Příští stanice Londýn

Jak si sbalit celé plánování sítě proslulého londýnského metra do kapsy? To vám ukáže nová kreslící hra od MindOKu.

Tzv. „kreslící hry“ jsou stále velmi populární kategorií deskovek bez ohledu na věk. Můžete si zakreslovat probádaná území, vypravit se na Stezky tukanů, no a nově se máte možnost stán architekty a zkušenými inženýry a vypravit se naplánovat metro pod povrchem Londýnu.

 

Právě to si pro vás ve své nové menší rodinné hře připravilo vydavatelství MindOK a hlavně autor Matthew Dunston. Ten svou hru vytvořil pro 1-4 hráče s věkovým doporučením 8+ a herní dobou pohybující se okolo 20-30 min na partii. Každý z hráčů se ujme jedné malé mapky zobrazující mapu Londýnu a jeho úkolem je ve čtyřech kolech vytvořit co nejlepší síť čtyř barevných linek místního metra.

 

Plánovací výbava

Hra má hned na úvod jedno velké plus – svými minimalistickými rozměry se hodí kamkoliv, klidně i na cesty, a to nemluvím jen o balení, které je navíc stylově v pevné krabičce s magnetickým uzávěrem, ale i o samotné potřebě místa na partii. Ono totiž celý herní materiál je minimalistický a největší místo uvnitř boxu zabírá trhací sešit listů na hru. Ten zabírá nejen (poměrně abstraktní a Londýn evokuje hlavně řeka Temže uprostřed a ikonické prvky města nad mapkou) mapu Londýna s předem určenými stanicemi metra, ale také prostor pro zapisován bodů. K němu zde najdete dvojici pravidel (česká a slovenská), sadu karet stanic, zvláštních vlastností a společných cílů a čtyři pastelky v barvě modré, zelené, růžové a fialové. Ty jsou ve finále asi jediný trochu problematičtější prvek hry, protože nejsou úplně výrazné při kreslení. Poslouží, ale klidně bych si dokázal představit sytější barvy. Ostatně ona barvami září jinak celá hra, protože grafika je opravdu dost barevná a výrazná a zaujme na první pohled.

Jinak si můžete níže v galerii povšimnout ještě malého promo balíčku/rozšíření s názvem Den otevřených dveří, který přináší další malou sadu karet a zvyšuje variabilitu hry.

Celkově je provedení hry jednoduché, minimalistické, ale zároveň povedené a velmi příjemné.

 

Kdo si to nakreslí nejlíp?

A jak že to celé plánování a budování probíhá? Popišme si základní variantu. Na počátku dostane každý hráč jeden plánek a jednu ze čtyř pastelek.  Pokud hrají méně než čtyři hráči, zbylé pastelky se nikam nevrací, ale rozloží se mezi hráče, protože i tak budou potřeba. Vždy totiž využijete všechny čtyři barvy. Na začátku kola, kdy se hrají vždy 4, se zamíchají karty stanic (celkem 11) a může se hrát. Vybraný hráč – revizor – otočí vrchní kartu stanice a všichni hráči (v prvním kole) najdou počáteční stanici barvy, kterou v daném kole používají a tu musí spojit se stanicí, která symbolem odpovídá dané kartě (např. kolečku). Jakmile všichni zakreslí nebo vynechají, pokračuje hra dalším obdobným tahem. Tedy s tím rozdílem, že už mohou hráči navazovat na kterýkoliv konec své trasy. Každé kolo trvá tak dlouho, dokud není otočeno a vyhodnoceno 5 karet podzemních stanic, tedy každé kolo bude trvat 5-10 tahů. Jakmile je kolo ukončeno, nastane bodování dané trasy – sečtete počet čtvrtí, ve kterých je linka vedena, to vynásobíte největším počtem spojených stanic v jedné z nich a k tomu přičtete dva body za každé přetnutí řeky Temže. Po vyhodnocení následuje buď další kolo – posunou se barevné pastelky, revizorem se stane další hráč a zamíchá se balíček stanic a dále se postupuje obdobně, nebo případně dojde k závěrečnému vyhodnocení hry. Zde sečtete nejen bod za jednotlivé linky, ale dále také za přestupní stanice dle počtu tras v nich spojených, za propojené stanice turistických atrakcí případně za splněné úkoly v pokročilém režimu hry.

Ano, hra kromě základního jednoduššího režimu nabízí hned dvě zvláštní pokročilé varianty, a to společné úkoly a zvláštní vlastnosti barev. Prvním, řekněme modul, se skládá z pěti karet, kdy se vždy náhodně nalosují dvě a ty za splnění přinášejí nějaké ty body navíc, přičemž úkolem je např. určitý počet křížení řeky, stanice v každé ze 13 čtvrtí či aspoň 8 přestupních stanic. Druhou variantu jsou zvláštní vlastnosti barev, kdy ke každé barvě je jedna z karet se speciální vlastností, kterou lze jednou za hru využít – např. dodatečná výhybka pro větvení tratě, 2 úseky místo jednoho atd.

Jak už bývá zvykem, lze i Příští stanici hrát sólo. V tomto případě hra v podstatě probíhá jako obvykle a lze přidat i pokročilé moduly. Cílem je získat co nejvyšší skóre a porovnat ho s výsledky v přiložené tabulce, přičemž dostat se až na „Legendární“, tedy vrchol snažení je pěkná výzva.

 

Jaká je?

Příští stanice Londýn je v kostce řečeno příjemná, rychle plynoucí kreslící hra pro všechny. Zároveň ale trpí i všemi takovými těmi typickými „kreslícími“ příznaky. Takže postupně.

Začneme tím, řekneme negativním. Hra je solitérní. Interakce ne že by bylo málo, ale ona je doslova nulová. Jediný okamžik, kdy si uvědomíte, že u stolu nejste sami je předání pastelky. Jinak si každý hraje na své vlastní mapce a ve své hlavě dumá, jak kterou část trasy co nejefektivněji zakreslit. Není to ani závod o body nebo nějaké rychlé dokončení, všichni jsou tu bodování stejně.

A teď spíš k pozitivům. Hra je super jednoduchá. Pravidla jsou v přiložené brožurce na pár stran a ať už se jedná o základní hru nebo moduly, vše pochopíte i vysvětlíte do pár minut zcela bez problému. Základní mechanismus je jednoduchý a čistý, i když hra dokáže zavařit hlavu, tím jak se snažíte neustále vymyslet co nejlepší propojení míst, čtvrtí, linek, překročení řek atd. pro maximalizaci bodů.

O nějakém propojení tématu a hry asi nemůže být řeč. Hra je v zásadě absolutně abstraktní a nějaký tematický rámec tady máte položený a ve své podstatě funguje, ale při je vám úplně jedno a prostě spojujete barevné linky pro zisk bodů.

Co se mi osobně líbí, to je grafická, výrazně barevná stránka hry s pěknými malými londýnskými atributy.

Hra o zdokonalování. V zásadě hrajete pokaždé to samé/velmi podobné, ale cest jak dosáhnout maximální skóre je nepočítaně a je radost je objevovat. Variabilita je zajištěna zejména náhodným otáčením karet, případně pokročilými moduly – když už najdete nějakou pěknou strategii, úkoly vám jí zase rychle zboří, protože vás hra motivuje je minimálně zkusit splnit.

No a samozřejmě nesmím zapomenout na promo/malé rozšíření s názvem Den otevřených dveří, které přidává sadu karet, které do hry vždy na začátku partie přidají další stanici s turistickou atrakcí. Je to malá, drobná změna, která ovšem potěší a nutí zase trochu změnit strategii.

Další věcí, kterou hra vyniká, a díky které se pro mě stává favoritem podobných her je minimální prostorová náročnost a absolutně zanedbatelný čas přípravy. Prostě vezmete plánek, zamícháte karty a hrajete. Díky tomu se hra hodí kamkoliv – na cesty, na nudu před obědem, na večerní posezení, do vlaku… no prostě kamkoliv, kde zvládnete zanést linky na papír.

Po pár hrách si uvědomíte, že těch 11 karet, které se neustále točí, jde do jisté míry předvídat a propočítávat, což vám umožňuje plánovat minimálně částečně dopředu svou strategii.

Příští stanice Londýn je povedenou, rychlou, lehkou a přístupnou kreslící hrou, která se hodí do každé rodiny, ale která dokáže potrápit mozkové závity v honbě za body a úspěšnými architektonickými návrhy a budováním metra. V malé krabičce se skrývá pořádná porce zábavy na dlouhé hodiny hraní. Tak jaký bude příští stanice? Tokyo?

 

Hru můžete i s promem koupit na Cechu hráčů zde!

 

Příští stanice Londýn

Autor: Matthew Dunston

Vydavatelství: MindOK

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 1-4

Věk: 8+

Herní doba: 15-25 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: