Amsterdam je nejen v Evropě, ale i ve světě vnímán jako místo svobody a zážitků. V takovém městě, kam se stahují lidé z celého světa za zábavou a zážitky ovšem nevyhnutelně musí bujet i kriminalita. A čas od času se objeví i zločin, na který je policie krátká a povolává na pomoc detektivy, aby ze stínů vytáhli i ta nejtemnější tajemství ve hře Shadows Amsterdam.
Komponenty
Základem hry jsou díly, ze kterých se vytváří herní deska. Každý je směsí hexagonových obrázkových dílků, jejichž ilustrace jsou velmi bohaté na detaily a v průběhu hry budou velmi důležité. Druhým neméně důležitým prvkem jsou pak taktéž šestiúhelníkové karty nápovědy. Nakonec už zbývá jen několik mapových dílků pro velitele detektivních agentur, malé paravánky pro schování těchto mapiček a několik dílků zobrazujících důkazní materiály v plastových stojáncích. Skvěle provedeným bonusem navíc jsou plastové figurky reprezentující jednotlivé detektivy na hrací ploše.
Seznam komponentů je celkem krátký, ale vše je provedeno v kvalitě, na kterou jsme zvyklí a pokud se nebudete opravdu snažit, je pravděpodobnost poškození minimální. Nedílnou součástí komponentů jsou ovšem ilustrace na nápovědách a herní ploše. Autorem je Studio81, jehož spoluzakladatelem a spoluvýtvarníkem je Maksym Hnatyk a právě na nich byl nejzodpovědnější úkol, protože na jejich práci vlastně stojí a padá celá hra. Proč? To si povíme později!
O čem hra je?
Perex vlastně popisuje hlavní zápletku hry. Policie si neví rady nebo postupuje příliš pomalu, a tak jsou na objasnění případu najati hned dva týmy soukromých detektivů. Samozřejmě ti pracují nezávisle na prodloužených rukou zákona, a pokud na ně narazí tak jim hrozí sankce, takže se musíte mimo hledání důkazů mistrně vyhýbat polapení. Vše je zasazeno sice do Amsterdamu, ale ne přesně do takového jaký známe nebo si ho případně představujeme. Svět hry Shadows Amsterdam je totiž antropomorfní, tedy obyvatelé jsou zvířátka, která se ovšem chovají jako lidé a také jejich anatomie a velikosti jsou poněkud uzpůsobeny lidskému životu.
Jak se hraje?
Možnosti hraní Amsterdamu jsou především dvě. První a hlavní mód hry je pro 4 a více hráčů ideálně sudého počtu, kteří se rozdělí na dva týmy. Losem, volbou či jakýmkoliv způsobem si budete přát, se určí velitel detektivní agentury, který se chopí paravánku, mapiček, uzamkne si ústa na sedm západů a nasadí profesionální pokerový výraz. Veškerá velitelova komunikace s vlastním týmem se musí omezit výhradně na podávání karet nápovědy svým podřízeným. Nápovědu podá buď jednu, pokud chce navést svůj tým o jedno pole, případně dvě v případě posunu o dvě pole.
Tým vyšetřovatelů pak musí najít nějakou asociaci nápověd s dostupnými poli na hracím plánu a posunout se ideálně tak jak si jejich velitel představuje. Detektivové se mezi sebou můžou radit a případně i zpívat a tančit, ale nikdy nesmí dostat jinou informaci ani záblesk či předem domluvený signál od velitele. Jsou tu ovšem výjimky kdy i velitel smí promluvit, a to v případě, že jeho tým narazí na nápovědu, policii či výhru. Týmy nehrajou v žádných kolech, ale jakmile se dohodnou tak postupují, vyhodnotí postup a získávají další nápovědu.
V případě že se vás nesejde více než 3, můžete si zahrát variantu hry Lidé vs. čas, kdy se snažíte v jednom týmu dokončit hru pod určité časové limity, které jsou dostupné ve free appce, kterou si můžete ke hře stáhnout.
Jaká hra je?
Zvířata? Detektivní zápletka? Že vám to něco připomíná? Nikdo asi nebude předstírat, že v tom trochu Zootopie nevidí a možná sami autoři by mohli o inspiraci tímto animovaným dílem hovořit. Antropomorfní a milý vizuál tak dává hře přitažlivost i pro mladší hráče, které by jinak obrázkovou interakcí Dixitu podobná detektivní hra mohla rychle omrzet a nudit.
Na první pohled by se také mohlo zdát, že role velitele detektivní agentury není moc zábavná, ale ve skutečnosti mi přijde jako nejlepší z celé hry. Vyžaduje soustředění, jistou dávku empatie a snaze porozumět tomu jak se na obrázky dívá váš tým a přizpůsobit se tomu. Strategické myšlení určitě také pomůže, protože si na začátku jasně určíte, kudy se tým pokusíte po mapě provést.
Jednoduchý koncept funguje skvěle a jediné co může nastat ve větším počtu je poněkud chaotické dohadování o postupu, ale to už záleží na hráčích a jejich temperamentu ne na pravidlech.
Shadows Amsterdam asi nikdo neoznačí za nejlepší hru roku, ale jako zábavná rychlovka, která potěší i vaše děti se tahle hra hodí perfektně a v konkurenci podobných obrázkových her si vede skvěle. Bohužel by se mohlo stát, že v době, kdy je poptávka především po Arkhamech, Scythech a další velkých hrách by mohla tahle malá hra zapadnout, protože přesně to Shadows je – velice povedená nadprůměrná malá hra.
Autor: Adam Vondra Vondris