Svět po nás

Lidstvo vymřelo a svět ovládly stále chytřejší opičí tlupy, učící se pracovat s tím, co zbylo. Ne, nejedná se o klasickou Planetu opic, ale o hru Svět po nás.

Ano, právě knižní a filmovou klasiku Planeta opic a její všemožné prequely, sequely a formy mi na první pohled novinka vydavatelství Blackfire nesoucí název Svě po nás (v orig. After us) připomněla. Vždyť kde jinde ovládly opice svět po pádu lidské civilizace a vyvinuly se postupně do mnohem pokročilejší „formy“ než dnes. Ano, i v zasazení nové hry lidstvo vymřelo z neznámého důvodu. A v troskách civilizací se moci chopily opice, rostly, vyvíjely se a vytvářely kmeny a společenství. A jak už asi tušíte, jeden takový kmen dostanete ve hře na starost.

Svět po nás je rodinnější a přístupná deck a engine buildingová hra pro 1-6 opičáků od formálně 12 let a s herní dobou pohybující se okolo 45-60 min na partii. Reálně si ale odečtěte jak pár let věku, tak i pár minut partie. Každý z hráčů se ujímá role vůdce opičí skupiny a z pár základních karet tamarínů se postupným sbíráním a lákáním jiných opičáků a jejich kombením a spojováním snaží co nejrychleji získat dostatek bodů, protože ano, tady se tvrdě hraje na co nejrychlejší sesbírání vítězných bodů označovaných jako kolektivní a titul největšího opičáka a sjednotitele všech opic.

 

Opice? Opice!

Nutno zmínit hned na úvod, že celá hra se nese v krásných ilustracích Vincenta Dutraita, který hry jednoduše umí a dokázal to opakovaně i u „zvířátkových“ her, jako třeba Canopy. Osobně mám jeho ilustrace moc rád. Svět po nás je v tomhle ohledu o to lepší, že česká verze dostala svou verzi krabice a tak můžete za skupinou opičáků vidět rozpadající se věž Karlova mostu či pražské věže ztrácející se na horizontu. Byť se tedy úplně nedokáže představit, že zrovna u nás by se proháněli opičí skupiny. 

Po otevření až nečekaně velké krabice na vás čeká produkčně i graficky pěkně zvládnutá hra. Zásoba žetonů a desek pro hráče k vyloupání, přes stovku různých karet, dřevěné suroviny, centrální deska, ale i sice jednoduchý, ale funkční papírový insert. Snad jediná moje výtka je ke kartám opic, kde došlo jen na pár opakujících se ilustrací (jedna pro tamaríny, po dvou pro ostatní) a přeci jen by hře slušla větší variabilita a nemyslím, že by byla nějak omezena přehlednost. Je to ale spíš drobnost a jistá rozmlsanost Dutraitovými ilustracemi, které provázejí i všechny komponenty.

Jinak ale hře není co vytknout. Karty dáte do krabice obalené, vše je přehledné a jasné, pěkně udělané. Pravidla jsou jasně a srozumitelně napsaná, lehce pochopitelná a vše vysvětlují. Tedy nemám výtky.

 

Jak na to?

Celá hra je poměrně jednoduchá. Klidně bych jí označil za pěkný vstupnější deck/engine building, lehce vysvětlitelný i méně zkušeným hráčům.

Na počátku se připraví zásoba žetonů, centrální herní deska, na kterou se rozmístí 8 balíčků karet – tedy čtyři opičí druhy zastoupené šimpanzi, orangutany, gorilami a mandrily ve dvou úrovních – a každý hráč si vezme svou desku, speciální akční disky, ukazatele bodů a zuřivosti a základní osmičku karet tamarínů. A může se hrát.

Hra probíhá svižně a v podstatě všechny tahy i simultánně. Každé kolo je rozděleno na tři fáze – vytváření tlupy, přilákání nových opic a odpočinek.

V první části si všichni líznou čtyři karty z vrchu svého balíčku a musí z nich vytvořit svou tlupu pro dané kolo. To udělají tak, že karty v libovolném pořadí poskládají vedle sebe pod svou hráčskou desku. Celý vtip je v tom, že všechny opice na sobě mají tři řádky rámečků schopností. A ty chcete a musíte vyhodnocovat, abyste dosáhli vítězství, ale vždy můžete využít jen ty, které se vám podaří „uzavřít“. Tedy některé už jsou předtištěné jako uzavřené, ale jiné na krajích karet nikoliv a uzavřete je jen pomocí další karty a její poloviny rámečku/schopnosti. Právě tím vytváříte svůj malý engine každé kolo, kdy chcete karty poskládat tak, abyste vyhodnotili co nejvíc schopností a co nejlépe a ideálně se vám i povedlo je šikovně prokombinovat mezi sebou (např. v horním řádku získám zdroje, v prostředním je vyměním a v posledním za ně získám body). Jakmile mají hráči své tlupy vytvořené, vyhodnotí se jednotlivé schopnosti a to vždy od horního řádku zleva doprava, následně stejně u prostředního a nakonec u spodního.

V druhé fázi, jakmile všichni vyhodnotili, lze za zahrání speciální žetonu získat bonus a za příslušné zdroje (každý druh stojí něco jiného) lákat do své družiny (balíčku karet) nové karty z nabídky. Prostě zaplatíte zdroje a kartu přidáte do svého balíčku. Logicky jsou nové karty silnější, než tamarínové, a karty druhé úrovně zpravidla silnější, než první.

Odpočinek je taková klasická úklidová fáze – odhození karet, vrácení disků.

V tahu také můžete využívat speciální předměty, které jsou pro každou partii náhodně vylosované a společné pro všechny. Jen musíte mít dost energie.

Hra končí ve chvíli, kdy jeden z hráčů dosáhne magické hranice 80 bodů nebo může hra skončit (a nám se to nestalo), pokud je dobrán jeden druh opic ve chvíli, kdy si ho chce vzít více hráčů.

 

Dojmy

Svět po nás je pro mě z několika důvodů velmi příjemnou a pěkně fungující hrou, které ale bude jistě hned několik věcí vyčítáno. Oprávněně? To asi musí každý subjektivně posoudit sám, protože mě osobně ve hře nevadí. Ale postupně.

Zpracování hry je moc pěkné, a to zejména z grafické stránky. Ano, ilustrací by mohlo být více, ale to je jediná výtka. Vše je jasně čitelné, přehledné a plně herně funkční.

Hra je, díky svému způsobu hraní, skvěle hratelná v jakémkoliv počtu. Všichni hrají současně, nedochází tedy k dlouhým prostojům a čekání. Celý průběh je jednoduchý – líznu karty, vyložím karty, vyhodnotím a získám novou opici pokud chci/můžu. Odhodit a znovu. Tím sice hra pěkně plyne, ale pro některé hráče bude jistě hodně solitérní. Je. Nulová interakce, v zásadě vás nezajímá, co hrají ostatní, jediné co, tak občas sledujete jak se posunují body a na jakou novou opici kdo sbírá zdroje. Což je vám ale ve výsledku jedno, protože karty se berou z nabídky náhodně a vy tak nevíte, co přesně vás čeká. Mně to nevadí. Každý si hraje na svém písečku a se svojí skupinou opic, ale přiznejme si otevřeně, že tohle je prostě menší hra. Možná velká krabicí, ale ve výsledku vstupní hra či filler pro zkušenější hráče. Její průběh a fungování jsou ovšem velmi příjemné, vytváření malých či velkých komb satisfakční a osobně mě baví.

Zároveň musím podotknout, že mi nevadí, že si můžu sám vytvářet komba a vymýšlet spojování bez toho, aby mi někdo mojí strategii narušoval. Ostatně škodících her je na trhu dost.

Pokud se vám na hře líbí hlavně téma, asi budete trochu zklamaní, protože sice tu jde o opice a nějakou tu kolektivní inteligenci, ale ve hře to absolutně neřešíte. Mechanika hry by šla napasovat v podstatě na cokoliv jiného a fungovalo by to stejně. Na druhou stranu, nejedná se o příběhovku, ale vlastně o optimalizační euro, takže proč ne.

Vzhledem k tomu co jsem napsal asi nikoho nepřekvapí, že hra funguje pěkně i jako sólovka.

Pozor také na náhodu. Nikdy zkrátka nevíte, co se na vrchu balíčku opičáků skrývá a někdy si pracně šetříte na kartu, která vás moc nepotěší. Byť samozřejmě záleží na tom, jak si svou tlupu poskládáte.

Svět po nás je pro mě velmi příjemnou hrou spojující moje oblíbené mechaniky deck a engine buildingu s příjemně fungujícím systémem kombinací a vyhodnocování schopností. Po mechanické stránce a z hlediska mechanik hra funguje pěkně, vymyslet a poskládat si správně tlupu je jednoduše řečeno příjemné. Ano, pokud hledáte interakci nebo hlubší téma jako z Planety opic, můžete jít o dům dál. Pokud ale hledáte příjemně fungující, v zásadě lehčí a graficky krásnou hru, jste tu správně.

 

Hru můžete koupit na TLAMA games zde!

 

Svět po nás

Autor: Florien Sirieix

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2024

Počet hráčů: 1-6

Věk: 12+

Herní doba: 40-60 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: