Root aneb válka v lese

Markýza z Kocourova, Rody Orlího hnízda, Lesní aliance a Tulák. 4 frakce, 4 odlišné přístupy, 4 odlišné strategie a jen jeden les k ovládnutí. Vítejte v lesní válečné vřavě. Vítejte v Rootu.

O hře Root jsme už u nás jednou psali zde. Nyní se nám ale do ruky dostala vymazlená česká verze od vydavatelství Fox in the Box a jejího majitele a nadšence Davida Hanáčka. Liška v boxu přináší na náš trh vždycky trochu zvláštní hry, a to nejen tématikou – vznik a vývoj života v sérii Bios – ale i komplexností – obchodníci v historickém Paxu –, a nebo v neposlední řadě přeci jen pravidlově náročnější – což jsou asi všechny. Dlouho nám tu od nich chybělo něco přístupnějšího, uchopitelnějšího pro širší publikum. A tak jsme dostali Root. I když ona tahle hra trochu klame tělem.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o nějakou rodinnou hříčku plnou zvířátek v lese, ale opak je pravdou, protože Root je krvavá strategická light wargame řežba v lese, kde se čtyři absolutně rozdílné frakce doslova „mydlí“ o nadvládu. Hra je určena pro 2-4 hráče, ale v zásadě zde platí čím vyšší počet, tím lépe a hned na úvod řeknu, že ve dvou hra trochu pokulhává a je vhodná spíš na naučení. Stejně tak věková hranice 10+ je spíš takové hodně minimální doporučení a ze zkušenosti můžu říct, že čím starší, tím lepší a s dětmi bych už Root znovu nehrál, protože těch věcí, které musíte řešit je na ně zkrátka moc (ale o tom dál). Za hrou stojí designér Cole Wehrle, od nějž můžete znát třeba John Company, která se chystá opět u lišky v krabici na trh už na podzim, a nebo Pax Pamir (toho se asi nedočkáme nikdy, škoda). Každopádně jak navrhl Root vlastně nechápu, protože něco takového by jen tak snad nevymyslela ani parta zkušených designérů nebo kvantový počítač. Ale pojďme už tradičně pěkně postupně.

 

V lese a v jehličí

V krabici obsahující krásnou barevnou ilustraci všech čtyř základních frakcí – a ano, grafiku celé hry jsem si zamiloval ještě před prvním zahráním, ale uznávám, že někoho může až pohádková stylizace lehce odradit – na vás v první řadě čekají dvoje pravidla. V zásadě obsahují to samé, ale jedny jsou výuková pro začátečníky, druhá obsahují komplexní popis celé hry a nespočet situací. To jak se rozhodnete do hry proniknout je samozřejmě jen na vás, ale osobně doporučuji začít výukou a postupně nabalit další věci. Oboustranný herní plán znázorňuje lesy, mýtiny, louky, o které všichni nekompromisně bojují. Na jedné straně najdete klasickou „podzimní“ verzi, na druhé složitější zimní přinášející více variability. Opět ale platí rozhodně začít s jednodušší verzí a na zimu se přesunout až po několika partiích.  Pro každého hráče, respektive každou z frakcí je připraven herní plán, na kterém se dozvíte vše důležité a zároveň zde budete umisťovat své figurky, žetony atd. Když už jsme u žetonů, ty se dělí do několika kategorií a tvarů – pily a dřevo pro kočky, hřady pro dravce nebo vybavení pro tuláka. V neposlední řadě na vás čeká 56 dřevěných figurek a takřka 100 karet k různému použití. Jo a dvě desetistěnné kostky na souboje – zkrátka válka bez obětí neexistuje.

 

Jak se hraje?

Popsat hraní Rootu není nic jednoduchého, protože se jedná o geniálně asymetrickou záležitost. Zapomeňte na drobné změny nebo výjimky z pravidel. Ani náhodou. Tady se každá ze čtyř frakcí hraje úplně, ale úplně jinak. 

Jako první se samozřejmě připraví herní plán, rozlosují se frakce, připraví se všechny žetony, karty a jde se do boje.  No dobře, několik věcí je společných. V první řadě karty. Ty používají všechny frakce, i když ne vždy stejně. Karty obsahují jeden ze čtyř symbolů (přičemž 1 je žolík) a podle toho je můžete použít a využít. Na mapě lesa jsou mýtiny, na kterých budete bojovat, stavět, budovat svou říši a škodit ostatním – takže to je druhý společný bod zájmu. Třetím je pak souboj, který je sice řízen kostkami, ale díky systému možnosti hodit jen 0-3 a zranění podle počtu bojovníku je náhoda limitována a většinou si svoje šance lze velmi snadno odhadnout. Ono vůbec té náhody je méně, než byste čekali, respektive lze její míru silně ovlivnit tím, jak dobře (nebo špatně) hrajete za svou frakci. Posedlní společný bod je vítězství – nasbírání 30 bodů nebo výhry na dominanci – tedy splnění podmínek jedné z karet, přičemž to znamená v určitou chvíli ovládat všechny mýtiny dané barvy. K bodům vedou jak cesty společné (boj, likvidace žetonů soupeřů), tak i specifické pro jednotlivé národy (stavba budov, troušení hřadů u dravců, žetony sympatie atd.). A proč pořád píšu o té asymetričnosti a rozdílnosti? No k tomu vám musím představit jednotlivé herní národy. A právě jejich pochopní a strategie vede k vytouženému vítězství.

Předně tu máme Markýzu z Kocourova a její zrzavé kočičáky. Kočky hrají takový svůj area kontrol engine building. Na mýtiny staví své budovy, vysílají své vojáky a snaží se udržet maximální kontrolu. Ze začátku vám může připadat, že mají kočky navrch, Je jich všude tak nějak hodně a zároveň jsou rozlezlé po takřka celém lese. V tom tkví ale i jejich nevýhoda, protože se musí snažit udržet vše pod kontrolou a zároveň šířit svůj vliv a stavět. A ještě ideálně narušovat plány ostatním. A k tomu všemu mají zrzavé kožichy pouze 3 akce za tah a jejich hráč tedy musí příkladně plánovat a přemýšlet, k čemu je využít. Postavím snad tady další pilu? Naverbuju další loajální přívržence do svých řad? Nebo snad rozdrtím tu ptačí havěť v lítém boji? Hraní za kočky mi sice přišlo a přijde nejlehčí pro nováčky ve hře, ale zároveň je kupodivu těžké za ně vyhrát – zkrátka s velkou mocí přichází velká zodpovědnost.

Druhým národem jsou Rody Orlího hnízda. Mocná modrá ptačí aliance, která vládla lesu před kočkami a jak už to bývá, ráda by obnovila své výsadní postavení. Orlům k vítězství slouží programování jejich akcí. K tomu používají svůj „výnos“, tedy akce, které v každém kole rozšíří o jednu až dvě a pak je musí všechny postupně odehrát – tedy jak ty přidané, tak i všechny přidané v předchozích kolech. Postupně se jim tak hromadí nutné akce ke splnění a oni rozjíždějí svůj vlastní engine. A v čem je háček? Ptáčci jsou tak trochu diktatura a jak víme z historie, té stačí relativně málo a sesype se vám jako domeček z karet. Jakmile nemůže hráč ptáků jednu z akcí zahrát, jeho frakce upadne do chaosu, ztratí nějaké ty body, musí zvolit nového vůdce, ale hlavně musí programovat hezky od začátku. Ač se to možná nezdá a vypadá to nelogicky, občas není řízený úpadek vůbec na škodu ve vhodnou chvíli a naopak to může být skvělá strategie k výhře. Vše ale záleží na vašem plánování, a také tom, jak hrají soupeři (ostatně jako u všech). Ptáků sice není tolik jako koček, ale jejich počet akcí může stoupat do závratných výšin a žetony hřadů, které jim přinášejí body, zaplňují herní plán jako velká voda.

Třetí do party je záškodnická Aliance – aneb soudruzi lišky, žáby, ježci, zajíci, králíci… prostě všechny možná zvířata v lese. Ti všichni se rozhodli, že bylo dost nadvlády diktátorských režimů v podobě koček nebo ptáků a je čas na trochu demokracie. Aliance funguje na principu partyzánského boje. Pomalu a postupně se rozlézá po lese, rozhazuje své žetony sympatie, a tam kde je umístí, může iniciovat vzpouru a převrat. Hráč Aliance ovšem nejenže šíří své žetony Sympatie, ale také buduje svůj balíček stoupenců, do kterého postupně přidává karty a rozšiřuje tak své možnosti. Do tohoto balíčku povinně přispívají i protihráči, protože když se snaží vzpouru potlačit, má to přesně opačný účinek a každá zpráva o krvavém útlaku posiluje snahu o převrat. Aliance není velká a hlavně z počátku se drží a musí držet zpátky a pomalu šířit své ideály, ale jak hra pokračuje, získává na síle a pokud jí ostatní dostatečně nehlídají, může se rychle rozšířit po lese a slavně pozvednout prapor revoluce.

Poslední do party je Tulák. Hned na začátku vás asi překvapí, že hra za Tuláka je oproti ostatním národům takové RPG, protože dostanete jen jednu jedinou figurku a hlavně hra za něj je snad úplně nejodlišnější (pokud to ještě jde) oproti všem ostatním. Tulák neusiluje o nějakou absolutní nadvládu nad lesem, ale naopak je to samotář, který se řídí jen vlastním prospěchem. Tu pomůže tady, tu tam, ale vlastně pořád hraje proti všem. I s nimi zároveň. Zároveň se jako jediný může mimo mýtiny dostat i do lesů může tak okovat několik plánů ostatních najednou. Jedná se tak v zásadě o jakýsi balanční prvek, který může regulovat snažení ostatních, aby nikdo neutekl. Tulák využívá ke svým akcím předměty – ty získává buď průzkumem ruin na mapě, nebo od ostatních výměnou za karty. Je tak důležité, aby byl zadobře se všemi a vlastně s nikým – aby získal, body musí totiž nejen chytře vyjednávat s ostatními a pomáhat jim, prozkoumávat a plnit úkoly, ale i bojovat na mýtinách. V zásadě lze říct, že hra za Tuláka je nejtěžší ze všech a do hry se dostane skutečně jen při hře 4 (a s rozšířením více) hráčů. Jeho hráč musí hrát velmi chytře a neustále balancovat na hraně mezi frakcemi a jejich přízní i nenávistí. Jen promyšlené politické tahy vedou k vítězství. Navíc má Tulák oproti ostatním ještě jednu cestu k vítězství – může se „přisát“ k jiné frakci a vyhrát společně s ní.

Tolik k přiblížení hraní hry Root. Jak asi vidíte, hned na začátek vás nečeká úplně nic jednoduchého. Ona ta pravidla nejsou úplně složitá, to vůbec ne, ale hra je skutečně komplexní a vzhledem k rozdílnosti frakcí musíte vstřebat a pak vysvětlit vlastně 4 hry v jednom. Jak jsem už psal výše, hra obsahuje hned dvoje pravidla a ty základní mají mnoho vysvětlujících popisků, takže pochopit základ není těžké, ale mnohem těžší je pak hru na mapě rozjet. Ze začátku totiž není úplně snadné všechno uchopit a správně naplánovat, ale nebojte, rychle do toho všeho proniknete a odměna za snažení je skutečně sladká. Ostatně snad jste nečekali od Fox in the Box žádnou jednoduchou hříčku, že ne?

 

Jaký je Root?

Než se pustím do vlastního hodnocení, pojďte se společně lehce mrknout na výčet ocenění Rootu. Cena Golden Geek v kategorii Hra roku 2018, k tomu první místo ve vedlejších kategoriích jako Tématická hra nebo Výtvarné zpracování. Nominace v kategorii Válečných her, ocenění pro rozšíření. Podobně je na tom Root i v další prestižní deskoherní soutěži Dice Tower Awards. Tak jak vlastně vůbec můžu já Root hodnotit? Tohle vše snad mluví za vše ne? Ale dobře, tak postupně.

Předně je třeba říct, že Root není pro každého. Už jsem to psal výše, že grafické zpracování a stylizace svádí někam jinam, ale tohle je skutečně hra pro dospělé hardcore hráče. Ti si jí užijí nejvíc. Ono nejde o to, že by základ byl nějak složitý, ale v podstatě se musíte naučit čtyři hry a ty neustále sledovat a dávat pozor. Není to o tom, že si vykonáte svoje akce a můžete si jít dolít pití, ani náhodou. Tady zkrátka musíte sedět a hrát.

Druhým trochu kontroverzním bodem může být soubojový systém. Často se dočtete, že Root je válečná hra, a pak před první partií máte předsku, jak budete strategicky přesouvat jednotky a bojovat. Ono to tak ale úplně není. Boj je vyřešen zcela jednoduše, prostě si hodíte dvěma kostkami, udělíte pár ran a jede se dál. Ono to sice svádí k náhodě, ale díky relativně malému rozsahu a jasně danému systému zranění si však můžete náhodu minimalizovat takřka na nulu. 

Třetím trochu problematickým bodem jsou první hry. Ze začátku vám totiž bude chvíli trvat se Rootu dostat pod kůži, ale to bude opravdu jen ze začátku a věřte mi, že po pár tazích (maximálně hrách) vám vše krásně zapadne a bude šlapat jako hodinky od mistrů ze Švýcarska. Ostatně pokud jste již drželi v ruce jakoukoliv hru od Fox in the Box, tohle pro vás nebude překvapení.

Poslední věcí je komunikace a plánování. Root totiž nejde hrát v takovém tom klasickém „euroidním sólo“ módu, kde si každý řeší jen svoje problémy. Root je o interakci a domluvě, protože pokud nebudete využívat ostatní, nejen že nikdy nevyhrajete, ale někdo jiný všem ostatním hráčům o parník uteče a drtivě vyhraje. Root je zkrátka o neustále balanci a nějakém tom seknutí přes prsty.

Tolik tedy k nějakým těm záporům. A teď…

ROOT JE LÁSKA NA PRVNÍ POHLED! Ne, opravdu. Tohle je pro mě naprosto jasná hra roku v kategorii „Hry pro hráče“. V jedné hře se vám skloubí skvělé grafické zpracování, propracované a do posledních detailů vypiplané a hlavně funkční herní mechanismy. Tím že je každá frakce jiná snad nikdo nemůže říct (a od nikoho jsem to zatím neslyšel), že by ho Root nebavil. Nelíbila se vám hra za „kočky“? Tak si příště zkuste alianci. V důsledku obrovské asymetričnosti si každý najde to svoje a ve chvíli kdy se všichni u stolu hru naučí, bude vám neskutečně odsýpat a na stole vám bude probíhat takticko-plánovací opulentní strategické představení.

Pokud patříte mezi hráče, kteří mají rádi dobré hry s dobře odladěnou hratelností, nutností přemýšlet a plánovat, s interakcí a nějakým tím válčením musíte si ROOT bez debat minimálně jednou zahrát. Ale vsadím na to úspěch alianční revoluce, že u jedné partie nezůstanete!

 

P.S. K Rootu si můžete pořídit i Rozšíření Říčního lidu, přidávající nejen dva nové národy, ale také možnost přidat dalšího Tuláka a sólo mód.

P.P.S. Oficiálně nic venku není, ale přes Kickstarter proběhlo i druhé rozšíření a pevně věřím, že se ho po fenomenálním úspěchu hry dočkáme i u nás.

 

Koupit Root přímo u Fox in the Box!

 

ROOT

Autor: Cole Wehrle

Ilustrace: Kyle Ferrin

Vydavatelství: Fox in the Box

Počet hráčů: 2-4

Věk: 10+ (ale doporučuji ze zkušenosti vyšší)

Herní doba: 60-120 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: