Příští stanice Paříž

Londýnské metro jsme už zdárně ovládli, ale k příležitosti Olympijských her je nyní potřeba vybudovat podzemní síť linek a kolejí v Paříži. Zvládnete to?

Různých kreslících her na mnoha úrovních a pro pestrou škálu hráčů vyšlo za posledních pár let i u nás dost, ať už se jedná o Kartografy či Stezky tukanů, ale také na jednu stranu trochu nenápadnou hru Příští stanice Londýn. Ta si nejen v naší redakci rychle vydobyla svou přístupností, ale až nečekanou hloubkou a možnostmi pevné místo, a tak nás příjemně potěšila zpráva, že Mindok chystá pokračování s podtitulem Paříž, a to nejen z důvodu konání letošních Olympijských her. Nutno zmínit, než se na hru vrhneme, že v celé řadě existuje ještě třetí hra – Tokio – která v případě úspěchu předchozích také vyjde i u nás.

Příští stanice Paříž je hrou o vymýšlení a kreslení tras metra a propojování stanic a čtvrtí autora Matthew Dunstana. Připravená je pro 1-4 hráče s věkovým doporučením 8+ a herní dobou pohybující se okolo 20-30 min na partii. Každý z hráčů se ujme jedné z předtištěných map zobrazujících plán francouzské metropole plný městských čtvrtí a významných stanic a v rámci čtveřice kol se snaží vytvořit co nejlepší síť čtyř barevných linek lokálního metra a posbírat tak nejvíc bodů.

 

Plánovací výbava správného inženýra

Hra přichází ve stejných minimalistických rozměrech a v magnetické krabičce, jako její Londýnský předchůdkyně. To zní dělá mj. ideální hru do tašky kamkoliv sebou, ať už jedete k moři či na hory a hledáte pěknou chytrou menší hru. Ostatně hra nepotřebuje žádný přehnaný prostor ani po rozložení na stůl.

Po otevření zabírá vnitřní prostor boxu blok mapek Paříže s vyznačenými možnostmi rozvoje tras, stanicemi, významnými místy, ale i čtvrtěmi a potencionálními kříženími, ale i bodovací tabulka ve spodní části. Dále tu máme čtyři barevné pastelky reprezentující čtyři barvy postupně tvořených tras, karty stanic nadzemních i podzemních (rozlišují se barvou a určují délku kola, pětici karet společných úkolů a mini rozšíření v podobě městských bran, které hru obzvláštňují oproti ostatním hrám série.

Osobně se mi líbí jednoduché, komiksově výrazné barevné ztvárnění hry a její v podstatě jednoduchý profil. Co bych snad jen lehce vytknul, to jsou pastelky a osobně k téhle hře raději používám výraznější fixy či popisovače, aby byly zakreslované trasy pěkně znatelně vidět.

Celkově je provedení hry minimalisticky jednoduché, ale příjemně nápadité a funkční a také přehledné.

 

Jak na to?

Hra je jednoduchá a velmi přístupná i pro mladší ročníky či nehráče, ale dá se hrát ve dvou variantách, aby ani zkušení inženýři sítí metra nepřišli zkrátka a neměli čas se nudit.

V základní variantě hry dostane každý hráč na počátku jeden plánek města a jednu ze čtyř různě barevných pastelek.  Pokud hrajete v menším počtu hráčů, neznamená to, že by ostatní barvy byly vyřazené, ale připraví se bokem, protože vstoupí do hry v dalších kolech. Tady totiž platí, že co kolo, to jedna barva linky metra. 

Na začátku každého ze čtyř kol jeden hráč v roli revizora zamíchá všechny karty stanic a může se hrát. Revizor otočí vrchní kartu stanice a všichni hráči (v prvním tahu) najdou počáteční stanici barvy, kterou v daném kole aktuálně používají, a tu musí spojit se stanicí, která symbolem odpovídá otočené kartě (třeba čtverci, kolečku či žolíku z více symbolů najednou). Jakmile všichni zakreslí část úseku nebo vynechají, za předpokladu že nemohou propojení zakreslit nebo jen nechtějí, pokračuje hra dalším obdobným tahem. Tedy s tím rozdílem, že už mohou hráči navazovat na kterýkoliv konec své trasy, nikoliv z výchozí stanice. Každé kolo trvá tak dlouho, dokud není otočeno a vyhodnoceno 5 karet podzemních stanic, tedy každé kolo bude trvat 5-10 tahů. Jakmile je kolo ukončeno, nastane počítání bodů za trasu – hráči sečtou počet čtvrtí, kterými je linka vedena, hodnotu vynásobí největším počtem spojených stanic v jedné z těchto čtvrtí, a k tomu navíc přičtou dva body za každou propojenou turistickou atrakci, což jsou zvláštní cíle na plánu. 

Po vyhodnocení existují dvě možnosti. Buď následuje další kolo – posunou se barevné pastelky o hráče dál, stejně jako pozice revizora, nově se zamíchá balíček stanic a hraje se další kolo. Pokud bylo ovšem dohráno kolo čtvrté, následuje konec hry a závěrečné bodování. Nyní je čas sečíst nejen body za jednotlivé linky získané v průběhu hry, ale dále také za přestupní stanice dle počtu tras v nich vedených a za speciální místa křížení na mapě, kterými linky procházejí.

Kromě shora popsané základní, jednodušší varianty, nabízí hra dva zvláštní pokročilé režimy, a to společné úkoly a městské brány. Prvním varianta se skládá z pěti karet, kdy se vždy náhodně nalosují dvě, a ty za splnění udané podmínky přinášejí extra body všem úspěšným budovatelům. Druhou variantu jsou městské brány. Ty přinášejí extra motivaci budování tras do okrajových čtvrtí, protože s tím jsou spojené bonusy v podobě nových výhybek, extra úseků trati či zvýhodněného bodování. 

Příští stanici Paříž si lze úplně krásně zahrát i sólo a taková varianta se v podstatě v ničem neliší od hry více hráčů. Jen prostě střídáte pastelky sami a sami si otáčíte karty, ale můžete si zahrát jak základní, tak i pokročilé varianty hry. Cílem je získat co nejvyšší skóre a překonávat limity dané tabulkou na konci pravidel.

 

Dojmy

Příští stanice Paříž je příjemnou, rychle svižně plynoucí a zbytečně nekomplikovaná kreslící hra pro všechny věkové, ale i zkušenostní kategorie hráčů. Zároveň ale umí přes svou zdánlivou jednoduchost pěkně potrápit mozkové závity nejednoho dopravního inženýra u stolu.

Začneme trochu z negativní stránky, která je takovým neduhem podobných her - solitérnost. Interakce zde prostě absolutně chybí a po otočení karty si už každý sedí nad svým malým plánkem a kreslí cesty napříč Paříží. Kdyby se ve hře nepředávaly barvy mezi koly, možná si do konce partie ani nevšimnete, že tam někdo další sedí. Což má ale naopak vcelku pozitivní vliv na plynulost partie, kdy všichni hrají společně a na absolutně žádné rozdíly v počtu hráčů.

A teď spíš k pozitivům. Hra je krásně jednoduchá a maximálně přístupná. Pravidla jsou na pár stránkách a snad nejkomplikovanější částí je počítání bodů, které ovšem můžete v klidu projít všichni společně. Základní mechanismus – otočení karty + zakreslení trasy - je jednoduchý a čistý, i když hra dokáže svým promotáváním tratí a linek zavařit hlavu, tím jak se snažíte neustále vymyslet co nejlepší spojení, abyste z každé trasy doslova vylovili co nejvíce možných bodů.

Jasně, hra je ve své podstatě abstraktní, a to zda kreslíte v Paříži, Londýně či Tokyu poznáte jen podle nápisu na krabičce a pravidel a v různých změnách pravidel. Byť hra nabízí možnost vzájemného propojení her v sérii právě přes speciální úpravy pravidel.

Osobně jsem příznivcem barevného výrazného spektra všech her v sérii, a to Paříž mi v tomhle dělá svou grafikou upřímnou radost.

Hra nabízí pěknou škálu učení a zdokonalování své strategie. Jasně, je zde prvke náhody v otočených kartách, jejich pořadí a počtu tahů za kolo, ale neustále je prostor se zlepšovat, protože plán města zůstává stejný a už po první partii jistě uvidíte lepší možnosti stavby, než které jste využili.

Další věcí, kterou hra vyniká, a díky které se pro mě stává favoritem podobných her je minimální prostorová náročnost a absolutně zanedbatelný čas přípravy. Prostě vezmete plánek, zamícháte karty a hrajete. Díky tomu se hra hodí kamkoliv – na cesty, na nudu před obědem, na večerní posezení, do vlaku nebo do metra. No prostě kamkoliv, kde zvládnete zanést linky na papír.

Po pár hrách si uvědomíte, že těch 11 karet, které se neustále točí, jde do jisté míry předvídat a propočítávat, což vám umožňuje plánovat minimálně částečně dopředu svou strategii a odhadovat, co ještě zbývá, a co by mohlo přijít jako další v pořadí.

Příští stanice Paříž je povedenou, rychlou, lehkou a přístupnou kreslící hrou a také povedeným, zase trochu jiným a originálním, pokračováním úspěšně zavedené série, kterou si můžete pořídit ať už na rodinné hraní nebo jen tak na cesty s přáteli. V podstatě jediná limitace je totiž počet hráčů u stolu, který zůstává na čtyřech. V kapesním balení  se skrývá pořádná porce zábavy na dlouhé hodiny hraní. Tak bude i to Tokyo?

 

Hru můžete koupit na TLAMA games zde!

 

Příští stanice Paříž

Autor: Matthew Dunston

Vydavatelství: MindOK

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-4

Věk: 8+

Herní doba: 15-25 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: