Xylotara

Dokážete zprovoznit svou vlastní xylotaru, aneb jedinečný zázrak magických osmdesátek kombinující kytaru a klávesy?

Bylo nebylo, jednoho dne v davu na Strahově se Bob účastnil Spartakiády. Nebylo by na tom nic divného, v roce 1985 byl socialismus ještě stále pevně zakořeněn a společná cvičení pravidelnou zábavou. A nebylo by ani nic divného na tom, že si zde Bob zamiloval tóny Michala Davida hrajícím svoje Céčka a Doupata. Co už ale je trochu divnější je fakt, že Bob nebyl jeden z mladíků v upnutých šortkách, ale lední medvěd z místní zoo. A ještě divnější je, že si Bob nechal od kamaráda Kazimíra vyrobit Xylotaru, jedinečný hudební nástroj kombinující kytaru a klávesy. A tady už zase není divné, že Bob musel emigrovat do kanadských lesů, protože inu československým úřadům nepřišlo úplně v pořádku, že se jim po Praze prohání lední medvěd a drnčí svoje disco hrátky na barevný nástroj. Ne snad, že by propagoval kapitalismus, ale byl to prostě medvěd. Bob se bál nespravedlnosti a tak i s Xylotarou utekl do kanadských lesů a teď je jen na vás ze zachovaných plánů sestavit novou xylotaru. Sice nevíte jak na ní hrát, ale ono to půjde, stačí jen dobře drnkat na barevné klávesy a do toho chytit pěkný rytmus. Nebo ne?

I když řádky výše možná zní jako vybájená pohádky, je na 100% pravdivá. No možná na 90%. Dobře, možná na 50%, ale méně určitě ne, aspoň to tvrdí brněnští Rexíci ve své nové menší karetní štychové hře Xylotara. Za tou stojí Christopher Wray, který jí vytvořil pro 2-5 hráčů od 12 let a s herní dobou okolo 12 let. Každý z hráčů se snaží vyhrávat karetní štychy a správně odhadovat sílu karet svách i svých soupeřů a sesbírat co nejvíce bodů, protože jen vítěz dokáže zrekonstruovat Xylotaru a zahrát si na pódiu s Borisem a Míšou Davidem! A taky rozjet obchodní byznys a utopit pár milionů ve výrobě xylotar.

 

Zpracování

Xylotara patří bezesporu mezi menší hry, ale to jí nic neubírá na kráse. Strašně se mi líbí její krabička s medvědem ve stylu barevných osmdesátek. A také její rozměry, protože tohle je typ hry, který dokonale sbalíte na cesty.

Po otevření na vás čeká 65 karet, rozdělených mezi specifické přehledovky „nejvyšších tónů“ a k nim 8 barevných sad s počtem 4 až 11 karet, stylizovaných tvarem i stylem do skutečných klávesových kláves. Každá sada obsahuje očíslované karty hodnot vždy od nuly až do specifické hodny (každé číslo je v sadě jen jednou). Styl karet je možná jednoduchý, ale osobně se mi líbí jejich tematické obdélníkové ztvárnění a styl s notami na rubu.

Pravidla hry patří mezi ta dokonale přístupná napříč deskohráčskými kategoriemi, od nováčků, nehráčů, rodin, až po ty nejzkušenější. Nastudovat a vysvětlit hru je otázka pár minut, možná rychlejší, než samotná příprava.

Celkově se v Xylotaře snoubí minimalismu a barevný styl, který potěší nejen milovníky hudby.

 

Jak na to?

Na začátku musíte dle počtu hráčů případně vyřadit některé barvy karet. Následně se všechny karty zamíchají a rozdají rovnoměrně hráčům a k nim jeden „nejvyšší tón“. Hráči si následně v ruce seřadí karty podle hodnoty od nejvyšší po nejnižší a lícem dolů je předají hráči po levici, aniž by ten znal jejich hodnoty. Následně každý hráč rozprostře karty do řady jako klávesy a může se hrát.

Začínající hráč zahájí štych – vybere jednu z karet a lícem vzhůru jí zahraje do středu stolu. Ostatní musí ctít barvu, tedy zahrát kartu stejné barvy, pokud jí mají. V opačném případě je volba barvy jen na nich, kdy platí, že v každé partii jsou některé barvy trumfové (ve 2, 4 a 5 červené karty, ve 3 žluté). Jak už to u štychovek bývá, vyhrává hráč s nejvyšší hodnotou, případně s trumfovou kartou. Je to snadné, že? Je! Je to úplně geniálně jednoduché.

A přitom to má řadu herních twistů, které hru mění oproti jiným štychovkám. Ne, hráči neznají hodnoty svých karet. Samozřejmě se dá dle umístění karty v řadě dedukovat a odhadovat a pracovat s číselnou pravděpodobností, ale jistotu dá až zahrání karty. A to platí jak pro hráče, který kartu hraje, tak i pro všechny ostatní kolem stolu. A také jsou tu sázky! Hráč může vybrat dvojici sousedících karet, z těch jednu vybrat a tím si vsadit na počet vyhraných štychů, což přináší potenciál plných 5 bodů na konci kola.

Celá Xylotara je hrána na tři kola, kdy po každém hráči získají body za vyhrané štychy a případně za úspěšnou sázku. Vítězí pak logicky hráč s nejvíce body na konci hry.

 

Dojmy

Mám strašně rád štychové hry, a že jich za poslední rok, dva vyšlo opravdu hodně a jedna lepší než druhá. A přes to množství je Xylotara pořád skvělá!

V první řadě, i když to vůbec není podstatné, se mi subjektivně hrozně líbí vymyšlený vtipný herní příběh s medvědem Borisem a Spartakiádou. A také stylizace hry do barevných osmdesátek plných disco písniček a moderního rocku. Navíc má hra vpravdě příjemně kapesní rozměry a může s vámi bez problémů cestovat. Sice při plném rozložení umí zabrat dost místa, ale karty lze do řady dávat částečně přes sebe, čímž část ušetříte.

Moc se mi líbí princip toho, že předem nevíte, jaké máte hodnoty karet. Znáte rozptyl, znáte hypotetické hodnoty každé karty, ale musíte přemýšlet nad tím, jakou hodnotu která „klávesa“ má a čím můžete překvapit. A druhé věc, která se mi líbí je částečně „náhodné“ sázení, kdy je dobré čekat na vhodnou chvíli, ale zase to nepřehnat, aby vám nezbyly jen nechtěné hodnoty. Ono totiž 5 bodů v kole opravdu není málo. Ve finále vlastně zjistíte, že Xylotara je mnohem přemýšlivější a matematičtější hra, než jak se na první a možná i druhý pohled tváří.

Hra nabízí velmi jednoduchá a přístupná pravidla, která naučíte i absolutní nehráče, což je pro mě velká výhoda ruku v ruce s kompaktností. Naopak co už pro mě taková výhoda není, to je počet hráčů. Omlouvám se, ale hru prostě pro dva úplně doporučit nemohu. Hraje se totiž podle upravených pravidel se čtyřmi sadami karet a mě herní styl úplně nevyhovuje. Mnohem raději si dám Xylotaru ve třech a více.

Hra nabízí svižnou hratelnost i více než přístupnou herní dobu, takže celou partii otočíte bez problémů do deklarovaných 30 min i v plném počtu.

Xylotara je svěží, povedená, zábavná štychovka se skvělým zpracováním, parádním nápadem a geniálně vtipným příběhem. Ve svém jádru schovává mnohem více, než se na první pohled zdá a vůbec nejdou o náhodné hraní karet a štychové souboje, ale velmi promyšlenou hru plnou chytré dedukce a taktiky. A to vše mě osobně dává naprosto boží herní kombinaci a velké doporučení na hru nejen do kapsy a ne cesty!

 

Hru můžete koupit na Planetě her zde!

 

Xylotara

Autor: Christopher Wray

Vydavarelství: REXhry

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 2-5

Věk: 12+

Herní doba: do 30 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: