Slay the Spire: Desková hra

Porazte bizardní monstra, vylepšujte své karetní triky a balíček a projděte až na vrchol Věže, kde vás čeká mocný nepřítel. Uspějete ve společné snaze?

U Slay the Spire se musím hned na úvod přiznat k tomu, že mě původní digitální předloha úplně minula a vyzkoušel jsem jí až ve chvíli, kdy mi její deskoherní inkarnace přistála v kallaxu. Říkal jsem si, že to zkusím ze zvědavosti, abych věděl, jak to celé funguje a mol ob verze srovnat. No a nakonec v digitální verzi strávil pořádnou porci hodin. A neméně tolik i právě v deskoherní verzi, kterou u nás vydává vydavatelství MindOk a zcela nesporně se jedná o jednu z jejich nejočekávanějších a největších her letošního roku. Takže karty do ruky, hrdinové připravit a pojďme společně projít trojici částí nejen věží - kapitol, ale hlavně tohoto článku.

Slay the Spire: Desková hra je velká kooperativní, rogue-like RPG, deck-buildingová hra za níž stojí trojice Anthony Giovannetti, Casey Yano a Gary Dworetsky, která je určena pro 1-4 hráče od 12 let a s herní dobou okolo cca 90-120 min na jednu kapitolu. Hráči se převtělí do rolí velmi netradičních hrdinů Železňáka, Neslyšné, Defekta a Spravedlnosti, popadnou svůj základní balíček karet a v dynamických karetních soubojích plných hraní karet, útočení, obrany a kouzelných triků se snaží projít napříč věží až na její vrchol, přičemž nejen bojují, ale hlavně pracují se svými kartami a možnostmi a vylepšují je k obrazu svému. A pokud si myslíte, že deck-building už nepřinese nic nového, tak se šeredně mýlíte!

 

Zpracování

Pokud jsem už v úvodu použil označení velká hra, tak z hlediska zpracování a množství komponent se jedná spíš o obrovskou a opravdu velmi pěkně zpracovaný titul, který je komponenty narvaný až po víko. A to prosím mluvím o základní edici, kdy si můžete navíc pořídit prémiovou sběratelskou verzi, která navíc obsahuje neoprenové potištěné playmaty a kovové mince.

Co se standardní edice týká, ani ta rozhodně svým zpracováním nezaostává a je skutečně bohatá. Velká těžká krabice s ikonickou kresbou na víku v sobě skrývá skoro 4 kg herního materiálu.

První na řadě jsou pravidla. Ta sice na první pohled nemají zrovna málo stran, ale jsou velmi hezky napsaná a vysvětlená a najdete v nich úplně vše. Rozhodně musím pochválit překlad Mindoku a celé zpracování i strukturu, kdy po jednom přečtení máte v zásadě vše pochopeno, což u tak velké hry hodně oceňuji. Ono to v zásadě totiž není složité – struktura herních kol, stavba a vylepšování balíčků, průběh herní partie. Ostatně možná jedna z nejtěžších věcí je pochopit (herně, nikoliv mechanicky) fungování jednotlivých postav, protože ty jsou velmi asymetrické a každá vyžaduje jiný přístup, který si zároveň může každý svým způsobem přizpůsobovat svému stylu a kooperaci.

Ze zpracování hry a jejího uložení by se mohla leckterá hra učit. Vše pod víkem najdete rozložené v perfektně připraveném insertu, kde má všechno své místo a přihrádku, ať už hru ukládáte po celé partii nebo třeba mezi jednotlivými kapitolami, protože nemáte dostatek času na celou hru. Herní materiál z vybavení pro jednotlivé hrdiny v podobě čtveřice figurek, desky, a hracích karet mnoha typů – od základního balíčku, přes různé odměny a vylepšení, kdy doslova každá postava má své vlastní vybavení přispívající k její odlišnosti. A považte, že takových herních karet je dohromady skoro 400! Kromě toho najdete ale najdete v krabici i další karty, další hromadu karet jako jsou nepřátelé několika úrovní, bossové, události, stavy či různé vybavení, relikvie nebo lektvary. Ano, hra je primárně o kartách, kterých je jednoduše řečeno HODNĚ. A to ani nemluvím o skrytém obsahu, který si odemknete postupným hraním. A aby toho nebylo málo, najdete tu i navíc desky, herní plán, více než 100 žetonů a celých 450 speciálních potištěných obalů s logem hry. Inu hra sice není levná, ale výměnou je porce herního materiálu, který by jinde vyšel i dvě až tři průměrné velké hry.

Co se možná leckomu nemusí líbit, to je hodně netradiční barevná grafika. Ta ale kompletně vychází z digitální předlohy, a i když jsem nejprve nebyl její úplný fanoušek, rychle jsem si na její kombinaci barevnosti a přehlednosti zvyknul a dnes bych už vůbec neměnil. Vše má perfektně ucelený háv, šikovnou ikonografii, přehledné hodnoty, jasně dané texty a ve finále zjistíte, že grafický háv při hře více než oceníte.

I když je hra hodně obsáhlá, tak pozitivem je relativně rychlá příprava na stůl, ať už první hry či pokračování v rozehrané partii. Všemu pomáhá zmiňovaný inzert a jednoduchá vyskládání balíčků karet na stůl, ale i misky s žetony. Za mě tady doslova platí, že tvůrci udělali maximální práci a hru tak jak jí dostanete už nemusíte ničím vylepšovat nebo upravovat.

Jsem spokojený se zpracováním? Naprosto! Slay the Spire je velká hra, která si z pohledu zpracování zaslouží řadu superlativ a kladných hodnocení, už jen z toho důvodu, kolik toho přináší, ale také v jaké kvalitě a v jakém balení pečlivě zabaleném v povedeném insertu. Kéž by každá hra dosahovala takových kvalit.

 

Jak na to?

Nebudu vás nudit nudným přepisováním pravidel hry. Nejsou výrazně složitá, ale samozřejmě vše vysvětlit chvíli zabere. Důležité je, že celá kompletní partie je hrána na trojici kapitol, tzv. věží, kterými postupně hráči v podobě hrdinů procházejí po jednoduchém herním plánu, který se skládá z fixních i náhodných míst, jako jsou střety s nepřáteli, místa odpočinku, místa událostí či pokladů, se kterými různým způsobem interagují a zatímco většina je rychlá a má jen pár rozhodnutí, stěžejní jsou samozřejmě střety s běžnými či elitními nepřáteli a samozřejmě finálními bossy.

Každý ze čtveřice hrdinů se hraje odlišně, každý vyžaduje jiný přístup, ale každý také dovoluje různé varianty směřování svého vývoje a záleží jen na hráčích, jak své postavy pojmou. Všichni začínají se základním balíčkem karet, mezi kterými jsou slabší útoky či obrany, ale postupným hraním své karetní zásoby třídí vyřazováním slabých karet, upgradují slabé karty na lepší, doplňují nové silnější triky a útoky. Prostě klasický deck-building postupného rozvoje a vývoje balíčku karet. Se základní výbavou si sice poradíte na začátku se slabšími nepřáteli a výzvami, ale jakmile hra postupuje, začíná přituhovat a slabé karty už vám zdaleka, ale zdaleka nestačí. Správa a úprava balíčků a honba za odměnami a obměnami je stěžejní součástí hry a její jádro, na kterém vše stojí a padá. Logicky tak pokud tuto mechaniku nemáte rádi, Slay the Spire vás asi moc nenadchne.

Kromě deck-buildingu je další stěžejním aspektem kooperace, bez které se zde neobejdete. Nejste zdaleka vázáni jen na určité nepřátele, ale naopak musíte stát pěkně bok po boku, domlouvat se, spolupracovat a vytěžit maximum ze společné snahy.

Když bych měl uvést nějaký ten příklad herního kola, vezmeme si třeba Železňáka v sólo variantě. Ten na herním plánu vstupuje na pole nepřátel. Z balíčku je mu přiřazen nepřítel v podobě barevného kousavého červa, který je možná úsměvný, ale jeho ostrá zubiska umí potrápit. Železňák bere na začátek do ruky 5 karet ze svého balíčku a snaží se jejich kombinací a hraním za energii skolit soupeře. Po odehrání tahu hráče hraje automatický protivník, pak zase hráč, a to až do porážky jedné ze stran. V ideálním případě potvory, protože smrtí byť jen jediného hrdiny končí celá hra prohrou a neúspěchem. Během tahu může hráč navíc využívat nejen své herní karty, ale i různé relikvie či lektvary, zkrátka takové klasické RPG.

Cílem hry je prosekat se a přežít jednotlivé věže, porazit bossy a dočkat se v přiměřeném zdraví konce třetí kapitoly, která vede k vítězství v celé hře.

Jinak pokud byste nad hrou váhali, můžete si kompletní pravidla přečíst přímo na stránkách Mindoku, kde si lze hru i zakoupit.

 

Dojmy

Nebudu to zbytečně dlouho protahovat a napíšu asi očekávané – Slay the Spire v deskoherní podobě je naprostá bomba. A to nejen v případě, že se vám líbí předloha, i když se v podstatě jedná o absolutně věrnou adaptaci, ale i jako čistě kooperativní (či sólo) herní zážitek na stole. Osobně mi tahle hra sedla ve všech ohledech a během testování jsem u ní strávil řadu desítek hodin a stále mám potřebu se k ní vracet, protože mě prostě svou hratelností, zážitkem a možnostmi doslova nutí je znovu a znovu vykládat na stůl a užívat si všechny ty možnosti, které nabízí, ať už jde o parádní souboje nebo ústřední deck-building a systém odměn a vylepšování.

Zpracování téhle hry, to je jednoduše paráda – obrovské množství skvěle udělaného herního materiálu, kterému dominuje herní vybavení pro hráče skládající se z dvojitých desek, desítek karet k hraní, vylepšení a objevení, skvělé žetony, přehledné komponenty, funkční ikonografie i (za mě) povedená barevná netradiční grafická stránka, která sice nemusí každému sedět, ale nelze jí upřít vysokou míru originality.

I když v digitální verzi se jedná o primárně sólo záležitost, tak na stole je hra doslova nejlepší jako kooperativní zážitek, kde se hráči domlouvají o dalším postupu, kombinují své možnosti, doplňují se a směřují společnou snahou k cíli. Právě kooperace je prostě jedním z nosných prvků celé hry a u Slay the Spire funguje nadmíru dobře. Byť samozřejmě pozor na alfa hráče, protože i když jsou karty v rukách hráčů neveřejnou informací, může se jeden z hráčů přeci jen zvrhnout v direktivního ředitele celé hry, což může celý zážitek rychle zkazit.

Možností ve hře je hodně – různé styly postav a jejich vývoj, různé možnosti na koho a jak zaútočit, jak využít své lektvary, relikvie a karty. Je toho tolik, že hra může být náchylná na analytickou paralýzu, což dokáže jednotlivé partie o kus protáhnout, a to i u zkušenějších hráčů.

Líbí se mi, jakým způsobem tvůrci převedli digitální ikonu do deskoherní podoby, takže zachovali její herní tvář a styl, a přitom i na stole zůstává hra svižná, přístupná, ale přitom hluboce strategická, plná plánování a rozhodování. Občas vám, půjde hlava kolem a kolem z toho jakou kartu použít či vylepšit dřív, jakým směrem se vydat. A i v tom je obrovská krása celé hry.

Deck-building jako základní herní mechaniky je zde pojat velmi pěkně, a to v několika úrovních. Nejen nové karty a zbavování se slabých a nepotřebných, ale i různé typy karet – akce, schopnosti, trvalé, jednorázové. A k tomu kromě přidávání karet i jejich vylepšování otáčením na vylepšenou stranu. Máte pocit, že hra je karetním švédským stolem plným možností a bohatých chodů, mezi kterými máte vyloženě problém si rychle a efektivně vybrat. Což je ale jen dobře, protože to pomáhá k obrovské variabilitě a znovuhratelnosti. Ono se sice může na první pohled zdát, že jakmile projdete všechny tři kapitoly/věže úspěšně, už hra nemá co nabídnout, ale to je samozřejmě úplná chyba. Krása tkví nejen ve variabilitě nepřátel, elitních nepřátel a bossů, ale i v asymetrických hrdinech, které lze navíc lze hrát pokaždé odlišně, v různých cestách věžemi a moři jedinečných karet.

Hra vyžaduje důraz na dlouhodobou strategii a přemýšlení na partií. Musíte se opravdu soustředit na své karty a možnosti a jejich vzájemnou synergii a propojení, protože bezmyšlenkovité nakupování a vylepšování karet vede k tvrdé prohře v prvních kolech.

Čeho jsem se obával, to je údržba hry. Přeci jen v digitální verzi toho za vás hodně udělá aplikace a nemusíte se starat o trackování, nepřátele apod. Ve finále je ale v tomhle ohledu deskovka více než dobře udělaná a vše plyne pěkně plynule a správa hry není nijak zdlouhavá a každý se může vesele soustředit na svého hrdinu.

Nedílnou součástí hry je i povedený „risk management“ – skočím proti dalšímu nepříteli a zkusím získat odměnu nebo se raději vydám cestou odpočinku pěkně „na jistotu“? Hře to přidává další parádní vrstvu hratelnosti, přinášející plno rozhodování.

Hra má pro mě hrozně satisfakční pocit v případě úspěchu – jakmile se mi povede vyhrát souboj, správně projít cestou, poskládat optimální karetní kombo a vypořádat se s nástrahami, mám z toho až dětskou radost. 

Menší poznámka pod čarou – hře si můžete, ale nemusíte, stáhnout doprovodnou aplikaci, kterou doporučuji už jen kvůli povedenému soundtracku.

Sečteno a podtrženo, tohle je absolutní zásah do černého a Slay the Spire patří mezi top česky vydané hry letošního roku. Bez přehánění se velmi jednoduše zařadí do top10, možná spíš top3 her, které u nás vyšly nebo vyjdou a její vysoká hodnocení vůbec nejsou náhodou – vysoce kvalitně zpracovaná, nádherně provedená, přinášející silný herní kooperativní zážitek, parádní souboje, obrovskou variabilitu a skvělou hlubokou hratelnost plnou nutnosti přemýšlet, taktizovat a přitom se těšit na parádní odměny. Prostě tohle je naprostá bomba!

 

Hru můžete koupit přímo u Mindoku zde!

 

Slay the Spire: Desková hra

Autoři: Anthony Giovannetti, Casey Yano a Gary Dworetsky

Vydavatelství: MindOk

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 1-4

Věk: 12+

Herní doba: 60+ min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: