Zaklínač: Cesta osudu – Divoký hon

Přízrační jezdci zvěstující válku a útrapy, přinášející krev a věčnou zimu, čas vlčí. Aen Elle, elfí bojovníci z jiného světa pronásledující Ciri napříč dimenzemi.

Eredin, Caranthir, Nithral, Imlerith – mocní válečníci děsící už jen svým zjevem. Mocní elfové z jiného světa, kteří na svých nemrtvých koních a obklopení monstry a smrtí pronásledují nejen Geralta, ale hlavně jeho adoptivní chráněnku a dítě osudu Ciri, která jim mám pomoci zachránit jejich svět. A také krvelačné stvůry a únosci stovek lidí a v podstatě proměnění otrokáři a jedni z největších záporných postav celého šedavého světa Zaklínače. Zkrátka Divoký hon v celé své nepřirozené „kráse“.

Inu kdo jiný by si měl pohrávat s osudem, než právě Divoký hon a jeho vůdce Eredin, že? A tak tyto ikonické postavy musely nutně zavítat i do hry Zaklínač: Cesta osudu ve svém samostatném rozšíření. To je ovšem poměrně odlišné od toho prvního, která hře dalo Triss a Zrnko pravdy, protože přináší semi kooperativní režim, kdy se jeden z hráčů ujme Divokého honu a jeho zástupců a ostatní se musí společně snažit ho porazit. Rozšíření si můžete zahrát od 1 do 5 hráčů a ano, nutně k němu potřebujete základní hru, ze které si bere velkou část komponent. Zajímavé je, že sice funguje v zásadě je semi kooperativní souboj 1 vs all, ale zároveň umí i vyprávět svůj svébytný příběh.

 

Zpracování

Opakovaně chválím produkční stránku Cesty osudu a nemohu jinak ani u Divokého honu. Tohle je prostě opravdu paráda z hlediska zpracování, grafiky i kvality. Ostatně už když vezmete do ruky krabičku, je vám jasné, že jde o prémiový produkt. S Eredinem a Geraltem na víku.

Po rozbalení na vás čekají jako první pravidla. Ty kopírují zažitý základ, pouze dovysvětlují nové prvky a úpravy, a to velmi čistou a jasnou formou bez nějaký záseků či chyb. Ostatně pravidla jsou shrnuta na nějaký reálných 5 stránek i se setupem.

Co se týká komponent, tak těm dominuje zejména 5 velkých figurek generálů Divokého honu – 4 samostatné, jedna úžasná společná skulptura pro hraní. A k nim bodovací žeton v podobě korunové lebky. Kromě toho najdete v krabičce i doplňkový herní plán z obšitého neoprenu, sadu počátečních karet pro hráče honu nebo sadu žetonů a označovačů a dvouvrstvou herní desku. A standees pro majitele standardní edice. A také tradiční sada 23 velkých karet příběhu vyprávějící krvavou a mrazivou cestu přízračného honu.

Mimochodem jednu malou výtku bych měl k jinak povedené miniatuře společného divokého honu – je tak velká, že nepasuje na stupnici pořadí. Takový trochu „what the fuck“ moment a trochu možná nepochopení. Ale je krásná, ne že ne.

Ano, pokud Cesta osudu něco umí dokonale, je to vytváření atmosféry na stole už jen skrze své komponenty a zpracování. A Divoký hon prostě není výjimkou. Detailní miniatury, nádherné ilustrace, vysoká laťka produkce. Možná zbytečně vysoká, ale mě se tahle hra jednoduše líbí, takže jí i tu přeprodukovanost dokážu lehce odpustit. Ostatně sedět u stolu a ovládat skutečný divoký hon je podstatně lepší, než hromádku žetonů.

 

Herní změny?

Nejpodstatnější základ, tedy draft a kombinační hraní karet, to oboje v Divokém honu zůstává. Podstatnou změnou jsou však role hráčů, kdy jeden hraje za Divoký hon a jeho čtveřici generálů a ostatní za hrdiny společně stojící proti němu. Tahle kombinace kooperativní a kompetitivní varianty hry je velmi příjemný osvěžením a skvěle funguje.

Hráč za Divoký hon má kromě draftování a skládání karet pro dominantní symboly k dispozici ještě speciální desku generálů, kteří postupují po jednotlivých stupnicích v závislosti na barvách karet a využívají tak své temné schopnosti proti hráčům. Naopak hrdinové se snaží zamezit postupu generálů a oslabit je. Je to taková vyvažovací přetahovaná a balanc mezi tím, kde zatlačit na postup, a kde můžete ubrat. Generálové totiž nejen disponují svými schopnostmi, ale také mohou sbírat pro svého „krále“ vítězné body, které jednoduše soupeři darovat nechcete.

Musím říct, že nejvíc mě Divoký hon baví ve 3 a více hráčích, tedy ve chvíli, kdy za hrdiny hrají aspoň dva hráči a vzájemně spolu kooperují, domlouvají se a podporují. Ve dvou hra až moc připomíná základní variantu.

Zajímavé je, že bodování je určováno dominancí divokého honu, kdy ale zároveň je zde kladen důraz na dominantní symboly i u hrdinů, protože hráč za hon získává body za každého hráče, který má méně dominantních symbolů než on. To hře dává zajímavou dynamiku, protože oproti základu se nikdo nechce tolik soustředit na zkušenosti, které navíc na konci boduje jen jeden hráč.

Specifické jsou i osobní úkoly, které se využívají čistě s hraním Divokého honu.

Co je ale opravdu super, to je automa, protože Eredin, respektive celý Divoký hon, je pořádná výzva, která vám nic neodpustí.

 

Dojmy

Zatímco u rozšíření přinášející Triss a Zrnko pravdy si stojím zatím, že se v podstatě jedná o povinnost pro hráče Cesty osudu, tak u Divokého honu už je situace o něco specifičtější. A tím tedy samozřejmě vůbec a v žádném případě nechci říct, že je špatné, to právě naopak. Jen je dobré zvážit, jakým způsobem a s kým ho budete hrát. Ono totiž ne každému bude samozřejmě sedět kooperativní prvek a odlišný herní styl, který pocitově oproti základní hře natolik neklade důraz na příběhový narativ hry. Ostatně pokud Zaklínače znáte, tak jistě víte, že oproti povídkám jako je zmiňované Zrnko pravdy, Menší zlo nebo Striga (Zaklínač) je Divoký hon a jeho podstata dominantou hlavní ságy a hlavně třetího dílu herní série, která Divoký hon v zásadě definovala.

Pokud však semi-kooperativní variantu 1 proti všem oceníte a Divoký hon vyzkoušíte, rozhodně neuděláte krok vedle. Je lepší, pokud za Divoký hon hraje zkušenější hráč, kdy má hra povedenou dynamiku a spád a napětí až do konce, většina našich partií končila až překvapivě těsně. Ostatně Go on Boards umí s honem pracovat, předvedli to už ve Starém světě.

Co se mi opravdu líbí, to je jednoduchá, ale přitom takticky hluboká práce s deskou Divokého honu a jednotlivými generály, a to pro obě strany, tedy jak pro hrdiny, tak hon, kdy se všichni neustále přetlačují a snaží vyvážit jednotlivé postavy. Přeci jen hon to má trochu jednodušší, ale zase je hráč za něj proti ostatním pouze sám.

Proti honu můžete postavit libovolné postavy, ať už ze základu či rozšíření, zdaleka nejste vázáni jen na tematickou dvojici Geralt – Ciri.

Hra klade důraz na skutečnou kooperaci a domluvu, a to ať už na draftu či hraní karet, protože není důležité spojovat jen své vlastní karty, ale kombinovat barvy napříč hráči kolem stolu pro tlak na generály.

Divoký hon je povedené, vysoce tématické, herně odlišné rozšíření plné možností, které postaví hráč bok po boku, ale i společně proti tvrdému magickému nepříteli, který ve snaze najít ztracenou Ciri rozsévá zkázu a zmar všude kolem. Ujmete se Eredina a jeho krvežíznivých zástupů nebo se postavíte v roli hrdinů této hrozbě? Jaký osud utkáte a jak bude vypadat právě váš příběh?

 

Rozšíření, stejně jako základní hru, můžete koupit ve Světě deskových her zde!

 

Zaklínač: Cesta osudu – Divoký hon

Autor: Łukasz Woźniak

Vydavatelství: asmodee

Rok vydání: 2025

Počet hráčů: 1-5

Věk: 14+

Herní doba: 30-90 min

Autor: Adam Vondra Vondris

Galerie: