Stíny Západu

Prezident Thomas Jefferson pověřuje roku 1804 expedici k prozkoumání území Spojných států z východu až k břehům Tichého oceánu a zpět. A mezitím také zbavit zemi monster a nebezpečí!

Hra Stíny Západu vychází z komiksu Zjevný úděl (Manifest Destiny), který u nás shodou okolností také nedávno vyšel v opravdu luxusním zpracování. Ten bere známou expedici, kterou vyslal v roce 1804 prezident Jefferson napříč Spojenými státy pod vedením Meriwethera Lewise a Williama Clarka a jejich spolupracovníků a pomocníků, jejichž úkolem bylo nejen zmapovat nově získané území Louisiany, ale i cestu až k na druhou stranu Spojených států k břehům Tichého oceánu. Už tato historická cesta je z dnešního počinu fascinujícím výkonem, kdy během následujících dvou let došlo k úžasným objevům, dobrodružství, zmapování cesty kolem řeky Missouri a Columbie, Skalistých hor, kontaktu s mnoha místními kmeny původních obyvatel. Jenže v alternativním světě Zjevného údělu přidal Chris Dingess do fascinujícího příběhu mix hororu, fantastických prvků, ale i psychologického dramatu. A právě tento takřka dokonalý vypravěčský a příběhový mix se stal námětem hry Corps of Discovery nebo-li Stíny Západu, kterou nám přináší vydavatelství Fox in the Box.

Stíny Západu jsou kooperativní, dedukční a logickou hrou se správou zdrojů a plněním úkolů, za níž stojí Jay Cormier a Sen-Foong Lim, kteří společně vytvořili třeba Ming MGMT. Hra je určena pro 1-4 hráče od 14 let s herní dobou okolo 60 min na jednu partii. Hráči se vžívají do rolí členů objevitelského oddílu známé výpravy a doslova prozkoumávají území stále mladých a rozvíjejících se Spojených států a bojují s nepřízní osudu a nadpřirozenými silami ve dvojici odlišných kapitol.

 

Zpracování

Svět Manifest Destiny má osobitý a originální grafický styl Matthewa Robertse v barvách Owena Gieniho. Osobně je pro mě právě grafický styl komiksů vždy velmi zajímavým a poutavým prvkem a zcela nedílnou součástí komiksu jako literárního média. A zde mi grafika absolutně sedla už od počátku. A mluvím o ní zejména proto, že se grafika promítla i do deskové hry Stíny Západu a i ve hře dokonale sedí a podporuje její atmosféru.

Po otevření větší čtvercové krabice na hráče čeká poměrně velké množství herního materiálu, ale docela mě překvapilo, že bez jakéhokoliv insertu či papírové vložky. Samozřejmě to nijak zásadně nevadí, ale překvapilo mě, jaký prostor komponenty ve hře mají. Samotná hra se skládá z velkého množství žetonů surovin, cesty, speciálního vybavení jako týpí, ohně či pevnosti, ale i třeba nezbytné vody, minotaurů a vzorků. Takhle to nikomu mnoho neřekne, ale podstatné je, že zde máte skoro 200 různých žetonů k vyloupání i hraní z pevného kartonu a dokonce s dvojitými žetony cest. Druhou velkou část hry zabírají karty složené z výzev, hrozeb, hledání, ale i postav a vybavení. Ostatně celý obsah krabice najdete bez spoilerů dole ve fotkách  - a ne, nemusíte se bát, po dlouhém přemýšlení jsou všechny fotky hry a komponent zcela bez spoilerů nebo prozrazení jakýchkoliv tajných částí, abych hru absolutně nikomu nekazil. Proč?

Inu protože jak už jsem psal na začátku, Stíny Západu jsou dedukční hrou, kdy tato část hry, tedy stěžejní dedukce a průzkum, je prováděna na speciální mapě prostředí schované v mapové desce a na začátku hry se zakrytými poli pomocí dvojitých žetonů cest. Každá z obsažených map ve hře je jiná a každá patří buď do kapitoly Fauny nebo Flóry, což jsou dvě různé části ve hře, které přinášejí speciální prvky, pravidla i cíle, ale i specifické komponenty.

Samostatnou kapitolou jsou pravidla. Nechci tvrdit, že jsou špatná, ale zároveň se mi neučila úplně dobře. Často jsem se vracel, některé části četl několikrát a něco dokonce dohledával na BGG. Ano, ve výsledku vše dává smysl a není to tak složité, ale nějak jsem se osobně nezvládal orientovat. Ono sice hry od Lišky nejsou nikdy snadné, ale Stíny Západu patří mezi ty lehčí, takže pravidla mě překvapila. Na druhé straně jakmile máte jasno, hra už běží velmi pěkně.

Celkově se mi osobně zpracování hry líbí – parádní komiksová grafika, kvalitní zpracování a pěkný překlad. Snad jedinou výtku ke hře bych měl v rámci mapové desky. Do té musíte vždy mapy vkládat tajně pomocí zakrývacího listu. A není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Chce to trochu cviku a zároveň opatrnosti. Lepší řečení by prostě bylo otevírání nebo překryvná deska, než deskové zpracování.

 

Jak na to?

I když se hra liší v závislosti na kapitolách a jejich cílech (či případně odlišného úkolu v rámci speciální výukové mise), tak herní jádro zůstává stejné. Na začátku hry musíte vybrat jednu z map a skrytě jí zasunout do desky a zakrýt pole žetony cest. Bokem se připraví komponenty dané kapitoly jako suroviny, hrozby, výzvy, postavy či vybavení, ale i deska zásob se základními prvky jako voda či přístřešek.

Každá kapitola má určitý cíl, který je třeba během hry splnit k výhře. Během hry vždy hráč či hráči průběžně plní výzvy, které od sebe oddělují jednotlivé dny, kdy postupným průzkumem směřují výzvy k časovému „naplnění“ a nutnosti jejich splnění. V podstatě si to představte jako tikající hodiny, kdy každý krok znamená jeden časový dílek, který odkrajuje dostupný čas k získání prostředků na splnění jednotlivé výzvy, kdy třeba výzva „Přiblížení k oblouku“ stojící na počátku snahy o vítězství vyžaduje pětici takových žetonů.

Hra je hrána na jednotlivé tahy, které se skládají jedné povinné a 8 různých standardních volných akcí (případně dalších v závislosti na kapitole). Tedy jakmile nastane tah, je třeba vzít jeden žeton cesty a odhalit, co se pod ním nachází a vyhodnotit ho. Hrozba, suroviny, nebezpečí, možnost stavby tábora a další. Pole jsou různorodá. Ke každé mapě, respektive kapitole, je dána přehledová deska, která určuje, kde se vyskytují jednotlivá pole desky. Např. že voda je vždy vedle jednoho dřeva, stan sousedí s lebkou apod. A právě na základě předchozích zjištění a přehledové karty musí hráči dedukovat, co kde je, kam se tedy mají vydat a co jim pole může přinést či jim naopak komplikovat cestu. Právě postupným objevováním a otáčením žetonů hráči prozkoumávají mapu a snaží se získat prostředky ke splnění výzev, zadání a vítězství. Kromě toho lze ve hře využívat i volné doprovodné akce jako využití schopností postav, vybavení, odstranění hrozeb či postavení přístřešku.

Ne, nechci zabíhat do detailů pravidel, narativ je poměrně jasný – dedukce, průzkum, správa zdrojů a plnění úkolů a výzev, a to vše v magickém hávu alternativní výpravy Lewise a Clarka.

 

Dojmy

Stíny Západu jsou velmi povedenou a zajímavou kombinací deduktivního až detektivního uvažování a hledání a pečlivé správy zdrojů s omezenými možnostmi. Navíc ve skvěle provedeném historickém kontextu v kombinaci s fantastickým světem nebezpečí a fantasy prvků. A výsledek? Famózní! Ne, opravdu se mi Stíny Západu moc líbí a považuju je za jednu z nejlepších sólovek letošního roku. Tak pojďme postupně.

Zpracování hry vycházející z komiksové grafiky je parádní. Hra na stole vypadá velmi hezky a přes množství komponent a prvků si drží pěknou a ucelenou přehlednost a styl. Při každém zasouvání mapy se bojím, že jí poškodím, ale je jednoduše třeba přistupovat k tomuto prvku opatrně.

Stíny Západu jsou pořádnou výzvou. Respektive takto – já osobně beru ve hře velmi silně téma, ale je to i tím, že jsem četl předlohový komiks a hra mi v mnoha ohledech dává parádní smysl. Bez tématu se hra může jevit dosti abstraktně, jako řekněme komplexnější a barevná verze populárního Sudoku, kde je vše logické, ale závisí na dedukci a přístupu hráčů, respektive „luštitelů“. Hra je pro mě osobně opravdu výzvou. Nepřijdu si jako hráč se špatnou dedukcí či logickým myšlením a různých hlavolamů mám nahráno hodně, přesto pro mě už výukové mise byly výzvou, a to nemluvím o navazující Fauně a Flóře. Zároveň ale neberu hru jako čistě abstraktní hledání, ale promítám si do ní téma komiksu a dění v panelech. Myslím si, že hra umí být skvělou puzzloidní výzvou plnou dedukce, logického hledání a mozek vařícího rozhodování, ale zároveň i tematickou hrou plnou poměrně hlubokého zážitku podobně jako třeba letitý Robinson Crusoe.

Mechanicky hra funguje perfektně. A to ať už se bavíme o Fauně či o Flóře, přičemž každá kapitola je zcela jiná, má zcela jiný cíl a podle mě i zážitek a komplexitu. Během dedukce a odhalování není důležité jen najít správné věci, ale často i časování a pořadí, v jakém jednotlivé prvky na mapě najdete a využijete. Ne jen pro plnění výzev, ale i třeba ve spojení s omezeným prostorem batohu (na suroviny) či budováním přístřešku nebo omezením postupu v závislosti na hrozbách a výzvách. Hra na vás rozhodně není „hodná“ a nečekejte od ní žádné tahání za ručičku a pomoc.

Musíte počítat s určitým faktorem náhody. Nejen díky náhodně dobraným kartám výzev, ale i tím, že se rozhodnete pro špatnou cestu. Respektive takto – začnete nějakým směrem, potřebujete řekněme dřevo, ale prostě tahle surovina leží ve druhém rohu mapy a i přes logickou dedukci se k ní nedostanete, protože vás ve spojení s nápovědou hra táhne na druhou stranu. A to ani neuděláte chybu, jen prostě jdete logicky, ale nestřetnete se s dobrým výsledkem. Ne, nestalo se nám to v nějak vysokém počtu her, ale stalo.

Čeho jsem se bál, to je variabilita a zejména znovuhratelnost. To první podle mě splňuje základní hra poměrně dobře – dvojice rozdílných kapitol a každá deset map. Základ hry je sice vždy stejný, ale cesta odlišná a hra dovoluje různé strategie postupu a herních možností k využití. Variabilita je také dostatečná. Možná mám horší paměť, než ostatní, ale než jsem stihl odehrát všechny mapy (a ano, každá je jiná, s jiným rozložením), dávno jsem zapomněl, jak první z nich vypadají. Dokážu si představit, že jakmile budu na jedné mapě hrát třeba 10x, tak si třeba vzpomenu, co mě na kterém poli čeká, ale dost o tom pochybuji. Stejně tak se mi líbí variabilita charakterů se speciální schopnostmi, které hráčům pomáhají ve hře, ale i třeba vybavení.

Osobně musím říct, že hra mě asi nejvíc baví jako čistá sólovka. Budu znít asi negativně, ale tohle je ten typ hry, kde si nejvíc užívám vlastní dedukci, hledání a herní zážitek, bez přispění ostatních. Samozřejmě ve více hráčích přichází do hry vzájemná kooperaci a domlouvání, ale zde jsem byl ve hře nejspokojenější ve dvou, kdy jsem stále měl nad hrou dostatečnou kontrolu. Navíc ve hře chtě nechtě funguje efekt alfa hráče, který prostě může táhnout skupinu vpřed, což hra nijak neupravuje.

Stíny Západu jsou logickou dedukční hrou, která vás vrhne do komiksového světa Manifest Destiny (Zjevného údělu), a to s naprostou grácií a příjemnou dokonalostí kombinující v jádru v zásadě abstraktní mechanismy postupného otáčení a správy zdrojů s tematicky dobře zvládnutými prvky, které navazují na svojí předlohu. Trochu mám pocit, že pokud bych neznal a nečetl komiks, byl bych ve hře trochu ochuzen o hlubší téma a herní provázanost, ale to neznamená, že bez toho by Stíny Západu nebyla dobrou hrou. Právě naopak, protože hra funguje skvěle i po čistě mechanické stránce, kde svým narativem tlačí na myšlení, taktizování a pečlivou dedukci všech hráčů kolem stolu. Každá kapitola, každá „mise“ je zde solidní výzvou, která vás pořádně potrápí, ať už prohrajete nebo vyhrajete, a to je jedině dobře. Hra dává skvělý objevitelský pocit hledání neznáma a naplnění titulního „Zjevného údělu“, ke kterému vás prezident předurčil. A rozhodně se těším na to, že Liška vydá i další rozšíření, které opět variují hratelnost a zadané úkoly.

Jak už jsem psal výše, Stíny Západu jsou pro mě jednou z nejlepších sólo, ale i kooperativních, deskovek letošního roku, už jen tím, že jsou jiné. V komplexním balení přináší logickou výzvu plnou dedukce, hledání, pečlivého plánování a managmentu zdrojů, času i výzev ke splnění. A to mi jednoduše žádná jiná hra podobný stylem za dlouhou dobu nedala. Takže ano, za mě osobně má tahle hra obrovské doporučení, zvlášť pokud si chcete odpočinout od denních starostí a zaměstnat hlavu pořádně promyšlenou hrou trápící hlavu každým tahem.

 

Hru můžete koupit přímo u Fox in the Box zde!

 

Stíny Západu

Autoři:  Jay Cormier a Sen-Foong Lim

Vydavatelství: Fox in the Box

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 1-4

Věk: 14+

Herní doba: cca 60 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: