nespotřebovává, ale postupně proudí herním plánem a dává hráčům perfektní výzvu k jeho správnému využití.

Řeknete si jasně, tak hydroelektrárna, prostě plácnu budovu na plán, načerpám do ní vodu a hotovo, body jsou doma, ne? Tak na to zapomeňte. Ve hře funguje systém, kdy vodu z přehrady do elektrárny dostanete jen skrze propojené potrubí, u kterého ale musí být turbína, kterou vodu proženete. Jenže na to zase musíte mít přehradu, která vodu zadrží a také přemýšlet, kam tím vodu pošlete (a zda nenahrajete soupeřům) nebo zda se o vodu neochudíte vy dále po proudu. Zároveň výrobou energie plníte drahocenné kontrakty, které přinášejí nejen body, ale i potřebné bonusy do hry.

Posledním výrazným prvkem je konstrukční kolo. To má každý z hráčů vlastní, a jakmile něco staví, musí využít akční žeton, příslušné prostředky a ty vložit do kola. Vtip je v tom, že oboje zde zůstává až do chvíle, kdy kolo objede celou osu. Zkrátka musíte stavět a svým kolem točit, jinak máte nedostupné prostředky.

V kostce řečeno je zkrátka Přehrada hutné, maximálně provázané euro, které stojí zejména na provádění akcí v příslušné části herního kola pomocí umisťování workerů a tím zkrátka provázaně sbírání bodů, protože jen díky bodům se doberete vítězství. Během hry stavíte budovy, plníte kontrakty, využíváte schopnosti a bodujete.

A ano, jak už bývá zvykem, můžete si Přehrada užít i sólo v komplexním a promyšleném systému. Byť pro mě osobně je tahle hra mnohem lepší ve více hráčích.

 

Dojmy

Když jsem výše napsal, že Přehrada pro mě je jedna z absolutních top her letošního roku, zdaleka jsem nepřeháněl. V kategorii komplexních budovatelských eur dokonce možná nejlepší, byť je tu ještě jedna sc-fi konkurence, o té ale jindy. Přehrada nabízí strategickou, komplexní, ekonomickou a interaktivní hru, kterou si užijí všichni milovníci těžších euro titulů jakým je třeba Brass.

Zpracování hry se nese v temnějším průmyslovém duchu průmyslové revoluce v kombinaci s lehkou steampunkovou atmosférou a vynalézavostí Nikola Tesly. I když je hra komplexní, musím pochválit dobře udělaná pravidla, která i svou hloubku a možnosti působí víceméně intuitivně s dobrou učící a vysvětlující křivkou. Byť zde platí, že ideální stav je mít je u prvních her k ruce a pro jejich plné pochopení hru postupně rozjíždět, aby vám všechny okolnosti a propojení naskočily správně do hlavy.

Co se mi u téhle hry hodně líbí, to je míra interakce mezi hráči. Všichni jsou propojení skrze vodu, skrze přehrady a turbíny, každé rozhodnutí ovlivňuje ostatní u stolu, takže neustále sledujete co se děje a co ostatní dělají a jak se situace dynamicky vyvíjí a proměňuje.

Hra nabízí celkově na svou váhu a velikost přístupná pravidla. Dokážete se je naučit a vysvětlit, ale na plné pochopení hry to chce celou partii rozložit a vyzkoušet. A až tak při druhé hře (nebo možná v závěru první) vám vše začne dávat smysl, logiku a začnete plánovat skutečnou hru. Tady je docela nevýhoda, že hra umí výrazně potrestat chyby, a tedy i nováčky, a pokud hráč udělá větší (někdy i menší) chybu, vleče se s ním dlouho a je opravdu obtížné do partie naskočit zpátky a být znovu plnohodnotným soupeřem. Tady si k tomu připočtěte, že u hry strávíte klidně 3 hodiny, a pak to dokáže být pro hráče v pozadí utrpením.

Líbí se mi extrémně variabilita, znovuhratelnost a možnosti, ať už se jedná o asymetrické frakce, různé výkonné ředitele, ale i počáteční nastavení hry. Pokaždé musíte svou hru přizpůsobit možnostem, dovednostem, situaci na herním plánu a dynamickému vývoji. Zároveň si ale musím povzdechnout, že asymetrie je vykoupena různou silou třeba výkonných ředitelů, kteří nejsou úplně vybalancovaní a někteří působí zkrátka silněji, než ostatní. Tady ale dobrá rada – dejte potencionálně silnější méně zkušeným hráčům a můžete tak aspoň částečně kompenzovat jejich nevýhodu.

Na to, že se jedná o euro hru je hra výborně tematická a to nejen zasazením, ale i herním prvky a jejich propojením do herních mechanismů. Skutečně zde vidíte, jak voda proudí herním plánem, jak jí musíte dostat do elektrárny, zadržet jí přehradami, jak shromažďujete zásoby energie.

Jakmile pochopíte všechny základní a zásadní principy, budete si ve hře maximálně libovat. Zvlášť pokud máte rádi hutné přemýšlivé komplexní strategie s mnoha možnostmi. Zároveň musíte nutně počítat s problémem analýzy paralýzy, která hru provází. Sice se ve hře najde určitá míra náhody (kontrakty, losovaní výkonní ředitelé na začátku), tak drtivá většina hry je ve své podstatě dopočitatelná a předvídatelná, a tak můžete s většinou proměnných dopředu počítat a své tahy promýšlet. Byť platí, že čím více hráčů, tím je vývoj hry dynamičtější, plán plnější a se zvyšující se interakcí častěji hrozí, že vám plány nevyjdou. Hra je takový šikovný mozkolam, který možná ovládnete poměrně rychle, ale každý tah je maximální výzvou.

Možná si na začátku řeknete „12 workerů? Sakra to je možností“ a ono je i není. Ve finále je totiž hra dost svazující a zdaleka vám nedovolí udělat vše, co chcete a musíte tak promyslet pečlivě, kam své síly investovat a jakým směrem se vydat. Rozhodně se nevyplatí zůstat rozkročený mezi vše, ale je lepší jít jasnou cestou.

Přehrada je zkrátka komplexní, vysoce interaktivní, pěkně nadité euro v neotřelém tématu, které od začátku do konce baví svou nastavenou výzvou, zasazením, ale i mnoha možnostmi, jak k budování a výrobě energie přistoupit. Pokud máte rádi velká hutná eura, ve kterých vám každý tah, každé rozhodnutí vypálí mozkové závity do běla, kde si každým rozhodnutím zasoupeříte s ostatními a nevadí vám delší herní doba nebo vyšší učící křivka, pak je Přehrada trefou do černého a jednou z nejelegantnějších, nejlepších a nejkvalitnějších her nejen posledního roku, ale klidně dekády.

 

Hru můžete koupit přímo u TLAMA games zde!

 

Přehrada

Autoři: Simone Lucieniho a Tommaso Battista

Vydavatelství: TLAMA games

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-4

Věk: 14+

Herní doba: 120-180 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie:

Partneři