Sabotér – Ztracené doly

Hej hou, hej hou, tak trpaslíci jdou. S krumpáčem a lopatou na cestě pro zlato a drahokamy do šacht a dolů ztracených. Nikomu ale věřit nemohou, když se vždycky najde nějaký ten zrádný Sabotér kopající za konkurenční tým.

Malá karetní hra Sabotér v české verzi od Albi už je poměrně letitou záležitostí. Banda trpaslíků prokopávající si cestu tunelem až k vysněnému zlatému pokladu se skrytým zrádcem ve svém středu, který všemožně hatí jejich plány, se poprvé objevila již v roce 2004. Od té doby dostala několik rozšíření, variantu pro dva hráče i obligátní výroční edici. A nyní se vrací v podobě Ztracených dolů, kde se z malé hry do kapsy složené z karet stává regulérní velká deskovka s herním plánem a mnoha komponenty. A opět pod hlavičkou Albi.

Stejně jako za původním Sabotérem, tak i za Ztracenými doly stojí designér Fréderic Moyersoen. A podobnost zde nekončí, neboť se opět jedná o hru někde na pomezí skupiny „párty“ a rodinné pro větší počet hráčů - konkrétně 3-9 hráčů od 10 let. Herní doba se pak pohybuje okolo 30-45 minut. Úkolem hráčů je ve skrytých rolích trpaslíků dvou týmů, zrádců a chamtivců hrajících jen za sebe vykopat z podzemní sítě tunelů a dolů co nejvíc zlata a dalších pokladů, protože jen jeden se může ve finále stát vítězem. Zásadou je ale hlavně se pobavit, a to jde Ztraceným dolům velmi dobře.

 

Větší bratr

Už když si položíte obě hry vedle sebe, musí vám být okamžitě jasné, že novinka prošla oproti svému staršímu bratříčkovi značným progresem. Krabice je několikrát větší a do kapsy jí nedáte, ani pokud byste byli hip-hopeři v plandavých teplácích. Po jejím otevření na vás kromě klasických pravidel vykoukne množství komponent v roztomilé family friendly grafice. V první řadě je to hromádka žetonů, rozdělená do vítězných bodů, kartónových figurek a žetonů trpaslíků, lesa a draka – no co by to byl za důl se zlatem bez šupinatého strážce? Žetony pak doplňuje velký hrací plán, na kterém se postupně vytváří síť cest a doly a hromada 91 karet různých typů, které na plochu vykládáte a tvoříte tak jedinečnou mapu. Tak vzhůru na cestu a do dolů!

 

Hledáme, kopeme a sabotujeme

Jak už to u podobného typu her bývá zvykem, tak z hlediska pravidel není hra nijak složitá a i méně zkušeným jí vysvětlíte během pár minut, což je velké plus.

Jako první se rozloží herní plán se sítí obdelníků a na něj se rozloží 4 doly lícem dolů a startovní místa a k němu tajně karty pokladů dle počtu hráčů. Vytvoří se společná zásoba všech žetonů a karet a každý z hráčů dostane kartu trpaslíka z modrého či oranžového týmu, kdy na lícové straně je ještě označení, zda je hráč věrný nebo zrádce. Podle své barvy dostane každý hráč jednu figurku a položí jí na příslušné startovní políčko daného rodu (každý má své) a navíc si každý ze společné nabídky vezme 5 herních karet. A může se začít.

Hráči se klasicky střídají v tazích, kdy ten aktuální má vždy nejprve na výběr povinně jednu z následujících možností:

1. Zahrát kartu cesty – ta musí být přiložena na herní plán k nějaké již dříve vyložené a musí všemi stranami „sedět“, podobně jako třeba u hry Carcassonne

2. Zahrát akční kartu – tyto karty mají různé efekty na průběh hry, ať už se jedná o pasti či jiná znepříjemnění a bránění v průchodu a postupu

3. Pokud nechce nebo nemůže ani jednu z výše uvedených karet zahrát, může naopak 1-2 karty z ruky zahodit bez efektu.

Po „karetní“ části může hráč pohnout svou figurkou po herních cestách za vytouženým cílem až o tři karty. V případě, že se trpaslík/hráč úspěšně dostane až do jednoho z dolů, prohledá ho a může získat jeden z pokladů rozložených při začátku partie. Ale pozor na draka, protože ten naopak na konci kola hráče stojí vítězné body. Jako poslední si hráč dobere karty ze společné nabídky do ruky a na tahu je soused.

Tímto způsobem se hráči střídají v tazích, dokud nedojde společná zásoba hracích karet nebo pokladů. Na konci kola všichni odhalí své role a v závislosti na tom, kde je kdo se rozdělí poklady – týmový hráči mezi sebe, sabotér přispěje soupeřům a sobec si nechá vše, co vykopal jen pro sebe. Po takovémto vyhodnocení následuje druhé kolo, které probíhá úplně totožným způsobem jako první. A po něm přichází závěr hry a trpaslík s největším množstvím pokladu se stává vítězem – tedy hrát můžete sice jako tým, ale vítěz je jen jeden, a to ten nejbohatší vousáč. Je to prosté, že ano?

 

Sabotér na druhou

Pokud by se nějak dal Sabotér: Ztracené doly shrnout, tak slovem evoluce. Zkrátka se jedná o vychytaný a vylepšený a rozšířený původní koncept hry, které si bere to nejlepší jak ze základu, tak z několika rozšíření i dvojkového duelu a vytváří z toho originální a zajímavý celek, ideální pro větší skupiny či rodinné hraní.

Na hře je asi nejzajímavější rozdělení do týmů, kdy ale ani své vlastní barvě nemůžete nikdy bezmezně věřit a nikdy nevíte, kdo vám může při závěrečném zúčtování drze vrazit kudlu do zad. Sice tak hrajete týmově, ale zároveň každý sám za sebe. Za každou roli musíte hrát trochu jinak, abyste maximálně využili její potenciál a samozřejmě získali maximální množství bodů.

Nespornou výhodou hry je maximální počet hráčů, který se zastavil až na čísle 9, což je za prvé vysoká číslovka a za druhé neobvyklá, protože kromě pártyovek si nevzpomínám na žádnou hru, kterou bych si mohl užít s takovým množstvím spoluhráčů. Navíc zde platí „čím víc, tím lépe“.

I přes svou jednoduchost a přístupnost hra není „hloupá“ a stále si zachovává svůj hráčský status, zábavnost a nutnost plánovat a přemýšlet.

Ztracené doly jsou zkrátka povedená evoluce zavedené značky, která pobaví hráče i nováčky. Navíc si troufnu tvrdit, že i odpůrcům původní hry má co nabídnout a minimálně za vyzkoušení určitě stojí. Jediná výtka je nakonec paradoxně k počtu hráčů, protože co se na jednu stranu jeví jako výhoda, je na druhou nevýhoda, protože v menším počtu hra poměrně zásadně trpí. Zkrátka stejně jako o diamantů – čím víc, tím líp. Tak jdeme kopat?

 

Koupit se slevou u Albi!

 

Sabotér: Ztracené doly

Autor: Fréderic Moyersoen

Vydavatelství: Albi

Rok vydání: 2019

Počet hráčů: 3-9

Věk: 10+

Herní doba: 30-45 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: