World of Warcraft: Wrath of the Lich King

Epidemie nemrtvé nákazy se šíří světem pod krutým bičem svého vládce mocného Lich Kinga. Jen udatní rekové mohou zkázu zastavit. Aneb další spojení dvou velkých značek vás zve ke hře.

World of Warcraft. Světově populární značka, na kterou v životě musel narazit už snad úplně každý.

Pandemic. Deskoherní pojem, který zase nemohl minout asi žádného hráče deskových her. Vždyť se jedná o pořádně vousatou hru, která v podstatě dala základ celému sektoru kooperativních her na stolech. Tisíce a tisíce partií po celém světě měly za cíl jediné - vymýtit nemoci a zachránit tak svět.

Ale co když se obě značky spojí? Inu pak dostanete World of Warcraft: Wrath of the Lich King, který používá zavedený systém v legendami opředeném věčně zmrzlém Northrendu. Místo nemocí musíte čelit úkolům, nemrtvé nákaze a hlavně jejímu vůdci, tedy padlému princi Arthasovi alias Lich Kingovi v jeho pevnosti.

World of Warcraft: Wrath of the Lich King je kooperativní hra trojice autorů Alexandar Ortloff, Justin Kemppainen, Michael Sanfilippo, k nimž si klidně připočtěte otce Pandemicu Matta Leacocka, protože bez něj by hry v sérii nikdy vzniknout nemohly. Hra je určena pro 1-5 hráčů s věkovým doporučením 14+, přičemž se jedná spíš o krok s ohledem na americký trh a klidně si pár let můžete odebrat. Jedna partie vám zabere asi 60 min. Všichni hráči se společně, bez ohledu na příslušnost k Hordě nebo Alianci, snaží vypořádat s nemrtvou nákazou, plnit úkoly a otevřít si cestu do hlavní pevnosti, ve které čeká finální úkol a souboj s Lich Kingem osobně.

 

Modrá je dobrá

Hned od prvního pohledu na krabici na vás začne dýchat atmosféra Warcraftu. Víko zdobí povedený vizuál kombinace hrdinů, antagonistů i zmrzlého ostrova, na kterém se hra odehrává.

Po otevření na vás v první řadě vykouknou pravidla. Ty možná vypadají, překvapivě, jako docela dlouhá, ale to je způsobeno množstvím příkladů, přehledů a variantou pro jednoho hráče, která se stala standardem moderních her.

Velmi hezky působí velký herní plán, zobrazující jednak zcela logicky ostrov, na kterém se celé soupeření odehrává, ale i jednotlivé stupnice a místa na balíčky karet a karty úkolů. Celá mapa je rozdělena do tří barevných sekcí, kdy v každé musíte v průběhu hry splnit jeden z úkolů.

To hlavní, co v krabici čeká, a co se opravdu povedlo, jsou figurky. Na jedné straně samotný Lich King a jeho armády hrozeb a ghúlů a na straně druhé sedmička ikonických hrdinů. Všechny figurky jsou opravdu hodně hezky provedené do nejmenších detailů, což mě upřímně velmi mile překvapilo a osobně jsem to nečekal. Jen tedy zmiňovaní ghúlové jsou opravdu hodně prťavý a až asi u třetí hry jsem si dokázal všimnout, že mají víc než jednu pózu.

Další součástí hry je pořádná hromada karet. Velké karty reprezentují jednak úkoly, kterých je záměrně více, aby hra byla variabilnější napříč partiemi, druhá část hromádky jsou pak karty hrdinů. Menší karty se pak dělí mezi karty hrdinů, kterými hráči vykonávají akce, dále pak karty odměn za splněné úkoly a karty hrozeb, určující kam a jak se šíří nákaza/nemrtvé šiky nepřátel. 

Aby toho nebylo málo, čeká na vás i pár žetonů k vyloupání a pár pevností k sestavení. Zde musím zmínit Icecrown Citadel, jakožto hlavní baštu Lich Kinga. Ta se složí a položí na místo na mapě, ale jednak nám přišla dost zbytečná, ale hlavně přes ní měli někteří hráči ztížený výhled na části mapy. Na druhou stranu je jasné, že autoři chtěli hru co nejvíce přiblížit předloze.

A abych nezapomněl, tak vás čeká v Pandemicu skoro nečekaná věc - dvojice šestistěnných kostek, kterými se řeší konflikty a úkoly.

K celkovému zpracování je toho málo co říct, protože je prostě skvělé. Krásně vypadající a dobře udělané figurky, velmi povedené ilustrace a celkový grafický design hry se povedl a přináší mrazivou atmosféru Northrendu na hráčský stůl. Co potěší (ač to pro většinu bude banalita) je využití různých ilustrací na kartách, takže ani všechny karty se stejnou funkcí nejsou založené na jednom designu. Kartónové pevnosti jsou ve hře přeci jen trochu zbytečné a na „efekt“, ale budiž. Povedl se i překlad hry, ač museli některé výrazy zůstat z licenčních důvodů v angličtině.

 

Hurá na Citadelu!

Asi nikoho nepřekvapí, že hra začíná přípravou. Připraví se herní plán, do každé oblasti jeden z úkolů a odměna za jeho splnění a balíčky karet. Následně se postupně táhnou karty zhouby, tak aby se mapa zaplnila startovní „nákazou“ a určilo se, kde začíná sám král. Každý hráč si vybere hrdinu, vezme si jeho kartu, ukazatel životů a figurku umístí na správné startovní pole. každý hráč také obdrží počáteční hrdinské karty v závislosti na počtu účastníků hry. A vzhůru za záchranou světa!

Hráči se střídají v tazích, které se skládají ze 4 částí - provedení akcí, dobrání dvou karet, vyvolání ghúlů a probuzení hrozby.

V první části tahu má hráč vždy možnost provést až 4 akce. Těmi mohou být klasický pohyb po mapě, boj s nepřáteli a redukce jejich počtu, plnění úkolů na vyznačených místech, odpočinek pro obnovení zdraví či přelet na pole s pevností. Zároveň mohou hráči hrát libovolný počet volných akcí, které jsou buď na kartách nebo se jedná o schopnosti hrdinů. Po odehrání akcí si hráč dobere dvě karty, přičemž se může stát, že se mapa zamoří dalšími nepřáteli nebo dojde k postavení pevnosti. Logicky asi každém u dojde, že pevnost je pozitivní, šíření nákazy moc ne.

V další části tahu se šíří po mapě ghúlové. Aktivní hráč otočí tolik karet zhouby, kolik je aktuální hodnota zhouby na ukazateli a do každé oblasti přidá právě jednoho mrňavého hajzlíka. Pokud už jsou na poli tři nepřátelé, neumisťujete dalšího, ale dojde ke zvýšení zoufalství (další negativní stupnice) a objeví se nová zhouba, což je pořádně tuhý nepřítel, který vás navíc pronásleduje po mapě.

A jak ve hře vyhrát? Inu není to jasné? Zkrátka musíte splnit trojici úkolů v jednotlivých oblastech, následně se vypravit do Citadely a tam si to řádně na nože vyříkat prostřednictvím finálního úkolů s Lich Kingem. To je jediná cesta k vítězství. Když naopak nejste úspěšní a úroveň zoufalství dojde až na konec své cesty, vaše snaha přišla vniveč a společně prohráváte.

Pokud chcete výzvu, hra nabízí možnost modifikace obtížnosti přidáním nebo naopak ubráním karet pevností. Podotýkám že nejvyšší obtížnost už byla poměrně výzva i pro zkušenější hráče.

Hra obsahuje i výše zmíněný sólo mód. Musím se přiznat, že čím dál častěji mám s touto variantou hry problém. Rád jí vyzkouším, ale pravidelným hráčem asi nebudu. U deskovek mám zkrátka rád společenský přesah a společně strávené chvíle. U hry sólo funguje, přičemž ovládáte hned trojici hrdinů, ale základ je stále stejný. Spíš tedy záleží na vašem přístupu k této možnosti hry, než k čemukoliv jinému.

 

Herní změny

Asi většinu hráčů deskových her napadne jedna docela se nabízející otázka - jaký je rozdíl mezi Pandemicem a jeho bratříčkem z Warcraftu?

Tak samozřejmě zásadní změna je výměna nemocí za nákazu nemrtvé armády. Zároveň vypadlo rozdělní na trojici nemocí a všichni nepřátelé patří k jedné „frakci“.

Zároveň hráči nic neléčí, ale likvidují nepřátelé a plní úkoly v jednotlivých oblastech, protože cesta k vítězství nevede přes eliminaci nepřátel a „vyléčení“, ale přes splnění všech úkolů a porážku finálního bosse, což spíše inklinuje a připomíná počítačovou předlohu.

Při plnění úkolů se neodhazují hrdinské karty hráčů, ale pouze se ukazují a zůstávají tedy hráčům pro další akce. To dělá hru o poznání přístupnější pro nováčky a širší spektrum hráčů obecně. Hra zkrátka není takovou výzvou a není tak „přísná“ jako její předloha.

Během šíření nákazy také nedochází k explozivnímu šíření v případě přemnožení nepřátel. Nic vám neskáče na vedlejší pole. Je tak jednodušší nákazu krotit a pracovat s ní.

Novinkou jsou i kostky, které slouží k boji a řešení úkolů a s nimi částečně související životy hrdinů. Každý má svou stupnici a pokud klesne zdraví na nulu, čeká vás pořádný restart hrdiny.

 

Jak se povedla mrazivá výprava?

Všech možných verzí Pandemicu už je až až. Nespočet možností likvidace chorob, Cthulhu nebo napadení Říma. A přesto se World of Warcarft rychle zařadil mezi špičku v mojí oblíbenosti. A to hned z několika důvodů.

V první řadě je to samozřejmě zmiňované zpracování. Zkrátka čekáte hezké figurky hrdinů oblíbeného univerza a dostanete je. Dokonce hezčí, než čekáte, do posledního detailu zpracované. Taktéž grafický kabát hry a celkové zpracování všech komponent se povedlo na podrženou jedničku.

Už klasický Pandemic není nijak zvlášť složitou hrou, ač je tedy stále výzvou. Warcarft jde v tomto směru ještě víc vstříc novým hráčům. Pravidla vysvětlíte rychle a ani nováčci nemají problém do hry rychle naskočit a umně hrát svou roli.

Líbí se mi množství hrdinů a jejich rozdílné funkce a schopnosti, které přidávají na variabilitě a přinášejí personifikovanější zážitek z každé partie. Dojem navíc podporuje i lore popis na jednotlivých kartách.

Zajímavou změnou je plnění jednotlivých úkolů v herních oblastech, které vystřídaly léčení nemocí a následný finální souboj.

Skloubení klasického principu Pandemicu a živého světa Warcraftu plného konfliktu se povedl. Ze strany autorů došlo k povedenému propojení, kdy ani jedna ze značek neutrpěla, ale vzájemně se prolnuly a fungují.

Nebudeme si nic nalhávat, novinka velmi silně míří na hráče počítačové předlohy a milovníky světa Warcraftu. Ti zde budou absolutně nadšený četnými odkazy, poznámkami, známými lokacemi i postavami.

Pro zkušenější hráče bude hra spíše fillerem nebo jako možnost občasného kooperativního hraní. Titul je ze své podstaty zaměřen spíše na méně zkušené hráče, nováčky a rodiny. Uvidíme, zda přijdou případná rozšíření a jakým směrem hru posunou co do obtížnosti.

Chcete na hře hledat mínusy? Jako u téměř všech kooperativních her zde může nastat efekt „alfa“ hráče, který řídí dění na stole a tahy ostatních. Díky kombinaci kostek a karet je ve hře patrný vliv náhody. Dá se s ním sice pracovat, přesto na hru může mít celkem podstatný (nepříjemný) dopad. Poslední věcí, která nám u hry vadila je to, že finální souboj postrádá jakoukoliv epičnost nebo rozdíl oproti celé hře. Zkrátka uděláte to samé, co po celou hru a u všech ostatních úkolů. Je to škoda a tento prvek mohli autoři vylepšit a lépe zpracovat.

Celkový dojem ze hry World of Warcraft: Wrath of the Lich King je ale velmi pozitivní. Však také zmiňované výtky jsou věc, kterou zkrátka čekáte od každé hry založené na systému Pandemicu. Hra je povedená - přináší přístupná a fungující pravidla, skvělé zpracování, dobrý překlad a hlavně dobrý herní dojem. Herně se jedná o vylepšenou a propracovanou verzi klasické předlohy, která sází hlavně na silné téma oblíbené předlohy.

Ať už máte rádi Warcraft nebo prostě chcete jen chcete bojovat s něčím jiným, než s pandemií nemocí, tak World of Warcraft: Wrath of the Lich King je přímo pro vás!

 

Další info u vydavatele ADC Blackfire!

 

World of Warcraft: Wrath of the Lich King

Autoři: Alexandar Ortloff, Justin Kemppainen, Michael Sanfilippo

Vydavatelství: ADC Blackfire

Rok vydání: 2021

Počet hráčů: 1-5

Věk: 14+

Herní doba: 45-60 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: