Tapestry

Chtěli jste někdy změnit dějiny? Mít možnost vytvořit si svojí jedinečnou civilizaci od začátku a postupně si jí vypiplat až k vesmírným dálkám? Díky nové hře Tapestry od Albi máte možnost. Vše je jen ve vašich rukách.

Řekněme si to narovinu – jakmile se objeví nová hra s logem Stonemaier Games, většina deskohráčů v dnešní době okamžitě zbystří. Vždyť tohle vydavatelství, tza kterým stojí primárně Jamey Stegmaier, má za sebou takové pecky jako Scythe (česky Albi), Euphorie – Cestou k lepší dystopii (Blackfire) nebo Na křídlech (Mindok), což je absolutní pecka letošního roku pro rodiny i hráče. Když se tedy začali objevovat v kuloárech a následně na instagramu první obrázky a kousky informací o nové „civilizační hře“, strhl se pořádný hype ještě před jakýmkoliv vydáním nebo před možností bližšího prozkoumání hry a jejích mechanik. V Albi věděli o hře a její české verzi už dávno -  vždyť na květnovém Albi Game Day o ní informovali pod šifrovaným názvem „Projekt koberec“, ale čeští hráči se svých kopií v mateřštině dočkali až začátkem listopadu. No popravdě v té době nejen, že o hře už bylo mnoho informací, protože originál vyšel v září, ale taky se stihlo napsat i mnoho negativního. Jaká je ale hra Tapestry doopravdy? A skutečně to byl jen zbytečný povyk kvůli ne příliš podařené hře? Na to se pokusím odpovědět, a své dojmy shrnout, na následujících řádcích.

 

Víte co je tapisérie? – jedná se o nástěnné koberce, známé také pod názvem gobelíny. V podstatě mají hlavně reprezentační a dekorativní funkci, ale mohou sloužit i jako jakýsi způsob zateplení. V hře se jedná o jedny z nejdůležitějších karet, na kterých stojí vývoj vaší civilizace.

 

Tapestry je strategická euro hra s tématikou budování civilizace pro 1-5 hráčů od 12 let, na jejíž hraní si budete muset vyměřit zhruba 2 hodiny. Každý z hráčů se ujme jednoho ze 16 jedinečných národů a v průběhu několika kol se bude snažit pozvednout svou civilizaci z prachu až k vesmírným dálkám a samozřejmě získat co nejvíce vítězných bodů pomocí různých herních rozhodnutí. Celé jádro hry se v podstatě točí okolo 4 základních stupnic pokroku, na kterých se dle vašich rozhodnutí posouváte a vylepšujete tak své město, civilizaci, získáváte území a vědomosti, bojujete – zkrátka „děláte civilizaci“ se vším všudy. A přes to všechno není Tapestry civilizační hrou, tak jak to známe např. ze hry Sid Maiers Civilization nebo Throught the Ages. Ano, Tapestry je tak trochu jiná – ale čekáte snad od Jameyho Stegmaiera něco jiného? 

 

Hromada komponentů

Pokud bychom chtěli rozebrat všechny komponenty, které najdete v pořádně velké a těžké krabici s líbivou ilustrací na vrchu, asi by to vydala na jeden samostatný článek. Ano, hra je masivní a krabice plná až po víko – miniatury velkých a malých budov, desítky karet, velký oboustranný herní plán, desítky různých destičky a žetonů, desky hráčů a hlavních měst - zkrátka je toho skutečně mnoho. Dovolím si proto vyzdvihnout jen některé aspekty.

V první řadě je třeba zmínit celkové zpracování hry. Od ilustrací na kartách, které sice nedosahují uměleckého díla Scythu, ale k dané hře dobře fungují a hezky se na ně kouká, až po materiál – vše je naprosto kvalitní a precizní a ani takový papír použitý na karty nebo pravidla, nepůsobí obyčejně, ale úžasně luxusním dojmem. To se ovšem možná trochu negativně projevilo na ceně.

Když už jsem zmínil pravidla, možná jste slyšeli, že ty se povedlo vtěsnat na pouhé 4 strany. Což pravda je i není. Základní pravidla skutečně mají pouhé 4 strany, díky kterým je hra neskutečně přístupná a její vysvětlení zabere pár minut i nehráčům, ale zároveň je ke hře další přehled pokročilejších pravidel a mnoho karet obsahuje dodatečný text a herní popisky. Ovšem přehled si může každý číst v průběhu partie a není třeba ho hned na začátku vysvětlovat. Bohužel se ale občas stane, že dojde k nejasnostem a hru to pak pro někoho zbytečně prodlužuje. Možná tedy, že kdyby se pravidla o pár stran natáhla, bylo by to lepší. Na druhou stranu je pravda, že po pár partiích se vám pravidla rychle vžijí a nebudete do nich vůbec nahlížet, čemuž pomáhá jasná a přehledná ikonografie na všech komponentech.

Samozřejmě je třeba zmínit často diskutované budovy dominant. Mnoha lidem vadí, že nemají prakticky žádné smysluplné využití a pouze hru zdražují, klidně by mohly být nahrazeny kartónovými žetony a navíc vypadají infantilně. Já s tím nesouhlasím. Naopak je příjemná změna nemít na stole jen hromadu plastu/dřeva/kartónu a budovy jsou velmi hezká novinka a originální zpracování. Každá z dominant je jiná a dává vám tak v klasické euro hře skutečný pocit budování a růstu hlavního města. Chápu i negativní hlasy, ale na druhou stranu, někomu vadí i klasické plastové miniatury a vše by nahradili hexovými žetonky, takže tak. Jen se podívejte dolu do obrázků a udělejte si na tenhle herní prvek názor sami.

Suma sumárum z hlediska zpracování a grafiky je hře málo co vytknout. Grafická stránka je z mého pohledu více než povedená, materiální zpracování je luxusní a budovy dominant dávají hře zase jednou zcela jiný a originální rozměr, oproti tomu, na co jsme zvyklí.

 

Vybudujte si civilizaci

Hraní Tapestry je v základu skutečně jednoduché. Ovládnutí hry už ale vyžaduje jistou míru přemýšlení. Jako první vsá samozřejmě čeká obligátní příprava. Doprostřed stolu se umístí herní plán se čtyřmi stupnicemi pokroku na okrajích otočený dle počtu hráčů na správnou stranu. Okolo něj se rozmístí v dosahu všechny možné hromádky karet a žetonů – technologie, tapisérie, dílky území a vesmíru, dominant a také 3 kostky. Každý hráč dostane jednu z velkých karet blahobytu, která slouží jako takové centrum a základna, na které bude sledovat svůj postup, vykládat tapisérie nebo si značit dostupné (a vyčerpané) suroviny, a na kterou si každý naskládá malá miniatury budov dle pravidel. K tomu každý obdrží dvě karty civilizací, z nichž si jednu vybere do začátku, jednu kartu hlavního města a hromádku žetonů své barvy, z nich čtyři rovnou položí na herní plán na začátek každé ze stupnic. A může se začít budovat.

Hráči se postupně střídají v tazích, které jsou většinou velmi rychlé, díky čemuž hra krásně plyne a odsýpá. Vždy na tahu je možnost ze dvou základních voleb: 

1. Zvýšení blahobytu – tedy posunutí vaší civilizace do další éry, využití bonusů a zisk bodů
2. Pokrok – zaplacení ceny a posunutí se na jedné ze čtyř vybraných stupnic – objevitelství, věda, technologie a vojenství – a využití dostupných bonusů

A to je vše – prosté, rychlé, přístupné pro všechny. Pojďme ale trochu hlouběji.

Zvýšení blahobytu znamená primárně posun vaší civilizace do dalšího období. Tento krok se skládá z několika postupně vyhodnocovaných částí a je jedinou trochu složitější věcí ve hře. Zajímavostí je, že postup do další éry neprovádí všichni hráči současně, ale je pouze na rozhodnutí každého, kdy půjde dál. Hra tak dostává nový rozměr, protože s tím souvisí i další často zmiňovaný aspekt – hra pro každého končí v jinou chvíli! Všichni totiž končí po svém pátém zvýšení blahobytu, které ovšem přichází rozdílně na základě individuálních rozhodnutí. Klidně se tak může stát, že všichni hráči u stolu skončí a jeden poslední si ještě bude další půl hodinu hrát sám. A proč se posouvat a blížit se tak ke konci? Protože postup do dalšího období je primární zdroj surovin, bez kterých nemůžete pokračovat a také získáváte vítězné body a nové možnosti. Každopádně zpět k samotnému zvyšování. To se skládá ze 4 kroků, což vám mimochodem připomíná i přehledná ikonografická nápověda na hráčské desce:

1. aktivace schopnosti civilizace

2. vyložení jedné z titulních karet tapisérie a případně vyhodnocení jejího efektu

3. vylepšení jedné z vyložených karet technologie a zisk vítězných bodů dle pravidel

4. zisk dostupných surovin a zdrojů

Pokrok je ovšem to, oč tu běží, a co budete většinou ve svém tahu dělat. Jeho vyhodnocení je jednoduché – vyberete si jednu ze 4 stupnic, zaplatíte příslušné suroviny a posunete žeton své barvy, načež vyhodnotíte nové pole a získáte vyobrazené bonusy/suroviny/karty. Každá ze stupnic je důležitá pro jinou oblast vašeho civilizačního snažení. Objevitelství se pojí s centrální mapou a objevováním nových území. Technologie slouží k zisku nových karet technologií, které vám v další hře přinášejí různé bonusy a výhody. Vojenství vám dovoluje obsazovat území na mapě, získávat jejich výhody a případně trochu škodit soupeřům. Poslední položkou je věda, která funguje tak trochu jinak – její primární přínos slouží ve „výzkumu“, což znamená hod kostkou a případnému se posunutí na jedné ze stupnic. To by mělo symbolizovat jak věda „pomáhá“ ostatním odvětvím.

Kromě dvou výše popsaných základní aspektů hra obsahuje mnohem více „skrytých“ a zabudovaných věcí. Nejvýrazněji v tomto ohledu působí budování hlavního města. Na příslušnou kartu umisťujete budovy odebírané z vaší hlavní hráčské karty blahobytu, a také získané velké figury dominant. Není to ale tak jednoduché, protože za prvé na mapce jsou některé místa „nedostupná“ a vyplněná již od počátku, ale za druhé také vyplnění řad, sloupců a čtverců vám přináší body. Musíte tak plánovat a přemýšlet, co kam umístit. Tenhle prvek ve vás bude nejvíc evokovat mix klasického tetrisu v rozvržení ala sudoku.

Hra končí ve chvíli, kdy všichni hráči provedou své páté a poslední zvýšení blahobytu. Započítají se poslední vítězné body za všechny možné bonusy, výhody a karty a kdo má nejvíc, je logicky vítězem. Sympatické na Tapestry je, že se boduje skutečně snad úplně všechno, jak v průběhu partie, tak na jejím konci, je neustále co dělat, co sbírat a co budovat a i pár bodů může znamenat rozdíl mezi vítězstvím a prohrou.

 

Jaká je?

Hodnotit Tapestry je tak trochu oříšek. V tomhle případě platí víc než kdy jindy „buď jí milujete, nebo nesnášíte, prakticky nic mezi tím není. Můj osobní vztah k této hře se postupně hodně měnil. Když přišel Jamey Stegmaier s informací o nové civilizační hře, zavládlo ve mně nadšení – vždyť miluju Scythe, mám rád strategické budování. Pak tenhle zájem postupně klesal s tím, jak byly odhalovány mechanismy a střípky informací. A po zveřejnění 4 stránek pravidel zájem dosáhl úrovně mrazu za polárním kruhem – přece nejde udělat dobrou civilizační hru a takhle jí osekat, ne? Nakonec jsem ale hru rozbalil, načetl a zahrál. A pak jí zahrál znovu. A znovu a znovu a nakonec jsme jí měli týden v kuse na stole a já nechtěl hrát nic jiného. Nejde o to, že by ta hra byla dokonalá nebo neexistovalo nic lepšího, ale já měl v té hře postavené na pár mechanismech neustále potřebu zkoušet nové věci a strategie, nové karty technologií a nové tapisérie. A moji spoluhráči ostatně také. 

Ano, je třeba říct, že se nejedná o civilizační hru v pravém slova smyslu. Žádné 4X nečekejte. Je to spíš přístupná euro hra s civilizační tématikou, ve které klidně můžete zůstat v pravěku a přesto létat do vesmíru. Ale vůbec vám to nebude vadit, pokud přijmete hru takovou, jaká je.

Tapestry je zajímavý mixem různých prvků, které překvapivě krásně a jednoduše fungují a hra je, i díky zmiňovaným krátkým pravidlům, přístupná širokému spektru hráčů – od nováčků, přes rodiny až po ostřílené hráče.

Hra není dokonalá a lze k ní přeci jen mít nějaké ty výtky, které je třeba zmínit. Za prvé náhoda. Nejen hody kostkami, ale i náhodný doběr karet tapisérií, technologií nebo civilizací. S tím souvisí i jistá míra nevyváženosti – některé civilizace jsou silnější než jiné a stejně tak se může stát, že někomu zkrátka přijdou mnohem lepší karty tapisérií než jiným a vy s tím nemůžete nic udělat. Pro někoho může být očividně problém i zpracování, a to jak samotná grafika, tak i často propírané modely dominant – tady osobně žádnou výtku nemám. Dominanty, ač nemají v podstatě žádný praktický význam, působí ve hře moc hezky a přinášejí něco nového. Celková grafika mi přijde zcela konzistentní a účelná, doplněná o mnoho přehledných a v hratelnosti pomáhajících ikon. Posledním negativním bodem by pro někoho mohl být rozdílný konec partie pro každého hráče, ale tady je třeba podotknout, že většinu všichni skončí v rozmezí cca 10 minut.

Upřímně si nemůžu pomoci, ale Tapestry mě zkrátka baví. Nejedná se o hru, kterou jsem čekal, ale jedná se dobře promíchaný mix mechanismů ve hře, kterou naučíte prakticky každého, a taky si jí s každým užijete. Hra funguje dobře v jakémkoliv počtu hráčů – od sólo hry až do pěti. Možná by budování civilizace mohlo být trochu víc interaktivním mezi hráči, ale jednoduše řečeno – euro hry takové už bývají. Suma sumárum kombinace přístupných pravidel, svižné a plynulé hratelnosti a funkčního a povedeného zpracování přináší pořádnou porci zábavy na herní stůl a z Tapestry se tak stává jeden z horkých typů na blížící se Vánoce.

 

Koupit přímo u Albi!

 

Tapestry

Autor: Jamey Stegmaier

Vydavatelství: Albi

Počet hráčů: 1-5

Věk: 12+

Herní doba: 90-120 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: