Ujměte se jednoho z vůdců mocných galaktických rodů a čelte nejen ostatním, ale i tajemným silám Zplozence prázdnoty v jedné z nejlepších her ever.
Před mnoha staletími vznikla mocná meziplanetární říše Domineum pod vládou mocného, silného rodu Novarchonů. Impérium prosperovalo, zažívalo nebývalý rozvoj v oblasti technologického pokroku, osídlení a expanze po celé galaxii a budování svého feudálního meziplanetárního systému. Zlatý věk byl však vykoupen temnotou v srdcích nejen Novarchonů. Za vším stál tajemný Zplozenec prázdnoty, který spřádal své tajné plány a nezměrná Prázdnota směrovala říši dle svých voleb a pravidel. A Prázdnota čekala jen na vhodný okamžik, kdy využít trhlin v dimenzích a vrhnout se pohltit Domineum. Úder Prázdnoty byl devastující a její zhouba všudypřítomná. Pohlcen byl nejen lid, ale i technologie, budovy, mocné kosmické lodě a dokonce jádro samotného impéria. A síly rodu Novarchonů pod vládou nepřítele se obrátily proti zbytku celé říše. Chaos který zachvátil impérium je nyní v rukou Vás – vůdců mocných galaktických rodů, které mají jedinečnou šanci postavit se Prázdnotě a jí ovládaným silám, vymýtit Zplozence prázdnoty a zachránit tak zbytky rozpadající se galaxie před zkázou.
Právě do takového příběhového rámce a rozpadajícího se pseudostředověkého feudálního systému vládnoucí aristokracie vás uvrhne monstrózní desková hra, která nese název Voidfall. Tahle vskutku epická těžká euro strategická hra pochází z dílny dvojice Nigel Buckle a Dávid Turczi a vydavatelství Albi. Než se vůbec vrhneme dál, tak musím uvést dvě věci – ano, Voidfall je nejlepší hrou roku 2024, která u nás vyšla a zároveň ne, není to hra, která bude nejlepší pro každého a dokonce ani hra, kterou bych mohl každému doporučit. Už jen tím, že třeba na serveru BGG dosahuje indexu komplexnosti cca 4,6 z 5 možných a opravdu se tak jedná o zcela maximalizovanou strategickou a herní výzvu, kterou plně ocení skutečné hardcore deskovkáři
Voidfall je jednou z největších deskovek a nejvariabilnějších deskovek s základem hraním akčních karet, správou zdrojů a pečlivým rozhodováním a plánováním každé provedené akce a investovaných herních veličin. Užijete si jí v 1-4 hráčích od 14 let a v herní době, která se v teoretické rovině pohybuje od 90 min do mnohem realističtějších 180 min a více. Tady zkrátka není problém strávit klidně 4 hodiny v plném počtu hráčů. Každý z hráčů se ujímá role vůdce jednoho ze 14 asymetrických národů a během kol a hraním pečlivě vybraných akcí buduje svou říši, bojuje s ostatními i všudypřítomnou prázdnotou, vyvíjí, spravuje a taktizuje v nebývalém mixu 4X strategií a euro her.
Vybavení
Slova jako epická či monstrózní ode mne v tomto článku uslyšíte mnohokrát. Těžko se jim totiž při psaní o Voidfallu brání. Už krabice se hrou je pořádně velká a těžká a ozdobená povedenou ilustrací Iana O´Toola, který vás svou grafickou a výtvarnou stránkou protáhne celou hrou.
Rozbalování hry je zážitek sám o sobě. Máte zkrátka pocit, že se vám do ruky dostalo něco jedinečného a originálního. Po odklopení víka začnete pravidly. A ne jedním sešitem, ale hned třemi. V jednom jsou kompletní pravidla hry s popisem komponent, v průvodci hrou lore světa Voidfallu, příprava, scénáře, výuková hra a v databázi kompletně popis všech efektů, pravidel a ikon. A k tomu ještě 4!!! strany souhrnu ikonografie. V součtu se jedná o desítky stran pravidel a přehledů, které vám vystačí jako kratší kniha na dlouhé zimní večery. Ano, naučit se Voidfall a vstřebat všechna pravidla, herní termíny, mechaniky, ikony, propojení, možnosti, ale i herní materiál není nic snadného, a to ani ve chvíli, kdy jste zkušenější deskovkáři. Osobně bych to přirovnal k hrám třeba od GMT ovšem s jedním významným rozdílem – oproti téhle kategorii her je Voidfall ve své podstatě nádherně pravidlově čistý a odladěný a vše je jasné a přehledné, bez tuny zbytečných zamotávajících mini pravidel a odchylek. Bez přehánění se dá říct, že po pár partiích si uvědomíte, že pravidla téhle hry v podstatě zase tak složitá nejsou a hodně vysokou komplexitu dávají hře zejména její herní možnosti. Nutno podotknout, že hernímu průběhu (a teď myšleno po několika partiích) dává dobrou plynulost i povedená ikonografie, která se sice může zdát zpočátku silně zahlcující – vždyť kolik her jste hráli a má 4 strany ikon – ale je tak skvěle udělaná a funkční, až bych hru v tomto ohledu dával jako maximální příklad ostatním.
Ve hře na vás čekají stovky různých karet a kartiček od akčních karet priority až po různá vylepšení, stovky žetonů v čele s celými svazy vesmírných plavidel a cechů, ale i všemožných desek a destiček, jakými jsou třeba rodové desky pro hráče, bezpečný přístav či deska krizí a žetony sektorů tvořících mapu. Z tohohle velkého objemu plynou dvě věci – jednak příprava hry je už docela dost hutná a připravte si na ní pár desítek minut, kdy si musíte nutně seskládat mapu dle zvoleného scénáře, připravit všechny možné zásoby, počítadla, prostory hráčů, nabídka karet… ufff! Tím chci říct, že Voidfall je jeden z těch titulů, u kterých bych nejraději přišel k už připravené hře. S tímto souvisí i skladování. Verze od Albi sice obsahuje pár plastových insertových přihrádek, ale je dobré zvážit pořízení nějakého funkčního insertu, do kterého hru složíte a zase rozložíte a pomůže vám i v průběhu partie. A ještě třetí věc – připravte si herní stůl, zejména pak v plném počtu hráčů, ale i ve dvou je hra rozsáhlá.
Leckdo pravděpodobně zaznamenal, že Voidfall má dvě edice – retail a deluxe. Albi vcelku logicky přináší první jmenovanou, která je oproti té lepší „chudší“ o plastové žetony lodí, dvouvrstvé destičky mapy nebo trojvrstvé desky hráčů. Viděl jsem a zkoušel obě. Musím říct, že mi v české verzi (byť ne až tak zásadně, je to rozmazlenost) chybí vylepšené desky hráčů, do kterých vyskládáte žetony a ty vám nemohou nikam ujet a poskočit. Na druhou stranu se jedná o věc, kterou lze dokoupit. Jinak je ale Albi česká verze naprosto kvalitním zpracováním, ve kterém mi osobně absolutně nic neschází a hra i tak vypadá famózně a hraje se dobře. Na druhou stranu na podobné rozdíly už jsme všichni většinou zvyklí. A třeba plastové lodě na stojánku jsou pro mě spíš na škodu a ty kartonové pro mě fungují lépe a přehledněji.
Hodně se nám líbí grafická stránka, která má naprosto krásný design a sci-fi feeling, za který by se nemusel stydět jakýkoliv komiks, kniha nebo seriál. Ian O´Toole vytvořil opulentní vesmírné orgie plné jedinečných frakcí a příběhů.
Celkově je Voidfall hra, která od rozbalení, přes setup a hraní až po uložení, působí naprosto fantasticky a skutečně monstrózně. Jedná se kombinaci kvality a krásného zpracování, kterému pomyslnou šlehačku a třešničku dává grafická a výtvarná stránka.
Jak se to hraje?
Víte, jak jsem o pár řádku výše psal, že pravidla mají pár desítek stran a k tomu další v podobě scénářů, vysvětlení ikon či všech prvků? Tak právě proto se nebudu snažit pravidla vysvětlit. Na druhou stranu si je můžete přečíst na stránkách Albi v záložce hry.
Voidfall je scénářovou hrou, kdy těch je hned několik, a to ať už pro kompetitivní, kooperativní či sólo hru. A to ještě musím zmínit, že se liší dle počtu hráčů. Scénáře určují jak sestavit herní plán, ale doporučují třeba i doporučené technologie nebo národy pro hráče a také různorodou komplexitu. Máte zvoleno? Tak teď vás čeká dlouhá příprava. Ano, ta dokáže být zkrátka skoro utrpením a musíte se připravit, že chce čas.
Jakmile máte všechno nasetupováno a hra před vámi ve své velikosti leží rozložena, můžete se vrhnout do epické partie. Hra trvá trojici dlouhých kol tzv. cyklů, kdy každý je odlišný díky dopadu variabilních událostí. Během cyklu hráči postupně hrají své karty priorit v počtu 4-6 dle karty události a vyhodnocují jejich akce – standardně 2 ze 3, ale není to pravidlem. Během partie hráči, jak už to v podobných 4X hrách bývá, vyvíjejí a vylepšují všemožné technologie, vylepšují stupnice na svých rodových deskách, bojují mezi sebou nebo se zplozenci prázdnoty, rozšiřují svůj vliv, snaží se ovládnout místa v galaxii, získávat suroviny, prozkoumávat nové možnosti a budovat obranné linie, budovy v podobě cechů či mocné flotily. Zkrátka možností je mnoho a hra je úžasným vesmírným pískovištěm plným možností, které dává hráčům pravidla, ale k dosažení cíle perfektní variabilitu, možnosti a otevřenosti jejich činů. Jakmile hráči provedou své akce, následuje údržbová fáze a buď další cyklus
Cíl hry se liší v závislosti na tom, zda hrajete kompetitivní nebo koop/sólo scénář. V tom první jde logicky o nasbírání maxima bodů v podobě vlivu. V druhé variantě musíte na konci partie spočítat body dle tabulky a každý hráč musí tuto hodnotu překročit, jinak všichni společně prohrají.
Dojmy
Voidfall je nádherná, epická, krásná, jedinečná hra. Všechna možná superlativa si tento titul právem zaslouží. A přitom je to hra, která nejspíš osloví spíš užší okruh hráčů. Na jedné straně se totiž jedná o vyladěný, krásně fungující titul plný možností, na stranu druhou ale pořádně komplexní a těžkou hru, která vyžaduje pořádnou časovou a myšlenkovou investici. Zapomeňte na to, že se jedná o hru, kterou si pořídíte, přečtete pravidla a hurá do hry. No ale postupně.
Zpracování Voidfallu i v jeho retail edici je naprosto famózní a krásné. Hra nabízí propracovanou grafickou stránku, umně zpracované komponenty a originální provedení. I když by to mohlo vyznít, že spoustu pravidel a jejich rozdělení beru jako negativum, opak je pravdou. Tvůrcům se povedlo všechna pravidla, scénáře a vysvětlení dobře vysvětlit a rozdělit. Úžasná, byť obsáhlá, je ikonografie, které je sice hodně, ale jakmile vám přejde pod kůži (což je až překvapivě rychlé), umí být partie až neskutečně plynulá. Zkrátka ano, zpracování je jedním obřím plusem celé hry, byť ho trochu sráží pár překladových šotků, díky kterým Albi tiskne náhradní karty.
Věc, která se mi u Voidfallu extrémně líbí, a notně ho odlišuje od jiných epických sci-fi strategií jako TI4 nebo Eclipse je absence náhody. Voidfall je prostě hutné, jasně škálované a počítací euro, kde všechno můžete s menší či větší snahou předem domyslet a vymyslet a odměňuje hráče za jejich strategii a plány. V podstatě jedinou náhodou je událost na začátku kola, vše ostatní už můžete ovlivnit a naplánovat. Rovnou můžete zapomenout na nějaké epické střety, kde dvě lodě porazí flotilu, tady je výsledek předem daný kombinací lodí, vylepšení a technologií. Ne každému to samozřejmě sedne, ale jako ameritrash hra nefunguje a nikdy nebude.
Na to, že se ovšem jedná o tvrdé euro, musím ocenit příběh a tematické fungování. Na mě osobně totiž funguje naprosto skvěle, ať už se jedná o celkový lore hry, ale i jeho zakomponování do mechanik a celkového průběhu, kdy třeba prázdnota může omezovat akce, dopadá na herní prvky a musíte s ní bojovat.
Věc, kterou naprosto oceňuji je výuková hra, která vás provede celým prvním cyklem jedné partie. Doporučuji jí všem, protože si díky ní osaháte a vyzkoušíte základní prvky a spoustu věcí pak mnohem lépe uchopíte a pochopíte. Osobně musím říct, že mi chvíli trvalo, než jsem hře přišel na chuť. Hodně jsem se na ní těšil, ale z první partie jsem byl docela zklamán. Bylo to těžké, zdlouhavé, komplikované a stále jsme něco hledali. Druhá partie byla relativně lepší, ale bolest hlavy a mírné rozčarování zůstávaly. Nenechal jsem se však odradit a do Voidfallu se ponořil znovu a znovu a s každou další partií si začal tuhle hru více a více užívat a oceňovat její možnosti.
Ano, Voidfall je takřka o nekonečných strategických a herních možnostech podložených nebývalou variabilitou a znovuhratelností. Tomu jde hra ve všech ohledech naproti – různé scénáře, rozdílná komplexita, mnoho technologií, spousta karet priorit, možností přístupu a strategie, ale i jednotlivých národů/rodů, které se mezi sebou liší nejen možnostmi, ale i komplexitou. Navíc jak už bylo zmíněno si můžete tuhle hru užít sami, kooperativně i kompetitivně a nikdy neztrácí ze svého kouzla. Byť ano, pro mě je nejlepší klasická kompetitivní varianta. S koopem mám jeden problém – hra nikoho nešetří a zkušenější hráč vidí hrozby a záludnosti lépe, než ostatní. Ideální tak je, aby všichni byli na stejné úrovni, jinak hrozí komplex alfa hráče.
I přes množství pravidel je Voidfall až překvapivě intuitivní ve svém průběhu, což je ovšem trochu skryto a musíte hře zkrátka obětovat čas, a to jak studiem, tak při hraní. Rozhodně je dobré si vždy vyhradit více času, protože minimum 90 min je spíš zbožné přání a spíš atakujete 3 hodiny. A z počátku klidně i víc. Ale hra vás natolik pohltí, že čas plyne tak nějak jinak a ani si nevšimnete, že za oknem nastala hluboká noc.
Pokud byste čekali a chtěli epickou strategii plnu dohod, střetů, epických momentů a dohadování, tak tady budete zklamání. O tom Voidfall zkrátka není a ani tak k němu nelze přistupovat.
Každé kolo, každé rozhodnutí, každá zahraná karta a každá akce vyžaduje přemýšlení a strategii, až se vám mnohdy točí a bolí hlava ze všeho počítání, uvažování a plánování. Je to ale zároveň výzva do dalších kol a partií naplánovat své možnosti lépe.
Spíš než klasickou 4X strategií je Voidfall point salátovým eurem, které odměňuje za snahu a správnou takktiku a strategii. Z těch 4X přeci jen něco chybí a asi bych ani neřekl, že je hra nějakým hybridem a nemá cenu si nic nalhávat, je to sice hodně tematické, ale stále euro.
U Voidfallu mě osobně nebaví jen průběh partie, ale obrovské možnosti kombinatoriky a objevování možností. Po mnoha partiích stále nemám pocit, že bych byl schopný objevit vše, natož vyzkoušet úplně všechny scénáře se všemi možnými i nemožnými kombinacemi.
Trochu nevýhodou pro mě je, že Voidfall nemám chuť nikoho učit a vysvětlovat. O to hůře se pak shánějí spoluhráči pro partie. Jasně, lze si hru užít i sólo, ale rozstřílet někomu flotilu a plány je zkrátka k nezaplacení.
Voidfall je pro mě osobně mistrovským deskoherním dílem. Filharmonií, dokonalou operou skvěle fungujících soukolí a libozvučných tónů, které ve své kombinaci přinášejí geniální a jedinečné dílo hodné mistrů svého řemesla. Nejen, že se jedná o jednu z nejlepších her roku 2024, ale spíš o jednu z nejlepších her, která kdy vyšla a já za tu možnost Albi děkuji a klaním se, že do tohohle projektu naskočili. Nádherná, epická, monstrózní, jedinečná, unikátní, krásná, hluboká a pohlcující – to vše je hra Voidfall a já jí doporučuji vyzkoušet všem, kdo se označují za skutečné deskohráče.
Hru můžete koupit přímo u Albi zde!
Voidfall
Auoři: Nigel Buckle a Dávid Turczi
Vydavatelství: Albi
Rok vydání: 2024
Počet hráčů: 1-4
Věk: 14+
Herní doba: 90+ min
Autor: Adam Vondra Vondris