Sniper Elite – Odstřelovač: Desková hra

Plížící se sabotér temnými zákoutími základen a nacističtí obránci všude okolo připraveni ho zlikvidovat. Je Sniper Elite nejlepší hra se skrytým pohybem?

Jakoby se za poslední dobu roztrhl pytel s hrami, které vycházejí ze známých a populárních digitálních licencí. Jsou lepší, jsou horší, ale všechny mají potenciál rozhodně oslovit i ne úplně tradiční hráče deskovek. A právě na tuto „tradici“ navazuje i novinka vydavatelství REXhry s poměrně dlouhým názvem Sniper Elite – Odstřelovač: Desková hra.

Jak už název napovídá, ústřední postavou hry je odstřelovač. Tichý sabotér, který to vůbec nemá snadné a musí nejen likvidovat nepřátele, ale i plnit obtížné úkoly, ke kterým ho velení vysílá. A naopak proti němu stojí chudáci řadoví vojíni a nižší důstojníci, kteří se jen snaží nedostat na východní frontu. Aha, to bych měl asi osvětlit – Sniper Elite, jak budu dále název hry zkracovat, je totiž hrou zasazenou do temného období 2. světové války, kdy se moci napříč Evropou ujala nacistická říše zla a ve snaze upevnit svou moci a doslova hrůzovládu páchala nezměrné zločiny. A proti ní naopak stále spojenecké síly píšící příběhy hrdinství a odvahy a snažící se zvrátit z počátku více než nepříznivý průběh války. 

No ale protože ve hře hrajete doslova za obě strany konfliktu, lze pozadí vysvětlit i tak, že se zlotřilý sabotér v rukou imperialistických jednotek USA snaží sabotovat hrdinou snahu říšských mužů ve zbrani, kteří jsou ochotni, a často nuceni, obětovat své chrabré životy ve jménu nekonečné Říše!

Samozřejmě tím nechci žádným způsobem nijak bagatelizovat hrůzy a zločiny Třetí říše, ale jsem toho názoru, že historie by neměla být zapomenuta, a to v jakékoliv formě a podobě, i třeba právě deskové hry.

Sniper Elite – Odstřelovač: Desková hra je hrou založenou na skrytém pohybu, vykonávání akcí a plnění úkolů za níž stojí Roger Tankersley a Benjamin Thompson a je určena pro 1-4 hráče od 16 let a s herní dobou okolo řekněme 60-90 min i s přípravou partie. Ve hře si hráči rozdělí role odstřelovače a obránců, kdy první jmenovaný se snaží co nejrychleji a nejefektivněji splnit dvojici úkolů a přežít, zatímco obránci se snaží sabotéra najít, zlikvidovat nebo mu aspoň znemožnit dosažení jeho cílů. No zkrátka nervy drásající souboj nervů, ve kterém může vyhrát jen jedna strana.

 

Zpracování

Hru Sniper Elite si můžete v české verzi pořídit ve dvou verzích. Základní a deluxe. Rozdíly? Inu zatímco v základní krabici najdete „jen“ kartonové dílky a menší množství figurek, v té vylepšené jsou naopak žetony pevné pokerové plastové a figurky navíc, včetně samotného vůdce. Během testování jsme měli v ruce běžnou verzi, ale herně nebo z hlediska zpracování podle mě nic neztrácela. Žetony jsou z opravdu kvalitního kartónu a figurek je pro hraní dostatek. Jen nemáte hafany a speciální důstojníky. Vyplatí se vylepšená verze? Osobně po ní stále pokukuji a docela se těším, až si jí pořídím. Sice nemění hratelnost, ale v rámci deluxifikace hry zkrátka dává smysl. Ostatně stojí jen cca 400 Kč navíc, a zatímco figurky úplně nepotřebuji, chipy jsou chipy.

Každopádně zpět ke zpracování hry. Po rozbalení čtvercové krabice s přísně se tvářícím odstřelovačem Karlem Faiburnem na vás jako první čekají pravidla. Ta nás poměrně překvapila svou přístupností, protože základní koncept hry je mnohem přístupnější, než jsme před první hrou čekali. I tak to ale chce hře věnovat čas a nějaké to úsilí. Pravidla sice nejsou složitá, ale není těžké během hry udělat nevědomé chyby, které mohou mít solidní dopad na partii, a to zvlášť za Odstřelovače, protože ten toho hodně vykonává tajně a není tak možnost jeho tahy „kontrolovat“ ostatními.

Co se herních komponent týká, tak musím vyzdvihnout grafický háv, který skvěle navozuje atmosféru stísněných základen, míst a stanovišť a vojenských objektů a doby světové války. Herní materiál je pěkně bohatý, plný kvalitních tvrdých kartonových žetonů a ukazatelů, ale i plastových označovačů, barevných podstavců a celé desítky detailních figurek, rozdělených mezi 9 obránců a 1 odstřelovače. K tomu si připočtěte velký oboustranných herní plán a jeho zmenšené verze pro zaznamenávání pohybu odstřelovače a hromadu karet, mezi kterými najdete rozkazy, úkoly, vybavení nebo specializace německých důstojníků. Rozhodně toho není málo, ale zároveň nás příjemně překvapilo, z čeho se hra skládá a jak v podstatě rychlá je příprava obou stran.

Celkově se nám zpracování hry hodně líbí. Hra je detailně a skvěle udělaná, vše je pěkné, tematické, herní plány základen jsou provedeny do nejmenších detailů a na stole vypadají skvěle. Jednotlivé figurky mají rovnou z výroby wash, takže nepředstavují jen obyčejné kousky plastu. A navíc se nám hodně líbí rozlišení důstojníků, kdy jejich podstavce jsou opatřeny železnými kříži pro jednoduché rozlišení. Pokud by se vám snad zdálo, že toho ve hře není tolik a třeba dvojice plánů je málo, tak se nemusíte bát, protože hra nabízí variability a znovuhratelnosti opravdu dost.

 

Jak na to?

Pokud si chcete celou hru detailně nastudovat, dobrou zprávou je, že Rexíci mají na svých stránkách (a i na Planetě her) ke stažení kompletní pravidla, a to včetně dost promakané sólo varianty. Ovšem pro představu si dovolím lehké shrnutí.

Na začátku partie si musíte vybrat, zda budete hrát v prostředí odpalovací základny či ponorkového bunkru. Každá varianta herního plánu má jiné rozložení, překážky, prvky, ale i úkoly, které je možné plnit. Na začátek doporučuji první jmenovanou. Každá ze stran se připravuje odděleně. Odstřelovač si připraví svou figurku, sáček s žetony sloužících k vyhodnocování střelby, ale i menší popisovatelnou mapu a fix a karty vybavení. Náhodně táhne dvojici karet úkolů, které jsou čísly spojené s konkrétními místy na plánu, a tajně si zapíše svou počáteční polohu, přičemž platí, že musí začínat v jiné zóně, než kde jsou jeho úkoly. Herní plán je totiž krom standardních polí rozdělen na několik barevných zón, které mají zásadní herní význam.

Naopak obránce či obránci, záleží kolik hráčů hraje, si vezmou a připraví na plán figurky, vylosují karty specializací svých důstojníků, mezi kterými mohou najít být např. zdravotník nebo odstřelovač či psovod, umístí kostičky akcí a speciální desku času/kol, kde se postupně odpočítává, kolik času zbývá odstřelovači ke splnění úkolu, respektive úkolů.

Zatímco odstřelovač má za cíl splnit obě karty úkolů, které si na začátku vylosoval a přežít, obránci se snaží zdržet jeho snahu tak, aby mu došel čas nebo ho rovnou odhalit a zlikvidovat tím, že mu dvakrát způsobí zranění.

Obě strany se střídají v tazích, kdy první na řadě je odstřelovač, následně obránci. Jakmile se Karl dostane na tah, může v libovolném pořadí vykonat několik možných akcí – pohyb po plánu (samozřejmě tajně), používat vybavení, střílet na nepřátele taháním žetonů ze sáčku a na základě nich určováním své úspěšnosti, ale i případně splnit úkol pokud se nachází na daném poli nebo získávat kořist. Naopak obránci se snaží podobně jeho snahu ztížit, kdy jsou rozděleny do trojice barevně odlišených oddílů, které musí vzájemně spolupracovat. Každý oddíl se skládá ze tří jednotek – důstojníka se speciální schopností a dvou vojáků, kdy hráč hrající za ně má vždy až dvě akce, a to klasiku jako pohyb, útok, pozorování či prohledávání, ale i shromažďovat informace či přidávat jednotky na herní plán, v případě, že je předtím odstřelovač zlikvidoval úspěšně.

Jakmile hráč za odstřelovače splní oba úkoly, vyhrává. Naopak jakmile mu dojde čas nebo utrpí dvě zranění, vyhrávají hrdinní obránci.

 

Dojmy

Přiznám se, že jsem nikdy nehrál počítačovou předlohu hry. Těžko tak mohu jakkoliv srovnávat převedení hry do deskoherní podoby, ale pokud mohu hodnotit deskovou hru jako takovou samostatně, tak se jedná o hodně povedený kousek stavějící na skrytém pohybu a sázející nejen na skvělou hratelnost, ale i tematické zasazení, které nesporně dobře funguje.

Hodně se mi líbí zpracování hry, a to i v její základní verzi. Kartonové dílky jsou velmi kvalitní a pevné a nic ve hře neztrácí, figurky detailní, stejně jako oboustranný herní plán a dobře napsaná pravidla plná příkladů. Ostatně nejtěžší pro nás nejspíš bylo vždy správně vyhodnotit střelbu, respektive volný výhled, protože jinak je hra pravidlově v podstatě velmi jednoduchá a až překvapivě přístupná. O něco složitější je logicky hraní za odstřelovače, kterého nikdo nehlídá, a tak neudělat nevědomou chybu je o něco náročnější, než u obránců.

Musím říct, že osobně mě hra nejvíc bavila ve dvou, kdy se role všech obránců zhostí jeden hráč a pro mě hodně překvapivě i v sólo variantě, což je verze hry, kterou bych u skrytého pohybu absolutně nečekal. Jenže ono to funguje na výbornou a i v jednom hráči buduje hra skvělé příběhy. Čím víc hráčů za obránce, tím více nám hra tíhla k dlouhému dohadování či efektu alfa hráče, který hra žádným způsobem neeliminuje.

Na první pohled by se mohlo zdát, že pouhé dvě mapy a dvě sady úkolů nejsou tolik, ale hra umí z minima dokonale kouzlit a díky náhodnému výběru, různým specializacím, hernímu přístupu i vybavení nás ani po mnoha partiích nepřestala bavit a pokaždé psala jiný příběh. Jen možná škoda, že ne všechny karty důstojníků nám přišly zcela vyvážené a nakonec jsme místo výběru přistoupili k náhodnému losování, aby nebyla každá partie jen třech stejných vojclech na plánu.

Jak už jsem psal, hra vyžaduje, aby hráč hrající za odstřelovače skutečně znal pravidla, protože se těžko na něco doptá a dlouhé hledání může hru zpomalovat, být frustrující, ale i napomáhat protistraně.

Ve hře skvěle funguje téma ve spojení s herními mechanikami. Z každé partie doslova cítíte napětí v podobě plížení se temnými kouty a uličkami mezi strážními věžemi a bunkry a bedlivé oči hlídek všude kolem. Navíc hra tematicky skvěle pracuje i s prvky jako zvýšená pozornost po splnění prvního úkolu nebo se střelbou na různé vzdálenosti.

Samozřejmě je u hry třeba počítat s náhodou, a to nejen při přípravě, ale hlavně v průběhu hry taháním žetonů ze sáčku, kdy i skoro jistý zásah se může změnit v pořádný neúspěch.

Je zábava hrát za obě strany, ať už se jako odstřelovač vyhýbat hlídkám a kličkovat mezi nástrahami hry, tak i naopak snažit se z pokerové tváře hráče a postupných indicií vyčíst, kde se zrovna nachází a znepříjemnit mu jeho snahu. Což se občas stane i poměrně nevědomě, protože obránce a sniper klidně mohou být na jednom poli, ale první o druhém zrovna neví. To by se pak napětí dalo doslova krájet.

Pocitově je hra příjemně vyvážená a poměr vítězství se u nás pohyboval zhruba 50 na 50, při větší zkušenosti možná blíže k většímu počtu vítězství odstřelovače, ale ne natolik, aby hra byla nevyvážená, a obě strany mají šanci na vítězství, byť leckdy dosti záleží na kartách vybavení či specializací.

Sniper Elite – Odstřelovač: Desková hra je povedeným titulem, který v sobě kombinuje v zásadě jednoduchá a veskrze přístupná pravidla, tematickou hratelnost plnou pokerových tváří a kapek potu z možného odhalení, ale i až příběhových okamžiků z oklamaných stráží nebo naopak odhaleného snipera, který se jinak celou hru pečlivě plížil ve stínu. Sice vám do hry může promluvit náhoda, ale ta hře nic neubírá na její síle, funkčnosti a celkově parádnímu zážitku. Konkurence her se skrytým pohybem je sice za poslední rok docela velká, ale i tak si od nás Sniper Elite vysloužil maximální hodnocení, protože nás zkrátka od začátku do konce baví!

 

Hru můžete koupit v obou verzích na Planetě her zde!

 

Sniper Elite – Odstřelovač: Desková hra

Autoři: Roger Tankersley a Benjamin Thompson

Vydavatelství: REXhry

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 1-4

Věk: 16+

Herní doba: 60-90 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: