Šeptající les

V kouzelné harmonii magické lesa žijí stejně magická zvířata chránící svět kolem sebe. Aby toto magické místo přežilo do dalších dnů, musí se jeho obyvatelé snažit o zachování harmonie.

Kouzelné místo plné magie v hlubokém lese. Místo obývané magickými tvory, kteří možná vypadají obyčejně, ale pod jejich huňatými kožíšky a pírky se skrývají skrytá kouzla. Právě oni jsou strážci místní harmonie a tajemství a musí se neustálým putováním po stezkách a cestičkách starat o zachování jedinečného světa kolem. Taková je premisa nové hry vydavatelství Asmodee, která nese název Šeptající les, a o které musím hned na úvod napsat, že se jedná o vynikající a příjemnou abstraktní hru, která pořádně potrápí hlavu a na stole nádherně vypadá. Ale už postupně.

Šeptající les je tile placement hrou s plněním úkolů, za níž stojí dvojice Cristian Bustos s Bernardo Vásquez, kteří jí vytvořili pro 1-4 hráče od 8 let a s herní dobou pohybující se okolo 30 min na jednu partii. Každý z hráčů se ujme jednoho zvířecího druhu a rozšiřováním svého kousku lesa, maximální promyšleností a využitím dílků a plněním úkolů pohybem po místních stezkách, sbírá body v cestě za vítězstvím a dokonalou harmonií.

 

Zpracování

Magickou atmosféru přináší Šeptající les už prvním pohledem na krabici, kterou – stejně jako celou hru – zdobí ilustrace Weberson Santiago. Jeho výtvarný projev a ztvárnění je velmi hezké, byť nejvíc vyniká právě na krabici a v pravidlech, herní materiál už je o poznání více abstraktní, zejména pak šestihranné dílky, kterých je celkem 100 oboustranných pro klasickou hru a 4 speciální pro sólo. Sice se dočtete, že každý dílek reprezentuje dle své barvy jeden element/přírodninu, ale spíše vnímáte jen barvy. Byť je hře třeba přiznat, že symboly pomohou s jejím hraním i hráčům se sníženým či omezeným barvocitem. Poslední poznámka k dílkům – takhle tlustý kartón se jen tak nevidí. Z tohohle by se mohly řezat trojvrstvé desky. Kromě dílků najdete v krabici krásný látkový pytlík na losování, speciální karty a povedené dřevěné meeply ve tvarech čtyř zvířecích druhů – žab, jelenů, zajíců a ptáčků kardinálů (doufám, že jsem druhy identifikoval správně).

Samostatnou kapitolou je pak vybavení pro sólo hru, protože to používá zvláštní herní materiál jako speciální desku, medvědí figurku (ta jinak slouží jako žeton prvního hráče), ale i karty výzev a zvláštní čtveřici dílků pro označení.

Celkově je zpracování hry, z grafického i řemeslného hlediska moc hezké, kvalitní a herně i materiálově více než příjemné. Kéž by takhle vypadala každá hra „střední“ kategorie.

 

Jak na to?

V zásadě mohu říct, že Šeptající les není nikterak náročná hra, co se týče samotných pravidel a jejich náročnosti. Na začátku hry si každý hráč zvolí jeden zvířecí druh a vezme si jeho figurky, stejně jako počáteční startovní dílek. Bokem se připraví kombo karty a nabídka dílků náhodným nalosováním z pytlíku. A může se hrát.

Cílem hry je získat co nejvíce vítězných bodů, a to sbíráním a plněním úkolů a kombo karet.

Hráči se střídají v tazích, kdy aktivní hráč postupně projde trojici kroků. Podstatou hry je ze šestiúhelníkových dílků tvořit svůj kousek lesa a skládat barevné kousky tak, aby vytvářely barevné řady dle úkolech zadání, která se nacházejí na opačné straně jednotlivých dílků. Tedy tvořit pomyslné stezky lesem. Aktivní hráč nejprve doplní, případně obnoví nabídku dílků, vždy do šesti. Následně si může vzít buď dva dílky lesa (barevná strana) nebo jeden dílek úkolu (rubová strana s dominantním světlým polem). Tento dílek přiloží ke svému lesu, jediným pravidlem je návaznost dílku k předchozím a případně nutnost položení jedné figurky na dílek úkolu. Posledním bodem je možnost plnění úkolu/úkolů. Úkolové dílky ukazují vzor cesty, který je třeba vytvořit v lese jako např. řadu (libovolně natočenou) z dílků modré, červené a zelené, nebo třeba dvou zelených a dvou šedých. Figurka hráče pak takovou cestou projde, čímž splní úkol – dílek je odebrán z lesa – a poslední dílek v řadě otočí na úkolovou stranu jako novou výzvu ke splnění. Možná to zní trochu komplikovaně, ale na stole je hra krásně jednoduchá a plynulá.

V podstatě jediné, co je třeba doplnit, to jsou kombo karty. Není to totiž jen o splnění jednoho úkolu a šmitec, ale během jednoho kola lze splnit úkolů hned několik a čím víc, tím lepší a hodnotnější kombo kartu lze získat.

Hra končí ve chvíli, kdy je splněn určitý počet úkolových dílků jedním hráčem, od osmi po deset. Následně se spočítají body a určí vítěz.

Sólo hra je velmi podobná. Také se skládá les a plní úkoly, ale celý průběh je lehce upraven a záleží na kartách výzev a jejich úrovních a výzvách. A funguje to velmi hezky, i když úrovní je „pouze“ šest, rozhodně vás v sólu nečeká jen šest her, protože splnit všechny je pořádná výzva.

 

Dojmy

Musím říct, že Šeptající les se mi hodně líbí a krásně se trefil přesně mezi ten typ her, který mám rád – tedy abstraktní, chytré skládací hry založené na příjemném tématu a nekonfliktním průběhu, které svou magičností vykouzlí úsměv na tváři všem kolem stolu, ale zároveň dokáží solidně zavařit mozkové závity.

Zpracování hry je za mě velmi povedené – kvalitní, pevné a dobře udělané dílky, krásní dřevění meeplové a jednoduchá a přehledná pravidla.

Pravidla hry a její průběh ve své podstatě nejsou složitými veličinami. Tři kroky tahu se každý rychle naučí a pochopí. Přesto je ale hra solidním závarem, protože správné poskládání není až tak těžké u úkolů jako takových, ale spíše u komb a nutnosti promyslet si cesty dopředu. Úkoly ani na dílcích lesa nejsou tajné, takže každý ví, co může dále čekat a promyslet vytvoření komba a řetězení dílků je nedílnou, respektive důležitou součástí hry. A právě kombo karty u nás většinou dělali největší herní a bodový rozdíl a byly i rozdílem mezi zkušenějšími hráči a úplnými nováčky.

Ano, v zásadě se jedná o abstraktní hru, takže téma magického lesa zde úplně nějak silné nečekejte a hra by stejně fungovala třeba s vesmírnými loděmi nebo stavením městečka. Byť ztvárnění lesa a jeho grafické zasazení je moc hezké.

Hra pěkně funguje ve všech počtech hráčů, ale nejideálnější poměr pro nás byly dva. Sólo je také povedené, ale vyhrát na nejvyšší úrovně pro mě osobně bylo už opravdu složité a více mozek namáhající, než bych od podobné hry (já osobně) chtěl.

Líbí se mi, že díky přístupným pravidlům hru vysvětlíte i méně zkušeným hráčům, jako třeba takový Azul, byť zde je správné zahrání o něco větší výzvou s vyšší komplexitou. Aspoň pocitově po našich hrách.

Šeptající les je velmi povedeným skládáním plným barev a krásných meeplů, které za hávy lesních větví a mlází pod nimi skrývá veskrze chytrou a krásně zpracovanou abstraktní hru, kterou si užije celá rodina, a která by rozhodně neměla uniknout nikomu, kdo má podobný typ her rád, protože ve své kategorii by se mělo rychle jednat o novou stálici na trhu po boku legend jako Azul, Krajina zvířat a dalších. Pro mě je Šeptající les nesmírným a skvěle fungujícím překvapením, které si vždy rád zahraju.

 

Hru můžete koupit ve Světě deskových her zde!

 

Šeptající les

Autoři: Cristian Bustos s Bernardo Vásquez

Vydavatelství: Asmodee CZ

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 1-4

Věk: 8+

Herní doba: cca 30 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: