Společenství dobrodruhů

Postavte svou expedici a vydejte se za jedinečnými poklady nalezišť do známých i neznámých koutů země. Jen na ty nejrychlejší čeká sláva a bohatství.

Pamatujete si fantasy area control a set collecting hru Ethnos? Ano, tu s mapou Slovenska na plánu. Je to už pár let, ale tenhle počin známého Paola Moriho se těšil docela velké oblibě pro svou přístupnost a fungující hratelnost. Jednalo se o rychlou přetahovanou, která ovšem aspoň pro mě trpěla zásadním neduhem, a to docela špatnou hratelností v nižším počtu hráčů. Zkrátka ve dvou hra neměla tu správnou sílu. Zároveň mě ale bavili její jednoduché mechanismy. No a letos mě autor docela potěšil, protože vzal zavedený koncept a vytvořil novinku, nebo chcete-li pokračování či náhradu, s názvem Společenství dobrodruhů, které se zhostilo vydavatelství ADC Blackfire. Takže batohy na záda a vzhůru z fantasy světa do archeologických nalezišť.

Společenství dobrodruhů je hrou s mechanikou sbíraní sad, postupu po stupnicích a „pokoušení štěstí“ určená pro 2-6 hráčů od 12 let a s herní dobou okolo 45-60 min na jednu partii. Hráči staví pomocí karet své expedice, aby následně své pečlivě vybrané týmy vedli napříč archeologickými nalezišti a získali co nejvíce slávy a bodů.

 

Po zlatou soškou

Upřímně mě docela překvapila krabice se hrou. Na to že se jedná v podstatě primárně o karetní záležitost, je totiž docela velká. Pod víkem, které na první pohled evokuje dobrodružné výpravy z Honby za diamantem nebo Indiana Jonese najdete v přehledném papírovém insertu dost materiálu.

V první řadě je tu řádná hromada karet (159), které zabírají hlavně jednotlivé členy expedic dvanácti druhů v šestici barev a 3 zlaté opičáky, kteří odpočítávají konec kola a hry. K tomu zde najdete šestici oboustranných herních desek, počítadlo bodů a různé herní žetony. Pro každého hráče je pak připravena sada 6 dřevěných figurek dopravních prostředků v poměrně netradičních barvách (ale je to logické, aby se nemíchaly s kartami).

Vizuálně se mi hra líbí, a to rozhodně víc než její předchůdce. Grafický háv se povedl a pěkně sedí k tématu, ať už se jedná o desky, karty jednotlivých postav nebo dopravní prostředky. Vše je přehledné a má jasnou ikonografii. Pravidla jsou jednoduchá a přehledná a během jednoho přečtení se je hravě naučíte. Zároveň v nich najdete detailní vysvětlení všech postav a jejich schopností, ale i jednotlivých nalezišť. Díky insertu se pak dá celá hra šikovně rozložit a příprava je tak rychlá.

 

Rozšířit expedici nebo se vydat na cestu?

Hra je už od svého počátku silně variabilní. Pokaždé si totiž zvolíte jak desky nalezišť (jsou oboustranné), tak šestici dostupných postav, a to ať už dle pravidel, náhody nebo podle sebe. To zaručuje dostatečnou variabilitu, neboť každý typ postav má svou jedinečnou schopnost, která dokáže hru ovlivnit. Jakmile se na stůl vyskládá šest desek nalezišť, hráči si vezmou všechny potřebné komponenty a žetony, vytvoří se nabídka karet. Do spodní části balíčku se náhodně zamíchají tři zlaté opičí sošky, které slouží jako odpočítávání konce daného kola, přičemž se hraje buď na dvě (ve 2 a 3 hráčích) nebo na 3 (ve 4-6). Následně se hráči coby organizátoři výprav střídají v tazích, kdy vždy mají dvě možnosti:

1. Dobrat si kartu – a to buď z veřejné nabídky nebo náhodně z vrchu balíčku, přičemž platí limit 10 karet v ruce,

2. Zahájit expedici vyložením karet z ruky – tady vždy musí hráč zvolit „velitele“ a ostatní karty k němu přidané musí být buď totožné barvy nebo typu,

A proč hrát karty? Inu podle velikosti a hlavně barvy expedice se hráči posunují na stupnicích jednotlivých nalezišť, čímž se posouvají v možných dosažených bodech (zkrátka kam dál dojdete, tím víc bodů). Kromě posunu se lze ale rozhodnout také využít schopnost velitele, jako třeba posun na libovolném nalezišti, ponechání si karet v ruce nebo zahrání další expedice. Takhle to zní hezky a poměrně jednoduše, ale úskalí tkví v tom, že všechny karty v ruce, které jste do expedice nepoužili, musíte zahodit do veřejné nabídky, a tak se k nim mohou dostat ostatní!

Jakmile je z balíčku karet odhalena třetí zlatá soška, okamžitě aktuální kolo končí, vyhodnotí se případně zvláštní efekty, sečtou se body za expedice a naleziště a buď se připraví další nebo následuje konec hry a vítězí logicky hráč s nejvíce dosaženými body.

 

Archeologická evoluce

Společenství dobrodruhů je hra, která staví na jednotlivých principech a mechanikách, ale přináší svižnou a zábavnou hratelnost a velkou variabilitu.

Co se mi osobně hodně líbí, to je zpracování a grafika. Filmy s tématem výprav a honbou za pokladem mám rád a tedy atmosféra pěkně dýchá z každého obrázku. Zastánci ekologie mohou jásat z absence plastů.

Co se mi naopak nelíbí je ve finále abstraktnost celé hry. Jasně, je tu nějaké téma výprav a dobrodruhů do archeologických nalezišť, ale mohlo by to být cokoliv jiného a výsledek by byl totožný.

Co se ve hře ale povedlo je kombinace rychlosti a plynulosti v jakémkoliv počtu hráčů jdoucí ruku v ruce s množstvím taktizování a rozhodování. Sice máte na výběr jen dvě možnosti, ale neustále váháte – jak velkou výpravou? Jak dlouho čekat na kartu? Co si můžu dovolit „přihrát soupeřů“? Využiju efekt nebo se raději posunu? Zároveň do riskování promlouvá i nejistý konec kola, když přesně nevíte, kde se ti zlatí opičáci nacházejí.

Co se mi oproti předchůdci líbí, to je vyřazení area controlů a jeho nahrazení posunem po stupnicích, což dělá hru přístupnější i v nižším počtu hráčů. Byť osobně jí stále vidím nejlepší ve 4 hráčích, kdy nečekáte výrazně dlouho na tah, ale zároveň je plný stůl a neustále se něco děje. Díky nutnosti zahodit zbylé karty z ruky a nabídnout je soupeřům nabízí hra dostatek interakce mezi hráči, protože neustále přemýšlíte, co můžete na stole nechat a co je lepší hned využít. Zároveň sledujete ostatní a jejich plány.

Variabilita a znovuhratelnost hry více než dostatečná. 12 různých rolí, variabilní možnosti setupu a různá naleziště s jednodušší a složitější stranou zaručují velké množství možností, které se jen tak neohraje. Zároveň se nám při hraní nezdálo, že by jednotlivé schopnosti byly nevyvážené, jen se každá hodí jindy a jinak.

Osobně bych Společenství dobrodruhů zařadil mezi jednodušší – rodinnější hry a také pro méně zkušené hráče, protože díky jednoduchým pravidlům si tuhle hru rozhodně užijí a pěkně se naučí jednoduché sbírání sad a využívání efektů.

Pěkná, svižná, přístupná a příjemná hra pro širokou škálu hráčů, to je Společenství dobrodruhů. Oproti svému předchůdci absentuje přetahování o území, ale o to víc se podle mě hra hodí i pro méně zkušené hráče a ty, kteří hledají méně konfliktu, ale přitom jim nevadí interakce mezi hráči.

 

Hru můžete koupit třeba na Cechu hráčů zde!

 

Společenství dobrodruhů

Autor: Paolo Mori

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2023

Počet hráčů: 2-6

Věk: 12+

Herní doba: 45-60 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: