Sky Team

Mezi hladkým přistáním a katastrofou je při létání jen tenká hranice. A celá váha odpovědnosti leží jen na pilotech. Dokážete vytvořit dokonalý tým?

Jedno staré přísloví praví, že dobrých dvojkovek není nikdy dost. O to víc, pokud přijdou s něčím novým a originálním. Novinka Sky Team od Blackfire splňuje obě tyto podmínky – jedná se o dvojkovku a přináší originální kombinaci dedukce a kooperace mezi hráči. Jak už název a ostatně i sama krabice napovídá, není úkolem hráčů nic menšího, než uřídit a hlavně úspěšně přistát s velkým dopravním letadlem, protože v opačném případě může vše dopadnout pořádnou katastrofou.

Sky Team v sobě prostě kombinuje dva mechanismy, u kterých byste to úplně nečekali, a to vzájemnou spolupráci a zároveň jistou dedukci, protože během hry se, minimálně částečně, nemůžete domlouvat a musíte svého spoluhráče a jeho kroky odhadovat, to vše navíc spojené s dice placementem. Jak už to tak v kokpitu bývá, hru si zahrajete přesně ve dvou od 14 let a jedno přistání vám zabere něco okolo 20-30 min. A ano, právě přistání s dopravním letadlem na různých světových letištích je ústředním tématem hry, kdy za pomoci kostek musíte provést všechny před dosedové úkony, ale také zajistit prázdný koridor a dráhu a úspěšně zabrzdit stroj na ranveji. Připraveni? Tak sluchátka na uši a letíme.

 

Funkční kokpit

V první řadě vás musím trochu zklamat. Sice je Sky Team hra o létání, ale letadlo nedostanete. Ne v pravém slova smyslu, protože v krabičce s logem Scorpion games (Turing Machine) na vás čeká hlavně centrální společná přístrojová deska, která je dokonce trojvrstvá – z jedné strany má výřezy na umístění kostek, klapek, brzd a dalších ukazatelů, na druhé pak zasouváte ukazatel výšky a přiblížení k letišti. Troufám si říct, že deska (samozřejmě v osekané podobě) zobrazuje všechny hlavní ukazatele řízení letadla jako výškoměr, klapky, brzdy, radiostanici, ovládání motorů a náklonu nebo rychlosti. Každé pole na desce je pak určeno buď pro pilota (modré), kopilota (oranžové) nebo pro oba.

Kromě toho najdete pod víkem dvě sady barevných kostek, dřevěná letadýlka zacpávající přistávací prostor, karty, zástěny pro hráče, ale také několik různých cílových letišť a speciálních modulů, které posouvají hratelnost a variabilitu do takřka nebeských výšin. A to ani nemluvím o dalších možnostech ke stažení a tisku zde.

Z hlediska zpracování nemám hře co vytknout a osobně jí považuji za nadprůměrnou. Jsem i rád, že se tvůrci snažili minimalizovat použité plasty, a to i v případě balení hry. Hra zabere tak akorát místa a není nijak prostorově náročná a hodí se tedy i na cesty ve dvou. Centrální palubní deska funguje i se svými prořezy skvěle a vše na ní perfektně drží. Hodně se nám líbil drobný detail znázorňující náklon letadla v podobě průhledného ukazatele, kterým doslova otáčíte a víte, jak se váš stroj kroutí ve větru a vlivem vašich rozhodnutí.

 

Jak na to?

Cíl téhle hry je v podstatě úplně prostý a jasný – nespadnout a úspěšně přistát. Co ale na papíře vypadá snadně, je herně poměrně výzva a to už na základním letu do Montrealu, kdy vám do letu ještě nepromlouvají další vlivy jako zledovatělá plocha, nedostatek paliva či silný vítr.

Na začátku hry připravíte ústřední desku, všechny ukazatele dle návodu, vybrané letiště a případné moduly, každý hráč obdrží jednu zástěnu (pilot modrou, kopilot oranžovou) a sadu příslušných kostek. No a vzhůru do oblak.

V průběhu několika kol reprezentujících postupné klesání v přibližovacím a přistávacím manévru odehrajete vždy postupnou sekvenci kola. Ta se sestává z hodu a probrání strategie, umisťování kostek a konce kola.

V první části je jediná možnost, kdy se lze během hry domlouvat na strategii létání a přistávání. Komunikace je samozřejmě důležitá, protože pouze společně jste schopni udržet letadlo správně ve vzduchu bez nemilé vývrtky směrem k zemi, ale také se správně pracujícími motory a na dostatečně prázdné letové trase – ne, nejste jediní, kdo přistává. Vtip je v tom, že se můžete domlouvat, ale hod a hozené hodnoty, které jsou stěžejní, jsou tajné před spoluhráčem.

V druhé části kola dochází k umisťování kostek na jednotlivá pole a to postupným střídáním, přičemž platí, že hráči mohou jen na pole své barvy a zároveň jsou limitování předtištěnými hodnotami (např. u podvozku a klapek). Důležité je si uvědomit, že každou akci je třeba provádět s maximálním rozmyslem, protože stejně jako ve skutečnosti, i jen prosté vysunutí podvozku mění aerodynamiku letadla, která má vliv na náklon, stejně jako klapky. Navíc náklon je důležitý v tom, že se vyhodnocuje z hodnot kostek obou hráčů a pokud spoluhráče špatně odhadnete, můžete letadlo rychle poslat k zemi. A to ani nemluvím o takové radiostanici, která slouží k čištění příletového koridoru, který je plný „konkurence“ a neustále hrozí srážka. No a samozřejmě chcete mít i dostatečně využité brzy, protože dráha není nekonečná. A už jsem zmínil, že umístění některých kostek – motory a náklon – jsou v každém kole povinné?

Na konci kola dochází nejen k údržbě a návratu kostek z desky, ale hlavně k postupnému přibližování letadla k letišti směrem dolů (snižování výšky). Hra tak má pevně danou délku, která se právě výškoměrem krátí a vy se snažíte připravit letadlo na přistání a zároveň se včas přiblížit až na letiště. Jinak ano, zase to vede k pádu. Jakmile se „střetne“ ukazatel letiště a výšky, nastává závěrečné kolo, kdy je důležité udržet letadlo v rovině, ale také dostatečně zabrzdit, mít vysunutý podvozek a klapky a i prázdnou přistávací plochu. A ano, sice to zní, že je toho dost, ale hratelnost téhle hry je tak čistá a pěkná, že po první partii už jste ostřílenými leteckými harcovníky.

V krabici sice není, ale na BGG se dá vyzkoušet ke hře i několik variant sólo módů. A překvapivě fungují zcela uspokojivě. Ne, není to tak dobré jako hra ve dvou, ale na vyzkoušení a zkrácení čekání na spoluhráče? Proč ne!

 

Dojmy

Neprodlužujme to – Sky Team je naprostá bomba a troufnu si říct, že jeden z horkých kandidátů na dvojkovou hru roku. To co se ještě dle pravidel jeví třeba zvláštně absolutně, rozkvete, jakmile hru rozehrajete a pustíte se do nebeských manévrů s kovovým obrem.

Produkčně je hra zvládnutá na jedničku. Vše je pěkné, přehledné, kvalitní, herně fungující. Moc se mi líbí plně funkční herní deska a její zpracování. Pravidla nejsou náročná a v zásadě i lehce uchopitelná, navíc zástěny slouží i jako lamakarty a po prvních hrách už jsem do nich ani nekoukali.

Co se mi líbí hodně, to je mimořádná variabilita a možnosti. Jen základ by byl při neustálém opakování trochu málo, ale hra nabízí nespočet různých (a různě náročných) letišť a modulů, které upravují podmínky a simulují skutečné problémy a nároky na piloty, ať už je to led na ploše a nutné větší brždění, silný vítr vychylující letadlo, nutnost neletět přímo, ale přibližovat se v zatáčkách, nenadálé přílety jiných letadel apod. Na Montrealu se zkrátka hru naučíte, ale její potenciál rozkvétá každým dalším scénářem a možností, které celkový zážitek posouvají vždy o kus dál.

Ano, hru dokáže potrápit náhoda, a to už v zelených (nejjednodušších) letištích, ale je třeba počítat s tím, že hře prostě dominují kostky a zároveň lidský faktor, který vede ke špatné domluvě/odhadu či zapomětlivosti – zkrátka zamrzí, když se ze všech sil snažíte a zapomenete na umístění té jedné potřebné kostky na motory, což vede k nezadržitelnému pádu.

Hra je hodně tematická. Prakticky vše, co zde děláte, simuluje let a letové podmínky a má dobře tematicky provedenou provázanost – třeba vliv podvozku na aerodynamiku, kopilota a jeho větší vliv na radiostanici atd. Vše má provázanost i s časem, kdy asi v prvním kole nevysunete podvozek v nějakým 7k metrech na zemí, ale nejprve se domluvíte na prázdném koridoru a budete řešit rychlost a až následně posunovat kola či klapky (a ideálně vzájemně, protože mají vliv na společné ukazatele). Vzájemná komunikace mezi koly je strašně důležitá, ale je svěží její absence a omezení v průběhu umisťování kostek, kdy se můžete jen v hlavě dohadovat, co váš soupeř hodil za hodnoty a kam a jak je rozmístí. 

Náročnost hry je dána tak akorát. Hra obsahuje výzvy od zelené (nejjednodušší) po skoro až legendární černou, kdy ale už v základu je hra výzva a ne každé přistání znamená automatický úspěch a hra vás drží v napětí a ve střehu od začátku do konce. Čím náročnější scénář a podmínky, tím je samozřejmě zásadnější kooperace, ale subjektivně i vliv náhody, který vám mnohdy zařídí několikeré opakování přistání.

Variabilita, tematičnost, provázanost, skvělá hratelnost, perfektní nápad a neotřelé téma. A hlavně vynikající hra. To vše dělá ze Sky Teamu žhavého kandidáta na každou sbírku a hlavně perfektně vlastně i přístupnou a skvěle fungující hru, kterou si náramně užijete ať už třeba na cestách nebo při společných večerech. Velmi žhavý kandidát na dvojkovku roku (a že už teď je konkurence veliká) a snad jediné, co by snad někomu mohlo vadit, je kooperace, protože tu samozřejmě u deskovek na každý ocení. Jinak sluchátka na uši a směle do kokpitu!

 

Hru můžete koupit v Černém rytíři zde!

 

Sky Team

Autor: Luc Rémond

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 2

Věk: 14+

Herní doba: 20-30 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: