Studená válka

Když se vám do ruky dostane hra, která už pár let sbírá spoustu ocenění a už od vydání se drží na horních příčkách světových žebříčků, je třeba zbystřit. Naplňuje však Studená válka i po letech očekávání? 

Válka, válka je vždy stejná… ale ta Studená se tradičním měřítkům přeci jen trochu vymyká. V historii válek šlo vždy o náboženství, nenávist vůči ostatním, peníze a samozřejmě o moc. Horké chvíle v bitevních vřavách, tisíce mrtvých. Ale když skončila 2. světová válka, porážkou absolutního zla v podobě nacismu, mělo se blýskat na lepší. Na dlouhé období míru a prosperity, vždyť teď jsme přeci všichni spojenci, ne? No, ne tak úplně. My soudruzi máme náš komunismus a zašlapeme kapitalistické peklo do země. Nebo snad naopak demokracie a svoboda (ehm, dobře, ne úplně) porazí proletariát? A tak začalo přes 40 let trvající období napětí mezi USA a jeho spojenci na straně jedné a SSSR a dalšími levicovými soudruhy na straně druhé. Obě supervelmoci se naštěstí nikdy nepustily do přímého otevřeného válečného konfliktu, ač k němu často bylo sakra blízko. A za to buďme rádi. Atomový arzenál obou zemí by matičku Zemi zničil hned několikrát. Místo toho se kolbištěm a prostředkem k získávání převahy a vítězství stala politika, tajné služby, špionáž, závody ve zbrojení, ale i zástupné konflikty, podporované jednou či druhou (nebo oběma) zemí. A přesně tohle období si hráči užijí ve hře, která nese prostý výstižný název – Studená válka.

Hra od autorů Jasona Matthewse a Ananda Gupta původně vyšla pod hlavičkou vydavatelství GMT, a pokud nejste úplní deskoherní nováčci, určitě vás hned napadne, že vás jistě čekají žetonky. A máte pravdu, ale k tomu dále. U nás je vydána vydavatelstvím MindOk. Je určena pro dva hráče, ani víc ani méně, kdy jeden hraje za USA a jeden za SSSR. Herní doba se pohybuje mezi 120 a 180 hodinami (nevyvoláte-li nukleární holocaust) a věková hranice je nastavena na 14 let, s čímž se nelze než ztotožnit. Respektive skoro bych doporučil vyšší, pokud si chcete hru opravdu vychutnat, a že za to stojí. Cílem hráčů je v průběhu deseti kol získat rozhodující vliv, sbírat body a dovést právě svou stranu k vítězství. A asi nikoho nepřekvapí, že to není cesta vůbec snadná – čeká vás množství taktických rozhodnutí a přemýšlení, které prověří vaši hlavu a plánování, ale i štěstí. Pojďme tedy postupně.

 

Komponenty

První dvě věci, které mne upoutaly hned, jak jsem dostal hru poprvé do ruky, byl jednak vzhled krabice, oddělený na polovinu modrou a červenou barvou s motivem rozděleného Berlína, který se stal jakýmsi symbolem konfliktu, a za druhé váha. Krabice je totiž až po okraj plná komponent. V první řadě je to velký herní plán, z kvalitního tvrdého kartonu, zobrazující nejen celý svět a jednotlivé země, ale i různé stupnice potřebné ve hře a podobně vyvedená podložka na karty. Těch je ve hře celých 110 a představují různé významné události a okamžiky konfliktu jako např. Suezská krize, Olympijské hry, války, summity a mnohé další a stylově jsou vždy opatřeny dobovými fotografiemi. Dalším komponentem jsou již výše zmiňované žetonky. Ty jednak slouží jako ukazatele na různých stupnicích, ať už se jedná o vesmírné závody či vítězné body, ale také jako ukazatele vlivu v jednotlivých zemích, které e hráči snaží získat na svou stranu. Jako poslední zde máme (a podotýkám pro mě největší bolístku hry) dvě kostky – jak jinak, než jednu červenou a jednu modrou – pro každého hráče.

 

Jak se hraje?

Hraní Studené války v zásadě není nijak zvlášť obtížné, pravidla vysvětlíte relativně rychle. Mnohem těžší je ale hrát hru správně, to už si přeci jen žádá mnohem větší investici a určitě se nejedná o nic pro začátečníky.

Po úvodním rozmístění žetonů na stupnice a počátečních žetonů vlivu dostane každý hráč osm karet z „počátku války“.  Hra je totiž rozdělena do 3 období – počátek, vrchol a závěr – která korespondují s historickými událostmi. Na základě karet je pak celá hra řízena. Hráč na tahu jednoduše vybere jednu z karet v ruce a tu zahraje, přičemž má dvě možnosti nebo tedy způsoby zahrání, a to jako událost nebo jako operaci. Událost je prostá – zkrátka se vyhodnotí text na kartě a dojde většinou k posílení jedné či druhé strany. Karta se poté odhodí nebo trvale odstraní ze hry, záleží na její řekněme jedinečnosti.

Druhý způsob využití karty je operace a tedy využít její bodové hodnoty pro jednu z herních možností, kterými jsou:

- Rozšíření vlivu – hráč může umístit tolik bodů vlivu, kolik je hodnota karty, a to do země, kde už svůj vliv má nebo zemí s ní sousedících (což je představováno spojovacími liniemi na mapě). Rozdělení bodů je čistě na hráči a jeho úvaze.

- Pokusit se o převrat – hráč se pokusí v zemi pod vlivem soupeře dosadit svůj „režim“. Tady přijdou na řadu kostky. Hodíte, výsledek přičtete k hodnotě karty, a pokud je výsledek vyšší než dvojnásobek stability země (číslo u každé země na mapě) váš pokus byl úspěšný a o rozdíl mezi těmito hodnotami se snižuje soupeřův vliv. Navíc pokud by se měl vliv dostat do záporných hodnot, naroste naopak vliv váš. Problémem v tomto případě je ovšem DEFCON, tedy ostražitost armád v případě převratu na „horké půdě“ tedy v klíčových zemích. Za každý takový pokus se hodnota DEFCON snižuje o jedna a pokud klesne na nejnižší hodnotu, je vyvolána jaderná válka a aktivní hráč okamžitě prohrál. Navíc DEFCON souvisí si s nemožností převratu v některých zemích podle jeho hodnoty a penalizací za nedostatečné provádění vojenských operací, právě v souvislosti s hodnotou na stupnici. V zkratce řečeno – chcete mír? Musíte bojovat. Stále tak trochu balancujete na hraně jaderné války, přesně jako ve skutečné Studené válce a doslova cítíte napětí při některých rozhodnutích.

- Oslabení soupeře mírovou cestou (aká představte si Sametovou revoluci) – podobně jako při puči připravujete soupeře o vliv, ale nemáte možnost svůj vliv posílit.

- Vesmírné závody – poslední možností předběhnout soupeře (nebo ho dohnat) ve vesmírných závodech a získat tím určité bonusy, v závislosti na vyspělosti vašeho vesmírného programu.

Po postupném odehrání končí herní kolo a je čas nachystat se na pokračování. Hra se přitom hraje na primárně deset kol a kdo má na konci nejvíc bodů, vyhrává. Primárně na deset kol, protože hra může skončit i v případě vypuknutí jaderné války nebo dominancí jednoho hráče v Evropě (ano, tak moc důležitý starý kontinent je). Body sbírají hráči na jedné stupnici. Ptáte se cože? Ano, stupnice má na obou stranách číslovku dvacet a žeton bodování se posouvá na jednu či druhou stranu a vy tedy jasně vidíte, která strana konfliktu má (bodově) navrch. A jak že se vlastně hráči dostanou k vítězným bodům? Za použití „bodovacích karet“. Ty se vždy váží k určitému regionu a po jejich zahrání se určí body v dané oblasti na základě vlivu, ovládání a dominance dle pravidel. Neustále tak žijete v určité míře strachu, z toho, zda soupeř posiluje v regionu na základě blafování a snaží se jen odvést vaši pozornost nebo se skutečně chystá masivně zaskórovat a vy se tak musíte přizpůsobit jeho hře, respektive ji narušit.  Už jen proto, že pokud jeden z hráčů dosáhne v průběhu hry 20 bodů, okamžitě vyhrává.

 

Jaká je?

Jako první je třeba upozornit, že i když se tváří jednoduše a pravidlově se nejedná o nejsložitější hru, určitě není pro každého. V jádru se stále jedná o válečnou a opravdu kompetitivní hru, která vám nic neodpustí, a vy u ní musíte opravdu přemýšlet, a tedy proniknout do ní není otázkou jednoho přečtení pravidel a zahrání, ale spíš mnoha a mnoha partií a pilování vaší herní strategie. Zároveň je tady třeba upozornit, že hra je dosti asymetrická, alespoň dle mého názoru. Hráči sice mají k dispozici stejné karty a akce a možnosti, ale už jen počáteční stav je jiný. Sovětský svaz je jasný agresor, u kterého, pokud včas nezachytíte jeho nástup, budete ho těžko dohánět. USA jdou oproti tomu cestou postupného opatrného budování a přístupu. 

Čím Studená válka kromě skvělé hratelnosti boduje, je atmosféra. Ten neustálý strach, paranoia a napětí z dalšího tahu je zcela jedinečné a čelo se vám nejednou orosí jako soudruhům v Kremlu potažmo Pentagonu. Má soupeř bodovací kartu? Co když zahraje Suezskou krizi? A sakra začínám ztrácet vliv na Blízkém východě. Ale zase můžu posílit Střední Ameriku. Zkrátka neustále balancování na hraně pravděpodobnosti.

Co dělá hru hrou, je jistá míra náhody. Ta je dána jednak kartami, které se losují náhodně a kostkami, které vám mohou slušně rozházet strategii. Na druhou stranu, správné využití vašich možností je cílem k úspěchu a i s relativně nevýhodným losem se dá něco udělat, musíte jen víc přemýšlet a využít veškerých dostupných možností.

Studená válka je jedna z těch her, které vás odmění za investovaný čas a ve které si užijete strategické hody v relativně hodně přístupné podobě. Jen pozor, rozhodně nedoporučuju hrát s partnerkou, hrozí totiž vypuknutí Studené války i u vás doma.

 

Plusy

- Vybalancované strany i karty

- Zpracování

- Atmosféra

- Punc reality, dýchající z každé části hry

- Stratégové se vyřádí dosyta

- Přístupná pravidla

 

Mínusy

- Ach bože, jak jinak než ty zpropadené KOSTKY

- Náročné na opravdové naučení

 

Koupit přímo u MindOku!

 

Studená válka

Autoři: Jason Matthews a Anand Gupta

Vydavatelství: MindOk

Počet hráčů: 2

Herní doba: 120-180 min

Věk: 14+

Pořadí na BGG: 5. celkově, 1. válečná, 5. strategická 

 

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: